Václav Čejka

1917–2006

Plukovník Václav Čejka, promovaný fyzik

Václav Čejka se narodil dne 27. září 1917 ve Vysoké v okrese Kutná Hora. Studium na státním reálném gymnáziu v Kutné Hoře ukončil v roce 1936.
V období od 1. října 1936 do 30. září 1937 absolvoval při Leteckém učilišti v Prostějově presenční vojenskou službu jako frekventant Školy důstojníků letectva v záloze. Následně zahájil studium Vojenské akademie v Hranicích, které ukončil dne 14. srpna 1938 a v hodnosti poručík letectva byl jako Pilot – Nižší důstojník letky přidělen k Náhradní letce Leteckého pluku 1 v Hradci Králové.

V době německé okupace byl od 1. ledna 1940 do 19. března 1943 zaměstnán v Ústředním meteorologickém ústavu pro Čechy a Moravu v Praze. Potom byl po dobu dvou měsíců totálně nasazen jako pomocný dělník v letecké továrně Letov – AG v Letňanech a následně až do konce války opět působil v Ústředním meteorologickém ústavu. Při květnovém povstání českého lidu v květnu 1945 se aktivně účastnil revoluční činnosti na kolínsku.

Koncem května roku 1945 opětovně vstoupil do armády a v hodnosti nadporučík krátce působil ve funkci Velitel povětrnostní čety Letištní perutě v Havlíčkově Brodě. Potom až do 14. listopadu 1945 vykonával funkci Důstojník pro meteorologii Velitelství 1. československé smíšené letecké divize v Praze-Kbelích.

V období od 15. listopadu 1945 do 15. února 1946 absolvoval „Kurz velitelů a správců vojenských leteckých a dělostřeleckých povětrnostních stanic“ ve Škole povětrnostní služby – VÚ 4613. Dne 16. února 1946 byl ustanoven do funkce Učitel a zároveň začal vykonávat funkci Prozatímní velitel Školy povětrnostní služby. V červnu roku 1946 byl potom definitivně ustanoven do funkce velitele tohoto vojenského útvaru.

Pod jeho velením byly v rámci školy postupně zřízeny Četa povětrnostní ústředna (později transformována na předpovědní oddělení), Školní povětrnostní stanice, tři Školní výcvikové čety (později nahrazeny výcvikovým oddílem), Aerologické oddělení, Technická četa, Klimatologická skupina a Letecký povětrnostní roj. V přímé podřízenosti velitele Školy povětrnostní služby od roku 1945 do 1. října 1947 dále působilo celkem deset Povětrnostních stanic letectva a rovněž pět Povětrnostních hlídek letectva, které byly rozmístěny mimo stálé letecké útvary v místech pro vojenskou povětrnostní službu z hlediska průběhu počasí důležitých. Takto široký záběr činnosti jednoznačně svědčí o tehdejší aktivitě velitele školy, která svojí organizační strukturou nakonec v roce 1949 značně přesáhla původně zamýšlenou působnost.

Dne 30. září 1949 byla Škola povětrnostní služby reorganizována a na jejím základě vznikla dne 1. října v Praze-Kbelích Hlavní povětrnostní ústředna – VÚ 6338. V její přímé podřízenosti v té době rovněž začaly působit Povětrnostní ústředna I v Praze-Kbelích, Povětrnostní ústředna II v Brně a Povětrnostní ústředna III v Bratislavě. V té době byl původní Výcvikový oddíl na jaře roku 1950 reorganizován na samostatnou Školu povětrnostní služby, která v přímé podřízenosti Hlavní povětrnostní ústředny začala působit v areálu Leteckého učiliště v Prostějově. Velitelem tohoto historicky nejrozsáhlejšího organizačního celku vojenské povětrnostní služby byl dne 1. října 1949 ustanoven štábní kapitán Václav Čejka.

