TADEÁŠ HÁJEK Z HÁJKU A JEHO DENNÍ METEOROLOGICKÁ POZOROVÁNÍ V LETECH 1557-1558

1. ÚVOD

Písemné historické prameny o počasí a příbuzných jevech patří k důležitým zdrojům informací pro rekonstrukci klima­tu našeho tisíciletí. Oproti středověku, kde jsou údaje o pově­trnostních jevech spíše sporadické a časově nerovnoměrně zastoupené [3], roste výrazně jejich počet v 16. století [2]. Souvisí to s celkovým společensko-ekonomickým vývojem v tomto století [13], kdy nové racionální způsoby hospodaře­ní na šlechtických i církevních velkostatcích se opíraly o výsledky exaktních věd. Majitelé panství se snažili co nej­více využívat půdní fond, odvodňovali bažiny a budovali ryb­níky [21].

Rozšiřování nových vědeckých objevů zpřístupnil širší veřejnosti i vynález knihtisku roku 1450 a jeho obecné rozší­ření po roce 1500. Dochází k mocnému rozvoji kronikářství a analistiky, a to především zásluhou vzdělaných městských písařů, učitelů a farářů [34]. Významný byl i obrat v nazírání na meteorologii, což souviselo i s novými výsledky astrono­mie. To podnítilo mj. i zájem šlechticů, astronomů, lékařů aj. k zapisování počasí v jednotlivých dnech do tištěných kalen­dářů, hvězdářských tabulek či osobních deníků. Výsledky svých denních záznamů pozorovatelé srovnávali s oficiálně tištěnými astrometeorologickými předpověďmi i s průběhem počasí v minulých letech. Daleko hlubší byl zájem astrono­mů, kteří se snažili porovnat výsledky svých meteorologic­kých pozorování s oběhy planet a celkovým vývojem vesmí­ru. Rovněž jim denní pozorování počasí sloužilo k obhajobě jejich tištěných prognostik proti případné kritice uživatelů [27].

V českých zemích se oproti západní Evropě [19, 20] obje­vují první denní pozorování podstatně později. Bylo to patrně dáno vcelku pozdním založením univerzity Karlem IV. 7. dubna 1348 a stagnací v 15. století, způsobenou husitský­mi válkami. Obecně lze říci, že až koncem 15. a především v 1. polovině 16. století dochází k oživení hospodářství i vědy [29]. Teprve ze 16. století pocházejí z českých zemí první dosud známé denní záznamy o počasí. Prováděl je šlechtic Jan z Kunovic v období 1533-1545 na jihovýchodní Moravě [6,22,24]. V Čechách lze zatím za nejstarší považovat zápisy českobudějovického písaře Jana Petříka z Benešova ze zimy 1555/56 [5]. Denní záznamy o počasí si vedl i astronom Tadeáš Hájek z Hájku v letech 1557-1558 (viz dále). V letech 1588-1591 k nim ještě přistupuji pozorování nejvýznamnější-ho představitele proslulého moravského rodu, Karla staršího ze Žerotína [4], a v letech 1596-1598 a 1622 lékaře Matyáše Borbonia z Borbenheimu [11,28]. Obdobné zápisy o počasí v Čechách si v letech 1599-1601 zřejmě vedl i významný astronom Tycho Brahe. Počasí zaznamenával totiž již v letech 1582-1597 v Uranienburgu na Hvenu. Bohužel tato česká pozorování jsou nezvěstná [27].

2. OSOBNOST TADEÁŠE HÁJKA Z HÁJKU

Charakteristika životních osudů Tadeáše Hájka z Hájku (obr. 1) čerpá z prací [1,9,18,32,36,37]. Tento proslulý astro­nom, matematik a lékař, známý též pod jménem Hagecius nebo Tadeus Nemicus, se narodil v Praze nejpravděpodobně­ji v roce 1525. Jeho otec, pražský měšťan Šimon bakalář, byl zámožným a váženým úředníkem při Betlémské kapli a jako univerzitně vzdělaný muž zaručoval svému synu kvalitní vzdělání. Velkou zásluhu na Tadeášově výchově měla také jeho nevlastní matka, se kterou se po brzké smrti první man­želky Hájkův otec v roce 1530 oženil. Tadeáš Hájek prožil dětství a téměř celý život v domě „U Hájků” na Betlémském náměstí v Praze čp. 252.

