Autor: Pavel Matejovič. Veda, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava 2011, 282 stran ISBN 978-80-224-1208-7
Až dosud podobná knížka ve vědecko-populární literatuře chyběla. Důkladným způsobem bylo zpracováno velké množství klimatických dat z celé Evropy, které bylo doplněno četnými grafickými přílohami, synoptickými mapami a citacemi z dobových historických materiálů. Členění celkem osm kapitol je logické, jazyková a stylistická úroveň vynikající. Prostě radost to číst pro zkušeného meteorologa i pro laika, který hledá poučení o tak závažném a nepravidelně se opakujícím jevu, jako jsou tuhé zimy. Budou se vůbec vyskytovat v budoucnu, když očekáváme v důsledku zesilujícího skleníkového efektu i u nás postupný nárůst teploty vzduchu?
Tyto aktuální problémy se podařilo autorovi úspěšně nastínit celkem v devíti kapitolách, včetně úvodu, příloh, literatury a stručného obsahu v anglickém jazyce.
Názvy zbývajících kapitol jsou následující:
- Zimy a novodobá historie
- Metody klimatické rekonstrukce zim
- Zimy a „malá doba ledová“
- Zimy z hlediska všeobecné cirkulace atmosféry
- O možných podobách budoucím zim
Návaznost na české poměry je dvojí: předně naprostá většina vybraných zimních období sužovala tuhými mrazy i české země. Dále pak autor použil četné literární prameny, včetně pomoci mnohých pracovníků zejména z ČHMÚ.
Nazpět do historie autor zvolil zhruba půltisícileté období od roku 1500, s uvedením tabulky obsahující klimatickou rekonstrukci nejtužších zim od tohoto letopočtu pro několik různých míst v Evropě, včetně Prahy.
Hned ve druhé kapitole zdůrazňuje, že není rozhodně zastáncem stále a znovu se prosazujícího klimatického determinismu (s. 26), s odvoláním na publikaci [1], která u nás vyšla v překladu z francouzského jazyka.
Přitom nezůstal jen u výkladu zimních období, ale vysvětluje, i když někdy jen okrajově, příčiny dalších meteorologických jevů jako jsou vedra, mrazové kotliny, extrémní pokles teploty, vichřice, silné bouřky, krupobití, střihové srážky, sněhové kalamity, náledí, aj.
Na rozdíl od většiny již vydaných vědecko-populárních publikací české a slovenské provenience s touto tematikou autor klade velký důraz na vysvětlení příčin tuhých zim cirkulačními vlivy. Proto jsou u všech vybraných případů přiloženy synoptické mapy přízemního tlakového pole, mnohdy pracně konstruované z neúplných dat minulého století.
Nejčastější příčinou mrazových období jsou samozřejmě blokující anticyklony, kdy do střední Evropy proudí po delší dobu studený vzduch ze severovýchodního kvadrantu.
Ve třetí kapitole upoutají pozornost pasáže např. o vlivu malé doby ledové na dobovou krajinomalbu, s ukázkami reprodukovaných obrazů. To mj. svědčí o všestranných kulturněhistorických znalostech autora.
Při zkoumání tuhosti zim v kapitole čtyři ve vztahu k různě dlouhým epochám (středověké optimum, malá doba ledová, Maunderovo minimum apod.) je správně konstatováno, že vymezení těchto období se u různých autorů dosti liší, a to i podle vybrané geografické oblasti (např. v Británii chladno, ale ve střední Evropě naopak teplo), což je opět správně logicky zdůvodněno cirkulačními poměry. Dosti podrobně je věnován prostor různým zemským i mimozemským vlivům (vulkanická a sluneční činnost aj.). V souvislosti s postupem či ústupem alpských ledovců autor dokládá, že i jen v průběhu několika málo let, ne tedy desetiletí, může např. kombinace horkých letních měsíců a mírných zim ledovec podstatně redukovat.
V kapitole pět na základě klementinské řady je zdůrazňován výrazný rozdíl mezi zimami na přelomu 18. a 19. století, s velkým stupněm variability, a naopak jeho malým stupněm v posledních desetiletích (podle průměru z absolutních teplotních odchylek od normálu).
