Světový meteorologický den

Světový meteorologický den se slaví na celém světě dne 23. března od roku 1961. Tento den byl zvolen proto, že k jeho datu vstoupilo v platnost ustavení nové vládní odborné organizace OSN, Světová meteorologická organizace (SMO), která nahradila dosavadní nevládní Mezinárodní meteorologickou organizaci, vzniklou na vídeňském kongresu v roce 1873.

V roce 1947 byla od 4. srpna do 12. září svolána mezinárodní meteorologická konference deseti technických komisí do Toronta v Kanadě a v návaznosti potom až do 12. října 1947 do Washingtonu v USA, konference ředitelů meteorologických služeb. Z Československa byla vyslána delegace Státního meteorologického ústavu ve složení (vědecké tituly podle tehdejšího stavu): doc. Dr. Alois Gregor, vedoucí delegace, prof. Dr. Mikuláš Konček a Dr. Antonín Vesecký, členové delegace. Startovali 17. srpna čtyřmotorovým Constellationem z pražského letiště přes Shanon a Gander nejdříve do Toronta a po skončení tamní konference se přesunuli na konferenci do Washingtonu, která začala 22. září 1947. Ředitelé meteorologických služeb podepsali ve Washingtonu konvenci o ustavení SMO, ke které se ještě v právní lhůtě 120 dní připojily další země, v celkovém počtu 42. Československo svým podpisem na této konferenci bylo mezi prvními signatáři. Tím však ještě SMO nebyla ustavena. Podle legislativních pravidel bylo nutné, aby smlouva nabyla právní moci ratifikací vládami příslušných států a teprve po schválení 30. státem a po 30denní lhůtě, mohla být slavnostně vyhlášena SMO. Než se dostala tato otázka na pořad jednání jednotlivých vlád, uplynula poměrně značná doba. První ratifikoval konvenci Island, a to 16. ledna 1948. Československo bylo v pořadí dvacáté dnem 26. června 1949. Klíčový 30. stát, který konvenci ratifikoval, byl Irák dne 21. února 1950. Od tohoto data běžela lhůta 30 dní, takže SMO vznikla de jure i de facto dne 23. března 1950. Proto 23. březen byl vyhlášen jako Světový meteorologický den. Prvním generálním sekretářem SMO se stal původně pražský meteorolog Dr. G. Swoboda. Potom probíhaly další ratifikace a byly přijaty též nově vzniklé státy, příp. teritoria. V současné době je to 156 států a pět teritorií. Poslední, nedávno vzniklý stát, který byl přijat do SMO, je Antigua a Barbuda, dnem 16. listopadu 1988.

Otto Šebek, MZ 1990/2, ročník 43, str. 47 a 64

2024

Šťastný Světový meteorologický den!

Jak víte, je to moje první oslava Světového meteorologického dne ve funkci generální tajemnice Světové meteorologické organizace. Dříve jsem tento den slavila v argentinské meteorologické službě, protože je to jedinečná příležitost zvýšit povědomí široké veřejnosti o tom, kdo jsme, co děláme a proč to děláme.

Národní meteorologické a hydrologické služby – členové SMO – jsou klíčovými hráči v boji proti změně klimatu. Společenství SMO poskytuje nástroje a znalosti týkající se jak zmírňování změny klimatu, tak i přizpůsobování se této změně. Je proto příznačné, že letošní Světový meteorologický den se nese v duchu hesla „V první linii boje proti změně klimatu.“

Opatření na ochranu klimatu znamenají pro různé lidi různé věci. Všichni se však shodují na tom, že je to nezbytné a naléhavé. Je to výzva pro všechny, všichni musíme táhnout za jeden provaz. Meteorologové a hydrologové shromažďují, publikují a analyzují údaje o počasí, o vodě a i o životním prostředí.

Ty jsou základem pro pochopení toho, co se děje s klimatem v současnosti a jak se mění. Nemůžeme se zabývat tím, co neměříme, a právě zde má SMO nezastupitelnou úlohu. Máme za sebou více než 150 let hrdé historie sdílení dat a osvědčených postupů. V tom je naše síla. Na této pozici stavíme a poskytujeme informace na podporu zmírňování dopadů změny klimatu. Z tohoto důvodu jsme spustili program globálního sledování skleníkových plynů (Global Greenhouse Gas Watch). Potřebujeme více měření pro podporu rozhodování a opatření v oblasti ochrany klimatu.

Zmírnění dopadů však nestačí. Adaptace je NUTNÁ. Pro mnohé je to otázka života a smrti. Hydrometeorologické služby na celém světě se prioritně zabývají zlepšováním svých systémů včasného varování, které jsou základem adaptace a snižování rizika katastrof. V současné době však mnoho zemí není schopno poskytovat včasná varování pro ochranu svých obyvatel. Proto jsme jako součást celosvětového společenství zahájili iniciativu Včasné varování pro všechny (Early Warnings for All). Do konce roku 2027 musí mít každý člověk na Zemi přístup k včasným, spolehlivým a život zachraňujícím informacím o počasí a klimatických rizicích.

Podnebí a počasí ovlivňuje téměř všechny činnosti. Například systémy obnovitelných zdrojů energie, včetně větrné, solární a vodní energie, zemědělskou produkci, rybolov, dopravu i zdravotnictví. Informace o počasí a klimatu podporují hospodářský růst. Musíme udělat více pro to, aby se věda o klimatu proměnila ve službu pro obyvatele, musíme tyto klimatické služby lépe zpřístupnit a efektivněji využívat.

Na Světový meteorologický den se do popředí dostávají národní meteorologické a hydrologické služby. Mají klíčový význam pro snižování rizik, rozvoj, adaptaci, zmírňování a udržitelnost. Musíme zajistit, aby se jejich odborné znalosti promítly do politiky na vysoké úrovni v oblasti klimatu.

Jako generální tajemnice SMO jsem odhodlána spolupracovat s každou národní hydrologickou a meteorologickou službou, abych zajistila, že tento hodnotový cyklus bude mít dopad na národní, regionální i globální úrovni. Jde o podporu integrace a udržitelnosti.

Tváří v tvář bezprecedentním environmentálním výzvám nejsme pouhými pozorovateli. Jsme povoláni k tomu, abychom měnili pravidla hry. Naše role vědců a ochránců planety nebyla nikdy tak zásadní. Životy budoucích generací jsou v našich rukou. Naše dnešní úsilí zajistí budoucím generacím bezpečnější a zdravější svět – svět, kde se dětem bude dařit v souladu s přírodou.

Společně stojíme v popředí klimatických opatření, protože využíváme naše společné odborné znalosti v náš společný prospěch a udržitelný zítřek.

Děkuji vám.

Prohlášení Celeste Saulo, generální tajemnice SMO

Meteorologické zprávy, roč. 77, 2024/3, s. 108

2023

Světový meteorologický den 2023: Budoucnost počasí, klimatu a vody napříč generacemi

Pozdravy ze sekretariátu Světové meteorologické organizace v Ženevě.

Naše počasí, klima ani koloběh vody neznají žádné národní ani politické hranice. Mezinárodní spolupráce je nezbytná. Tato filozofie řídí práci velké meteorologické rodiny již od roku 1873 a povede nás i v budoucnu. Poptávka po naší odbornosti a naší vědě nebyla nikdy vyšší.

Světový meteorologický den 2023 je velmi výjimečný, protože se koná v době 150. výročí předchůdce Světové meteorologické organizace, kterou byla Mezinárodní meteorologická organizace.

Národní meteorologické a hydrologické služby za posledních 150 let shromáždily a standardizovaly údaje tvořící základ pro předpovědí počasí, dnes považovaný za samozřejmost. Historie výměny dat WMO je úspěšným příběhem vědecké spolupráce při záchraně životů a živobytí.

Jsme druhou nejstarší agenturou OSN. Jsme hrdí na naše úspěchy a oslavíme je v přelomovém roce, kdy náš řídící Světový meteorologický kongres schválí strategické priority na podporu naší vize světa, odolnějšího vůči extrémům počasí, klimatu, vody a dalších ekologických událostí.

Včasná varování pro všechny

Ambiciózní snaha zajistit, aby život zachraňující systémy včasného varování byly k dispozici všem v příštích pěti letech, se zvyšuje. Iniciativa Včasná varování pro všechny, kterou zahájil generální tajemník OSN António Guterres u příležitosti Světového meteorologického dne 2022, byla schválena na COP27 v Sharm-el-Sheikhu a získala podporu od rozvinutých i rozvojových zemí, z rodiny OSN i ze soukromého sektoru.

Včasná varování fungují. Musí pracovat pro všechny. Polovina členů WMO stále nemá odpovídající systémy včasného varování před více riziky a potřebujeme tak zaplnit mezery v základním pozorovacím systému, zejména v nejméně rozvinutých zemích a malých ostrovních rozvojových státech. Včasná varování jsou dosažitelným ovocem přizpůsobení se změně klimatu – což už dávno není luxus, ale nutnost. Podle Světového ekonomického fóra jsou v příštích deseti letech největším rizikem pro globální ekonomiku neschopnost zmírnit změnu klimatu, selhání adaptace na změnu klimatu a přírodní katastrofy.

Nejméně polovina všech katastrof souvisí s vodou. Na UN Water Conference v New Yorku (22. až 24. dubna) doloží WMO, jak se zvyšují rizika související s vodou, jako jsou záplavy a sucha. Klimatické změny a tání ledovců také povedou k většímu vodnímu stresu. Lepší monitorování a hospodaření s vodou je zásadní, a proto WMO pracuje na Globálním systému informací o vodě, aby podpořila volnou výměnu hydrologických dat.

Monitorování skleníkových plynů

Změna klimatu je určující výzvou naší doby. To, jak na tuto výzvu zareagujeme, určí budoucnost naší planety a našich dětí a vnoučat. To je zdůrazněno ve shrnutí Šesté hodnotící zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu.

Globální průměrná teplota je o více než 1,1 °C vyšší, než byla při založení Mezinárodní meteorologická organizace před 150 lety. Naše počasí je extrémnější, oceán je teplejší a kyselejší, hladiny moří stouply a ledovce a led tají. Tempo změn se zrychluje. Atmosférické úrovně skleníkových plynů zůstávají na rekordních úrovních. A přesto v současnosti neexistuje žádná komplexní a včasná mezinárodní výměna povrchových a vesmírných pozorování skleníkových plynů.

Aby zaplnila tuto mezeru, snaží se WMO vyvinout udržitelnou a koordinovanou globální infrastrukturu pro monitorování skleníkových plynů. Ta by rozšířila a upevnila dlouhodobé aktivity WMO v oblasti monitorování skleníkových plynů pod záštitou Global Atmosphere Watch a Integrated Global Greenhouse Gas Information System. Koncept vychází z velmi úspěšné iniciativy World Weather Watch, která byla představena na začátku družicové éry a letos slaví 60. výročí. Zůstává zlatým standardem mezinárodní spolupráce.

Členové WMO mohou být hrdí na naše úspěchy v naší dlouhé a bohaté historii. Začali jsme život v éře morseovky a telegramů pro předpovědi přepravy. Superpočítače a družicové technologie otevírají nové obzory pro stále spolehlivější předpověď počasí a klimatu – s možností modelů v měřítku kilometrů.

Ale i v éře umělé inteligence a strojového učení jsme stále závislí na osobním nasazení a odhodlání zaměstnanců národních meteorologických a hydrologických služeb, kteří každý den v roce pracují na záchraně životů.

Děkujeme vám všem.

Prof. Petteri Taalas, generální tajemník WMO

Meteorologické zprávy, roč. 76, 2023/2, s. 67

2022

Světový meteorologický den je v roce 2022 věnován tématu „Včasné varování a včasná akce: hydrometeorologické a klimatické informace pro snížení rizika katastrof“

Pozdravy ze sekretariátu Světové meteorologické organizace v Ženevě. Nejvyšší prioritou WMO je chránit životy a životní zdroje před extrémy počasí, klimatu a vody. Každou minutu každého dne v roce. Jsem proto velmi rád, že tématem Světového meteorologického dne 2022 je „Včasné varování a včasná akce“.

Téma oceňuje velké úspěchy národních meteorologických a hydrologických služeb v oblasti zdokonalených systémů včasného varování. Zdůrazňuje také zásadní práci složek věnujících se snižování rizika katastrof při zajišťování toho, aby tato včasná varování vedla ke včasné akci.

Ale nemůžeme být uspokojeni. Čelíme mnoha výzvám, zejména pokud jde o zajištění toho, aby se včasné varování dostalo co nejblíže k těm nejzranitelnějším, kteří je nejvíce potřebují.

Změna klimatu je již nyní velmi zjevná výskytem extrémnějšího počasí ve všech částech světa. Zaznamenáváme intenzivnější vlny veder a sucha a lesní požáry. V atmosféře máme více vodní páry, což vede k extrémním srážkám a zhoubným záplavám. Oteplování oceánu vede k silnějším tropickým bouřím a stoupající hladina moří zvyšuje navazující dopady.

Očekáváme, že tento negativní trend bude pokračovat. Koncentrace skleníkových plynů jsou na rekordních úrovních, což vede ke změně klimatu pokračující po celá desetiletí, s táním ledovců a stoupáním hladiny moří trvající až do staletí. Kromě zmírňování změny klimatu je hlavní prioritou přizpůsobení se změně klimatu. Systémy včasného varování jsou účinným způsobem, jak jej zajistit.

V loňském roce zveřejnila WMO zprávu o statistikách katastrof za posledních 50 let. Ukázalo se, že došlo k více než 11 000 katastrofám souvisejícím s počasím, klimatem a vodou, což se téměř rovná jedné katastrofě denně. Došlo ke 2 milionům úmrtí – neboli 115 za den.

