Václav Richter

1936–2021

Opustil nás Václav Richter

Po krátké nemoci zemřel 31. července 2021 dlouholetý pracovník ČHMÚ, náš bývalý ředitel i kolega, pan Ing. Václav Richter. Narodil se 6. července 1936 v Petřvaldě u Karviné. Po maturitě vystudoval Vysokou školu zemědělskou a lesnickou v Brně. Krátce pracoval jako projektant v Krajském podniku zemědělsko-lesnických meliorací a 1. srpna 1962 nastoupil do HMÚ na hydrologické pracoviště v Ostravě, kde byl později vedoucím oddělení. Významně se v té době zasloužil o výstavbu ostravské pobočky. Od roku 1973 pracoval u Severomoravských státních lesů v Krnově a zpět do HMÚ byl povolán 15. června 1977 do funkce ředitele ústavu.

V této funkci prosadil postupné budování poboček ústavu, výstavbu Oborového výpočetního centra, budovy BRI v Komořanech, centrálního archivu v Brozanech včetně malé vodní elektrárny a inovaci komořanského spojovacího počítače. Byl stálým zástupcem ve Světové meteorologické organizaci, kde byl roce 1981 zvolen do výkonné rady. Byl poctěn několika státními i rezortními vyznamenáními.
Ve funkci ředitele ČHMÚ skončil v roce 1990. Jako vedoucí oddělení hydrologie pobočky Praha uplatnil své dlouholeté zkušenosti a vzpomínám, jak byl ve svém živlu, když mohl organizovat výjezdy měřících skupin v době povodní. Do našeho pobočkového kolektivu velmi rychle a úspěšně zapadl a byl pro nás přínosem nejen po pracovní stránce.
Uplatnil se i jako předseda investiční komise ČHMÚ a naposledy pomohl rozběhnout projekt ISPA (vybudování stanic jakosti vody a nových vrtů). Vedoucím oddělení hydrologie na pobočce byl do 30. 6. 2001 a v ČHMÚ skončil v roce 2005. Vaška jsme měli všichni rádi a budeme na něj ještě dlouho v dobrém vzpomínat. Čest jeho památce.

Luboš Němec, MZ 2021/4

VÁCLAV RICHTER OSMDESÁTNÍKEM

Ing. Václav Richter se narodil 6. června 1936 v Petřvaldě u Karviné a prvních 40 let svého života prožil na Ostravsku, což jste i mohli při hovoru s ním rozpoznat. Svou odbornou kariérou jakoby chtěl demonstrovat sounáležitost lesa a vody, lesnictví a hydrologie. Jeho profesní dráha by se zjednodušeně dala vyjádřit posloupností: lesník – hydrolog – ředitel – hydrolog – investiční pracovník. Nutno dodat, že ve všech těchto pozicích vystupoval s nasazením a aktivitou sobě vlastní, dokázal rozpohybovat svoje spolupracovníky a podřízené, čímž dosahoval mnohdy neobyčejných výsledků.

Začínal jako lesník a také vystudoval Vysokou školu zemědělskou a lesnickou v Brně a následně pracoval v krajském podniku zemědělsko-lesnických meliorací v Opavě. Až v roce 1962 přešel do Hydrometeorologického ústavu na pracoviště v Ostravě a stal se hydrologem. Na pobočce v Ostravě působil více než 10 let a přispěl významnou měrou k jejímu rozvoji. Jako hydrolog spolupracoval na stěžejním díle 60. let „Hydrologické poměry ČSSR” a působil i jako odborný expert na hraničních tocích s Polskem.