Jen pro zajímavost: v souvislosti s pražskou řadou je u případu tuhé zimy 1784/1785 uvedeno, že 1. 3. 1785 zde bylo dosaženo dosud nejnižší teploty –27,6 °C. Tento extrém byl zpochybněn recenzentem v článku [2] tím, že právě prof. Augustin uváděl v jedné ze svých prací ještě nižší minimum –29,0 °C, a sice pro 14. 1. 1799. Tyto „drobné“ nesrovnalosti se podaří stěží kdy odstranit.
Autor rovněž zdůvodňuje, že v případech předčasných sněhových zim začínajících již v prosinci, dojde v následujících měsících, pokud se ovšem udrží sněhová pokrývka, k podstatnému snížení teploty. Velice zdařilé jsou mj. dva instruktivní obrázky znázorňující pozitivní a negativní fázi severoatlantické cirkulace (NAO). S tím úzce souvisí mapy průměrného rozložení přízemního tlakového pole ve dvou dvacetiletých obdobích 1951–1970 a 1991–2010, kde se nyní zřetelně ukazuje nahuštění izobar nad Evropou, což generuje zejména v zimním období mohutnější příliv teplejšího vzduchu od západu. A to je také jeden z hlavních důvodů, proč vzrůstá v poslední době průměrná roční teplota v Klementinu, neboť přitom rozhodují prakticky vyšší kladné odchylky od normálu v zimě než případné menší záporné odchylky v létě.
Na začátku šesté kapitoly (s. 193–194) je diskutován předpokládaný růst teploty vlivem antropogenní činnosti. Zde se vyskytují některé novější odborné termíny v souvislostech, které jsou pro recenzenta bohužel málo srozumitelné, a proto se k nim nebude zatím vyjadřovat.
Kapitola sedm s přílohami, které zabírají celou čtvrtinu (72 s.) z celkového rozsahu publikace, uvádí definice zim a jejich statistické zpracování, průměrnou teplotu zim v Evropě, typy povětrnostních situací ČHMÚ, blokující anticyklonální situace, vzduchové hmoty a hlavně terminologický slovníček (TS) nejčastěji používaných odborných výrazů.
V osmé kapitole je pak citováno asi 120 literárních pramenů, kromě internetových, datových a jiných zdrojů.
Formální a věcné připomínky
Jinak po všech stránkách výborně graficky upravená knížka má nevýraznou obálku, kdy fotografie zastiňuje název knihy a hlavně celé jméno i příjmení autora.
Nelze úplně souhlasit s tvrzením (s. 24), že silné bouřky se vyskytují zejména v období horkých let při termické konvekci. Převážná většina těchto silných bouřek je totiž pozorována v blízkosti frontálních rozhraní, samozřejmě že v letním období. Bouřky v zimních měsících u nás (asi od listopadu do února) se však vyskytují výhradně při rychlých přechodech studených front, viz radary.
Na s. 45 je uvedena tabulka nejdelších řad meteorologických pozorování v Evropě (rozumí se zpravidla teploty), která se však dosti liší od stanic publikovaných [3].
Na s. 78 je zřejmě několik chyb v německém názvu citované publikace. Rovněž na téže straně je napsáno, že zima 1685 až 1686 byla v Anglii v pořadí pátá nejteplejší, hned po zimě 2006/2007, což je alespoň pro recenzenta dosti odvážné tvrzení.
V souvislosti s tuhou zimou 1783/1784 je mj. zmínka (s. 82) o dosud největší zimní povodni na Vltavě v Praze, s odkazem na příspěvek [4], kde je v jeho závěru uvedeno, že se jednalo o povodeň smíšeného typu (z tání sněhu a dešťů).
Tento příspěvek jsem pro MZ tehdy recenzoval. Povodeň tehdy kulminovala při průtočném maximu, nikoliv tedy v důsledku vzdutí ledovými jevy, takže se nedá hovořit o ledové povodni.
Na s. 89 je použito výrazu „východoevropský cirkulační vzor“, což není v TS vysvětleno.
Bylo by vhodné vysvětlit v TS (s. 113) výpočet normalizované kumulativní odchylky.
Prokládání extrémní denní teploty (s. 129) polynomickými trendy není asi vhodné pro začátek a konec grafu.
Absence sněhové pokrývky v zimním období vede ke zvyšování, nikoli zmírňování, průměrné teploty (s. 180).