Po absolvování některého z proslulých pražských ústavů studoval Hájek ve 2. polovině 40. let na pražském Vysokém učení (Karlově univerzitě). Roku 1548 odešel na vídeňskou univerzitu, kde studoval matematiku a lékařství. V roce 1550 po návratu do Prahy dosáhl bakalářské a roku 1552 mistrov­ské hodnosti. Po následujícím pobytu v zahraničí (zvláště v Itálii) se roku 1553 vrátil do pražského Karolina jako učitel matematiky na artistické fakultě.

V    této době vydal tiskem své první odborné knihy, mimi­ci a pranostyky (soupis viz např. [36]). Za své lékařské a hvěz­dářské zásluhy byl roku 1554 povýšen císařem Ferdinandem L do rytířského stavu s právem užívat erb a přídomek z Hájku [33]. Na univerzitě působil do roku 1557, kdy se oženil s Kateřinou ze Stránova a podle tehdejších univerzitních řádů musel své učitelské místo opustit. Studia lékařství ve Vídni mu umožnily založit lékařskou praxi, která se stala hlavním zdrojem jeho příjmů. Přitom nalezl i dostatek času pro geo­grafická, botanická a astronomická studia. Kolem roku 1558 se ujal překladu díla italského botanika P. O. Matthioliho. Český překlad herbáře, doplněného vlastními Hájkovými poznatky z botanického bádání i lékařské praxe, vyšel v Praze roku 1562 [1].

V letech 1556-1563 trianguloval okolí Prahy. Jeho mapa, v níž se zmiňuje humanista Matouš Kolín, však nezůstala zachována. Roku 1566 se Hájek zúčastnil jako hlavní polní lékař císařského tažení proti Turkům a obléhání Rábu [26]. Za své služby ještě roku 1566 či 1567 získal od císaře Maxmi­liána II. úřad dvorského fyzika a osobního lékaře.

Roku 1571 byl Hájek na zemském sněmu jmenován protomedikem Království českého a získal i dědičný šlechtický titul [25]. Do mezinárodních hvězdářských kruhů vstoupil pracemi o nové hvězdě, která se v listopadu 1572 objevila v souhvězdí Kasiopeja. Později vydal ještě několik astrono­mických spisů, většinou věnovaných kometám a supernovám [1,36]. Roku 1575 se na korunovaci Rudolfa II. v Řezně spřá­telil s dánským astronomem Týchonem Brahem. O dva roky později, kdy vydal svůj spis o nové kometě, mu zemřela žena Kateřina. Znovu se oženil roku 1583 se Zuzanou z Merklova. S první ženou měl tři syny, s druhou dceru.

V    této době byl již osobním lékařem Rudolfa H, světo­známým matematikem, fyzikem a astronomem. Není proto divu, že měl i značné zásluhy na zavedení nového gregoriánského kalendáře v českých zemích [10], který byl oficiálně přijat až po mnoha střetech s jeho odpůrci v roce 1584 (blíže viz [16]). Na základě pověření císaře Rudolfa II. mohly být všechny nově vytištěné kalendáře v Království českém od roku 1584 distribuovány teprve po Hájkově schválení.

Hájek, těšící se císařově důvěře, mu sám demonstroval ně­které jevy a procesy, obracel panovníkovu pozornost k mno­ha závažným problémům, kriticky vybíral badatele a staral se i o doplňování dvorské služby také odborníky z jiných oborů [13]. Z jeho podnětu přijel v únoru 1599 do Prahy Tycho Brahe a 1. ledna 1600 ze Štýrského Hradce i Johannes Kepler. Bohužel, než se stačila plně rozvinout vědecká spolupráce těchto tři osobností, Hájek 1. záři roku 1600 náhle umírá. O dva dny později byl Hájek, jedna z největších vědeckých osobností, kterou daly české země světu, pochován v Betlém­ské kapli. O jeho renomé svědčí fakt, že byl velmi ctěn i tako­vou osobností, jakou byl Galileo Galilei. Po Hájkovi byl také pojmenován jeden z kráterů na Měsíci.

