Přelom storočí dáva podněty na ankety rozneho druhu. S anketami sa možeme predovšetkým stretnúť v časopisoch bulvárnejšieho razenia a v denníkoch, ale vyskytnúť sa možu aj v serióznejších časopisoch určených pre odbornú verejnosť.
Výsledky práce synoptických meteorológov možeme bez váhania zaradiť medzi najviac sledované v širokej verejnosti. Vďaka rýchlemu rozvoju numerických metód a ich bezprostrednej aplikácii v súčasnej synoptickej praxi došlo v priebehu posledných 20 rokov k výraznému posunu v práci synoptického meteorológa. V dosledku toho dochádza niekedy aj ku kontroverznému hodnoteniu nového prístupu. Najma konfrontácia tradičného synoptického prístupu s nezastupitelnou úlohou subjektívneho podielu synoptika a modernistického prístupu, vyjadrujúceho tendenciu k čiastočnej alebo plnej automatizácii meteorologickej služby, dala podnet na uskutočnenie tohto „prieskumu“. Preto sme sa s otázkou „Akú máte predstavu o vývoji v synoptickej meteorológii a predpovedaní počasia v blízkej budúcnosti?“ obrátili na 15 českých a slovenských meteorológov. Predkladáme vám odpovede tých meteorológov, ktorí si našli ochotu a čas sa vyjadriť.
Prof. RNDr. Jan Bednář, DrSc. (Katedra meteorologie a ochrany prostředí MFF UK Praha)
K předložené otázce ohledně představ o dalším vývoji a budoucnosti synoptické meteorologie bych se chtěl vyjádřit z poněkud širšího hlediska vztahujícího se zejména k problematice výuky základních meteorologických disciplín a odborné přípravy příslušných specialistů.
Především se domnívám, že již samotný pojem synoptické meteorologie, tak jak se mu rozumí v tradičním smyslu, je dnes již silně anachronický. Z minulosti jsme byli zvyklí rozlišovat dynamickou meteorologii a synoptickou meteorologii, z nichž prvá představovala teoretický souhrn statiky, dynamiky, termodynamiky a cirkulace atmosféry poskytující základ pro objektivní (početní, numerické) meteorologické předpovědi, zatímco druhá vytvářela shrnutí meteorologické empirie, a to za účelem sice týchž prognóz, ale formulovaných klasickou cestou, tj. na základě subjektivní zkušenosti prognostika (zohledňující přirozeně i zkušenosti předchozích generací) a empiricky získaných pravidel. Myslím, že toto klasické rozdělení již zcela ztratilo svůj původní smysl, neboť v aplikační rovině dnes neexistuje odděleně dynamická a synoptická meteorologie, ale postupně se vytvořila jakási „Synoptica Nova“ založená na interpretacích výsledků numerických předpovědních modelů a dlouhé řady diagnostických a prognostických veličin formulovaných v podobě matematických vyjádření. I nejzkušenější meteorolog – prognostik dnes nemůže konkurovat počítači ve schopnosti dostatečně rychle zpracovat a „vzít v úvahu“ obrovský počet informací spjatých s právě zmíněnými výsledky a veličinami obsahujícími v sobě veliký observační materiál prezentovaný však již nikoli v syrovém stavu, ale plně zasazený do širokého rámce fyzikálních (a případně i dalších) dějů probíhajících v atmosféře Země.
Jsem si plně vědom, že konečná interpretace všech matematicky formulovatelných diagnostických a prognostických veličin může být do značné míry počítačově objektivizována a že výsledky vlastních numerických prognostických modelů lze s úspěchem podrobit automatizovanému „postprocessingu“ pomocí statistických modelů či vhodných objektivně fungujících expertních systémů, přičemž je ovšem nutno počítat s objektivně existujícím, a tedy principiálně nepřekonatelným omezením prediktability deterministického typu v důsledku nelineárního charakteru dynamického systému zemské atmosféry. Navzdory všem těmto skutečnostem se však domnívám, že přinejmenším v časovém horizontu, na který ještě může dohlédnout dnešní generace, zůstane zachována užitečnost a potřebnost alespoň logické „supervize“ lidského faktoru v celém souboru činností vytvářejících meteorologickou prognostiku, a to především v jeho interpretačních sektorech. Co bude za horizontem naší dohlednosti do budoucna zahaluje mlha a je věcí pouze dohadů. Mám však víru, že inspirativní role lidského rozumu a inteligence nezmizí z našeho koutku vesmíru dříve, než se vyčerpají meze jeho fyzické životnosti.