Dostáváme se k jeho kariéře manažerské. Nejprve přešel v roce 1973 na několik let opět k lesům a působil jako asistent ředitele Severomoravských státních lesů v Krnově. Dnem 15. června 1977 byl Ing. Richter jmenován ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu a na této pozici byl až do května 1990. Je třeba konstatovat, že za jeho vedení se ústav rozvíjel a odborně rostl. Z úrovně vedení ústavu byla prosazována a podporována úzká spolupráce mezi jednotlivými obory ústavu, meteorologií a klimatologií, hydrologií a kvalitou vody a ovzduší, která byla v 80. letech organizačně a personálně podpořena vytvořením tzv. technologické linky. Významným přínosem ke zvýšení úrovně práce s daty bylo vybudování výpočetního centra v Komořanech, které v 70. letech 20. století fungovalo i jako oborové výpočetní centrum vodního hospodářství. Ing. Richter se ve funkci ředitele také zasloužil o výstavbu nebo modernizaci dalších pracovišť ústavu. Byla vybudována observatoř na Libuši pro příjem radarových a družicových dat, ústav získal novou administrativní budovu v Komořanech, kam byly počátkem roku 1989 soustředěny všechny zbývající útvary včetně pobočky Praha. V rámci mezinárodních aktivit Ing. Richter významnou měrou přispěl k posílení prestiže ČHMÚ v zahraničí. Z titulu funkce ředitele národní služby působil jako stálý představitel Československa ve Světové meteorologické organizaci (SMO), kde byl po dvě volební období v letech 1981 až 1989 členem výkonného výboru SMO.

Kompetenční vztahy a personální situace v ČHMÚ 80. let 20. století byly samozřejmě poplatné své době, přesto se vedení ústavu dařilo prosazovat především odborná kritéria, udržet na pracovištích „lidské” vztahy a nikoho z politických důvodů neperzekuovat. Ústav dokonce poskytl útočiště některým meteorologům propuštěným z armády a zaměstnal je na pozicích odpovídajících jejich odbornosti. Přesto Ing. Richter, jako představitel starého vedení, po sametové revoluci odešel z funkce ředitele, i když v ústavu zůstal. Hlavní organizační změnou po revoluci bylo zrušení technologické linky a obnovení oborové struktury ústavu.

Vždycky jsem oceňoval, jak se Ing. Richter dokázal vypořádat se svým odchodem z funkce ředitele. Nezahořkl a neodvolával se na nové poměry a staré známosti a nechtěl ani svůj ústav opustit. Stal se znovu hydrologem a přešel na pobočku Praha, kde vedl až do roku 2001 oddělení hydrologie. Velmi rychle si v nové funkci vybudoval postavení, ve kterém si ho ostatní zaměstnanci ústavu vážili a respektovali jeho odbornost. Také jeho zásluhou se hydrologické měřicí sítě pobočky zdárně rozvíjely a kvalita hydrologických měření zvyšovala. Připomeňme například unikátní měřicí vůz Subaru, který nechal upravit a vybavit pro měření na Labi v Děčíně. Nicméně jeho snaha stále něco vytvářet a budovat tím nebyla zřejmě plně uspokojena, a tak se ujal funkce předsedy investiční komise. Je třeba přiznat, že to byl právě Ing. Richter, kdo do práce investiční komise a vůbec celého procesu plánovaní a realizace stavebních i přístrojových investic ústavu vnesl žádaný pořádek.

Když v polovině roku 2001 skončil jako hydrolog na pobočce Praha, pracoval ještě dále v ústavu na částečný úvazek v oblasti investic. Jeho zásluhou se podařilo prosadit velký projekt „Monitorování a hodnocení hydrosféry v souladu se směrnicemi ES o životním prostředí” v objemu více než 500 mil. Kč, financovaný převážně z fondu soudržnosti EU. V rámci tohoto projektu byla zásadně rekonstruována monitorovací síť podzemních vod, vytvořena síť komplexních stanic pro monitorování jakosti vody v tocích a pořízena výpočetní technika a software využitelný pro celý ústav. Realizaci projektu v letech 2006 až 2008 však už Ing. Richter sledoval zpovzdálí. Koncem roku 2005 ze zdravotních důvodů pracovní poměr u ČHMÚ definitivně ukončil.

Václav Richter byl a stále je nepřehlédnutelnou postavou v padesátileté historii ČHMÚ. Byl k lidem otevřený a vždycky mluvil, jeho slovy, jak mu zobák narostl”. S většinou podřízených si tykal a přece si udržel jejich respekt. Jako řadový hydrolog se účastnil všech Hysilů (oslava nového hydrologického roku) a byl i oblíbeným moderátorem na kulatých narozeninách svých kolegů i na jiných shromážděních. Především však byl vždy zaníceným propagátorem Českého hydrometeorologického ústavu, jehož značku ČHMÚ hrdě nosil na tričku po většinu svého života. Přejeme Ti, Václave, ještě na dlouhou dobu hodně zdraví a dobré mysli.