V souvislosti s připravovaným převedením Státního meteorologického ústavu do podřízenosti MNO byla stávající Hlavní povětrnostní ústředna ke dni 1. dubna 1951 reorganizována a zároveň byla přejmenována na Technické povětrnostní školní ústředí – VÚ 4613, které ještě krátce pokračovalo v činnosti pod velením majora Václava Čejky. Koncem roku 1951, v souvislosti se založením tehdejší Vojenské technické akademie v Brně, odešel Václav Čejka působit na tuto školu, kde v rámci Velitelského studijního oboru při Letecké fakultě Vojenské technické akademie až do roku 1954 vyučoval předmět Letecká meteorologie.

Po zřízení studijního oboru specializace Vojenská povětrnostní služba při Katedře šturmanské služby a letecké meteorologie (K-37) Fakulty letectva Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého se v roce 1954 stal Václav Čejka jeho hlavním garantem a organizátorem. V té době musel vytvořit nezbytné personální a materiální předpoklady, aby mohla být realizována příprava nových vojenských odborných specialistů. V krátké době vybudoval, na tehdejší poměry mimořádně dobře vybavenou meteorologickou laboratoř, umožňující například cejchování meteorologických přístrojů (termo, hydro a barokomora) a rovněž školní leteckou povětrnostní stanici s pravidelným meteorologickým měřením a pozorováním. Zároveň organizoval rozběh vlastního studijního programu pro prvních devět posluchačů, kteří v roce 1954 přešli ke studiu letního semestru na Katedře 37 Vojenské technické akademie jako vojenští stipendisté od Matematicko-fyzikální fakulty University Karlovy. U nové studijní specializace potom především vyučoval předmět Meteorologická měření a pozorování.

Vysokoškolské vzdělání nabyl Václav Čejka externím studiem, které ukončil v první polovině padesátých let na Matematicko- -fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze získáním titulu Promovaný fyzik.

V roce 1958 byla Učební skupina meteorologie organizačně začleněna do Katedry aerodynamiky, termodynamiky a meteorologie Fakulty letecké a elektronické VAAZ, kde Václav Čejka působil až do roku 1973 jako Zástupce vedoucího katedry a Vedoucí skupiny meteorologie. V letech 1973 až 1975 potom vykonával funkci Vedoucí učební skupiny vojenské povětrnostní služby Katedry operačního umění taktiky letectva a povětrnostní služby Fakulty letecké a protivzdušné obrany VAAZ.

Do výslužby odešel v roce 1975 a jako občanský zaměstnanec dále působil na katedře až do konce roku 1976. V rámci státního výzkumného úkolu v té době rovněž řešil projekt s názvem Automatická stanice povětrnostní služby. Výsledkem této práce byla konstrukce první funkční automatické meteorologické stanice československé konstrukce, dokončená autorem v roce 1976.

Svými odbornými publikacemi přispěl k růstu úrovně odborného personálu vojenské povětrnostní služby a rovněž ke zkvalitnění systému výuky. K jeho nejvýznamnějším publikacím patřily odborné práce vydané později jako služební předpisy a pomůcky jako například Návod k povětrnostním pozorováním (MNO 1951), Dělostřelecké povětrnostní hlídky, Letecká povětrnostní služba, Dělostřelecká povětrnostní služba, Směrnice pro terminologii a hodnocení spolehlivosti leteckých předpovědí počasí apod. Dále jako učební texty vydal publikace Letecká meteorologie (1953), Vojenská meteorologie (1956), Měření výškového větru (1961) a Vojenská letecká meteorologie (díl I – 1962).

Plukovník Václav Čejka, promovaný fyzik, zůstal ve vzpomínkách pamětníků jako člověk velmi pracovitý, vynikající organizátor a výborný pedagog a velitel. Byl bezesporu velkou osobností a špičkovým tvůrčím odborníkem, který se významným způsobem podílel na výchově celé řady vysokoškoláků a přispěl k rozvoji především přístrojového zabezpečení vojenské povětrnostní služby. Patří mu rovněž rozhodující zásluhy o vznik studijní specializace Vojenská povětrnostní služba při Vojenské technické akademii v Brně, která se během let transformovala až do své současné podoby.

