Zdeněk Novák
1939–2003
Rozloučení s leteckým meteorologem
Nejsou to ani čtyři roky, co jsem do meteorologických zpráv tvořil článek k šedesátinám mého učitele, kolegy a kamaráda RNDr. Zdeňka Nováka, CSc. Ani ve snu bych si tehdy nepomyslel, že mne bude brzy čekat smutný úkol napsat poslední rozloučení.
Zdeněk se narodil 25. 7. 1939 v Náchodě a vystudoval reálné gymnázium v Trutnově. O leteckou, nebo spíše plachtařskou meteorologii se zajímal ještě před vysokoškolským studiem na Matematicko-fyzikální fakultě UK, kterou absolvoval v letech 1956 až 1961. K jeho učitelům patřily kapacity české plachtařiny a meteorologie dr. Háza, prof. Brandejs, doc. Kopáček a prof. Gregor. Poté absolvoval dvouletou armádní pozorovatelskou službu a nastoupil k ČHMÚ.
S výjimkou let 1970–79, kdy sídlil v Komořanech (ale i tam se věnoval výzkumu a rozvoji předpovědních metod v letecké meteorologii, zejména klasifikaci a předpovědím mlh na letištích v ČR), je jeho pracovní dráha spjata s letištěm Praha-Ruzyně. V sedmdesátých letech pak absolvoval externí aspiranturu na MFF UK a v r. 1981 obhájil kandidátskou práci týkající se oteplení ve stratosféře.
Dlouhá léta učil v technické škole ČHMÚ a řada asistentů meteorologa a leteckých meteorologických pozorovatelů dodnes vzpomíná na svého pedagoga, který jim vštípil nejen základy meteorologie, ale i lásku k tomuto krásnému oboru předpovědní činnosti. Byl i externím pedagogem na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde na někdejší katedře geofyziky a meteorologie učil obor letecká meteorologie. Také jsem patřil mezi jeho žáky a musím říci, že Zdeněk byl tím jazýčkem na vahách, který rozhodl, že jsem se stal leteckým meteorologem na letišti Praha-Ruzyně.
Zdeněk se ve druhé polovině devadesátých let a na začátku nového tisíciletí intenzívně věnoval využití výsledků numerických předpovědních metod v letecké meteorologické praxi. Vývoj a rozvoj Automatizovaného meteorologického informačního systému pro příjem, zpracování, interpretaci, produkci, distribuci a archivaci leteckých meteorologických informací včetně letové dokumentace je s jeho činností neodmyslitelně svázán.
V běžné letecké meteorologické praxi zdomácněly jím vyvinuté předpovědní metody: Předpovědi přízemního větru pro jednotlivá civilní letiště v ČR na základě geostrofického větru, předpověď nejnižšího tlaku QNH pro letovou oblast České republiky z GRIDů pro potřeby Řízení letového provozu, využití adiabatické ekvivalentní potenciální teploty k analýze vzduchových hmot, model struktury plachtařské předpovědi atd., to jsou metody, bez nichž by se letecký meteorolog při výkonu předpovědní a výstražné služby pro civilní letectví dnes jen stěží obešel.
Nelze také nevzpomenout jeho neúnavnou organizátorskou činnost v plánování a realizaci tzv. meteorologických pochodů, díky níž jsme po absolvování 20–30 km pěšky poznali mnoho zapadlých koutů Čech a hezkých vesnických hospůdek.
V Zdeňkovi nám odešel nejen kolega-letecký meteorolog, ale také vtipný a pohotový glosátor schopný napsat báseň kdykoli a na cokoli, milovník divadla Járy Cimrmana a v neposlední řadě nadšený turista a značkař , jehož velkou láskou byly Krkonoše a horské túry po nich. Vím jak se těšil, že v zaslouženém důchodu prochodí tyto hory křížem krážem a objeví jemu dosud skrytá zákoutí.
Zdeněk byl vždy optimista a člověk veselé mysli. Přeji mu, aby v meteorologickém nebi našel hodně cest, které je třeba označkovat a doufám, že konečně počasí bude k něčemu vypadat, když Svatý Petr dostal tak fundovaného poradce.
Bohumil Techlovský, Věstník ČMeS 2003/1, září 2003, převzato z Meteorologických Zpráv
ZDENĚK NOVÁK (AČ SE TO NECHCE VĚŘIT) ŠEDESÁTNÍKEM!