Jan Kubát, MZ 2016/3, ročník 69, str. 89

ŠEDESÁT LET ING. VÁCLAVA RICHTERA

S jistým ostychem přistupuji k milému úkolu: vzpomenout a svým způsobem i zhodnotit práci jubilanta, který byl v letech 1977-90 ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu. V plném pracovním elánu, zdraví a životním optimismu, dosahuje jubilea šedesáti let.

Ing. Václav Richter narozený 6. června 1936 v Petřvaldě u Karviné, je vpravdě silně zemitou osobností. Prošel za svůj dosavadní život celou škálou oborů činnosti a funkcí. Nechci provádět jejich výčet, protože byl již publikován před deseti lety (Meteorologické Zprávy, 39,1986).

Mohu vyzdvihnout jediné: Ing. Václav Richter jako tvůrčí pracovník byl vždy příslovečně alergický na každého, kdo prohlašoval, jak to a ono z nejrůznějších důvodů nejde.

Vždyť nejenom budova pobočky ústavu v Ostravě, podíl na výstavbě ostatních poboček i budovy ČHMÚ v Praze-Komořanech, jsou dokladem, že ani nejnáročnější úkoly mu nebyly nikdy cizí a nevyhýbal se jim.

Šíře odborného záběru je rovněž úctyhodná: od zmíněných stavebně investičních činností, od meteorologie a klimatologie přes problematiku hydrologie podzemních vod a operativní hydrologie k úkolům lesního hospodářství i práci ve Státní komisi pro životní prostředí a ve výboru Čs. meteorologické společnosti při ČSAV, až po členství ve Výkonné radě Světové meteorologické organizace. A k tomu zásluhy o vybavení ústavu moderní výpočetní technikou i desítky realizovaných nápadů, týkajících se zlepšování provozní činnosti ústavu.

Z poslední doby musím zmínit výstavbu malé vodní elektrárny v Brozanech, kvalitní práci ve funkci předsedy investiční komise, realizaci limnigrafické stanice „Na Františku” na Vltavě a její vybavení jedním z prvních ultrazvukových průtokoměrů.

Příslovečná je jeho náročnost ke spolupracovníkům. Vždy uměl a byl ochoten svést boj za prosazení odborně prospěšných opatření. Jako vedoucí pracovník však vždy respektoval „lidský rozměr” a ve složitých situacích často využíval svého osobitého vtipu a humoru. A tak není divu, že za svůj konstruktivní, tvořivý přístup, který mu vždy byl a je vlastní, sklízí uznání i obdiv.

Před deseti lety autoři vzpomínkového příspěvku přáli Ing. Václavu Richterovi „jménem všech pracovníků Českého hydrometeorologického ústavu pevné zdraví, radost ze života, neutuchající elán při překonávání překážek a dobrou pracovní pohodu”.

Co více dodat? Snad jen, že ti, kteří s Ing. Václavem Richterem mohou spolupracovat, získávají chlapskou sílu překonávat překážky.

A kdo měl a má to štěstí, že byl a je jeho přítelem – trvalý kamarádský přístup k lidem a životu.

Jan Vašátko, MZ 1996/2, ročník 49, str. 64

Ing. Václav Richter, ředitel Českého hydrometeorologického ústavu, se dožívá padesáti let

Narodil se 6. června 1936 v dělnické rodině v Petřvaldě u Karviné. Mládí prožité v kraji bouřlivého rozvoje hutí, strojírenství a uhelných šachet, s atmosférou tvrdé poctivé práce a s bohatou tradicí sociálních zápasů, mělo nesporný vliv na celý jeho další životní vývoj.