K uvedenému přesvědčení o nezbytnosti lidské „supervize“ nad činností automatických prognostických systémů v meteorologii mne vede racionální úvaha, která však přirozeně má spíše filosofickou než exaktní povahu. Existuje-li totiž v meteorologických dějích indeterministická složka, potom je principiálně nemožné zkonstruovat dokonalý deterministický model, popisující plně (beze zbytku) atmosférický systém a všechny jeho funkce. Naše prognostické modely proto nikdy nemohou plně vystihnout realitu, ale představují vždy pouze neúplnou aproximaci. Lze si však stěží představit, že by mohla existovat pouze jedna absolutně nejlepší a současně nutně nedokonalá aproximace. Budou-li proto existovat různé modely aproximující atmosférické děje, bude vždy existovat určitá různost jejich výstupů a odtud plyne nutnost lidské supervize. Nebylo by jí ovšem třeba, kdyby lidská společnost dospěla k takové organizaci, která by vyloučila všechnu individualitu a pluralitu. Nějaká celosvětová vláda by pak ovládala myšlení každého lidského individua a snadno by mohla nařídit, aby byl v meteorologii používán pouze jediný model. Takováto vskutku orwelovská moc by však představovala konec vědy, kultury a veškeré lidskosti. Nemáme-li propadnout úplnému nihilismu, věřme, že nikdy nenastane.
Doc. RNDr. Ferdinand Hesek, CSc. (Geofyzikálny ústav SAV Bratislava)
Medzi našimi kolegami na ústave jednoznačne prevláda názor, že uplynie ešte vela času, kým počítače budú schopné fungovať samostatne, nezávisle od synoptikov. V odpovedi na Vašu otázku: Minimálne v najbližších 10 rokoch bude mať synoptik nezastupitelnú úlohu pri prognóze počasia.
Doc. RNDr. Eva Hrouzková, CSc. (Katedra meteorológie a klimatológie FMFI UK Bratislava)
Je nesporné, že sa rozvojom numerických metód a rovnako i rozvojom Internetu zmenili pracovné postupy synoptika. V tomto smere sa v blízkej budúcnosti rozvoj nezastaví, naopak možeme čakať ďalší rýchly vývoj najma v prenose dát.
Takmer denne sledujem výsledky roznych numerických modelov, pokial’ sa k nim dostanem, ale iba prostredníctvom internetovskej stránky Top Karten z Karlsruhe. Pripomínam, že nie som zamestnancom SHMÚ, resp. ČHMÚ, ani sa nepo- dielam na riešení problémov numerických modelov, a preto nemám prístup ku mnohým aktuálnym materiálom. Na základe porovnávania výsledkov roznych modelov som presvedčená, že je práca synoptika ešte stále nezastupitelná, a to nielen pri kontrole, ale i pri využívaní výsledkov modelov.
Ďalší vývoj synoptickej meteorológie bude rozhodne závisieť od rozvoja numerických metód a možnosti ich využitia v našom odbore. Okrem zlepšovania výsledkov numerických modelov bude tiež doležitá možnosť operatívneho využitia týchto výsledkov ako i informácií z meteorologických družíc a radarov.
Dúfam, že ekonomická situácia neskomplikuje podmienky v synoptickej službe. Som ale presvedčená, že kvalita najma špeciálnych predpovedí bude ovplyvňovať i naďalej záujem firiem o meteorologické informácie.