Počet katastrof se za posledních 50 let zvýšil pětinásobně. A ekonomické náklady vzrostly. Dobrou zprávou ale je, že počet obětí dramaticky klesl. V zachraňování životů jsme lepší než kdy předtím. Superpočítače, satelity a pokroky ve vědě výrazně zvýšily přesnost našich předpovědí. Upozornění z mobilního telefonu a informace z aplikací o počasí mohou dosáhnout i do odlehlých oblastí.

WMO podporuje předpovědi založené na uvádění dopadů, tedy jaké bude počasí a co způsobí. To je potřeba ke zlepšení připravenosti a včasného opatření u různých skupin uživatelů a zákazníků, kteří jsou závislí na počasí. Zbývá však udělat mnohem více. Pouze polovina ze 193 členů WMO má zavedené systémy včasného varování před více riziky. Existuje také značná potřeba zlepšit schopnosti velké části členů v oblasti prognózování dopadů.

V Africe, některých částech Latinské Ameriky a na tichomořských a karibských ostrovech existují vážné nedostatky v meteorologických a hydrologických pozorovacích sítích. To oslabuje místní i globální prognózy.

Světová meteorologická organizace proto vytvořila mechanismus financování známý jako SOFF (The Systematic Observation Financing Facility) k podpoře investic do základního systému pozorování a doplnění chybějících dat.

WMO je implementačním partnerem v iniciativě Climate Risk and Early Warning Systems Initiative (CREWS), která vytváří odolnost v rámci zranitelných zemí a komunit. WMO usiluje v čele nové koalice pro vodu a klima více se zaměřit na nebezpečí související s vodou a její nedostatek. Máme velmi úspěšné programy a projekty týkající se tropických cyklónů, pobřežních záplav, povodní a sucha.

V Ženevě jsme spojili síly s Úřadem OSN pro snižování rizika katastrof, abychom vytvořili centrum excelence pro změnu klimatu a katastrofy. WMO vyvíjí podpůrný mechanismus pro poskytování spolehlivých a věrohodných informací humanitárním agenturám OSN, aby byly schopny optimalizovat humanitární pomoc před a po katastrofě způsobené počasím. Spolupracujeme s finančními institucemi, jako je Světová banka, Evropská unie, UNDP, Green Climate Fund, abychom vyčlenili více finančních prostředků na služby včasného varování a zajistili udržitelnost investic.

A samozřejmě, WMO se zavázala k mezinárodní agendě 2030 v oblasti klimatu, udržitelného rozvoje a snižování rizika katastrof.

Vizí WMO je, že do roku 2030 spatříme svět, kde všechny národy, zejména ty nejzranitelnější, budou odolnější vůči socioekonomickým důsledkům extrémního počasí, klimatu, vody a dalších ekologických událostí. Včasná varování fungují. Musí být k dispozici všem. Musí vést k včasným opatřením.

Přeji vám všem šťastný Světový meteorologický den.

Petteri Taalas, generální tajemník, Světová meteorologická organizace

Meteorologické zprávy, roč. 75, 2022/2, str. 68

2021

Světový meteorologický den je v roce 2021 věnován tématu „Oceán: naše klima a počasí“

Světový meteorologický den v roce 2021 je věnován tématu “Oceán, naše klima a počasí”. Připomíná se jím pozornost, kterou WMO věnuje vazbám mezi oceánem, klimatem
a počasím v rámci systémových procesů Země.
Naše měnící se klima otepluje oceán, což má zásadní vliv na naše počasí. Z výroční zprávy
WMO o stavu globálního klimatu vyplývá, že rok 2020 byl podle záznamů jedním ze tří nejteplejších, a to navzdory ochlazení La Niña v Tichém oceánu. Uplynulé desetiletí 2011–2020 bylo v záznamech vůbec nejteplejší.
Teplota oceánů je rekordní, okyselování oceánů pokračuje. Mořský led taje. Tempo stoupání mořské hladiny se zrychlilo. V uplynulém roce jsme byli svědky dlouhotrvajícího sucha,
které prodloužilo období požárů po celém světě. Například ničivé požáry v Austrálii byly spojovány s teplotami oceánu, které měly vliv na sušší sezónní charakter klimatu.
Teplota oceánů přispěla k rekordní sezóně hurikánů v Atlantiku a neobvykle intenzivním tropickým cyklonům v Indickém a jižním Tichém oceánu. Škody způsobené bouřkovými
přívaly v těchto oblastech ukázaly sílu oceánu a jeho ničivý dopad na pobřežní komunity.
Netropické oceánské bouře nadále způsobovaly spoušť na palubách lodí vedoucí k dalším ztrátám na životech a nákladu na moři.
V roce 2020 patřilo minimum rozlohy mořského ledu v Arktidě podle časových záznamů k nejnižším hodnotám. Polární komunity byly vystaveny abnormálním pobřežním záplavám
a ohrožení mořským ledem v důsledku tání ledu. Vzhledem k těmto skutečnostem má společenství Světové meteorologické organizace velký zájem na podpoře výzkumu,
pozorování, předpovědí a služeb pro oceán stejně jako pro atmosféru, pevninu a kryosféru.
Velké mezery v údajích o oceánu omezují naši schopnost přesně předpovídat počasí v prodlouženém časovém měřítku, a tím spíše pro dílčí až sezonní období. Konference WMO o datech v listopadu 2020 připustila velké mezery v datech, zejména oceánských. Zdůraznila potřebu volného a otevřeného přístupu k údajům o systémových procesech Země, aby se maximalizoval celkový ekonomický dopad využití těchto údajů.
WMO navázala řadu partnerství, mimo jiné s Mezivládní oceánografickou komisí UNESCO, s cílem lépe porozumět, pozorovat a předpovídat vývoj oceánu jako součásti našeho zemského systému.

Vzhledem k tomu, že více než 40 % světové populace žije ve vzdálenosti do 100 km od pobřeží, je naléhavě nutné zajistit bezpečnost komunit před dopady příbřežních rizik. WMO a její členové pracují na podpoře správy a odolnosti pobřežních oblastí a posilují systémy včasného varování před vícenásobnými riziky.
Téměř 90 % světového obchodu se uskutečňuje přes moře a je vystaveno nebezpečí extrémního mořského počasí. WMO spolupracuje s Mezinárodní námořní organizací a Mezinárodní hydrografickou organizací na poskytování standardizovaných informací, předpovědí a výstrah, aby byla zajištěna bezpečnost životů a majetku na moři.
Nadcházející desetiletí bude rozhodující pro řešení postupů, jak se přizpůsobit dopadům změny klimatu a zmírnit je. WMO v tomto úsilí pomáhá jako určený nominující na cenu Earth Shot Prize (2021 až 2030), která hledá řešení naléhavých environmentálních výzev, včetně oceánů a klimatu.

Letošní rok je pro WMO důležitý také z důvodu zahájení Dekády oceánské vědy pro udržitelný rozvoj Organizace spojených národů (2021–2030). WMO je odhodlána přispět velkou částí své práce, která je nedílnou součástí cílů Dekády v oblastech „bezpečný oceán“, „předvídatelný oceán“ a „transparentní oceán“.
Společně s partnery se WMO snaží rozšířit vědu o zemském systému na služby.
Abychom porozuměli našemu počasí a klimatu, musíme porozumět našemu oceánu. Budeme o to i nadále usilovat, abychom chránili zranitelné komunity a podpořili Sendajský rámec pro snižování rizika katastrof, Cíle udržitelného rozvoje OSN, Pařížskou dohodu o změně klimatu a Akční plán SAMOA.
WMO vede v nadcházejícím roce několik důležitých globálních iniciativ, které se budou zabývat prioritami našich členů:
1. Důležitost posílení globální základní pozorovací sítě a zavedení inovativního finančního nástroje SOFF k zajištění systematického pozorování počasí a klimatu, zejména pro nejméně rozvinuté země a malé ostrovní rozvojové země.
2. Vytváříme koalici pro vodu a klima s cílem urychlit opatření v rámci 6. cíle udržitelného rozvoje OSN, který se týká vody.
3. A za třetí bychom rádi zajistili posílení systému včasného varování před vícenásobnými riziky a systému služeb ve všech našich členských zemích.
Přeji vám všem šťastný Světový meteorologický den.

Petteri Taalas, generální tajemník Světové meteorologické organizace, MZ 2021/3

2019

SVĚTOVÝ METEOROLOGICKÝ DEN JE V ROCE 2019 VĚNOVÁN TÉMATU „SLUNCE, ZEMĚ A POČASÍ ”

Slunce dodává Zemi energii, která je zdrojem veškerého života. Energii, která pohání počasí, oceánské proudy a koloběh vody. Slunce ovlivňuje náladu a každodenní aktivity nás všech…. Je inspirací pro skladatele hudby, je tématem fotografií a dalších uměleckých prací.

Slunce je srdcem sluneční soustavy, a i když je vzdáleno téměř 150 milionů kilometrů od Země, dodává naší planetě dostatek tepla, díky němuž prosperuje vše živé. Již 4,5 miliardy let je tato horká koule žhavého plazmatu řídicí silou počasí a klimatu a života na Zemi. Družicová měření posledních 30 let ukazují, že se přísun sluneční energie nezvýšil a současné oteplení zemské atmosféry nelze připsat změnám sluneční aktivity.

Růst globální teploty, která způsobuje tání ledu a zahřívání oceánů, je způsoben skleníkovými plyny s dlouhou dobou životnosti. Koncentrace oxidu uhličitého dosáhly v roce 2017 úrovně 405,5 ppm a nadále pokračují v růstu. Nárůst radiačního efektu skleníkových plynů, který zahřívá atmosféru, od roku 1990 dosáhl 41 %. Z toho okolo 82 % tvořil v poslední dekádě příspěvek CO2.

Bude-li stávající trend nárůstu koncentrací skleníkových plynů pokračovat, můžeme se do konce století dočkat vzestupu teploty o 3 až 5 °C. To je podstatně více, než je cíl Pařížské dohody (United Nations Framework Convention on Climate Change), která usiluje o udržení globální průměrné teploty pod 2 °C a pokud možno co nejblíže k 1,5 °C.

Klimatická změna vedla k nárůstu extrémních veder a počtu zaznamenávaných teplotních rekordů v podobě denních maxim na jednotlivých stanicích, ale i rekordů na úrovni celých států, regionů a na úrovní globální. Horké vlny se objevují dříve a končí později v průběhu roku, jsou četnější a intenzivnější v důsledku změny klimatu.

Klimatické modely predikují nárůst průměrné teploty ve většině regionů na souši i na moři. Projekce vývoje klimatu očekávají výskyt teplotních extrémů v nejvíce osídlených regionech Země, v řadě regionů lze očekávat nárůst extrémních srážek, jinde pak vzroste pravděpodobnost nedostatku srážek a sucha. Očekává se nárůst rizika spojeného s klimatickými jevy postihující zdraví, majetek, potravinovou bezpečnost, zásobování vodou, bezpečnost a ekonomický růst.

Slunce nám může poskytnout alternativní zdroj energie, kterou lze získávat i při velké oblačnosti. Využití sluneční energie se rozšířilo po celém světě a stále více je využíváno pro výrobu elektrické energie, ohřev a odsolování vody.

Klíčovou rolí Světové meteorologické organizace (SMO) je zvyšovat odolnost společností po celém světě, k jejímu zajištění je porozumění tomu, jak Slunce ovlivňuje počasí a klima, naprosto zásadní.

Integrovaný přístup k poznávání a modelování zemského systému, který komunita SMO zajišťuje, poskytne nejlepší možné výzkumné poznatky a operativní služby a produkty pro podporu států a jejich aktivit spojených s počasím, klimatem, hydrologií, oceány a životním prostředím, nebo aktivit ovlivněných těmito faktory.

Petteri Taalas, generální tajemník, Světová meteorologická organizace

Meteorologické zprávy, roč. 72, 2019/2, s. 63

2018

POSELSTVÍ U PŘÍLEŽITOSTI SVĚTOVÉHO METEOROLOGICKÉHO DNE 2018

Poselství generálního tajemníka SMO Petteriho Taalase

„Weather-ready, climate-smart“ volně a obrazně přeloženo: „Na počasí připraveni, na klima (znalostmi) vybaveni“, je téma vybrané pro Světový meteorologický den 2018. Pokud přidáme heslo „water-wise“, v překladu „na vodu (vědomostmi) posíleni“, uzavřeme okruh základních prvků, které podmiňují udržitelný rozvoj.

Počasí, klima a voda jsou zásadní pro veřejné blaho, zdraví a bezpečnost potravin. Avšak mohou být i destruktivní. Jevy se závažnými účinky, jako jsou tropické cyklony, mimořádné srážky, horké vlny, sucha, zimní bouřky a mrazivé teploty, pohlcují životy a živobytí po věky. Ovšem nyní vede změna klimatu k zintenzivění a častějšímu výskytu některých těchto jevů.

Začátek roku 2018 pokračoval tam, kde rok 2017 skončil – extrémním počasím, které si vyžádalo životy a ničilo živobytí. Období hurikánů v roce 2017 bylo pro Spojené státy nejškodlivější v historii a zničilo dekády pokroku v rozvoji malých ostrovů Karibiku, jako je Dominika. Povodně vykořenily miliony lidí na Asijském kontinentu, zatímco sucho znásobilo chudobu a zvýšilo migrační tlaky v oblasti Afrického rohu.

Není překvapením, že po druhý následující rok bylo životní prostředí vůbec nejvýraznějším předmětem zájmu vyzdvihovaným světovými lídry ve Zprávě o globálních rizicích Světového hospodářského fóra. Témata zmiňovala extrémní počasí, ztrátu biodiverzity a kolaps ekosystému, stěžejní přírodní katastrofy, člověkem způsobené ekologické katastrofy a selhání ve vztahu ke zmírňování změny klimatu a přizpůsobení se této změně.