3. PRAŽSKÝ EXEMPLÁŘ CARELLIHO EFEMERID A METEOROLOGICKÁ POZOROVÁNÍ TADEÁŠE HÁJKA Z HÁJKU

Hájek zapisoval svá pozorování počasí do astronomic­kých tabulek v tištěné knize efemerid na léta 1557-1575 od italského astronoma J. B. Carelliho [7] (obr. 2). O těchto zápi­sech se zmínil v podrobné studii již Kořán [17] a téměř doslovně z ní čerpal Munzar [23]. Protože Kořán [17] velmi obšírně charakterizoval tisk a z obsahového hlediska i Hájkovy poznámky, zabýváme se spisem jen ve stručnosti a doplňujeme některé skutečnosti, vyplývající z vlastního stu­dia pražského exempláře Carelliho Ephemerides.

Efemeridy J. B. Carelliho, vytištěné v Benátkách roku 1557, s Hájkovými poznámkami, jsou deponovány v Národní knihovně Praha (sign. 14 C 26). Hájkovo vlastnictví knihy prokazují iniciály T H na kožené vazbě a rovněž jemu adre­sované vložené listy i jeho vlastnoruční poznámky [17]. Poz­námky jsou psány tmavším inkoustem novogotickou polo-kurzívou s výraznými prvky novogotické kurzívy. Pro úspor­nost místa Hájek často latinské vpisky zkracoval, což znesnadňuje jejich čtení. Použitým jazykem je většinou lati­na, čeština se objevuje jen sporadicky.

Charakter zápisů je rozdílný. V úvodu spisu s Carelliho astronomickým výkladem jsou Hájkem přeškrtány či zatrže­ny celé pasáže a opatřeny jeho výkladem astronomických jevů. Text je po stranách, patrně pro přehlednost, oddělen Hájkovými margináliemi. Ve vlastních astronomických tabul­kách jsou Hájkovou rukou vpisovány poznámky téměř na všechna volná místa, podobně i záznamy letopisecké povahy na stranách, uvádějících vždy rok. První zápis byl učiněn

26. února 1557 (o zásnubách) a poslední 15. srpna 1570 (o zatmění Měsíce) (data podle juliánského kalendáře). Jeho poznámky lze podle charakteru rozdělit na astronomická pozorování, záznamy o rodinných událostech, o jeho one­mocněních, o seminářích, o počasí a na zprávy letopiseckého charakteru.

Hájkovo denní pozorování počasí je vesměs připisováno ke dnům v efemeridách, a to na okraji pravé stránkové fólie (obr. 3). Pokud byl zápis delší, tak jej Hájek vpisoval i na vol­né místo v řádku se dnem. První takovýto zápis učinil 31. čer­vence 1557 a denní záznamy dovedl až do 10. února 1558, kdy se objevuje první česká poznámka o počasí – „sníh a meteli­ce”. Po 10. únoru 1558 nacházíme již jen čtyři zápisy o poča­sí, z toho dva o mrazech (psány latinsky) a dva o bouřkách (česky) (viz část 4).

Hájkovy poznámky se zřejmě vesměs týkají Prahy. Autor je přímo nelokalizuje, ovšem náš předpoklad vychází ze zápi­sů, které dokládají jeho pražskou přítomnost (semináře na Vysokém učení, rodinné události, letopisecké záznamy).

Tadeáš Hájek z Hájku použil pro vyjádření počasí 29 ter­mínů, většinou latinských. Jeho popis počasí charakterizuje: teplotní poměry (slova „frigus, frigidus [zima, chladno]; gelus [mráz] – magnus [silný, velký], paucus [skrovný, malý], adus-set [spálil]; tepidus [vlažno, teplo], remissio [obleva]”); sráž­ky („pluit [prší] – super [nad míru], valde [silně, mohutně], parvem [drobně], tonuit [slabě, povolně]; nix, sníh – resolut-que [roztával], pauca [malý, skrovný]”); oblačnost („serenus [jasno]; nubilo [mračna]”); meteory („Uirbidus [chmurno, kal-no]; metelice; hřímání veliké; hrom udeřil”); vítr („ventus [vítr] – magnus [silný, velký], duravit [vytrvalý], flatus [vál]”).

Dále autor užívá termín „inconstans” pro nestálé počasí a „similis” pro počasí obdobné předchozímu dni.

Překlad některých latinských slov kolísá. Např. „frigus” znamená chladno či zimu, ale také mráz [31]. Protože ale Hájek užil pro mráz přesnější termín „gelus”, je možné se při překladu slova „frigus” přiklonit ke chladnu či zimě. Hájkem použitá terminologie je proti uvedeným denním záznamům ze 16. století [4,6,11] velmi skromná na výrazy. Vyplývá to patr­ně z Hájkova exaktního zaměření, snažícího se pojmenovat stručně a přesně charakter počasí. Snad ho k tomu nutilo i málo místa na poznámky.