Ve shonu běžného života je normální, že nad kvalitou osobnosti, její životní cestou, jejím pracovním zaujetím a výsledky, se začneme zamýšlet až na základě nějakého jejího významného jubilea. Zpravidla takovým jubileem bývá dosažení šedesátky jako v případě leteckého meteorologa tělem i duší RNDr. Zdeňka Nováka, CSc., v meteorologické komunitě též známého pod pseudonymy „Cipísek” nebo „Kanďa”.
Jubilant se narodil 25. 7. 1939 v Náchodě a vystudoval reálné gymnázium v Trutnově (stejně jako věhlasný RNDr. M. Škoda, CSc.). V letech 1956 až 1961 potom Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde k jeho kantorům patřily kapacity české meteorologie prof. Brandejs, doc. Kopáček a prof. Gregor.
Po dvouleté armádní pozorovatelské službě nastoupil k ČHMÚ a s výjimkou let 1970-79, kdy pracoval v Komořa-nech (ale i tam se věnoval výzkumu a rozvoji předpovědních metod v letecké meteorologii, zejména klasifikaci a předpovědím mlh na letištích v ČR), je jeho pracovní dráha spjata s letištěm Praha-Ruzyně. V sedmdesátých letech absolvoval externí aspiranturu na MFF UK a v r. 1981 obhájil kandidátskou práci týkající se stratosférických oteplení. (Pokud se vám toto téma zdá od letecké meteorologie poněkud odtažité, vězte, že v sedmdesátých letech se očekával velký rozvoj nadzvukové civilní dopravy, jejíž letové hladiny měly vést právě ve spodní stratosféře).
Protože Zdeněk nemá rád formalismus, nebudu zde vyjmenovávat jeho vědecké stati s podrobnou chronologií, kde byly publikovány a kdy. Zmíním se pouze o metodách, které jsou dnes v běžné praxi leteckého meteorologa využívány a bez nichž bychom se již jen těžko obešli: Předpovědi přízemního větru pro jednotlivá civilní letiště v ČR na základě geostrofického větru (v leteckém meteorologickém slangu nazývané „Novákovy větry”), předpověď tlaku QNH z GRIDů pro Řízení letového provozu, využití adiabatické ekvivalentní potenciální teploty k analýze vzduchových hmot, model struktury plachtařské předpovědi (neboť plachtaření v mládí provozoval) atd.
V posledních letech se věnuje především využití výsledků numerických předpovědních metod v letecké meteorologické praxi a nutno dodat, že vývoj a rozvoj systému AMIS2 (Automatizovaný meteorologický informační systém pro příjem, zpracování, interpretaci, produkci, distribuci a archivaci leteckých meteorologických informací včetně letové dokumentace) si bez jeho přispění nelze představit.
Nelze nevzpomenout na jubilantovu pedagogickou činnost. Zdeněk formoval mou odbornou dráhu v praxi jako kolega, za což mu budu vždy vděčný. Vyučoval též dlouhá léta v Podnikové technické škole ČHMÚ a řada asistentů meteorologa a leteckých meteorologických pozorovatelů prošla jeho rukama a dnes jsou z nich odborníci na svých místech. Také mnozí piloti brázdící dnes i v minulosti světové nebe a i další letecký personál z leteckých organizací (ŘLP, ČSL, ČSA) mohou být pyšní na to, že je základům letecké meterologie učil právě on.
Největší přínos vědě však Zdeněk přinesl svou rozsáhlou vědeckou činností zaměřenou na odhalení stop meteorologické činnosti (neb není oboru do něhož by Mistr převratným způsobem nezasáhl) českého velikána Járy Cimrmana na Trutnovsku a Náchodsku. Ten totiž již v 80. letech minulého století plánoval vybudování sítě automatických meteorologických stanic pro předpověď mlh a nízké oblačnosti.
Přeji Zdeňkovi za sebe i mé a jeho kolegy ještě hodně dobrých nápadů jak ulehčit leteckým meteorologům jejich nelehký úděl při předpovídání podle předpisu L-3 Meteorologie, a spoustu ušlých kilometrů po jeho milovaných „Kerkonoších”. A až se jednou bude v důchodu věnovat značkovaní turistických tras, doufám, že na trasách jím označených žádný turista nikdy nezabloudí a vždy najde cestu domů, nebo do příjemné hospůdky, kde se schová před nevlídným počasím, které seslal Krakonoš nebo bába Futeř.
Bohumil Techlovský, MZ 1999/5, ročník 52, str. 160