Jevy extrémního počasí byly pokládány za jedno z nejvýraznějších rizik.

Rok 2017 byl jeden ze tří nejteplejších zaznamenaných roků a byl nejteplejším rokem bez jevu El Niño. Dlouhodobá klimatická změna jako důsledek emisí skleníkových plynů přivádí naši planetu k teplejší budoucnosti s extrémnějším počasím a krajními vodními situacemi.

Mým přáním je, aby všechny členské státy WMO byly nakonec „na počasí připraveny“ („weather-ready”) a „na klima vybaveny“ („climate-smart”) – stejně jako „na vodu posíleny“ („water-wise”). Je to nezbytné k podpoře mezinárodní agendy udržitelného rozvoje, snižování rizika katastrof a přizpůsobení se změně klimatu. Zejména je potřeba připravit se na extrémy počasí, klimatu a vody prostřednictvím lepších systémů včasného varování před vícenásobnými riziky (multi-hazard early warning systems) a lépe koordinovanou odezvou. K usnadnění tohoto úkolu uveřejňuje WMO kontrolní seznam pro systémy včasného varování před vícenásobnými riziky jako důležitý praktický nástroj k posílení odolnosti.

Národní meteorologické a hydrologické služby by měly být schopny poskytnout přesné a včasné služby pro všechny události počínajíc nowcastingem, přes dílčí sezonní a plně sezonní předpovědi počasí a dlouhodobějšího vývoje klimatu všem zájemcům, od jednotlivců po společnost, rozličným podnikatelským sektorům a politikům, v co nejjednodušším a srozumitelném jazyce.

Prvním krokem k budování odolnosti vůči extrémním jevům počasí a klimatu je založení robustní sítě pozorování. Rozsáhlá pozorovací síť – zahrnující pevninu, atmosféru a moře, stejně jako družicová pozorování – je podmínkou pro poskytování dat k podpoře předpovědí a včasných varování pro extrémní jevy počasí a klimatu. WMO je jako sdružení zapojeno do poskytování podpory svým členům, kteří potřebují obnovit svou měřicí infrastrukturu a rozvoj klimatických služeb nabízí dobrou příležitost ji poskytnout.

Návazně, odolnost společnosti vůči extrémům počasí a klimatu by měla být rozvíjena na základě pokroku ve vědě a technologiích pro předpovědi. Dramatické snížení počtu ztracených životů v důsledku nepříznivých povětrnostních jevů během posledních třiceti let se z valné části přisuzuje významnému zpřesnění předpovědi počasí a varování a zlepšení koordinace s orgány krizového řízení. Díky rozvoji numerických předpovědí počasí je dnešní předpověď na pět dnů stejně dobrá, jako předpověď na dva dny před dvaceti lety. A tento vývoj pokračuje ve prospěch včasných varování.

Skutečně, včasné varování je hlavním prvkem při snižování rizika katastrof. Může předejít ztrátě životů a omezit hospodářské a materiální dopady nebezpečných událostí včetně katastrof. K zajištění efektivity je nutné, aby do systémů včasného varování byli aktivně zapojeni občané a komunity vystavené riziku řady nebezpečných událostí,

byla usnadněna osvěta veřejnosti ohledně uvědomění rizik, efektivně rozšiřovány zprávy a varování a zajištěn trvalý stav připravenosti. Z tohoto důvodu WMO iniciovala vytvoření globálního a standardizovaného varovného systému pro různorodá rizika ve spolupráci s národními meteorologickými a hydrologickými službami po celém světě.

Aktivně také spolupracuje s partnery v rámci iniciativy Klimatická rizika a systémy včasného varování (Climate Risk and Early Warning Systems), obdobně jako v Globálním rámci pro klimatické služby (Global Framework for Climate Services) ku pomoci nejzranitelnějším.

Hydrologické služby jsou také významnou částí rovnice odolnosti. Z tohoto důvodu se WMO stala jedním ze sponzorů významné světové květnové vodní konference: Prosperity Through Hydrological Services (Prosperita prostřednictvím hydrologických služeb).

Záměrem WMO je vyplnění mezer v pozorovacích sítích a překonání překážek v poskytování přesných a včasných prognóz a varovných služeb založených na dopadech vícenásobných rizik ve všech členských státech a územích s cílem přispět k budování společnosti odolné vůči počasí, klimatu a vodě. Tímto způsobem přispěje organizace k plné implementaci Agendy OSN pro udržitelný rozvoj do roku 2030 a Rámce Sendai pro snižování rizika katastrof: Budujme svět, který si přejeme.

Přeji dobrý Světový den vody (22. března) a Světový meteorologický den (23. března) všem členům a jednotlivcům zapojeným do činnosti WMO s nadějí, že všechny národy budou brzy na počasí připraveny, na klima vybaveny a na vodu posíleny.

Meteorologické zprávy, roč. 71, 2018/2, s. 59

2017

POSELSTVÍ U PŘÍLEŽITOSTI SVĚTOVÉHO METEOROLOGICKÉHO DNE 2017

Poselství generálního tajemníka Skutečnost, že oblaky hrají v regulaci energetické bilance Země, klimatu a počasí zásadní roli, dnes vědci chápou. Oblaky přispívají k pohonu cirkulace vody a působí na celý klimatický systém. Z hlediska předpovídání povětrnostních podmínek, modelování vlivů budoucí klimatické změny a predikce disponibility vodních zdrojů je pochopení problematiky oblaků zcela zásadní.

V průběhu staletí jen málo přírodních jevů vyvolalo tolik vědeckých úvah a umělecké reflexe jako oblaky. Před více než dvěma tisíciletími oblaky studoval Aristoteles, který o nich sepsal pojednání zabývající se jejich úlohou v hydrologickém cyklu. Byl to však Luke Howard, amatérský meteorolog žijící v Anglii na začátku 19. století, kdo vypracoval první klasifikaci oblaků.

Luke Howard čerpal ze svých komplexních údajů o počasí v londýnské oblasti, které si zaznamenával v letech 1801 až 1841, a určil tři hlavní druhy či kategorie oblaků: kumulus, stratus a cirus. Určování, popis a pojmenování oblaků zůstávají při studiu počasí a klimatu zásadní.

Hudba, umění a poezie

Evokativní symbolika oblaků inspirovala celou řadu umělců po celém světě – básníky, hudebníky, fotografy a další nadšence. Uveďme jediný příklad: první orchestrální Nokturno Clauda Debussyho, pojmenované Nuages (Oblaka), představuje jedno z mistrovských děl hudebního impresionismu.

Fascinováni oblaky jsou zejména fotografové, a to včetně těch, kteří nadšeně přispěli do kalendáře SMO na rok 2017 ilustrujícího téma letošního Světového meteorologického dne, Pochopení oblaků. Oblaky jsou také zakomponované do kulturních symbolů a zažitého myšlení. V Číně představovaly „příznivé oblaky“ nebesa a zdar. V některých jazycích se říkává „má hlavu v oblacích“, tj. popis někoho, kdo je ponořen do fantaskních snů či myšlenek. V moderním světě v současné době výraz „oblak“ znamená onen amorfní prostor, který nedrží déšť, ale internetové zdroje a digitalizovaná data.

Digitalizujeme se: Atlas pro internetový věk

Publikace International Cloud Atlas (Mezinárodní atlas oblaků) je nejautoritativnější a nejkomplexnější odborný zdroj pro určování oblaků. Mezi nadšenci na oblaky je jeho pověst legendární. Současný Atlas byl poprvé publikován ke konci 19. století. Obsahuje podrobnou příručku norem a četná fotografická vyobrazení oblaků a některých dalších povětrnostních jevů. Po poslední revizi provedené před 30 lety bude nyní u příležitosti Světového

meteorologického dne 23. března 2017 pokřtěno jeho zcela aktualizované a revidované vydání. Vydání z roku 2017 bude poprvé především digitální produkt umístěný na internetu. Nabízí poklad v podobě stovek vyobrazení oblaků včetně několika klasifikací oblaků, jako je volutus (svinutý oblak), contrail – kondenzační stopa (umělý oblak vyprodukovaný letouny) a asperitas (zvlněný oblak).

Atlas navíc obsahuje významné informace o dalších meteorologických jevech jako duha, halové jevy, sněhový rarášek (sněhový sloupec zvířený větrem od povrchu) a kroupy.

Pokroky dosažené ve vědě a technice i v oblasti fotografie motivovaly SMO, aby se ujala ambiciózního a komplexního úkolu Atlas zrevidovat a aktualizovat. Vyobrazeními do něj přispěli meteorologové, pozorovatelé oblaků a fotografové. Atlas také slouží jako základní školicí nástroj pro odborníky působící v meteorologických službách a organizacích a také v odvětvích jako letectví a doprava.

Pochopení povětrnostních a klimatických jevů za účelem ochrany života a majetku a pomoci komunitám při zvyšování jejich odolnosti představuje základní poslání SMO. Nadále budeme pomáhat státním orgánům při poskytování nejlepších možných povětrnostních, klimatických, hydrologických, oceánských a ekologických služeb k ochraně života a majetku a na podporu rozhodování.

Meteorologické zprávy, roč. 70, 2017/3, s. 94

2016

POSELSTVÍ U PŘÍLEŽITOSTI SVĚTOVÉHO METEOROLOGICKÉHO DNE 2016

PETTERI TAALAS, generální tajemník Světová meteorologická organizace

Klimatická změna působí na naše přírodní i lidské prostředí. Lidmi vyprodukované emise skleníkových plynů nadále rostou a teplota nižších vrstev atmosféry a oceánu se zvyšuje.

Planeta Země je dnes již o 1 °C teplejší než na počátku 20. století. Potřebu odvážných opatření jednomyslně uznává mezinárodní společenství.

Vlády loni přijaly Pařížskou dohodu, aby „nárůst celosvětové průměrné teploty udržely hodně pod 2 °C nad úrovněmi před průmyslovou érou, a vynakládají úsilí k omezení nárůstu teploty na 1,5 °C.”

Tento závazek je ambiciózní a jednotlivé dosud přijaté plány na vnitrostátní úrovni nemusejí být dostatečné na to, aby zabránily teplotnímu nárůstu o 3 °C. Přesto k tomu, abychom se budoucnosti postavili čelem, potřebnými znalostmi i nástroji disponujeme.

SMO a národní meteorologické a hydrologické služby sehrávají v budování klimatu odolných společností zásadní roli. Kvůli minulým i současným emisím se musíme připravit na budoucnost poznamenanou větším počtem horkých dní, teplých nocí a vln veder. To ovlivní zdravotní stav populace a naše společnosti zatíží. Zdravotní rizika související s vedrem můžeme snížit prostřednictvím systémů včasného varování proti několika nebezpečím, které poskytují včasná varování rozhodujícím činitelům, zdravotním službám a veřejnosti.

Aktivněji také musíme řešit fenomén sucha, a to s pomocí integrovaného řízení boje proti suchu. Rozhodujícím činitelům musíme poskytnout vodítko k efektivní politice a strategii územní ochrany. Dále musíme zlepšit přístup k vědeckým poznatkům a sdílet nejlepší praktické postupy řešení sucha.

Klimatická změna také zvyšuje nebezpečí silných srážek a záplav. Život a majetek jsme schopni před těmito nebezpečími chránit s pomocí předpovědí vycházejících z dopadů. Tento přístup k nebezpečí katastrof představuje nejlepší způsob jak krizové manažery vybavit informacemi, na jejichž základě mohou konat.

Iniciativa OSN pod názvem Agenda 2030 a její cíle udržitelného rozvoje zavádějí velmi silný celosvětový závazek skoncovat s chudobou. Jde mj. o zlepšování potravinové bezpečnosti a zajištění vody a hygienických zařízení pro všechny, čistou energetiku a odolná města. Prosazuje také udržitelné řízení přírodních ekosystémů.

Budování klimatu a počasí odolných komunit představuje životně důležitou část této celosvětové strategie pro dosažení udržitelného rozvoje.

Společenství SMO bude jednotlivé státy při jejich naplňování snah o udržitelný rozvoj a řešení klimatické změny nadále podporovat a bude tak činit poskytováním co nejlepších vědeckých a provozních služeb v oblasti počasí, klimatu, hydrologie, oceánů a životního prostředí.

Děkuji vám.

WMO, MZ 2016/3, ročník 69, str. 73

2015

Klimatické znalosti pro klimatickou akci

Poselství generálního tajemníka WMO (SMO) Michaela Jarrauda u příležitosti Světového meteorologického dne 2015

Základním posláním Světové meteorologické organizace, jako nástupce Mezinárodní meteorologické organizace založené v roce 1873, je podporovat země celého světa při zajišťování meteorologických a hydrologických služeb k ochraně života a majetku před přírodními katastrofami souvisejících s počasím a klimatem, k ochraně životního prostředí a jako příspěvek k udržitelnému rozvoji. To nelze realizovat bez nutných pozorování, výzkumu a provozů, které dále rozvíjejí chápání a poznání počasí a klimatu.

od roku 1961 si Světovým meteorologickým dnem připomínáme datum 23. března 1950, kdy vstoupila v platnost Úmluva zakládající SMO, i zásadní příspěvek národních meteorologických a hydrologických služeb k bezpečnosti a prosperitě společnosti. Každý rok se oslavy zaměřují na téma aktuálního zájmu. Téma pro letošek, Klimatické znalosti pro klimatickou akci, nemohlo být aktuálnější, neboť mezinárodní společenství spěje k ambiciózním rozhodnutím a opatřením zaměřeným na řešení klimatické změny.