4. VERIFIKACE A INTERPRETACE HÁJKOVÝCH METEOROLOGICKÝCH ZÁZNAMŮ

Hájkovy denní záznamy počasí pokrývají v přepočtu na současný gregoriánský kalendář (k datu podle juliánského kalendáře se připočte 10 dnů) období srpna 1557 až února 1558. Nejfrekventovanější jsou záznamy v září 1557, kdy se týkají 86,7 % dnů v měsíci, nej sporadičtější jsou v únoru 1558, kdy pokrývají jen 24,1 % dnů. Meteorologická inter­pretace Hájkových denních záznamů počasí je schematicky znázorněna na obr. 4.

V českých narativních pramenech se zprávy o počasí k tomuto období neobjevují. Pouze Václav Břežan [26] uvádí, že kolem 4. ledna 1558 se objevili v jižních Čechách vlci, kte­ří dávili zvěř a dobytek. To by mohlo ukazovat na předchozí chladnější období, které podle Hájkových záznamů je proká­záno pro 4.-5., 15., 17.-22. prosince a 31. prosince – 6. led­na, ovšem pro polovinu dnů prosince roku 1557 denní zápisy chybí. Interpretace tohoto prosince jako chladnějšího měsíce se shoduje s jeho hodnocením v Německu a ve Švýcarsku [12, 30]. V lednu 1558 při chybějících záznamech v sedmi dnech je mráz dále udáván jen pro 11. a silný mráz pro 19. a 20. ledna. Polovinu dnů v měsíci však Hájek popisuje jako dny s oteplením nebo teplé, což může ukazovat na průměrný teplotní charakter měsíce stejně jako ve Švýcarsku [30], popř. snad i na spíše teplejší měsíc, jak byl určen jeho charakter v interpretaci pro Německo [12]. Záznamy z února 1558 pak ukazují na chladnější období mezi 13.-20. únorem, z čehož ale nelze usuzovat na charakter celého měsíce, navíc proti­chůdně interpretovaného pro Švýcarsko jako chladný [30] a pro Německo jako teplý [12].

Pokud jde o extremitu zbylých měsíců roku 1557 s Háj­kovými záznamy, jeví se srpen jako deštivější (11 dnů se sráž­kami v 19 dnech s pozorováními). Poněkud problematické jsou zápisy z první poloviny září, kde Hájek uvádí současně jasno (serenum) a déšť (pluit). Proto je počasí v těchto dnech interpretováno jako polojasné s přeháňkami. Převažující zá­znamy v září a v říjnu o jasném počasí (19.-22. října navíc uváděny teplé dny) ukazují na jejich teplý a suchý ráz. Tato teplotní interpretace je v souladu s Glaserem [12] pro Ně­mecko, zatímco Pfister [30] charakterizuje oba měsíce ve Švýcarsku jako průměrné. V listopadu 1557 se Hájkovy záz­namy vztahují ke čtvrtině jeho dnů, což neumožňuje interpre­taci charakteru měsíce, který byl v obou porovnávaných zemích charakterizován jako teplotně průměrný [12, 30].

Další Hájkovy vpisky do Carelliho efemerid se vztahují až k roku 1559. K 17. dubnu a 6. květnu uvádí, že mráz spálil vinnou révu. Ze zápisu ze 6. května, že „gelu mane adusset vites et altere die” (tj. ráno mráz spálil vinnou révu i druhý den), plyne stejný mráz také 7. května. Hájkovy záznamy jsou v souladu se zprávami z Prostějova [8], kde byly v dubnu a začátkem května jasné a teplé dny jako v létě a rozkvetly stromy. Velkým mrazem datovaným k11. květnu pak pomrzly stromy a vinice. Škody mrazem na vinicích a ovocných stromech zmiňuje na jaře také Marek Bydžovský [15].

25. července 1559 uvádí Hájek bouřku při západu slunce, kdy uhodilo na pražském Novém Městě do radnice a vznikl požár. Tuto událost zmiňuje také Marek Bydžovský [15], kte­rý hovoří o lijáku. Další Hájkova zpráva o bouřce je z 20. čer­vence 1562, kdy uhodil blesk do Daliborky a ještě na dvě dal­ší místa na Pražském hradu.

