Letos jsme již v tomto časopise připomenuli [4], že před 80 lety v české meteorologické literatuře vyšly dvě významné publikace vysokoškolských učitelů, a to Základy zemědělské meteorologie a klimatologie Josefa Kopeckého a Stručný nárys klimatologie a balnelogie Vladislava Mladějovského. Zbývá tedy upozornit, že v témž roce (1923) byla také poprvé vydána knížka Základy meteorologie a klimatologie, titul dobře známý několika generacím studentů meteorologie, fyziky, geografie a dalších oborů.
Její autor, Stanislav Hanzlík (1878-1956), tehdy mimořádný profesor meteorologie a klimatologie na Univerzitě Karlově, ji však nepsal jako studijní rukověť, i když z jeho přednášek na škole pravděpodobně vycházela, ale jako ucelené pojednání o počasí a podnebí pro libovolného zvídavého čtenáře, který podobný text v českém jazyce zatím postrádal. Knížka měla být současně úvodem k jinému Hanzlíkovu popularizačnímu spisu Podnebí a člověk [2], prvnímu českému antropoklimatologickému dílu, které sepsal na základě zahraničních pramenů i vlastních zkušeností, jež získal na cestách po zemích v různých klimatických pásmech. Základy meteorologie a klimatologie [3] se dočkaly tří vydání, a v tom je z našeho meteorologického písemnictví předčil jen první díl Fysického zeměpisu Františka Vitáska [5], věnovaný atmosféře a hydrosféře, jenž vyšel ve čtyřech vydáních.
Mezi prvním a druhým podstatně rozšířeným a přepracovaným vydáním Hanzlíkovy publikace uplynulo 24 roků, během nichž nastal v meteorologii obrovský pokrok. Je zřejmý i z porovnání obou vydání, z nichž druhé komplexností a rozsahem látky má už charakter vysokoškolské učebnice. Vyniká srozumitelností, svižným podáním, četnými obrázky i přílohou, kterou tvoří hlavně fotografie oblaků od Antonína Bečváře.
Mezi druhým a třetím vydáním byl mnohem menší časový rozdíl (9 roků), a proto třetí vydání, které zastihlo profesora Hanzlíka v posledním roce jeho života, se od druhého jen málo liší. V roce 1956 byl již navíc u nás k dispozici i slovenský překlad prvního dílu moderní učebnice profesora Geografické fakulty Lomonosovy univerzity M. S. Averkijeva [1], pořízený Mikulášem Končekem. Hanzlíkovu knihu však studenti používali i nadále, zejména proto, že obsahovala klimatologii světadílů.
Sledovat vývoj odborného díla, který se táhne několika desetiletími, je vždy zajímavé, neboť odráží pokroky vědy, myšlení, někdy i lidské osudy a společenské poměry. Je patrný i ze závěrečných vět úvodu Hanzlíkova titulu, které nacházíme v 1. a 2. vydání: „Povětrnostní ráz určuje obyvatelnost a neobyvatelnost kraje; podnební ráz se projevuje rostlinným porostem, který zasahuje plně do agrokultury, brzdí nebo umožňuje výživu člověka a udává směrnice pro jeho podniky. Z těchto příkladů vysvítá, jak je sloučen člověk a jeho cíle s počasím a podnebím. Je ovládnouti a říditi aspoň zčásti je dosud bláhovým lidským snem; takové pokusy, o kterých se někdy dočítáme, jsou buď důkazem lidské nevědomosti nebo šarlatánství“. Ve 3. vydání z roku 1956 profesor Hanzlík poslední souvětí „Je ovládnout…“ vypustil. Můžeme se jen domnívat, že důvodem bylo, že starý pán nabyl jiného přesvědčení, anebo že v době oficiálně šířeného hesla „Poručíme větru, dešti“ by uvedené tvrzení mohlo působit zpátečnicky.
Literatura
[1] AVERKIJEV, M. S., 1954. Meteorologia (překlad z ruštiny). Praha: Naše vojsko. 490 s.
[2] HANZLÍK, S., 1924. Podnebí a člověk. Praha: Česká grafická unie. Příroda a lidé, sv. 53. 171 s.
[3] HANZLÍK, S., 1923, 1947, 1956. Základy meteorologie a klimatologie. 1. vyd. Praha: Česká grafická unie. Příroda a lidé, sv. 46. 127 s. 2. vyd. Praha: Česká grafická unie. 253 s. + příl. 3. vyd. Praha: ČSAV. 321 s. + příl.
[4] KRŠKA, K., 2003. Výročí pokroků české bioklimatologie. Meteorologické Zprávy, roč. 56, č. 4, s. 112.
[5] VITÁSEK, F., 1934, 1948, 1953, 1956. Fysický zeměpis I. Ovzduší a vodstvo. 1. vyd. Praha: Melantrich. 289 s. 2. vyd. Praha: Melantrich. 398 s. 3. vyd. Praha: Nakl. ČSAV. 488 s. 4. vyd. Praha: Nakl. ČSAV. 496 s.
Karel Krška, MZ 2003/6, ročník 56, str. 191-192