RNDr. Dagmar Krišková (SHMÚ Bratislava)
Nemám jednoznačný názor na ďalší vývin v oblasti predpovedí počasia. Na jednej strane je tu jasný nástup numerických predpovedí jednotlivých prvkov, ktoré sa dajú velmi dobre transformovať do roznych tabuliek, grafov, obrázkov a pod., a teda výstupy z nich sa dajú „ušiť“ presne na mieru jednotlivým odberatelom. Na druhej strane je tu viac či menej podvedomý strach meteorológov, či už zo straty zamestnania, alebo aspoň zo straty doterajšej rozhodujúcej pozície pri tvorbe predpovedí, čo pochopitelne vplýva na posudzovanie nielen hodnoty numerických predpovedí ako takých, ale celej z toho vyplývajúcej situácie. Trošku neskromne si namýšlam, že blížiaci sa dochodok ma ochráni od podobného skreslovania situácie a dodá mi potrebný odstup, ale nie som si tým až taká istá. Pokúsim sa byť stručná. V najbližších rokoch, či dokonca desaťročí neočakávam vznik nejakej prevratne novej synoptickej predpovednej metódy, len malé vylepšovanie už doteraz existujúcich postupov, spresňovanie koeficientov, či hladanie nových vazieb a závislostí a pod. a všetky takto získané výsledky budú využitelné aj pri spresňovaní numerických predpovedí. Samozrejme može dojsť k výraznej zmene a nejaký génius vymyslí niečo úplne nové, čo si ja teraz ani neviem predstaviť, ale spoliehať sa na narodenie génia, no neviem, neviem.
V dosledku hore uvedeného, ako aj ďalšieho výskumu na poli numerických modelov predpokladám, že tieto budú stále presnejšie, aspoň na také obdobie, kde narastajúce chyby nenarobia vela neplechy a tak sa úloha meteorológa pri ich kontrole, či nejakej úprave postupne úplne potlačí. Už teraz nie je treba takmer zasahovať do niektorých numerických predpovedí, ktoré na oddelení používame, v iných vieme presne, kde sa opakujú chyby a pri troche práce zo strany numerikov a meteorológov by sa dali odstrániť. Takže už v súčas- nosti by sa dali numerické predpovede rozdeliť do troch sku- pín: v jednej sú tie, ktoré sú úplne bez zásahu meteorológa, v druhej sú tie, kde musí kontrolovať a opravovať to, čo si myslí, že je chybné a v tretej sú tie, ktoré meteorológ síce berie na vedomie, ale vobec ich nemusí pri tvorbe predpovede použiť, ale vyberie si niektorý iný (predpovedný) model. Taká je napríklad situácia pri predpovedi na viac dní, kde nemáme zatial taký model ako je ALADIN. Preto je úlohou meteorológa vybrať si jeden z modelov alebo dokonca može použiť nejakú cestu medzi nimi. Ako som už napísala, tých plno automatických predpovedí bude stále viac, najma na kratšie časové obdobie.
Okrem predpovedí na dlhšie časové obdobie by sa meteorológovia podla mňa mohli najviac uplatniť v oblastiach na hraniciach disciplín, ktoré sú doteraz najmenej prebádané a kde je ešte dosť široké pole na výskum, a to nielen ako to poznáme z SHMÚ medzi meteorológiou a hydrológiou alebo čistotou ovzdušia, ale aj v takom praktickom využití meteo- rológie ako napríklad pre energetikov, polnohospodárov, stavbárov a pod., kde bude meteorológ vychádzať buď zo všeobecnej numerickej predpovede a na jej základe zostaví predpoveď podla požiadaviek odberatela, alebo bude spolupracovať s numerickým meteorológom, aby automatickým výsledkom bola predpoveď presne podla uvedených požiadaviek. Či sa nám to páči alebo nie, meteorológovia v blízkej bu dúcnosti musia byť aj programátormi, pretože, či už budú dopíňať ešte stále existujúce medzery v spracovaní údajov a výskume už nameraného, alebo sa budú viac venovať len tomu, čo nás čaká, nikde sa bez tejto doplnkovej profesie nezaobídu. Preto na záver musím, žial, skonštatovať, že predpokladám skoré vymretie tradičných synoptikov nórskej školy po meči aj po praslici.