5. ZÁVĚR

Denní pozorování počasí Tadeáše Hájka z Hájku z obdo­bí srpna 1557 až února 1558 se řadí k dalším denním zázna­mům počasí z českých zemí, které přispívají k charakterizo­vání povětrnostních poměrů 16. století. I když v porovnání s dalšími záznamy [4, 6,11, 28] postihují jen kratší období, pokrývají na druhé straně časový úsek, v němž jiné zprávy o počasí z českých narativních pramenů chybí úplně. Jsou dobrým základem pro interpretaci teplotní a srážkové extre­mity tohoto období, která je v dobrém souladu s údaji pro Německo [12], popř. Švýcarsko [30].

Poděkování: Poznatky prezentované v tomto příspěvku byly zís­kány při řešení grantu 205/95/0509 finančně podporovaného GA ČR. Zvláštním díkem jsme zavázáni dr. Kamilu Boldanovi z Národní knihovny v Praze za poskytnutíxerokopií Carelliho efe­merid a cenné rady i připomínky. Uvedené instituci patří také poděkování za zhotovení fotografických předloh pro obr. 2-4.

Literatura

[1]   Bouška, J., ed.: Tadeáš Hájek z Hájku (1525-1600). Praha, Univerzita Karlova 1976. 39 s.

[2]   Brázdil, R. – Dobrovolný, P. – Kotyzja, O.: Climate fluctuations in the Czech Lands during the 16th century in the Central European context. In: Climate Dynamics and the Global Change Perspective. [V tisku.]

[3]   Brázdil, R. – Kotyza, O.: History of weather and climate in the Czech Lands I (Period 1000-1500). Zurcher Geographische Schriften, 62, Zurich 1995. 260 s.

[4]   Brázdil, R. – Kotyza, O.: Daily meteorological observations of Charles Senior of Žerotín in the years 1588-1591. Scripta Fac. Sci. Nat. Univ. Masaryk. Brun., 25, Geographia, 1995 Brno, s. 7-39.

[5] Brázdil, R. – Kotyza, O.: Nejstarší denní záznamy poěasí v Čechách. Meteorol. Zpr., 48, 1995, č. 6, s. 184-186.

[6] Brázdil, R. – Kotyza, O.: Denní pozorování počasí Jana z Kunovic na jihovýchodní Moravě v letech 1533-1545. [Rukopis].

[7] Carelli, J. B.: Ephemerides Io. Baptistae Carelli Placentini ad anno MDLVII. usque ad annum MDLXXV. Meridiano inclinatae urbis Venetiarum diligentissime supputatae. Canones eiusdem mira facilitate omnia Ephemeridibus opportuna declarantes; una cum isagogico tractatu Astro-logiae studiosis valde necessario. Cum Pont. Max. ae Ilustriis. Senatus Veneti, Gratia et Privilegio. Venetiis, Ex Officina Erasmiana, Vincentii Valgrisii, MDLVII, passim. Národní knihovna Praha, sign. 14 C 26.

[8] D’Elvert, C, ed.: Paměti Města Prostěgova. Denkwúrdig-keiten der Stadt Prossnitz (Aus der Orginal-Handschrift im Chaos Pessinianum). Quellen-Schriften zur Geschichte Mahrens und Ósterr.-Schlesiens. Mahrische und schlesi-sche Chroniken. 1. Theil. Brúnn, 1861, s. 345-352.

[9] Dvorský, E: Tadyáš Hájek z Hájku. Cas. Mus. Král. Čes., 65,1891, s. 229-247.

[10] Dvorský, E: Dobré zdání Tadyáše Hájka z Hájku o opravě a zavedení nového kalendáře papežem Řehořem. Čas. Mus. Král. Čes., 76,1902, s. 473-484.

[11] Dvořák, M., ed.: Dva deníky dra. Matiáše Borbonia z Bor­benheimu. Historický archiv č. 9. Praha, Nákladem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1896. 166 s.

[12] Glaser, R.: Thermal indices for Germany in the 16th centu­ry. [Rukopis].

[13] Janáček, J.: Rudolf II. a jeho doba. Praha, Svoboda 1987. 574 s.

[14] Kašpar, O.: Uvod do novověké paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 1. svazek – Textová část. Praha, SPN 1975. 283 s.

[15] Kolár, J.: Marek Bydžovský z Florentina, Svět za tri čes­kých králů. Výbor z kronikářských zápisů o letech 1526-1596. Praha, Svoboda 1987. 296 s.