Klimatická změna se týká nás všech. Ovlivňuje téměř všechny společensko-hospodářské oblasti, od zemědělství po cestovní ruch, od infrastruktury po zdravotnictví. Dopadá na strategické zdroje jako voda, potraviny a energie. Způsobuje zpomalování a dokonce ohrožuje udržitelný rozvoj a samozřejmě nejenom v rozvojových zemích. Náklady na nečinnost jsou velké a ještě se zvýší, nebudeme-Ii jednat okamžitě a rozhodně.

Informace o počasí a klimatu a jeho variabilitě a změně jsou natolik vrostlé do našeho každodenního života, počínaje každodenní předpovědí počasí a konče sezónními predikcemi klimatu, Že se občas snadno Zapomene na ohromné množství pozorování, výzkumu, výpočtů a analýz, které stojí za informačními produkty reprezentujícími počasí a klima. V současné době je průměrná předpověď počasí na pět dní stejně dovedně vypracovaná jako dvoudenní předpověď před 25 lety a sezonní klimatické předpovědi se stávají stále propracovanějšími. Je to umožněno pokrokem v oblasti dálkového měření včetně družicového, významným zlepšením ve vědě i dramatickým posilováním počítačového výkonu. Vědecký pokrok v meteorologii a klimatologii za posledních 50 let je vskutku jedním z nejvýznamnějších ze všech vědeckých oborů.

Klimatické znalosti nashromážděné za uplynulá desetiletí představují neocenitelný zdroj i předpoklad pro rozhodování a pro klimatická opatření. Celá řada důkazů, od rostoucích teplot po odtávající ledovce, od stoupající mořské hladiny po povětrnostní extrémy, nás utvrzují v tom, že klima se mění a že jde především o vliv lidské činnosti, zejména emisí skleníkových plynů, které každým rokem překonávají rekord roku předešlého.

Věda nám také dává velkou důvěru v naše schopnosti stále ještě tento kurs změnit a zmírnit klimatickou změnu na zvladatelnou úroveň. Důkazy o klimatické změně dnes zpochybňuje málokdo, totéž platí o naší odpovědnosti k budoucím generacím. Tento proces mohou a musí podpořit klimatické znalosti, které rozhodujícím činitelům na všech úrovních pomohou přijímat nejlepší rozhodnutí.

Klimatické znalosti musí být podávány v podobě, kterou ti, co je potřebují, snadno pochopí a využijí. Klimatické produkty a služby mohou pomoci urbanistům při vypracování zásad a akčních plánů tak, aby posílily odolnost měst vůči přírodním katastrofám a podporovaly ekologičtější ekonomiku. Orgány hygienické služby využívají klimatických předpovědí k aktivnímu řešení případných zdravotních důsledků extrémů jako sucho, vlny veder a povodně. Díky trendovým predikcím teplot a srážek jsou zemědělci schopni lépe rozhodovat o setí, sklizni i prodeji.

Správci vodních zdrojů využívají klimatické informace k optimalizaci zásobování vodou a povodňových opatření. Energetika využívá klimatické informace k rozhodování o tom, kde a jaký typ elektrárny v konkrétní lokalitě vybudovat.

Globální rámec pro klimatickou změnu je iniciativa systému OSN, vede ji SMO a byla zřízena přesně za tímto účelem: umožnit poskytování klimatických služeb tak, aby bylo možno rozhodovat na základě co nejlepších informací. Jde o zásadní výzvu pro rozvinuté i rozvíjející se země, ve vzájemném učení spočívá velký potenciální užitek. Zkušenost a pokrok ve vývoji a aplikaci klimatických služeb je možno sdílet jako příklady dobré praxe, mohou také jiným zemím pomoci urychlit postup na cestě ke klimatické adaptaci.

Závěrem vyzývám členy SMO, všechny vlády a občanskou společnost ke sdílení a uplatňování klimatických znalostí s cílem přijímat silná klimatická opatření, minimalizovat klimatická rizika a podporovat udržitelný rozvoj.

MZ 2015/2, ročník 68, str. 62

2014

Počasí a klima pro mládež

Poselství Michela Jarrauda, generálního tajemníka SMO

Světová meteorologická organizace (SMO) si uvědomuje, co vše mladé lidi v budoucnu čeká, a proto si jako téma letošního Světového meteorologického dne zvolila „Počasí a klima pro mládež“.

V současné době jsou osoby ve věku 15 až 24 let šestinou celosvětové populace. Asi 85 procent z této miliardy mladých mužů a žen žije v rozvojových zemích. V porovnání se svými vrstevníky před pouhými 50 lety, jsou dnešní mladí lidé v průměru zdravější, vzdělanější a kvalifikovanější. Jejich životem prostupují technologie, které jim umožňují lepší kontakt se světem kolem nich. Přesto však mnoho mladých lidí stále trpí chudobou a diskriminací, nerovností a vykořisťováním. Mnoho z nich stále nemá přístup ke vzdělání, ke zdravotnickým a jiným základním službám.

Tyto problémy znásobuje nebezpečí klimatické změny a povětrnostních extrémů, které již dnes ovlivňují životy nás všech, a v nadcházejících desetiletích můžeme očekávat ještě větší dopady. Teplota atmosféry a oceánů nadále stoupá, ledové příkrovy a ledovce po celém světě se neustále zmenšují, mořská hladina se zvedá a extrémní povětrnostní a klimatické jevy jsou stále četnější a popř. i intenzivnější.

Lidský vliv na klimatický systém je jednoznačný. Globální koncentrace CO₂ a dalších skleníkových plynů v atmosféře neomezeně vzrůstají a dosahují úrovní dosud v lidských dějinách nevídaných. Zachování naší aktuální závislosti na fosilních palivech nás přivede k výrazně teplejší planetě: do konce tohoto století by teplota mohla být až o 4 °C vyšší než v předprůmyslové době. Stále ještě lze dosáhnou omezení oteplení na méně než 2 °C, bude to však vyžadovat rychlé a výrazné snížení emisí skleníkových plynů.

Naplnění tohoto cíle vyžaduje naléhavá, rozhodná a odvážná opatření. Mládež světa může mít v tomto ohledu velký vliv. V klimatických opatřeních nejde jen o emise CO₂, jde také o lidi, o naše sdílené hodnoty a o to, co je každý z nás připraven udělat k jejich prosazování. Mladí lidé jsou zdrojem inovací a čerstvého pohledu na problémy a jejich možná řešení. Volají po řešeních spravedlivých.

S tím, jak se další generace připravuje na měnící se počasí a podnebí, mohou mladí lidé sehrát aktivní roli při monitorování, poznávání a reagování na současné a budoucí počasí a podnebí. Mají schopnost prosazovat povědomí o klimatické změně i její zmírňování a přizpůsobování se jí, avšak k uvolnění plného potenciálu mládeže k řešení klimatické změny musíme být schopni je zapojit do přípravy a realizace politiky, která je ovlivňuje dnes a bude se jich týkat zítra.

Stále se zlepšuje vědecké chápání interakce atmosféry a oceánů, souše a vod, interakce, která vytváří počasí a podnebí, a je tedy stále snazší vypracovávat provázané předpovědi počasí a podnebí. Národním meteorologickým a hydrologickým službám a SMO se daří vyvíjet výkonné nástroje pro předpovídání počasí a chápání podnebí. Během nadcházejících desetiletí dojde k dalšímu posílení schopností těchto nástrojů a jejich širšímu sdílení a využívání. Informační produkty a služby založené na klimatických predikcích posílí naši schopnost klimatickou změnu zmírňovat a přizpůsobovat se jí, jakož i pokračovat na cestě udržitelného rozvoje. Budeme lépe připraveni na nadcházející bouřky, záplavy a vlny vedra; zemědělcům pomohou při lepší organizaci setí a sklizně; zvýší úroveň námořní a letecké bezpečnosti. Mladí lidé, kteří se rozhodnou profesně věnovat meteorologii, hydrologii nebo klimatologii, budou hrát stále významnější roli, a přispějí tak k bezpečnosti a prosperitě společnosti.

Pro budoucnost přináší klimatická změna různé nejistoty. Navzdory těmto nejistotám je však jedna věc jasná: naše společnost má odpovědnost nejen sama k sobě, ale také k budoucím generacím. Dnešní mládež se dožije druhé poloviny tohoto století a nebudeme-li nyní jednat se vší naléhavostí, bude svědkem závažných dopadů klimatické změny popsaných v nejnovější zprávě Mezivládního panelu pro klimatickou změnu. Dnes přijímáme rozhodnutí způsobující, že budou mladí lidé při utváření budoucnosti Země hrát významnou roli. Výzvy stojící před dalšími generacemi jsou velké, ale možnosti jejich řešení nebyly nikdy větší.

MZ 2014/2, ročník 67, str. 59

2013

Sledujeme počasí k ochraně života i majetku – oslavy 50. výročí zahájení programu World Weather Watch

Poselství Michela Jarrauda, generálního tajemníka SMO

Světový meteorologický den byl zaveden v roce 1960. Účelem tohoto významného dne je upozornit na práci národních meteorologických a hydrologických služeb a podpořit ocenění jejich práce ze strany veřejnosti všech zemí světa. Termín 23. 3. byl zvolen z toho důvodu, že v ten den roku 1950 nabyla účinnosti Úmluva o Světové meteorologické organizaci (SMO).

Téma zvolené pro letošní rok 2013 zní: „Sledujeme počasí k ochraně Života i majetku“ a představuje také připomenutí 50. výročí zahájení programu World Weather Watch (Celosvětové sledování počasí). Téma zvýrazňuje jeden z důvodů existence SMO – snižování počtu obětí a objemu škod způsobených nebezpečími souvisejícími s počasím, klimatem a vodou. Oslavou Světového meteorologického dne roku 2013 zároveň vyjadřujeme uznání zásadnímu příspěvku programu World Weather Watch k naplnění uvedeného cíle.

Stále rostoucí vliv povětrnostních extrémů nelze opomíjet. Za uplynulých 30 let si přírodní katastrofy vybraly daň v podobě životů více než 2 miliónů lidí a způsobily hospodářské ztráty odhadované na více než 1,5 biliónů amerických dolarů. Téměř 90 procent těchto katastrof, více než 70 procent obětí na životech a skoro 80 procent hospodářských ztrát bylo způsobeno nebezpečnými jevy souvisejícími s počasím, klimatem a vodou, jako jsou např. tropické cyklóny, náhlé bouřky, vlny veder, sucha, záplavy nebo související epidemie chorob.

SMO k ochraně života a majetku zásadním způsobem přispívá prostřednictvím svých programů a sítě více než 190 národních meteorologických a hydrologických služeb. Při předcházení a zmírňování těmto katastrofám napomáhají předpovědi počasí a včasná varování adresovaná státním orgánům, různým hospodářským odvětvím a občanům.

Program World Weather Watch hraje v tomto úsilí zásadní úlohu. Byl založen uprostřed studené války v roce 1963 a představuje klíčový mezník v celosvětové spolupráci. Kombinuje monitorovací systémy, telekomunikační zařízení a předpovědní a datová pracoviště tak, aby zajišťoval výstupy v podobě meteorologických a environmentálních informací nezbytných jak pro výměnu informací v reálném čase, tak pro zajišťování efektivních služeb ve všech zemích.

V důsledku neustále rostoucí potřeby předpovědních a klimatických služeb a postupujícího vědecko-technického pokroku se program World Weather Watch dostal do těžiště i celé řady dalších programů, provozovaných jak SMO, tak jinými agenturami. World Weathel Watch zásadním způsobem přispívá k realizaci priorit SMO pomocí kvalitnějších pozorování, monitorování atmosféry a oceánů a také šířením předpovědí počasí po celém světě, především včasných varování před výskytem povětrnostních a klimatických podmínek se závažnými dopady.

Kvalitnější klimatické služby se dnes jeví jako jeden z naprosto nepostradatelných nástrojů k řešení klimatické změny a klimatické variability, a tedy k adaptaci na tyto jevy. Předpoklad, že klimatické a společensko-hospodářské podmínky minulosti mohou být indikátorem podmínek aktuálních či budoucích, je již nedostatečný. K řešení společenských potřeb ve světě charakterizovaném neustále žití půdy, urbanizací a náročnými výzvami při zajišťování potravinové bezpečnosti a při řízení vodních zdrojů a dodávek energií je naprosto zásadní naše znalost klimatu ještě více prohloubit a klimatických informací využívat ještě lépe.

Za účelem zkvalitnění stávajících informací o klimatu a posílení kapacit klimatických služeb zahájily členské země SMO a partnerské instituce v rámci OSN program Global Framework for Climate Services (Globální rámec pro klimatické služby). Jednou z prvotních prioritních oblastí při poskytování klimatických služeb je snižovat nebezpečí katastrof, spolu s oblastmi zdraví, zemědělství a potravinové bezpečnosti, jakož i zajištění vodních zdrojů.

K naplnění cílů této ambiciózní iniciativy bude jednou ze sledovaných priorit poskytování podpory nejméně rozvinutým zemím, malým ostrovním rozvíjejícím se státům a dalším zranitelným rozvojovým zemím s cílem posílit jejich národní kapacity a možnosti v oblasti klimatických služeb a včasného varování i utvářet jejich klimatickou politiku a postupy adaptace pomocí vědeckých informací, svobodného a otevřeného přístupu k údajům a transferům technologií.