U schématu povětrnostní situace „C“ (s. 255) by bylo vhodné dokreslit alespoň nad Francií modrou šipku, neboť většina těchto cyklon je teplotně asymetrická, kdy v jejich týlu proudí studený vzduch. Také u „Bp“ (s. 254) opět by tam měla být modrá šipka, což platí i pro „B“ (s. 256).
Drobné překlepy: ostrov Jan Mayen (ne Mayer) a německý meteorolog F. Baur (ne Bayer).
Poznámky k terminologickému slovníčku
I když je termín „zima“ definován hned v úvodu, mělo by být jako nejdůležitější heslo, které je v názvu knihy, ještě jednou uvedeno v TS. Ve střední Evropě, a to nikoliv výjimečně, začínají některé případy zim již v listopadu a jiné končí až v březnu, viz právě uvedená zima 1829/1830 a 1784/1785. Proto byla zavedena některá další kritéria, jako např. citovaný počet dní s průměrnou denní teplotou < 0 °C nebo záporná teplotní suma (ZTS) aj. Není proto vhodné nazývat tato kritéria jen jako doplňková. Diskutovaný problém totiž úzce souvisí se zavedením pojmu dynamické klimatologie, na rozdíl od klasické [5], kdy se zpracování dat provádělo jen v rigidně stanoveném časovém období (např. právě vždy jen v tříměsíčním zimním období).
U hesla „charakteristický den“ (s. 264) je z formálního hlediska opakovaně vysvětlen už jen „arktický den“ (s. 263).
U hesla „jet stream“ je poznámka o výškové frontální zóně, což by mělo být vysvětleno v samostatném hesle.
U hesla „izohypsa“ trochu mate čtenáře věta, že prostřednictvím izohyps se znázorňuje rozložení tlaku vzduchu.
U hesla „singularita“ je už z hlediska novějších poznatků (např. [6]) problém zahrnout do nich i vánoční oblevu, a to dokonce jako nejvýraznější. Poznámka: recenzent na ni donedávna také ještě „věřil“.
Závěr
Je nutno učinit poslední důležitou připomínku. Na s. 137 je napsána věta: „Zima 1962/1963 je definitivní tečkou za dobou ledovou“, ze které lze tušit bohužel těžko vyvratitelný názor o neustálém a trvalém nárůstu teplot vlivem zesilujícího skleníkového efektu až do konce 21. století.
Podobné názory by rozhodně neměly vést k uchlácholení veřejnosti, která si pravděpodobně bude vysvětlovat tuto větu tak, že už žádná tuhá zima nenastane.
Přes celou řadu drobných a několik závažnějších připomínek je recenzent s touto publikací nadmíru spokojen, a proto ji doporučuje k přečtení zejména mladší generaci klimatologů.
Literatura:
[1] ACOT, P., 2005. Historie a změny klimatu: Od velkého třesku ke klimatickým katastrofám. 1. vyd. Praha: Karolinum. 237 s.
[2] KAKOS, V., 2008. František Augustin, první profesor meteorologie na pražské univerzitě. Meteorologické Zprávy, roč. 61, č. 6, s. 185–191. ISSN 0026-1173.
[3] BRÁZDIL, R., 1991. Kolísání vybraných meteorologických prvků ve střední Evropě v období přístrojových pozorování. Národní klimatický program ČSFR, sv. 2, Praha: Český hydrometeorologický ústav, 56 s. ISBN 80-900206-6-6.
[4] ELLEDER, L. – MUNZAR, J., 2004. Extrémní povodeň na Vltavě a Labi v únoru 1784 jako následek mimořádných hydrometeorologických podmínek. Meteorologické Zprávy, roč. 57, č. 5, s. 125–135. ISSN 0026-1173.
[5] Meteorologický slovník výkladový a terminologický, 1993. Praha: MŽP České republiky, 594 s. ISBN 80-85368-45-5.
[6] ŠKÁCHOVÁ, H. – ŽÁK, M., 2009. Vánoční obleva v Česku – fakt nebo mýtus? Meteorologické Zprávy, roč. 62, č. 6, s. 187–199. ISSN 0026-1173.
Vilibald Kakos, Meteorologické zprávy, roč. 65, 2013/5