RNDr. Jan Pavlík (ČHMÚ Praha)
Vývoj meteorologické služby směřuje ke zdokonalování numerických modelů atmosféry s tendencí automatizovat předpovědi počasí. Při současné úrovni předpovědí z numerických modelů pokládám za nezbytné, aby garantem předpovědi byl meteorolog, který je schopen do určité míry eliminovat některé systematické i jiné chyby modelu, zejména v krátkodobých předpovědích. Navíc pro velmi krátkodobou předpověď nejsou ještě kvalitní numerické předpovědi k dispozici. Při rozdílných předpovědích jednotlivých modelů je častým úkolem meteorologa rozhodnout se pro určitý vývoj povětrnostní situace. To pokládám za lepší přístup, než se orientovat pouze na jeden model. V budoucnosti lze předpokládat další postupné zdokonalování numerických modelů a tím poroste jejich význam pro předpověď počasí. Přesto se domnívám, že v některých ohledech zůstane role meteorologa nezastupitelná. Podle AMS zůstane na meteorologovi zejména úkol vydávat specifická doporučení za specifických okolností, s čímž lze podle mého soudu souhlasit. Nechat vše na programech počítačů by se nemuselo vyplatit. Nelze předpokládat, že budou někdy dokonalé. Nabízí se různé paralely. Např. v lékařství by se pacienti asi také nechtěli svěřit pouze technice, i když její využívání je nezbytné. A vezmeme-li si případ nedávné tragédie v Kaprunu, ukázalo se, že naprogramování techniky nemusí být vždy účinné a někdy může být nebezpečné. V neposlední řadě se domnívám, že vzdělání, zkušenosti a schopnost se správně rozhodovat budou i v budoucnu potřebné, a to nejen v meteorologii.
RNDr. Daniela Řezáčová, CSc. (Ústav fyziky atmosféry AV ČR)
Současné NWP modely dosáhly dobré úrovně zejména v oblasti krátkodobé předpovědi meteorologických polí a zdánlivě snadno lze výstupy NWP modelu přepsat do jazyka předpovědi počasí. V řadě synoptických situací i pro řadu meteorologických prvků to skutečně platí a tento fakt působí velmi svůdně. I z nedávné historie extrémních srážek na našem území však víme, jak klamné to může být. Je proto důležité nepodlehnout tomuto zjednodušení role synoptika na interpretátora výstupů modelu, starostlivě verifikovat výsledky modelů a nespokojit se s konstatováním, že dnes to nevyšlo, že model lokální srážky neumí a nikdy umět nebude, nebo že ten či onen provozní model pojednal danou situaci lépe a jiný hůře. Většina synoptiků chápe model jako jistou černou skřínku a při své specializaci a pracovním vytížení nemůže studovat nedokonalosti formulace modelových rovnic, užité numerické metody, nebo kvalitu koncepčního fyzikálního modelu, který je základem modelových rovnic a parametrizací. Přesto právě verifikace modelových výsledků a konfrontace s meteorologickými znalostmi může ke zlepšení modelu velmi přispět tam, kde je to vůbec možné z principiálního hlediska prediktability chování atmosféry.
Už v samotném slově model je určitý stupeň aproximace obsažen. Přehnaný optimizmus týkající se možností zmenšování kroku modelu nebo prodlužování předpovědní doby je v mnoha případech jen málo podložený (např. v případě srážek pro lokální kvantitativní předpověď, pro předpověď extrémních jevů různých kategorií aj.). Přesto se domnívám, že potenciál NWP modelů není ještě zdaleka vyčerpán. Nejde jen o otázky výpočetní kapacity a v široké oblasti problémů nejde ani o problémy prediktability. Dostáváme se tak k pojmu „tradiční synoptické postupy“, který chápu ne jako technologii tvorby předpovědi, ale jako způsob uvažování tedy subjektivní aplikaci koncepčního meteorologického modelu a dnes již i srovnání s výsledkem NWP modelu.
Prof. Browning v 80. letech napsal řadu článků na téma interpretace družicových výstupů, nových poznatků o silné konvekci apod. Vytvářel tak nové koncepční modely pro aplikaci v meteorologickém provozu. Dr. Kurz z DWD v rámci projektu COST78 sumarizoval řadu meteorologických koncepčních modelů, počínaje norským modelem cyklony stř. z. šířek až např. k vazbě mezi anomálií potenciální vorticity a cyklogenezí. Zároveň v několika pracích ukázal, jak důležité je konfrontovat výsledky NWP modelu se skutečností, aplikovat i vytvářet nové koncepční modely v oblasti cyklogeneze, intenzifikace frontálních vln aj. Důležité je, že současná synoptická meteorologie je zcela propojená s meteorologií dynamickou. Vývoj a budoucnost synoptické meteorologie je tedy v její návaznosti na rostoucí porozumění dynamickému chování atmosféry, v tvorbě nových koncepčních modelů a v jejich verifikaci. Důsledkem je potom i zahrnutí těchto koncepcí do algoritmů NWP modelu nebo do diagnostiky modelových výstupů.