Provázanost mezi klimatickou změnou, extrémními jevy a přírodními katastrofami byla nedávno zdůrazněna ve zvláštní zprávě Mezivládního panelu pro klimatickou změnu, kterou vypracovaly a společně předložily SMO a Program OSN pro ochranu Životního prostředí UNEP na základě pozorování, která soustřeďuje síť národních meteorologických a hydrologických služeb v rámci SMO, se vrší důkazy, že klimatická změna přispívá k nárůstu extrémních jevů, jako jsou např. silné srážky a sucha i pobřežní záplavy vyvolané zvyšující se mořskou hladinou. Vrší se důkazy o vazbě na lidskou činnost, zejména zvyšování koncentrací skleníkových plynů v ovzduší, které již dosáhly rekordních hodnot. Neustále rostou hospodářské ztráty způsobované katastrofami souvisejícími s povětrnostní situací a klimatem, a to hlavně vzhledem k demografickým změnám a rostoucí expozicí lidí i hospodářského majetku vůči těmto jevům.

Světový meteorologický den 2013 nabízí příležitost ke zvýraznění činnosti národních meteorologických a hydrologických služeb, kterou provádějí 24 hodin denně, 365 dní v roce – tedy sledování počasí a ochrana života a majetku. Věřím, že tato oslava také přispěje ke zdůraznění přínosů dalších investic do meteorologické a hydrologické infrastruktury, významu celosvětové spolupráce a naléhavé nezbytnosti navyšovat kapacity pro poskytování lepších předpovědních a klimatických služeb všem občanům, komunitám a zemím, které je potřebují nejvíce.

Počasí, klima a zmírňování nebezpeční katastrof představují těžiště každé národní a mezinárodní agendy zabývající se výzvami 21. století, včetně udržitelného rozvoje. Světový meteorologický den 2013 dává jedinečnou příležitost k dalšímu posílení tohoto sdělení.

MZ 2013/2, ročník 66, str. 61

2012

Počasí, podnebí a voda pro naší budoucnost

Poselství generálního tajemníka SMO Michela Jarrauda při příležitosti Světového meteorologického dne v roce 2012

Národní meteorologické a hydrologické služby po celém světě každý okamžik, každý den sbírají a analyzují údaje o počasí, klimatu a vodě a převádějí je do podoby informací s přidanou hodnotou, které pomáhají chránit životy a živobytí a jsou zásadní pro současnou i budoucí prosperitu naší společnosti i celé planety. Světová meteorologická organizace, specializovaná agentura OSN, rozvíjí mezinárodní spolupráci mezi svými 189 členy tak, aby tuto činnost usnadnila a podpořila

23. března 1950 vstoupila v platnost Úmluva o Světové meteorologické organizaci (SMO), jejíž založení si každoročně dne 23. března připomínáme Světovým meteorologickým dnem.

Téma Světového meteorologického dne 2012 zní Počasí, podnebí a voda pro naši budoucnost. Téma se zaměřuje na zásadní úlohu národních meteorologických a hydrologických služeb v oblasti počasí, klimatu – podnebí a vody při formování udržitelné budoucnosti pro nás i další generace.

Příkladů těchto činností najdeme nespočetně. Naše potraviny a zemědělská výroba musí být přizpůsobeny podnebí daného regionu a dostupnosti vody.

Průmyslová výroba vyžaduje dostatek vody a energie. Města potřebují čistý vzduch a ochranu před bouřkami a povodněmi. Mezinárodní obchod a cestovní ruch závisí na bezpečné a efektivní dopravě. O nejaktuálnější a spolehlivé předpovědi počasí se opíráme v každém ohledu’ počínaje společenskými činnostmi a konče rozhodnutími v hodnotě mnoha milionů dolarů. Podle jedné z nedávných studií hospodářský výkon USA každoročně v důsledku proměnlivých povětrnostních podmínek kolísá v rozmezí až 485 mld. Dolarů, tedy přibližně o 3,4 % HDP.

Lidská činnost počasí, podnebí a vodu ovlivňuje stále více. Národní meteorologické a hydrologické služby stojí v popředí snah tyto složité vzájemné vztahy pozorovat a pochopit.

Dnes více než kdy dříve potřebujeme odhady budoucího vývoje klimatu. A musíme také neustále rozšiřovat své znalosti o tom, jakým způsobem se globální klimatické jevy projevují na regionální, státní a místní úrovni.

Výše uvedené uvažování představuje základ Globálního rámce klimatických služeb, jenž byl schválen Světovým meteorologickým kongresem v roce 2011 jako jedna z priorit SMO.

Tato dalekosáhlá iniciativa pomůže jednotlivým státům, zejména nejzranitelnějším, zvládat rizika a využívat výhod měnícího se podnebí. Uvolní potenciál miliard dolarů investovaných do jeho pozorování, výzkumu a informačních řídicích systémů’ Mezi prvořadé priority patří zmírňování nebezpečí a následků katastrof, problematika vodohospodářství, zajištění potravin a zachování zdraví.

Tento Globální rámec nám dává nové možnosti a určí naši budoucnost.

Michel Jarraud – generální tajemník SMO (na fotografii)

Lidská činnost přispívá k dalekosáhlým změnám našeho klimatu

Všech 13 nejteplejších let se vyskytlo od roku 1997. Globální teploty v roce 2011 byly vyšší než v jakémkoliv předchozím roce poznamenaném jevem La Niňa s jeho ochlazujícím vlivem. Rozloha ledového příkrovu Arktického moře byla v roce 2011l druhá nejmenší za celou dobu sledování a jeho objem byl vůbec nejmenší.

Koncentrace skleníkových plynů v atmosféře dosáhly nových maxim. V období let 1990 až 2010 se úroveň radiačního působení skleníkových plynů v atmosféře zvýšila o 29 %, což výrazně přispělo k pokračujícímu nárůstu průměrné teploty g1obálního klimatického systému.

Rychlost nárůstu radiačního působení se v důsledku pokračujícího nárůstu emisí skleníkových plynů stále zvyšuje. Skutečností však zůstává, že i kdybychom vypouštění emisí zastavili ještě dnes, tyto plyny by přesto v atmosféře přetrvávaly po další desetiletí, možná i staletí a narušovaly by jemnou rovnováhu naší živoucí planety.

Vzhledem k nebezpečím rychle se měnícího klimatu bude tedy spolehlivých a včasných informací o počasí, klimatu a vodě, poskytovaných národními meteorologickými a hydrologickými službami, stále více zapotřebí. Více než kdy dříve je nezbytné do těchto národních služeb investovat tak, aby tyto požadavky mohly plnit.

Naše vědecké chápání počasí, podnebí a vody v posledních letech velmi pokročilo. Tuto mezinárodní základnu vědomostí a znalostí musíme posílit a také ji přizpůsobit místním potřebám. Musíme zajistit proniknutí těchto informací do všech úrovní společenského a hospodářského života, počínaje státními činiteli s rozhodovacími pravomocemi a manažery průmyslových odvětví až po zemědělce a odpovědné pracovníky místních samospráv.

Globální rámec klimatických služeb potřebujeme, neboť pro počasí, podnebí a vodu žádné státní hranice neexistují. Rámec nepředstavuje všelék na problémy spojené s klimatickou změnou a variabilitou. Umožní nám však vybavit se informacemi a nástroji nezbytnými k tomu, abychom obstáli.

Z hlediska obsahu míří Rámec mnohem dále, než jsou Rozvojové cíle tisíciletí, stanovené do roku 2015. Přispěje k aspiracím budoucích generací na udržitelný rozvoj ve světě, v němž populační exploze a hospodářský růst vystaví vzácné přírodní zdroje tlaku až na hranice možností.

Počasí, podnebí a voda byly hybnou silou růstu našich ekonomik a společností v minulosti. Služby v oblasti počasí, podnebí a vody představují hybnou sílu, která našim ekonomikám a společnostem umožní řešit výzvy budoucnosti.

Z publikace vydané Světovou meteorologickou organizací ke Světovému meteorologickému dni 2012.

MZ 2012/3, ročník 65, str. 90

2011

Klima pro Vás

Poselství generálního tajemníka SMO Michela Jarrauda při příležitosti Světového meteorologického dne v roce 2011

Světovým meteorologickým dnem si připomínáme den 23. března 1950, kdy vstoupila v platnost Konvence Světové meteorologické organizace (SMO). Toto výročí slaví SMO každý rok společně se svými 189 členskými státy a meteorologickým společenstvím po celém světě a vždy se zaměřuje na jedno vybrané téma. Pro rok 2011 bylo zvoleno heslo Klima pro vás (Climate for you).

Podle Tita Livia (59 př. n. l. – 17 n. l.) a jeho Dějin Říma, bylo lustrum ve starověkém Římě pětileté období mezi dvěma po sobě následujícími sčítáními lidu. První z nich bylo stanoveno v 6. století př. n. l. šestým králem starověkého Říma Serviem Tulliem. Tato periodičnost byla zachována po celou dobu rané Římské republiky jako přirozený cyklus a v současné době je tento termín volně používán v několika jazycích k označení pětiletého období.

Pro SMO bude období posledních několika let zajisté připomínáno jako nezbytné přípravné období pro systematické zaváděni klimatických služeb. V listopadu 2005 se v Pekingu konala Technická konference SMO o klimatu jako faktoru, který významně ovlivňuje život člověka. Konference podpořila názor, že národy mobilizují svůj potenciál a napomáhají rostoucí společenské poptávce po těchto službách. Upozornila zároveň, že s klimatem jsou spojeny nejenom fyzikální aspekty, které ovlivňují dostupnost přírodních zdrojů (např. obnovitelné zdroje), tak i informačními aspekty, které mohou být využity, třeba jenom rámcově, také k podpoře sociálněekonomického rozhodování. Kromě toho klima jako takové může mít značný vliv na výkonnost zemědělství a zabezpečení potravinových zdrojů, na vodní hospodářství, zdraví a na řadu dalších aspektů, souvisejících s rozvojem společnosti. Z těchto důvodů jsou otázky spojené s klimatem velmi přitažlivými výzvami pro mezinárodní hydrometeorologické společenství.

Konference SMO, která se zabývala možnostmi Života společnosti v podmínkách měnícího se klimatu a s ním spojenými riziky (Espoo, Finsko, červenec 2006), zdůraznila, že ačkoli je klima vskutku kritickým zdrojem rizik, jsme obzvláště zranitelní jeho proměnlivostí a z ní plynoucími změnami. Abychom byli schopni s tím spojená rizika omezovat, je třeba na tyto změny reagovat co nejrychleji. K tomu může významně pomoci, budou-li mít různé sociálně-ekonomické sektory možnost využívat dostupné klimatické informace a služby, které pomohou zvýšit účinnost a efektivitu našich reakcí a tak přispějí ke zvládnutí všech rizik, jež jsou se změnou klimatu spojena.

V březnu 2007 SMO uspořádala v Madridu mezinárodní konferencí o bezpečném a trvale udržitelném životě z pohledu sociálních a ekonomických přínosů služeb zabývajících se počasím, klimatem a vodou. Konference poskytla vynikající příležitost pro širokou výměnu názorů, očekávání a znalostí napříč společenskými sektory a přispěla tak k optimalizaci procesu rozhodování. Navíc rok 2007 byl rokem, kdy SMO podpořila Mezivládní panel o klimatické změně (IPCC) při vydání jeho čtvrté Hodnotící zprávy, za který panel obdržel prestižní Nobelovu cenu míru. Byl rovněž rokem, kdy se 15. světový meteorologický kongres rozhodl uspořádat Třetí konferenci o globálním klimatu (WCC-3, Ženeva, 2009), jež navázala na předchozí dvě podobné konference, které SMO organizovala v letech 1979 a 1990. Před jejím zahájením rozhodla Výkonná rada SMO na svém 61. zasedání v červnu 2009, aby heslem Světového meteorologického dne pro rok 2011 bylo „Klima pro vás“.

Nicméně toto heslo, byť určené pouze pro rok 2011 se okamžitě stalo neoficiálním tématem i pro celé období, završené rokem 2010, kdy Třetí konference o globálním klimatu předložila SMO svoji zprávu, jejímž obsahem byl i návrh Globálního rámce klimatických služeb.

Jak SMO nedávno informovala, rok 2010 byl z historického hlediska dosud nejteplejším rokem, srovnatelným s roky 1998 a 2005 (rozdíly mezi těmito třemi roky byly ze statistického hlediska nevýznamné), což jenom potvrzuje pozorovaný dlouhodobý trend oteplování, na který upozornila zpráva IPCC. Oproti průměru z období 1961–1990 se v posledním desetiletí globální teplota zvýšila o téměř půl stupně, což je zatím nejvyšší nárůst, jaký byl během desetiletého období od počátku přístrojového pozorování klimatu zaznamenán.

V květnu letošního roku bude 16. světový meteorologický kongres posuzovat zprávu Třetí konference o globálním klimatu, včetně návrhu Globálního rámce klimatických služeb. Lze předpokládat, že tento kongres předznamená novou éru v mezinárodní spolupráci při poskytování klimatických informací a služeb Za účelem správného a včasného rozhodování o reakcích na rizika, spojená se změnou klimatu a jeho proměnlivostí.

Aktivity SMO v oblasti klimatu jsou dnes obecně vnímány jako klíčový přínos pro bezpečnost a blaho lidstva a pro ekonomický prospěch celé společnosti. To nás přivádí ještě blíže k myšlence zakládajícího mandátu Konvence SMO, která nabyla účinnosti před jedenašedesáti roky, stejně tak jako k dědictví bývalé Mezinárodní meteorologické organizace založené Prvním mezinárodním meteorologickým kongresem (Vídeň, září 1873).

Tyto akce také budou podporovat dosažení dalšího zásadního cíle SMO, kterým je snaha, aby se do roku 2019 snížil desetiletý průměr (úmrtí (1994–2003) způsobených katastrofami meteorologického a hydrologického původu. Dále pak budou podporovat záměry 4. konference OSN nejméně rozvinutých států (LDC-IV), která se záhy bude konat v Istanbulu, a také cíle OSN pro rozvoj společnosti v tomto tisíciletí, zaměřené zejména na vymýcení extrémní chudoby a hladu do roku2015 a zajištění trvale udržitelného života.