Václav Čejka zemřel v Brně v září roku 2006.

https://vojzesl.cz/galerie_osob.php?a=cejka_vaclav

Text převzat s laskavým svolením autora Ing. Miroslava Flajšmana z knihy Hydrometeorologická služba AČR v období 1918-2018.

Vzpomínka na Václava Čejku (1917–2006)

Po maturitě absolvoval tehdejší Vojenskou akademii v Hranicích a stal se důstojníkem letectva předválečné československé armády. Za války byl zaměstnán v Ústředním meteorologickém ústavu pro Čechy a Moravu v Praze. Po válce opět vstoupil do armády a jako důstojník krátce působil ve funkci meteorologa 1. čs. smíšené letecké divize po jejím návratu ze Sovětského svazu do vlasti. Podílel se také na výchově vojenských specialistů v Technickém povětrnostním školním ústředí, které vzniklo v roce 1948 na letišti ve Kbelích. Dálkovým studiem meteorologie na Karlově univerzitě u profesorů S. Hanzlíka, R. Schneidera a S. Brandejse v polovině 50. let získal titul promovaný fyzik.

Po založení Vojenské technické akademie se v roce 1951 stal učitelem letecké meteorologie u velitelského oboru na letecké fakultě této školy. Po zřízení specializace „vojenská povětrnostní služba“ v roce l954 byl, jejím hlavním garantem a organizátorem. Musei vytvořit personální a materiální předpoklady, aby mohla být realizována příprava nových armádních specialistů letecké meteorologické služby. V krátké době vybudoval meteorologickou laboratoř, vybavenou základním zařízením a přístroji, jakou neměla žádná naše vysoká škola a také školní leteckou meteorologickou stanici s pravidelným měřením a pozorováním. V nově vytvořené specializaci vyučoval předmět Meteorologická měření a pozorování. V roce 1958 byla skupina meteorologie organizačně začleněna do Katedry aerodynamiky a termodynamiky. Václav Čejka na ni až do roku 1973 působil jako zástupce vedoucího katedry. Kromě výkonu této funkce nadále odborně vedl skupinu povětrnostní služby a vyučoval svůj oblíbený předmět. Jeho hlavním zájmem byla aerologická měření, o němž zpracoval učební a metodické texty. Trvale byl zapojen do vědeckovýzkumné práce.

V 60. letech byl předsedou brněnské pobočky Československé meteorologické společnosti při ČSAV. Z jeho iniciativy se v roce 1966 na Vojenskou akademii do Brna přeneslo těžiště prací na meteorologickém slovníku, jehož sestavení bylo dlouhodobým úkolem uvedené společnosti. V. Čejka jako hlavní redaktor díla se svými spolupracovníky vnesl do přípravy slovníku systém a vykonal mnoho organizační práce, na kterou až za dlouho poté, co se Čejka z neobjasněných důvodů v roce 1971 dalšího vedení slovníkových prací vzdal, navázal nový autorský kolektiv vedený dr. B. Sobíškem

V roce 1975 odešel do důchodu. Jako důchodce pracoval jako občanský zaměstnanec na tehdejší Vojenské akademii ještě jeden rok, během něhož dokončil svůj několikaletý projekt „Automatická stanice povětrnostní služby“. Zemřel v září letošního roku.

Plukovník v.v. Václav Čejka zůstal ve vzpomínkách pamětníků jako člověk velmi pracovitý, vynikající organizátor a výborný důstojník – pedagog. Patří mu rozhodující zásluhy na vzniku specializace vojenské povětrnostní služby, která se během let přetransformovala až do současné podoby. Podílel se na výchově a přípravě významného počtu příslušníků armádní letecké meteorologické služby.

Čest jeho památce!

František Hudec, MZ 2006/5, ročník 59, str. 164