Základní vzdělání ukončil na tehdejší měšťanské škole v roce 1951 a nastoupil do učebního poměru u lesního závodu Ostravice, kde pak s výučním listem pracoval jako lesní dělník. Později se rozhodl zvýšit si kvalifikaci na jedenáctileté střední škole v Ostravě. Po maturitě byl přijat na Vysokou školu zemědělskou a lesnickou v Brně a studoval obor zemědělsko-lesnických meliorací. V průběhu studií pracoval zároveň jako pomocná vědecká síla na katedře meteorologie a klimatologie a dostalo se mu vzácné příležitosti získat řadu cenných odborných rad a životních poznatků přímo od akademika Václava Nováka. V roce 1960, kdy ukončil vysokoškolská studia, zahájil svou praxi jako projektant v Krajském podniku zemědělsko-lesnických meliorací v Opavě. Od 1. srpna 1962 přechází do Hydrometeorologického ústavu na detašované hydrologické pracoviště v Ostravě, kde je později pověřen funkcí vedoucího oddělení. V tomto období se spolu s několika dalšími spolupracovníky zasloužil významně o výstavbu komplexní hydrometeorologické pobočky ústavu v Ostravě. Výrazný podíl má i na kádrovém, organizačním a odborném rozvoji pracovního kolektivu této pobočky. Odborně v té době spolupracoval na přípravě díla „Hydrologické poměry ČSSR”, řešil a publikoval příspěvky k problematice návrhových hydrologických veličin, působil dlouhodobě jako odborný expert vládního zmocněnce pro problematiku hraničních vod mezi PLR a ČSSR a přispěl v nemalé míře v celostátním měřítku k rozvoji operativní hydrologie podzemních vod.

V roce 1973 přešel pracovat — v rámci resortu lesního a vodního hospodářství — jako asistent podnikového ředitele Severomoravských státních lesů v Krnově. Obohacen o zkušenosti z řízení a organizování práce v početných kolektivech vrací se znovu do služeb Českého hydrometeorologického ústavu dnem 15. června 1977, kdy byl ministrem lesního a vodního hospodářství ČSR jmenován do funkce ředitele ústavu.

Jubilant se již od školního věku politicky angažoval, nejdříve jako funkcionář ČSM, později ve funkcích stranických. Několik volebních období byl předsedou základní organizace strany, aktivistou KV KSČ, v současné době je aktivistou ÚV KSČ. Zároveň si postupně zvyšoval i stupeň svého stranického vzdělání. Kromě večerní univerzity marxismu-leninismu absolvoval i dlouhodobý kurs na Vysoké škole politické ÚV KSČ.

Významná je i jeho dlouhodobá aktivita v odborových funkcích, která vyvrcholila jeho členstvím v předsednictvu Ústředního výboru odborového svazu pracovníků dřevoprůmyslu, lesního a vodního hospodářství. V této vysoké funkci pracuje již více jak 19 let a získané zkušenosti úspěšně využívá při řízení pracovních kolektivů i při spolupráci s odborovými složkami k prospěchu celého ústavu. Byl iniciátorem vzniku první brigády socialistické práce na ostravském pracovišti a jeho přístup k odborové činnosti pracujících se ve funkci ředitele dále prohloubil. Důsledně podporuje každou formu iniciativy a racionalizační postupy, které umožňují lepší pracovní výsledky, vytváří podmínky k výměně zkušeností mezi kolektivy brigád socialistické práce a komplexních racionalizačních brigád a pozorně dbá o morální i společenské ocenění výsledků jejich práce.

Je dále aktivním členem výboru Čs. meteorologické společnosti při ČSAV a aktivně pracuje v odboru zemědělské meteorologie a vodního hospodářství ČSAZ. Iniciativně se uplatňuje rovněž v odborné sekci Státní komise pro životní prostředí a vůbec patří svým agilním přístupem a věcnými podněty vždy k efektivním členům celé řady různých jiných odborných těles, ve kterých pracuje.