Proto bych, při příležitosti Světového meteorologického dne pro rok 2011 a jménem SMO, rád vyjádřil naše uznání těm kolegům ze všech 189 členských zemí SMO, kteří během minulých let aktivně přispěli k těmto klíčovým cílům, neboť jen jejich zásluhou lze realizovat heslo „Klima pro vás“.

MZ 2011/2, roční 64, str. 60

2010

Šedesát let služby pro bezpečnost a spokojený život

Poselství generálního tajemníka Světové meteorologické organizace Michela Jarruada

Světová meteorologická organizace (SMO) i celá mezinárodní meteorologická komunita každoročně slaví Světový meteorologický den, kterým si připomínáme 23. března 1950, kdy vstoupila v platnost Úmluva zakládající SMO, tedy přesně 30 dní ode dne uložení třicáté listiny stvrzující ratifikaci této úmluvy státy, které chtěly do nové organizace vstoupit. Text Úmluvy byl před tím jednomyslně schválen dne 11. října 1947 představiteli 31 států na Konferenci ředitelů národních meteorologických služeb konané ve Washingtonu, D.C.

Do té doby zajišťovala mezinárodní spolupráci v meteorologii Mezinárodní meteorologická organizace (MMO), která byla jako výsledek procesu zahájeného na Prvním mezinárodním meteorologickém kongresu (konaném v září roku 1873 ve Vídni) založena za účelem zabezpečení koordinace pozorování a normalizace přístrojové techniky a která také v roce 1896 zajistila publikaci prvního mezinárodního atlasu oblaků. Podoba MMO vyplynula z řady rozhodnutí přijatých Stálým výborem, který za předsednictví C. H. D. Buys Ballota (Nizozemsko) zasedal ad hoc v období od vídeňského kongresu do Druhého mezinárodního meteorologického kongresu v dubnu roku 1879 v Římě.

Zásadním výstupem římského kongresu bylo zřízení Mezinárodního meteorologického výboru, jemuž zpočátku předsedal Heinrich Wild (Rusko/Švýcarsko) a jehož úkolem bylo pravidelně kontrolovat pokroky dosahované MMO a zajišťovat všechna nezbytná opatření. Tak přišla na svět předchůdkyně naší Výkonné rady SMO. Mezinárodní meteorologický výbor navíc souhlasil s tím, že MMO bude již v té době pracovat efektivněji jako nevládní organizace, i když se tyto dva kongresy konaly na vládní úrovni. Z tohoto důvodu již od té doby MMO žádné mezinárodní meteorologické kongresy nesvolávala. Namísto toho byl zaveden systém Konferencí ředitelů meteorologických služeb, a to na nevládní úrovni.

Kromě naplnění její hlavní úlohy při standardizaci pozorování se MMO podařilo vynikajícím způsobem přispět k vědeckému výzkumu, zejména realizací prvních dvou Mezinárodních polárních roků v období let 1882–1883 a 1932–1933 v měřítku, které překračovalo možnosti jednotlivých států.

MMO a SMO vlastně velmi krátce působily vedle sebe, do doby poslední Konference ředitelů MMO konané ve dnech 15. až 17. března 1951 v Paříži. Na samý závěr této konference Prezident MMO Sir Nelson Johnson (Velká Británie) oficiálně vyhlásil zánik MMO a její nahrazení SMO. O dva dny později dne 19. března 1951 byl v Paříži zahájen První kongres SMO a ke konci téhož roku dne 20. prosince 1951 přijalo valné shromáždění Organizace spojených národů rezoluci č. 531(VI). SMO se tak stala specializovanou agenturou v systému OSN.

SMO měla tedy to štěstí, že se její zakladatelé rozhodli ji vybudovat na pevném základě položeném MMO a zároveň na základě Úmluvy, díky níž se po malých úpravách podařilo poskytnout SMO veškerou sílu a pružnost nezbytnou k realizaci vhodných iniciativ a k řešení náročných úkolů, s nimiž se za uplynulých šest desetiletí setkávala. Od samého počátku byla SMO uznávaná jako vzor úspěšné mezinárodní spolupráce. Překážkou v její činnosti se dokonce nestala ani studená válka, neboť meteorologie politické hranice nerozlišuje. Spolupráce proto kvetla i během oněch nelehkých let. Pozorovací sítě byly rozšířeny prakticky po celé planetě a měření byla doplněna o všechny tradiční a dokonce některé netradiční ekologické parametry.

SMO si však vždy byla vědoma rizik. Její Technický dokument č. 99 – Možné klimatické důsledky velké jaderné války [Technical Document No 99 – Possible Climatic Consequences of a Major Nuclear War] z roku 1986 navždy zůstane historickým odkazem pro budoucí generace. Scénář jaderné zimy předmětem velkých obav již není, avšak ještě předtím SMO zveřejnila roku 1976 autoritativní prohlášení o akumulaci oxidu uhličitého v atmosféře a jeho možných dopadech na zemské klima. Prohlášení přispělo k zaměření pozornosti na globální oteplování a klimatickou změnu, na něž se v současné době jednoznačně nahlíží jako na významnou hrozbu udržitelného rozvoje a dokonce přežití lidstva, které generální tajemník OSN Pan Ki-mun označil jako „určující výzvu naší éry“.

Po První světové konferenci o klimatu v roce 1979, jejímž účelem bylo projednat rýsující se hrozbu klimatické změny a její možné dopady, zřídila SMO spolu s ICSU (tehdy Mezinárodní rada vědeckých svazů) Program výzkumu světového klimatu [World Climate Research Programme] (WCRP), k němuž se následně připojila i Mezivládní oceánografická komise [Intergovernmental Oceanographic Commission] (IOC) působící v rámci UNESCO. Pro vědu měl program WCRP zásadní význam, především z toho důvodu, že položil vědecké základy pro vyhodnocení prováděná Mezivládním panelem ke klimatické změně [Intergovernmental Panel on Climate Change] (IPCC), jenž od roku 1988 společně zaštiťují SMO a Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a který ke konci roku 2007 obdržel prestižní Nobelovu cenu míru.

Navíc se SMO v návaznosti na Druhou světovou konferenci o klimatu v listopadu 1990 v Ženevě spojila s ICSU, UNEP a IOC, aby společně založily Globální klimatický pozorovací systém [Global Climate Observing System] (GCOS). Druhá světová konference o klimatu kromě toho zahájila proces vedoucí k přijetí Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu [United Nations Framework Convention on Climate Change] (UNFCCC).

Významná výzva přišla i v roce 1975, kdy SMO ustavila skupinu odborníků pověřenou úkolem zveřejnit autoritativní prohlášení upozorňující svět na řídnutí ochranné stratosférické ozonové vrstvy, která nás chrání před nadměrnou expozicí ultrafialovému záření. Problém „ozonové díry“ prokázal velký význam dlouhodobých měření, bez nichž by destrukce ozonu pokračovala se stejnou intenzitou a možná by do doby vzniku evidentních závažných škod nebyla vůbec zjištěna. Následný Montrealský protokol k Vídeňské úmluvě je vynikající příklad spolupráce mezi vědci a politiky.

Při pohledu zpět na těchto šest desetiletí vynikne několik událostí, které pro SMO znamenaly otevření výjimečných vědeckotechnických možností. Jde například o umělé družice Země s dosud nevídanými možnostmi, jež nabídly v oblasti pozorování, spolu s prudkým rozvojem výpočetní a telekomunikační techniky. Tyto zpočátku jednotlivé faktory se brzy spojily a umožnily mezinárodní výměnu dat a produktů v reálném čase a realizaci programu Pozorování světového počasí [World Weather Watch] (WWW), tedy zásadního programu SMO, který se stal základem pro ostatní.

Výzkum realizovaný pod záštitou SMO se prudce rozvíjel. Poté, co SMO převzala působnost MMO, spojila síly s ICSU (v té době již Mezinárodní rada pro vědu) k zahájení Mezinárodního geofyzikálního roku v letech 1957–1958 a nedávno i Mezinárodního polárního roku v letech 2007–2008, jenž stále ještě produkuje pozoruhodné vědecké výsledky. V roce 1967 zorganizovaly SMO a ICSU Globální program výzkumu atmosféry [Global Atmospheric Research Programme] (GARP) a jeho slavné experimenty, mj. Atlantický tropický experiment GARP [GARP Atlantic Tropical Experiment], Monzunový experiment [Monsoon Experiment] a v letech 1978–1979 První globální experiment GARP [First GARP Global Experiment], či Globální experiment počasí [Global Weather Experiment].

Brzy se dostavilo výrazné zkvalitnění předpovědi počasí: zatímco v 50. letech jsme mohli doufat pouze v předpovědi na 24 až 36 hodin, v současné době již máme užitečné sedmidenní předpovědi. Jde o úspěch mezinárodní koordinační úlohy SMO v oblasti pozorování, výzkumu, analýz a modelování, který také vedl k dlouhodobějším předpovědím na roční období i na celý rok. Bez svobodné a neomezené mezinárodní výměny dat a produktů by toto nebylo možné. Tato mezinárodní výměna představuje koncepci natolik implicitně strukturovanou v duchu Úmluvy o založení SMO, že původně ani nebyla výslovně do úmluvy zahrnuta.

Do 90. let se však mezinárodní struktura poskytování služeb ze své původní podoby 50. let podstatně vyvinula. V jistém okamžiku tato situace došla tak daleko, že se stala významnou výzvou. Tu členové SMO řešili s předvídavostí i odhodláním a v tradičním duchu spolupráce. Uspokojivě ji vyřešili v rámci rezolucí č. 40 (Cg-XII) a 25 (Cg-XIII) Světového meteorologického kongresu.

Nebezpečné přírodní jevy představují pro bezpečnost lidstva velmi závažnou hrozbu. SMO proto vynakládá podstatné úsilí na vývoj funkčních systémů varování a efektivních opatření v oblasti připravenosti, které již přispěly k významnému snížení ztrát na životech způsobovaných těmito jevy. K zajištění dostupnosti všech těchto výhod pro všechny členy věnuje SMO značnou pozornost rozvojovým potřebám národních meteorologických a hydrologických služeb, především v nejméně rozvinutých zemích, aby jim tak garantovala volný přístup k pokrokovým produktům i schopnost jich využívat v souladu s vlastními národními požadavky a globálními závazky. Tento cíl vychází ze základního poslání SMO.

Během uplynulých 60 let se mapa světa podstatně změnila. Členská základna SMO v současné době čítá 189 zemí a teritorií. Nejnověji dne 4. prosince 2009 nabyla členství v SMO Demokratická republika Timor-Leste. V době svého vstupu do SMO však někteří naši noví členové nedisponují takovými zkušenostmi a zdroji, aby na podporu svého udržitelného rozvoje zavedli byť jen nejzákladnější služby předpovědi počasí. Z tohoto důvodu představují odborná spolupráce, vzdělávání a školení oblasti, v nichž úspěchy dosažené SMO mají jednoznačně pozitivní účinek.

Rozhodnutí zahrnout do rámce působnosti SMO i hydrologii dozrávalo v období od Druhého (1955) do Třetího (1959) světového meteorologického kongresu. Třetí kongres zřídil Komisi pro hydrologickou meteorologii, která se do roku 1971 vyvinula do své současné podoby Komise pro hydrologii (CHy). Díky těmto klíčovým rozhodnutím umožnily činnosti jako např. sledování a ochrana kvality povrchových a podzemních vod Světové meteorologické organizaci vydávat autoritativní varování před zanikajícími zdroji vody, především z důvodu stále silnějšího tlaku rostoucí populace a znečišťování vod. Integrované řízení vodních zdrojů realizované podle SMO pak ukazuje cestu k optimalizaci využívání našich omezených sladkovodních zdrojů.

Již tradičně se každoroční oslavy Světového meteorologického dne soustřeďují na některé vybrané téma. Na svém 60. zasedání Výkonná rada SMO rozhodla, že v roce 2010 tímto tématem bude „Světová meteorologická organizace – 60 let služby pro bezpečnost a spokojený život“. Téma je to zejména vhodné v době, kdy se po celém světě nejrůznější komunity snaží naplnit Rozvojové cíle tisíciletí OSN, především v oblasti zajištění zdraví, potravin a vody a zmírňování chudoby, jakož i posílit svou odolnost tváří v tvář opakujícím se přírodním katastrofám, a napomůže jim aktivně reagovat na zesilující dopady klimatické proměnlivosti a změny.

Během těchto šesti desetiletí poskytly výjimečné příklady společensko-hospodářských přínosů, jichž je v mnoha odvětvích možno dosáhnout spoluprací v meteorologii, především z hlediska bezpečnosti lidí a prosperity, i některé další programy a aktivity SMO. Mezi evidentní příklady patří zemědělství a bezpečnost zásobování potravinami, zdravotnictví, doprava, cestovní ruch, stavebnictví a energetika. Zřejmě by nebylo možné a dokonce ani spravedlivé snažit se v tomto stručném poselství uvádět všechny, které se o to zasloužily. Mnohem příhodněji jsou proto popsány v brožuře vydané ke Světovému meteorologickému dni 2010, nazvané „World meteorological organization – 60 years of service for your safety and well-being“.

Nová publikace také ztělesňuje obnovené úsilí zachovat dějiny SMO budoucím generacím. Skutečně jsem přesvědčen, že téma Světového meteorologického dne 2010, „Světová meteorologická organizace – 60 let služby pro bezpečnost a spokojený život“, přispěje k další angažovanosti všech členů a partnerů SMO, k čemuž jim z celého srdce blahopřeji.