Další typy úvah by mohly směřovat např. k přechodu synoptické meteorologie k meteorologii „mezosynoptické“, k dokonalejšímu zapojení dalších informačních zdrojů do předpovědního aparátu, k využívání jiných metod nad rámec výstupů NWP modelu (statistické modely, prostředky umělé inteligence). Jde o řešení otázek spjatých s konkrétními uživatelskými problémy. Závěrem tedy: Synoptická meteorologie se velmi vyvíjí a jako synopticko-dynamická meteorologie má před sebou ještě dlouhou cestu. Nesmíme ji však zredukovat na interpretaci výstupů z NWP modelu nebo chápat ji v tom nejtriviálnějším smyslu jako provozní subjektivní aplikaci dnes již více než klasických koncepčních modelů.
RNDr. Josef Štekl, CSc. (Ústav fyziky atmosféry AV ČR)
Má subjekt – synoptik svoje nezastupitelné místo při tvorbě a formulaci předpovědi počasí nebo ho již nahradily objektivní počítačové metody?
Postavíme-li tuto otázku na zjednodušeném černobílém chápání, mohli bychom odpovědět následující větou: Pokud úspěšnost meteorologické předpovědi bude vyšší numerickou metodou, pak synoptická metoda přestává mít smysl. Při tomto rozhodování se musí velmi uvážlivě volit metoda hodnocení úspěšnosti předpovědi. V první řadě se musí hodnotit odděleně, a to jak předpovídané meteorologické prvky, tak i meteorologické jevy. Metoda hodnocení musí postihovat lokality jednotlivých meteorologických stanic, musí postihovat časové hledisko a musí umožňovat hodnocení úspěšnosti extrémních stavů a jevů. Na tomto místě musím zopakovat známou skutečnost, která se projevuje při hodnocení úspěšnosti předpovědi počasí. V dlouhodobém průměru, např. měsíčním, jsou úspěšnější metody, které těží z přínosu nejčastěji se vyskytujících stavů, tedy stavů blízkých průměru. Nevyplácí se riskovat v předpovědích extrémních stavů, protože i málo neúspěšných předpovědí zatíží výsledek větší chybou. Na druhé straně však předpovědi těchto extrémních stavů mají pro spotřebitele největší cenu. Úspěšnost takových předpovědí by v celkovém schématu hodnocení měla být zvýhodněna. Zdůrazňujeme, že základní vlastností většiny postprocessingových metod je preferování stavů blízkých průměrnému stavu na úkor případů ležících v krajních částech rozdělení.
Ve skutečnosti však podobné rozhodování musí vzít v úvahu spektrum dalších barev, které problém obsahuje. Jsem přesvědčen, že nejen metodická, ale i lidská složka diskutovaného problému má nepominutelný význam.
Synoptická metoda doznala během osmdesáti let svého trvání od vzniku norské školy postupná zlepšení, vycházející z nových technik měření (radiosondážní měření, radarová a družicová měření), ale nosná myšlenka metody zůstala zachována. Jde o synoptickou analýzu vrcholící analýzou atmosférických front a jejich následné zpracování. Objev a existence frontální analýzy přinesly do synoptické metody mj. i určitou „kostru“ pro předpověď počasí a hlavně pro předpověď změn počasí. Na druhé straně vyvolaly řadu diskusí
O existenci objektu, který není jednoznačně exaktně definován. Tyto diskuse nabyly na intenzitě v době, kdy se numeričtí modeláři začali potýkat s otázkami diskontinuit na atmosférických frontách.
Ti, kdo mohli proniknout do často hazardérského charakteru práce jako je předpověď počasí, dobře ví, že většina „komplikací“ je spojena s atmosférickými frontami. Časově rychlá změna jejich intenzity jedním i druhým směrem, vlnění studených front se změnou nejen intenzity i směru a rychlosti jejich postupu, vliv orografie na chování front, projevy front ve více pásech, tvorbu zafrontálních studených hřebenů vysokého tlaku a další procesy, které mají většinou subsynoptický rozměr a tím i krátké časové trvání několika hodin. Tyto procesy zatím numerické modely většinou neumí postihnout. Uvedené důvody vedou k tomu, že v současné době většina meteorologických světových center od subjektivní frontální analýzy neustupuje.
