Při zániku rakousko-uherské monarchie bylo nutné zřídit také v naší republice ústředí, které by převzalo v oblasti státu veškeré práce ústavů ve Vídni a Budapešti (Centrální ústav pro meteorologii a geodynamiku založený v roce 1851). Při řešení tohoto úkolu činila potíže otázka kompetenční. O klimatologii a prognózu mělo velký zájem zemědělství, na hydrologii a užité meteorologii v letectví veřejné práce a také vojenství. Po velkých diskusích byl zřízen Státní ústav meteorologický s přičleněným vojenským odborem, podřízený Ministerstvu školství a národní osvěty. Ministerstvo veřejných prací zřídilo Státní ústav hydrologický a Ministerstvo zemědělství Státní ústav bioklimatický. Pro obory seismika a zemský magnetismu, které byly v Rakousku-Uhersku přičleněny k meteorologickému ústředí, byl u nás zřízen Státní ústav pro geofyziku při Karlově univerzitě.
Služba hydrologická, spravující také síť srážkoměrných stanic, měla již za Rakouska-Uherska v jednotlivých korunních zemích svá střediska, tj. zemská oddělení hydrografická při místodržitelstvích, vybavená personálem. To jí jistě usnadnilo přechod k samostatné službě.
Počátky organizace civilní meteorologické služby se datují od 5. dubna 1919, kdy byl přidělen ministerstvem školství a národní osvěty státní hvězdárně v Praze a pověřen organizováním a výkonem státní služby meteorologické bývalý adjunkt Ústředního ústavu pro meteorologii a geodynamiku ve Vídni a docent meteorologie a klimatologie na české vysoké škole technické v Brně Phil. Dr. Rudolf Schneider, který měl více než 13leté zkušenosti na ústředním ústavu meteorologickém.
Ministr školství a národní osvěty, opíraje se o rozhodnutí ministerské rady ze dne 9. prosince 1919 č. 26.314 schválil vynesením ze dne 14. ledna 1920, č. 580 n. o., stanovy Československého státního ústavu meteorologického.
„Úkolem jeho jest shromažďovati a vědecky zpracovati pozorování meteorologická z celé oblasti státu československého, pěstovati a všemožně podporovati bádání meteorologická, účastniti se mezinárodních výzkumů v oboru meteorologie, činiti denně na vědeckém podkladě předpověď povětrnosti a vydávati úřední dobrozdání na dotazy úřadů a soukromníků.
Za tímto účelem převezme meteorologický ústav všechny dosavadní veřejné meteorologické observatoře a stanice, nebo zřídí podle potřeby nové.
Všechny stanice podléhají dozoru pražského ústředí, jehož úředník, pokud možno, jednou do roka navštíví každou stanici a prohlédne její zařízení. Stroje porouchané opraví se v domácí dílně, zařízené při pražském ústavu, a před odesláním na stanici srovnají se s jeho normálními přístroji. Podobně se zkoušejí všechny stroje nově zakoupené nebo vyrobené.
V ústavě soustřeďují se pozorování jednak na vlastních stanicích získaná, jednak s cizozemskými ústavy vyměněná. Všechna pozorování slouží především účelům prognosy. Předpověď povětrnosti budiž doložena vhodnou mapkou synoptickou, na které je vyznačen každodenní stav povětrnosti. Synoptické mapky, k nimž může být připojen i stručný výtah z pozorování telegrafických stanic, tisknou se v domácí litografii, zasílají se též soukromým předplatitelům, aby se mohly hojně rozšířiti, nepřevyšuje prodejní cena jejich příliš ceny výrobní.
Při meteorologickém ústavě bude odbor vojenský, který bude pečovati o výcvik vojenských elevů v meteorologii, o užití meteorologie pro účely čistě vojenské, po případě zprostředkuje styk zahraniční vojenské meteorologické služby s naší meteorologickou službou, týkající se zájmů čistě vojenských.
Směr vědeckého bádání se nijak neomezuje. Všichni zaměstnanci ústavu jsou povinni ve zbývajícím volném čase svojí spoluprací přispívati k řešení problému, jejž jim buď ředitel ústavu uloží, nebo který se souhlasem ředitelovým sami si vyvolí. Ústav bude uveřejňovati pravidelné zprávy o své činnosti, v kterých budou obsažena též podrobná pozorování a stručné přehledy vědeckých prací.
K práci vědecké pojí se též činnost popularisační, kterou bude nutno hlavně s počátku silně podporovati, aby také do širokých vrstev lidových vniklo správné poznání užitku vědecké meteorologie.
Na podporu vědeckého bádání bude v Praze vybudována observatoř vyhovující co možná všem požadavkům.
V čele meteorologického ústavu stojí ředitel, kterým se může státi jenom vědecky činný pracovník. Ten jest zodpovědný za činnost meteorologického ústavu, rozděluje práci všem pracovníkům v ústavě zaměstnaným, přijímá a rozděluje korespondenci, rediguje úřední publikace.“
Po schválení stanov byl Státní ústav meteorologický postaven před obtížný problém nalezení vhodných provizorních prostor pro meteorologickou službu. Zpočátku pracovalo až 12 osob v jednooknové kanceláři státní hvězdárny. Pomýšlelo se na adaptaci některých místností semináře v Klementinu nebo kláštera v Břevnově. Otázka provizorního ústavu byla vyřešena tím, že správce ústavu pro meteorologii a klimatologii při univerzitě Karlově, pan prof. Dr. Stanislav Hanzlík, propůjčil s nevšední ochotou státnímu ústavu polovici místností svého ústavu v II. patře budovy matematicko-přírodovědeckých ústavů v Praze II. U Karlova č. 3. Panu prof. Hanzlíkovi a profesorskému sboru přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity vděčí státní ústav meteorologický za to, že našel provizorní umístění tak účelné, že by se za daných okolností nenašlo lepší. Ku přesídlení z Klementina na Karlov došlo v polovici května 1920.
Pokud se týče personálu ústavu, byl přidělen Dr. Schneiderovi od 1. srpna 1919 jako zatimní asistent při hvězdárně pro meteorologickou službu Phil. C. Alois Gregor, suplent státního gymnasia ve Strážnici a 29. dubna 1920 byl jmenován asistentem státního ústavu meteorologického. Dalšími asistenty byli stanoveni Phil. Dr. Emanuel Hof (29. dubna 1920) a Phil. Dr. Gustav Swoboda (20. června 1920). Ředitelem ústavu byl jmenován dne 31. srpna 1920 jeho dosavadní správce docent Phil. Rudolf Schneider.“
Ze stanov Státního ústavu meteorologického je zřejmé, že i po 100 letech se úsek meteorologie a klimatologie ČHMÚ věnuje stejným činnostem, jako v dobách jeho založení (přibyly i mnohé další) mimo vojenské části a tvorby ročenek pozorování. Již od počátku ústav úzce spolupracoval přírodovědeckou fakultou univerzity Karlovy a velkou roli mělo Klementinum a observatoř v Praze na Karlově.
Přejeme ČHMÚ jako pokračovateli Státního ústavu meteorologického mnoho úspěchů ve své činnosti, aby dobře pečoval o tento obor a dále ho rozvíjel.
Zpracoval Pavel Lipina podle publikace Státní ústav meteorologický v prvém desetiletí republiky 1918–1928
Pavel Lipina, IV ČMeS č. 102, 2019/2