Rád bych také připomněl, že hlavy států a vlád, ministři a vysocí státní úředníci 160 zemí, kteří se ve dnech 31. srpna až 4. září 2009 zúčastnili Zasedání na vysoké úrovni v rámci Světové konference o klimatu 3 (WCC-3), se jednomyslně shodli na ustanovení Globálního rámce pro klimatické služby [Global Framework for Climate Services] (GFCS), s cílem posílit poskytování a využívání klimatických předpovědí, produktů a informací v celosvětovém měřítku.

GFCS sehraje zásadní úlohu při podpoře společností odolných vůči klimatické změně. Posílením činností v oblasti pozorování a výzkumu a zkvalitněním informovanosti, stejně jako novým mechanizmem interakce mezi uživateli a poskytovateli klimatických informací, tento rámec zajistí, aby všechny společenské sektory měly k dispozici uživatelsky příjemné klimatické produkty, jež jim v konfrontaci s klimatickými změnami umožní lépe plánovat do budoucna.

Jsem přesvědčen, že díky této iniciativě i dalším, jež budou následovat, se SMO stane ještě více směrodatnou při službě lidstvu v nadcházejících desetiletích. Za tuto schopnost jsme všichni zavázáni celé řadě generací meteorologů a hydrologů ze všech zemí světa. U příležitosti Světového meteorologického dne 2010 jim všem vzdáváme hold.

2009

Počasí, podnebí a vzduch, který dýcháme

Poselství generálního tajemníka SMO Michela Jarrauda u příležitosti Světového meteorologického dne 2009

Světová meteorologická organizace (SMO) i celá mezinárodní meteorologická komunita každoročně slaví Světový meteorologický den, kterým si připomínáme den 23. března 1950, kdy vstoupila v platnost Úmluva zakládající SMO. Od toho dne převzala SMO působnost bývalé Mezinárodní meteorologické organizace (MMO), zřízené Prvním mezinárodním meteorologickým kongresem (v záři roku 1873 ve Vídni) za účelem podpory mezinárodní spolupráce v meteorologii, včetně koordinace pozorování a normalizace přístrojové techniky.

Rok po této restrukturalizaci se v roce 1951 SMO stala specializovanou organizací v systému organizace spojených národů. Do současnosti, kdy její členská základna je podstatně širší a čítá na 188 zemí a teritorií, rozšířila SMO svou působnost o hydrologii a ochranu životního prostředí.

Již tradičně se každoroční oslavy Světového meteorologického dne soustřeďují na některé aktuální téma. Výkonná rada SMO proto na svém 59. zasedání v květnu roku 2007 rozhodla, že tématem roku 2009 bude „Počasí, podnebí a vzduch, který dýcháme“. Jde o téma vhodné zejména v době, kdy jednotlivá společenství po celém světě bojují o naplnění Rozvojových cílů tisíciletí OSN, především v oblastech zabezpečení zdraví, potravin a vody a zmírňování chudoby, i o zefektivnění vlastní činnosti při předcházení přírodních pohrom a zmírňování jejich následků. Devadesát procent z nich se přímo váže na nebezpečí vyplývající z počasí, podnebí a vody, a proto spadá do působnosti SMO. Vědci a zdravotničtí odborníci si navíc stále více uvědomují zásadní provázanost mezi vodou, a složením vzduchu, který dýcháme, a jejich vlivy na lidské zdraví.

Po mnoho století se lidstvu přiměřeně dobře dařilo adaptovat se na vlivy počasí a podnebí přizpůsobením obydlí a způsobu výroby potravin a zajištěni energiemi, jakož i životním stylem odpovídajícím klimatickým a ekologickým podmínkám. Během uplynulých desetiletí však nárůst populace, rostoucí spotřeba energií a průmyslový rozvoj přispívají k emisím plynů a suspendovaných částic, které mohou ovlivnit lidské zdraví. K tomu také dochází. Klesající kvalita ovzduší zhoršuje nebo dokonce způsobuje astma, srdeční choroby, rakovinu plic a mnohé další nemoci a choroby. Znečištění ovzduší se navíc negativně projevuje na celosvětové ekonomice, bezpečnosti zásobování vodou a potravinami a na udržitelném rozvoji, neboť způsobuje poškození rostlin, plodin a ekosystémů.

Zajímavé je si připomenout, že již Hippokrates (ca 460–377 př. n. l.), mnohými považovaný za „otce medicíny“, odmítal pověry a prosazoval vědecká pozorování, klasifikoval choroby a stanovil soubor morálních a profesních norem, které se považují za platné až dosud. Zejména jeho práce, nazvaná o vzduchu, vodě a místech, uvažuje o působení podnebí, dostupnosti vody a regionů na lidské zdraví a porovnává geofyzikální podmínky Života v Evropě a Asii. V Hippokratových dobách se všeobecně mělo za to, že existují pouze čtyři živly, země, vzduch, oheň a voda, se svými odpovídajícími vlastnostmi – chlad, sucho, teplo a vlhko. Kdyby byly v lidském těle zastoupeny ve správných množstvích a na správných místech’ zajistily by dobré zdraví, avšak v případě destrukce této rovnováhy dochází i ke zničení zdraví. Dnes víme, že stopové plyny a suspendované částice v ovzduší mají významný vliv na podnebí, počasí i kvalitu ovzduší.

V současné době ke zmírnění vlivu počasí, podnebí a kvality vzduchu, který dýcháme, přispívají meteorologové, klimatologové a chemici, zabývající se atmosférou, svou vzájemnou spoluprací při poskytování prognóz a analýz rozložení, koncentrace a přenosu plynů a suspendovaných částic v atmosféře odborníkům v lékařství a ochraně životního prostředí.

SMO již v 50. letech 20. století jako první prosazovala myšlenky koordinace pozorování a analýz složení atmosféry. Údaje o skleníkových plynech, aerosolech a ozonu i o klasicky sledovaných meteorologických a hydrologických veličinách se v současné době získávají pravidelně a za pomoci globálních sítí pozemních stanic a stanic distančního měření, balonových sond, radarových, leteckých a družicových měření. Tato činnost přispěla k pochopení měnícího se chemického složení atmosféry a vytvořila vědeckou základnu našich současných znalostí vlivů počasí a podnebí na kvalitu ovzduší a opačných vlivů složek ovzduší na počasí a podnebí.

Četné příklady této průkopnické činnosti SMO lze vysledovat již ve vědeckých studiích zahájených v souvislosti s mezinárodními polárními a geofyzikálními roky, které probíhaly za přispění Národních meteorologických a hydrologických služeb (NMHS), členů SMO, ve spolupráci s dalšími mezinárodními organizacemi. V tomto směru se SMO aktivně angažuje v rámci mezinárodního úsilí o vyhodnocení naší neustále se vyvíjející atmosféry z hlediska látek znečišťujících ovzduší, jako jsou přízemní ozon, smog, suspendované částice, SO₂ a CO, z nichž většina se do ovzduší dostává bezprostředně v důsledku spalování fosilních paliv v průmyslu i v lokálních topeništích a v neposlední řadě i kvůli automobilové dopravě. SMO byla zakládající organizací při vypracování a zaváděni tří významných mezinárodních úmluv týkajících se složení atmosféry: Úmluva OSN/EHK o dálkovém přenosu znečištění ovzduší přes hranice států (1979), Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a Rámcová úmluva o klimatické změně OSN (1994). Tyto mezinárodní mechanizmy, životně důležité pro celosvětovou aktivitu, SMO nadále podporuje.

Celá řada látek znečišťujících ovzduší a vznikajících jako vedlejší produkty průmyslové revoluce má na svědomí také další změny klimatu, které v současné době vnímáme a které se vymykají rozsahu přirozené variability, již jsme se naučili očekávat od astronomických a geofyzikálních vlivů samotných. SMO je jedním z garantů Mezivládního panelu o klimatické změně (IPCC), který již vydal svou Čtvrtou hodnotící zprávu a v roce 2007 přijal prestižní Nobelovu cenu míru. Z jeho závěrů vyplývá, že klimatická změna je jednoznačná a velmi pravděpodobně způsobená zvýšenými antropogenními emisemi skleníkových plynů. IPCC dále předpokládá rostoucí četnost a intenzitu záplav, sucha a dalších extrémních povětrnostních a klimatických jevů, a to v důsledku oteplování klimatu, zejména vln veder, která se mohou nepříznivě projevit na lidském zdraví, jakož i zhoršit epizody znečištění a způsobovat požáry ve volné přírodě.

Vítr, déšť, sníh, sluneční záření a teplota mohou ovlivňovat přenos a dlouhodobé setrvání látek znečišťujících ovzduší různou měrou. Městské teplo tyto látky „znehybňuje“, zatímco déšť a sníh je spíše vyplaví z ovzduší do země a oceánů. Při vyhodnocovaní a predikci znečištění ovzduší mohou tedy vědci s výhodou používat meteorologické modely. Včasné, relevantní a přesné předpovědi kvality ovzduší tak přispívají k ochraně života a majetku a doplňují tradičnější meteorologické předpovědi.

V uplynulých 30 letech se zpracování regionálních předpovědí kvality ovzduší podstatně zkvalitnilo, avšak často je včasné předání těchto předpovědí do místních komunit stále ještě příliš náročné. I přesto již předpovědi kvality ovzduší vydává stále větší počet NMHS a řada z nich také poskytuje široké spektrum místně vhodných, uživatelsky příjemných indexů a pomůcek zobrazujících kvalitu ovzduší, jako jsou např. barevně kódované diagramy. Způsob, jakým jednotlivé regiony vydávají vlastní upozornění, se značně liší, a SMO proto podporuje školení zaměřená na maximalizaci efektivnosti předpovědních produktů upozorňujících na kvalitu ovzduší a jejich celospolečenských přínosů.

Ještě nikdy nebylo těchto produktů tolik třeba. Světová zdravotnická organizace (WHO) odhaduje, že znečištění ovzduší způsobuje každoročně průměrně dva miliony předčasných úmrtí. I poměrně nízké koncentrace ozonu, suspendovaných částic a souvisejících znečišťující látek mohou mít závažné účinky na stav dýchacího ústrojí a srdce, zejména v rozvojovém světě, takže předpovědi kvality ovzduší nabízejí životně důležité funkce včasného varování a napomáhají zmírňovat nebezpečí způsobovaná látkami znečišťujícími ovzduší.

Jak se rozrůstají a rozšiřují megapole, jejich specificky městské znečištění postihuje po celém světě stále více lidí. Asi polovina světové populace žije ve velkých městech. Mnoho z nich postrádá jakýkoliv monitoring kvality ovzduší, hlavně v rozvojových zemích. Proto je dalším a stále významnějším úkolem zmobilizovat zdroje a Vypracovat vhodné zásady sledování a řešení znečištění ovzduší v těchto zemích. Program SMO Globální pozorování atmosféry a její Program celosvětového výzkumu počasí aktivně rozšiřují množinu služeb v oblasti kvality ovzduší, které jsou aktuálně k dispozici prostřednictvím NMHS, členů SMO. V několika zemích již byla za účelem zlepšení predikce znečištění ovzduší a prevence souvisejících dopadů zahájena celá řada projektů.

SMO kromě koordinace činností v oblasti předpovědi znečištění ovzduší prosazuje v této oblasti také výzkum. Při určování absorpce, resp. odrazu tepla zemským povrchem, oblaky a atmosférou, jakož i při tvorbě těchto oblaků a srážek hrají zcela zásadní úlohu právě v ovzduší suspendované částice, neboli aerosoly. Déšť sice většinu aerosolů z nižší vrstvy atmosféry během několika dní vypláchne, některé částice však mohou v sušších vzduchových hmotách a v mezní vrstvě atmosféry přetrvávat déle a s různými vlivy. Studie o aerosolech se proto staly významnou oblastí výzkumu a budou hlavní složkou další generace předpovědních modelů podnebí a počasí.

Kvalita ovzduší také hraje zásadní roli z hlediska koncentrací písku a prachu, které snižují dohlednost, poškozují plodiny a postihují lokální klima. Řešení konkrétních problémů písečných a prašných bouří představuje významný cíl systému SMO pro varování a vyhodnocení písečných a prašných bouří a souvisejícího poradenství’ Tento systém umožňuje zpracování denních předpovědí písečných a prašných bouří a jejich předávání do globálních operačních středisek. Dalším významným cílem je výzkum a vyhodnocování vlivů písečných a prašných bouří. Někteří členové SMO a její partnerské organizace se v současné době zabývají výzkumem a předpovídáním těchto nebezpečných jevů, které mají zejména dopad na severní Afriku, Asii a Severní Ameriku.

NMHS členů SMO a některých jejích partnerů sehrávají klíčovou úlohu při monitoringu a řešení mimořádných ekologických situací. Během mimořádné ekologické situace, kdy může dojít k úniku nebezpečných látek, jako jsou např. úniky chemikálií při průmyslových haváriích, sopečné výbuchy, choroby šířené vzdušnými proudy nebo havárie na jaderné elektrárně, mohou meteorologové předpovědět následný rozptyl a transport těchto látek’ V tomto směru umožňuje program SMO zaměřený na činnosti havarijní odezvy numerické modelování vzduchem přenášených znečišťujících látek v celé řadě specializovaných regionálních meteorologických center SMO, a to v úzké spolupráci s WHO, Mezinárodní agenturou pro atomovou energii, Mezinárodní organizací civilního letectví a dalšími partnery.

Realizací programů kvality ovzduší usilují SMO a členské NMHS i o posílení povědomí o těsné provázanosti mezi počasím, podnebím a vzduchem, který dýcháme, neboť výstupem z těchto programů jsou vysoce směrodatné a autoritativní informace určené pro rozhodující činitele i širokou veřejnost. Jde o společné úsilí vyžadující spolupráci všech společenství a odvětví. Jeho význam se letos odrazí v kontextu Třetí světové klimatické konference, která se bude konat ve dnech 31. srpna až 4. září v Ženevě.

