Václav Jírovský
1928–1990
In Memoriam RNDr. Václava Jírovského
9. listopadu 1990 nás zastihla smutná zpráva o náhlém úmrtí RNDr. Václava Jírovského. Zpráva překvapila o to více, že před dvěma roky oslavil v plné svěžesti svoji šedesátku (MZ 1988/3, ročník 41).
V. Jírovský patřil k služebně nejstarším zaměstnancům – s výjimkou dlouhodobých služebních pobytů v cizině (Kuba, Nepál) pracoval v ústavu 40 let. Začínal jako letecký meteorolog, později odbor letecké meteorologie vedl. Po návratu z Nepálu, kde působil v roli experta Světové meteorologické organizace pro leteckou meteorologii, se stal vedoucím oddělení klimatologických stanic a po reorganizaci ústavu se plně uplatnil při vytváření pražské pobočky ústavu.
Pracoval zde jako specialista s odpovědností za chod profesionální meteorologické a klimatologické dobrovolnické staniční sítě. Po listopadu 1989 se aktivně zapojil do práce na přípravách nových organizačních změn v Českém hydrometeorologickém ústavu.
Dr. Jírovský odborně velmi zdatným, cílevědomým a vytrvalým pracovníkem spoluvytvářejícím po několik desetiletí dobrou úroveň československé meteorologie. Nebyl milovníkem teorií a mnohomluvnosti, jeho úsilí vždy spočívalo v rychlé snaze o aplikaci poznatků do praxe. V jeho osobě nás opustil nejen významný odborník, ale i skromný a dobrý člověk, na kterého nezapomeneme.
Zdeněk Horký, MZ 1991/1, ročník 44, str. 32
Šedesátiny RNDr. Václava Jírovského
Dne 15. července 1928 se v Litovli narodil dr. Václav Jírovský. Jeho otec byl vojákem z povolání a proto, jak tehdy bylo zvykem, rodina často měnila působiště. Takže Vašek strávil svá nejmladší léta v Kežmarku na Slovensku a do školy začal chodit v Českých Budějovicích, kde prožil i válečná léta a první období po válce. Koncem války byl krátce s českou mládeží nasazen na zákopové práce v Olomouci. Květnové revoluce v roce 1945 se zúčastnil jako člen studentské ozbrojené hlídky v Českých Budějovicích. Po válce dokončil střední školu a potom odešel do Prahy studovat na Karlovu univerzitu meteorologii. Již během studia, od roku 1950, se stal zaměstnancem tehdejšího Státního meteorologického ústavu na letišti v Praze-Ruzyni.
Původně sloužil jako meteorolog, střídavě jako synoptik nebo letecký meteorolog (jak to tehdy bylo zavedeno). V letech 1958–1965 byl vedoucím Hydrometeorologické služebny Praha a od roku 1966 vedoucím odboru letecké meteorologie, kde se podílel na organizaci letecké meteorologické služby. V té době se stal též zástupcem Československa v letecké meteorologické komisi Světové meteorologické organizace (WMO) a služebně navštívil některé cizí státy (jmenujme např. SSSR, MLR, Kubu, NSR aj.). Od června 1969 do ledna 1973 byl vybrán WMO jako expert letecké meteorologie v rámci technické pomoci WMO do Nepálu s hlavním působištěm v Káthmándú. Po návratu do ČSSR se stal vedoucím oddělení klimatologických stanic v klimatologické službě ČSR. V rámci nového organizačního uspořádání přešel od 1. 1. 1980 do pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Praze s odpovědností za chod profesionální meteorologické a klimatologické dobrovolné staniční sítě. Rozsáhlé znalosti a zkušenosti. Rozsáhlé znalosti a zkušenosti uplatní jistě i v nově zřízeném provozním odboru, kde pracuje od roku 1987.
Jako expert se dr. Jírovský mohl uplatnit nejen pro své odborné a organizátorské předpoklady, ale i tím, že získal velmi dobrou znalost anglického jazyka při studiu na univerzitě. Publikoval řadu odborných příspěvků, jeden z posledních většího rozsahu v knížce Podnebí a vodní režim ČSSR. Dr. Jírovský je pracovník s vysokým organizačním talentem, který neúnavně prosazuje plány do skutečnosti. Jako příklad můžeme uvézt uvést internátní školení meteorologů v letech 1967–1968, několikanásobnou účast v expozici ČHMÚ na výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích a další organizační činnost spojenou s řízením staničních sítí. Vzhledem k dlouholetému působení v Českých Budějovicích si udržel náklonnost ke krásné krajině jižních Čech a cítil se tak „trochu“ Jihočechem.
Byl nejen úspěšným sportovním organizátorem, ale sám také aktivně sportoval. Působil jako učitel a cvičitel horolezeckých kurzů, proto též uvítal expertízu v zemi velehor, v Nepálu.
Milý Vašku, přeji Ti jménem všech spolupracovníků i jménem svým, při šedesátém jubileu, nejen dobré zdraví, spokojenost, ale aby Ti co nejdéle vydržela tvoje proslavená, cílevědomá, pevná vytrvalost i v příštích letech při aktivní činnosti.
Otto Šebek, MZ 1988/3, ročník 41, str. 96