Vzhledem k tomu, že synoptická metoda je založena na subjektu – tedy na synoptikovi, bude beze sporu její úspěšnost přímo závislá na kvalitě subjektu. Tím se dostávám ke zmíněné lidské dimenzi problému. Jako ke každé profesi, tak i k předpovědi počasí musí mít subjekt určité vrozené před-poklady, nebudu-li mluvit o pracovitosti a určitém zapálení pro práci tohoto typu. Dalším důležitým faktorem je charakter a úroveň vysokoškolské přípravy pro práci synoptického meteorologa. Domnívám se, že vedle moderně pojaté synoptické meteorologie by posluchač, zaměřený na synoptickou službu, měl absolvovat i kurz dynamické klimatologie. V trendu dnešního vysokoškolského vzdělání, které směřuje spíš k obecnějšímu pojetí, je tento požadavek stěží realizovatelný, možné by to bylo snad v rámci pracoviště. Patrně stále platí dlouholetá zkušenost, že vysokoškolák se stane zapracovaným synoptikem po třech až pěti letech praxe, podle schopností a kvality školní přípravy. V tomto období tvorby osobnosti synoptika si musel v době před numerickými modely každý vytvořit „vlastní“ metodu, vedoucí k požadovanému výsledku – formulaci předpovědi. Většinou přijal školu pracoviště, příp. odborného vedoucího kolektivu. Připomeňme, že česká synoptická meteorologie byla co do odborníků, kteří dokázali vytvořit vlastní školu a tím i příznivě působit na synoptickou „mládež“, nejsilnější v době Brádkově. Z jeho školy čerpaly nejméně dvě generace prognostiků. Naproti tomu v současné době nastala diametrální změna. Mladý synoptik dnes může převzít široký sortiment nabízených numerických prognóz a nemusí mít svůj vlastní názor. Za ním vlastně stojí „autorita“ objektivní numerické metody. Nevím, jaký podíl nebezpečí, vyvolaného zmíněným lidským faktorem, je skryt v procesu možného útlumu vlivu synoptické metody do budoucna.
Domnívám se, že otázka odchodu synoptické metody z procesu formulování předpovědi počasí není otázkou této doby. Není to pouze proto, že numerické modely ještě nevyčerpaly všechny možnosti, např. při parametrizaci procesů interakce na zemském povrchu, při parametrizaci procesů malých měřítek, při parametrizaci frontálních procesů apod. Synoptik zatím přes řadu pokusů o objektivní analýzu front je nezastupitelný v této oblasti. Nezapomínejme na synoptikovu možnost sloučit informace klasické analýzy s údaji družicových a radiolokačních měření.
V synoptikových rukou leží arbitrážní rozhodování o kvalitě numerických modelů vydávaných různými centrálami. A bude tam ležet tak dlouho, pokud se tyto modely budou od sebe odlišovat. Hledání slabých a silných stránek jednotlivých numerických modelů, to je nový obsah práce v synoptické profesi. Myslím tím studium schopnosti jednotlivých typů numerických modelů postihnout přestavby synoptických situací, intenzivní vpády studeného vzduchu a další charakteristické synoptické procesy. Stručně řečeno, hledání slabých článků numerických modelů, které je třeba ošetřit. A tento dialog „člověk-počítač“ ukazuje mj. i na zdůvodnění potřeby zachovat pozice subjektu-synoptika v procesu tvorby předpovědi počasí.
Tolko z názorov súčasníkov našej meteorologickej obce. Treba poznamenať, že mnohí z oslovených meteorológov nezareagovali. Istotne kvoli pracovnej zaneprázdnenosti. Okrem týchto odpovedí sme dostali aj príspevok od RNDr. Miroslava Škodu, CSc., jedného z popredných českých odborníkov v oblasti numerických predpovedných metód, ktorý sme nielen pre jeho velký rozsah, ale aj obsah, ktorý značne prekročil povodne koncipovanú otázku, zaradili ako samostatný príspevok s názvom Synoptická meteorologie na křižovatce.
Anketu nepovažujeme za uzavretú. Ak máte pocit, že by ste sa k danej téme chceli na stránkach Meteorologických zpráv vyjadriť, možeme vaše názory zaradiť do najbližších čísel tohto časopisu.
Stanislav Racko – André Simon, MZ 2001/2, ročník 54, str. 33-36