Za uplynulých devět let, kdy stojí v čele ČHMÚ, se výrazně projevil i jeho rozhodující vliv na všestranný rozvoj této organizace. Pod jeho vedením vypracoval kolektiv špičkových pracovníků novou koncepci odborného řízení a organizační struktury ústavu, která je od roku 1980 postupně uváděna v život. Během následujícího období prosazoval a stále usiluje, aby vytyčené záměry maximálně přispívaly k zabezpečení neustále se zvyšujících národohospodářských požadavků na hydrometeorologické služby. K tomu cílevědomě a vytrvale vytváří vhodné politické, organizační a odborné podmínky. Jedním z takových významných opatření je např. i postupné budování poboček ústavu v jednotlivých krajích ČSR. Touto decentralizací se značně zkvalitnily a zrychlily služby ČHMÚ ve vztahu k jednotlivým uživatelům a zároveň se dosáhlo úspor při provozu a správě hydrometeorologických pozorovacích sítí.

Značné úsilí věnoval a věnuje technickému rozvoji. Výstavba Oborového výpočetního centra vodního hospodářství v Komořanech, vybaveného moderní výpočetní technikou, je jednou z klíčových investičních akcí, na jejichž realizaci má významný podíl. Dále lze jmenovat zahájení a zatím dobrý průběh výstavby budovy dispečinku a režimových informací v Praze, vybudování centrálního archivu v Brozanech a v neposlední řadě i inovaci spojového počítače, který umožňuje ČSSR podílet se na mezinárodní výměně informací a propojení světových center sledujících počasí.

Uznání si zasluhuje i jeho přínos k posílení prestiže ČSSR při mezinárodní spolupráci, a to zejména v roli stálého zástupce čs. vlády ve Světové meteorologické organizaci, a na jednáních Konference ředitelů HMS/MS socialistických států. Jako ředitel ČHMU působil účinně i na mnoha dalších mezinárodních akcích jako vedoucí nebo člen delegace. Projevem ocenění jeho zahraniční aktivity bylo zvolení do výkonné rady Světové meteorologické organizace v roce 1981.

Za jeho funkční období se rovněž výrazně prohloubila vědecká a odborná činnost ústavu. Zásadně usiluje o intenzifikaci výzkumu ve vztahu k modernizaci pracovních postupů, uplatňování pokrokových metod a interdisciplinární přístup k řešení naléhavých problémů národního hospodářství a ochrany životního prostředí. Věnuje nevšední pozornost výchově vědeckých pracovníků a odborných specialistů s vědomím, že pouze správně motivovaný lidský faktor může měnit vědu ve výrobní sílu. K uskutečnění těchto cílů využívá efektivně ing. Richter v nemalé míře i vědecké atestační komise a vědecké rady, které řídí jako jejich předseda. Byl iniciátorem vydání publikace „Podnebí a vodní režim ČSSR”, jakož i dalších studií, návodů a předpisů racionalizujících odbornou činnost ústavu. Z jeho podnětů se prohloubila neformální vědecká spolupráce s ústavy ČSAV, s vysokými školami a resortními výzkumnými ústavy. Vhodnými organizačními opatřeními se mu podařilo dosáhnout i zapojení většího počtu pracovníků do vědecko-výzkumného procesu, jak při řešení státních a resortních úkolů, tak i při zkoumání problémů vyplývajících z potřeb dalšího odborného a technického rozvoje ČHMÚ.

Už v minulosti byla jeho vynikající politicko-organizátorská činnost oceněna:

státním vyznamenáním ,,Za službu vlasti” v roce 1962
resortním vyznamenáním „Budovatel vodního hospodářství” v roce 1972
„Stříbrným odznakem ROH” v roce 1980
resortním vyznamenáním „Nejlepší pracovník MLVH” v roce 1983.

Svého životního jubilea se dožívá ředitel ČHMÚ, s. ing. Václav Richter, v dobrém zdraví, vysoké pracovní aktivitě a s optimismem jemu vlastním. To mu jistě vytváří dobré předpoklady k tomu, aby mohl i v dalším období stejně intenzívně pracovat na svěřených úsecích jeho nelehké a společensky odpovědné funkce.

Ke splnění jeho záměrů a k další úspěšné práci mu přejeme jménem všech pracovníků Českého hydrometeorologického ústavu pevné zdraví, radost ze života, neutuchající elán při překonávání překážek a dobrou pracovní pohodu.

Josef Hladný — Jiří Kaše, NZ 1986/2, ročník 39, str. 33-35