Zdeněk Dvorný

1906–1966

Zemřel RNDr. Zdeněk Dvorný

Československá meteorologická obec byla překvapena truchlivou zprávou, že 28. prosince 1966 náhle zemřel dlouholetý pracovník Hydrometeorologického ústavu RNDr. Zdeněk Dvorný, jeden z nejstarších odborníků ústavu v oboru meteorologie.

Dr. Dvorný se narodil 15. 11. 1906 v Mělníce. Studoval a maturoval na reálce v Praze-Karlíně a poté pokra­čoval ve studiích na přírodovědecké fakultě Karlovy university v Praze, obor matematiky, fysiky a zeměpisu. Od počátku svých studií měl živý zájem o meteorologii, na niž se pak specializoval.

Po vypracování dizertační práce z klimatologie, složil s vyznamenáním rigorózní zkoušky z meteorologie, klimatologie, zeměpisu a z filo­zofie přírodních věd, čímž dosáhl v červnu 1931 doktorátu přírodních věd.

Již za svých vysokoškolských studií pracoval Zdeněk Dvorný výpomocně v letecké povětrnostní službě, a to v r. 1927, tedy již před 40 lety, na letišti ve Kbelích, a pak v r. 1928 na letišti v Mariánských Lázních. Po dokto­rátu se stal vysokoškolským asistentem Ústavu pro meteorologii a klimatologii Karlovy university. V roce 1932 pak přešel do tehdejšího Státního meteorologického ústavu; v meteorologické službě zůstal až do svého náhlého úmrtí. Během své činnosti v meteorologické a později hydrometeorologické službě prošel Dr. Dvorný nejrůznějšími funkcemi: začínal jako letecký meteorolog, pak pracoval jako synoptik, potom jako klimatolog a v po­slední době jako pracovník ve výzkumu. Po nějaký čas působil též jako odborný referent pro meteorologii na ministerstvu dopravy, v ústavu zastával též funkci vedoucího publikační sekce a hlavního redaktora ústavního časopisu Meteorologické zprávy.

Vědecky pracoval Dr. Dvorný v oboru meteorologické terminologie. Tak např. vypracoval všechna hesla pro „Letecký slovník” a spolupracoval při přípravě „Technického slovníku” a „Malého českého slovníku”.

V posledních letech však již úporná choroba podrývala jeho zdraví a nedovolovala mu soustředit dostatek sil, aby mohl ve svých předsevzatých pracech úspěšně pokračovat. Projevoval však do poslední chvíle poctivou snahu pracovat; proto ani nevyužil možnosti odejít na zasloužilý odpočinek, když v listopadu 1966 získal na něj zákonný nárok.

Dr. Dvorný těšil se mezi svými spolupracovníky pro své zkušenosti úctě a vážnosti a pro svou milou a dobro-srdečnou povahu byl velmi oblíben. Nikdy neodmítl žádnou práci a žádnou radu, byl vždy ochoten každému pomoci. V osobním jednání byl přívětivý, zdvořilý a přátelský: zůstává v trvalé paměti jeho milá tvář s jemným úsměvem a decentním humorem. Čest jeho památce!

MZ 1966/6, ročník 19, str. 17