V rámci tohoto naprosto nezbytného úsilí budou NMHS nadále působit jako hlavní činitel při ochraně lidského zdraví a životního prostředí. Jsem si jistý, že téma Světového meteorologického dne 2009 napomůže při další angažovanosti všech členů a partnerů SMO na nejvyšší úrovni. Rád bych jim z celého srdce u této příležitosti poblahopřál.

2008

Pozorování naší planety pro lepší budoucnost

Poselství generálního tajemníka SMO Michela Jarrauda

Zachované záznamy starověkých civilizací obsahují nesčetné odkazy na počasí a klima. Nejrůznější kultury si k pozorování základních meteorologických parametrů vytvářely rudimentární, avšak důmyslné nástroje, často v součinnosti s astronomií a astrologií. V polovině 17. století již lidstvo začalo sbírat údaje systematicky, vedeno snahou o rozpoznání opakujících se vzorců počasí a o získání možnosti dovozovat jeho budoucí stavy. Přesto však vytvoření koncepce mezinárodně koordinovaných pozorování počasí trvalo déle, ačkoliv intuitivně již lidstvo průřezovou povahu meteorologických jevů chápalo v dostatečné míře.

První mezinárodní meteorologická síť byla zřízena v roce 1654 Ferdinandem II. Toskánským. Sedm stanic této sítě se nacházelo v severní Itálii, další čtyři pak ve Varšavě, Paříži, Innsbrucku a Osnabrücku. Ve Florencii bylo každodenně realizováno 15 pozorování. Další významný milník se datuje do roku 1780, a to v podobě sítě 39 stanic; 37 se nacházelo v Evropě a dvě v Severní Americe. Byly zřízeny spolkem zvaným Societas Meteorologica Palatina, což je latinský název přijatý Meteorologickou společností Mannheimu. Tato síť sice existovala jen po dobu dvanácti let, přesto však představovala významný krok kupředu, neboť pozorování počasí probíhalo pomocí jednotných postupů a s využitím pečlivě kalibrovaných přístrojů. Příslušná pozorování byla zařazena do série ročenek Ephemerides Societatis Meteorologicae Palatinae.

Jako by to naznačoval již sám jejich název, šťastně počaté ročenky Ephemerides však byly opravdu efemérní. Potrvá proto ještě více než půl století, než první Mezinárodní meteorologická konference (Brusel 1853) a První mezinárodní meteorologický kongres (Vídeň 1873) poskytne strukturu vhodnou ke znovuzahájení realizace koncepce mezinárodně koordinovaných pozorování počasí. K tomu díky založení Mezinárodní meteorologické organizace, předchůdkyně soudobé Světové meteorologické organizace, nakonec skutečně došlo.

Již brzy měl přijít první významný příklad významu této koordinované spolupráce, a to v souvislosti s prvním Mezinárodním polárním rokem (1882–1883). Šlo o společné úsilí jedenácti států zaměřené na zřízení a provoz dvanácti stanic kolem Severního pólu a dvou v Antarktidě. Kromě čistě meteorologických měření se na stanicích také prováděla pozorování se širším záběrem, soustředěná na geomagnetismus, atmosférickou elektřinu, oceánografii, glaciologii a vzorkování ovzduší. Této vědecké činnosti se zúčastnilo přes čtyřicet observatoří v nejrůznějších částech světa.

Dne 23. března 1950 vstoupila v platnost Úmluva, jíž byla Světová meteorologická organizace založena. Toto datum se v současné době každoročně připomíná jako Světový meteorologický den. Krátce poté (v roce 1951) byla SMO včleněna jako specializovaná agencie do systému OSN. Stalo se zvykem, že Výkonná rada SMO vybírá k oslavě každého Světového meteorologického dne nějaké konkrétní téma. U příležitosti svého 58. zasedání, které se konalo v Ženevě v červnu 2006, se Výkonná rada rozhodla, že tématem Světového meteorologického dne 2008 bude „Pozorování naší planety pro lepší budoucnost“ jako uznání vědeckých a společensko-hospodářských přínosů vyplývajících pro členy SMO, jejich národní meteorologické a hydrologické služby (NMHS), i pro SMO jako celek z rozšířených a hodnověrných pozorování prováděných v široké škále oborů na základě mandátu SMO v oblasti počasí, klimatu a vod.

Hodna zaznamenání je skutečnost, že krátce poté, co SMO převzala působnost MMO, začaly kolem naší planety kroužit umělé družice, které se brzy staly očima lidstva na obloze a začaly nám dodávat obrazové a další životně důležité informace o skutečně globálním charakteru oblaků a významných povětrnostních jevů. Zcela nezávisle, ale přesto téměř současně, dosáhl elektronický počítač dostatečné úrovně k tomu, aby vědci začali považovat metody poprvé navržené Richardsonem v jeho knize z roku 1922 Weather Prediction by Numerical Methods (Předpověď počasí numerickými metodami) za skutečně použitelné. Není také bez zajímavosti, že ve stejném roce 1950, v němž vstoupila platnost Úmluva o SMO, publikovali Charney, Fjørtoft a von Neumann první úspěšné počítačem zpracované numerické předpovědi počasí.

Vědecké společenství okamžitě rozpoznalo význam těchto dvou výrazných technických úspěchů, které nakonec dne 20. prosince 1961 vedly valné shromáždění OSN k přijetí rezoluce č. 1721/XVI o mírovém využití kosmu. V rezoluci se Světové meteorologické organizaci ukládá, aby vypracovala plán využití nových možností. Rezoluce OSN sledovala dva hlavní cíle: zahájení globálního programu výzkumu atmosféry Global Atmospheric Research Programme (GARP) a celosvětového programu SMO pozorování počasí World Weather Watch (WWW). Program WWW se pak brzy stal základním programem SMO zaměřeným na sjednocování, sběr, rozbor, zpracování a celosvětové šíření informací o počasí i dalších informací o životním prostředí, na jehož základě se pak realizovaly všechny další programy SMO. Program WWW byl zahájen v roce 1963 jeho schválením na 4. světovém meteorologickém kongresu. Jednou z jeho tří hlavních složek byl globální systém pozorování Global Observing System (GOS), zahrnující všechna zařízení na souši, na moři, ve vzduchu a v kosmu pro pozorování a měření meteorologických parametrů.

I když od té doby uběhlo již skoro 45 let, program WWW je dnes stále stejně zásadní pro SMO, jako byl tehdy. Proto jej SMO spolu s národními službami svých 188 členů neustále aktualizuje a modernizuje. Na 15. světovém meteorologickém kongresu (konaném v květnu roku 2007 v Ženevě) byl proto schválen průřezový přístup k užšímu propojení všech pozorovacích systémů SMO, a to zavedením komplexní, koordinované a udržitelné struktury zajišťující vzájemnou provozuschopnost jeho složek, včetně vývoje a realizace Informačního systému SMO (WMO Information System, WIS) tak, jak se s ním uvažuje ve Strategickém plánu SMO, který byl na kongresu také schválen.

Kongres rozhodl o názvu této iniciativy – WIGOS (WMO Integrated Global Observing System, Integrovaný globální pozorovací systém SMO) a přidělil jí vysokou prioritu. Kromě toho kongres konstatoval, že iniciativa WIGOS by měla probíhat souběžně s plánováním a realizací WIS tak, aby se umožnil vznik integrovaného systému systémů SMO určeného k posílení schopnosti členů SMO efektivně poskytovat stále se rozšiřující spektrum služeb a lépe plnit požadavky výzkumných programů SMO.

Je zcela jasné, že užší propojení všech pozorovacích systémů SMO značně přispěje k zajišťování služeb v oblasti počasí, klimatu a vod. Klíčovým předpokladem úspěchu budou příslušné schopnosti členů poskytovat s nezbytnou mírou rozlišení, přesnosti, spolehlivosti a včasnosti ty informace, jichž je zapotřebí k plnění požadavků všech uživatelů. Bude to vyžadovat další výzkum a vývoj s cílem co nejvhodnějším způsobem doplnit stávající systémy. Další vědecké práce bude také třeba ke zkvalitnění metod a modelů asimilace dat tak, aby pozorování podávala maximální možné množství užitečných informací.

Integrovaný globální pozorovací systém podporovaný integrovaným informačním systémem bude představovat vskutku významný příspěvek k realizaci společensko-hospodářských přínosů vyplývajících ze široké škály produktů a služeb týkajících se počasí, klimatu a vod, se zvláštním zřetelem k ochraně života, živobytí a majetku, zdraví a blahobytu, k bezpečnost na souši, moři i ve vzduchu, k hospodářskému růstu, ochraně přírodních zdrojů, ke kvalitě životního prostředí a také k činnostem zmírňujícím nebezpečí přírodních pohrom, zejména k činnostem spojeným s adaptací na globální klimatickou změnu.

Zaměření SMO na užší propojení, integraci jejích pozorovacích systémů navíc představuje významný příspěvek k iniciativě mezinárodní Skupiny pro pozorování Země, zaměřené na vývoj globálního systému systémů pozorování Země (Global Earth Observation System of Systems, GEOSS) vycházejícího ze stávajících národních, regionálních a mezinárodních systémů, s cílem další integrace jejich působnosti. Pozorovací systémy SMO představují základní složky GEOSS, a efektivnost GEOSS bude proto záviset na efektivnosti WIGOS.

V souvislosti se zmírňováním nebezpečí přírodních pohrom mohou počasí, klima a vody ovlivnit skoro každou stránku života. Jistě víte, že tyto vlivy zesilují a zásadního významu nabývají zejména pro rozvíjející se ekonomiky. Devět z deseti přírodních katastrof je spojeno s nebezpečími hydrometeorologického charakteru. V období let 1980 až 2000 způsobily smrt 1,2 mil. lidí a jejich důsledky stály více než 900 mld. USD. Poskytování vhodných produktů a služeb ze strany národních meteorologických a hydrologických služeb tvůrcům politiky, médiím a veřejnosti má potenciál dopady těchto jevů významně zmírnit, neboť ačkoliv přírodním pohromám zabránit nelze, využitím vhodných prostředků včasného varování je možno jejich škodlivé důsledky podstatně minimalizovat.

V posledních desetiletích také v důsledku urbanizace, přesunů obyvatel do přirozeně křehčích oblastí, jako jsou pobřeží, nížiny, velké říční delty a záplavové oblasti, či rozšiřování komunit do suchých oblastí vzrostl počet zranitelných komunit. Jejich zranitelnost dále zhorší zvýšení intenzity a četnosti extrémních jevů předpokládané v souvislosti s klimatickou změnou. Veřejní činitelé odpovědní za rozhodování a vedoucí pracovníci záchranných složek proto budou potřebovat k vypracování nejvhodnějších krizových plánů více informací.

Kromě toho je stále více třeba informačního zajištění v oblasti počasí, klimatu a vod na podporu společensko-hospodářských aktivit, jako jsou zemědělství, doprava, energetika a vodohospodářství. Všechny mají potenciál poskytovat na základě skromných investic do budování příslušných kapacit mnohem větší přínosy z hlediska rozvoje.

V závěru tohoto každoročního poselství bych rád podtrhl toto: skutečnost, že Světový meteorologický den je letos spojen s tématem Pozorovaní naší planety pro lepší budoucnost, není v žádném případě věc náhody. Během roku, který uplynul od minulého Světového meteorologického dne, se udála celá řada zásadních jevů. Všechny daly výrazně vyniknout životně důležitému a dosud nevídanému významu celosvětových pozorování.

Zaprvé mi dovolte připomenout, že téma Světového meteorologického dne roku 2007 souviselo se zahájením Mezinárodního polárního roku (IPY) 2007–2008, kterému SMO poskytuje záštitu v partnerství s Mezinárodní radou pro vědu (International Council for Science). Dnes, na počátku druhého roku IPY, rád zdůrazňuji, že pro SMO se význam skutečnosti, že se vydala na cestu tohoto vědeckého podniku, denně prokazuje v podobě výsledků pozorování, která získáváme z polárních oblastí. Například v září, kdy byl konec sezóny tání mořského ledu v roce 2007, činil průměrný „rozsah mořského ledu“ sotva 4,28 mil. km². Jde o nejmenší dosud zaznamenanou hodnotu, která je o 23 procent nižší než předchozí rekord zaznamenaným pouze o dva roky dříve. Poprvé v psané historii umožnilo zmizení ledu v částech Arktidy na několik týdnů splavnost legendární Severozápadní cesty, která byla po staletí předmětem výprav jak průzkumníků, tak obchodníků.

Zadruhé a v podobné souvislosti, Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), který SMO zaštiťuje od roku 1988 v partnerství s UNEP (United Nations Environment Programme), nedávno dopracoval svou Čtvrtou hodnotící zprávu. IPCC zejména konstatuje, že oteplování klimatické soustavy je jednoznačné, jak nyní evidentně vyplývá z pozorování celosvětového nárůstu průměrných teplot vzduchu a oceánů, postupujícího tání sněhu a ledu a zvyšující se průměrné výšky mořské hladiny. Zpráva dále konstatuje, že většina nárůstů celosvětově zprůměrovaných teplot pozorovaných od poloviny 20. století je velmi pravděpodobně způsobena nárůstem zaznamenaným u koncentrací člověkem produkovaných skleníkových plynů. IPCC dále konstatuje vysokou míru shody a existenci mnoha důkazů o tom, že se současnou politikou zmírňování klimatické změny a souvisejícími opatřeními pro trvale udržitelný rozvoj budou i nadále během příštích desetiletí celosvětové emise skleníkových plynů růst.

Krátce po zveřejnění poslední části Čtvrté hodnotící zprávy v listopadu roku 2007 ve španělské Valencii obdržel panel IPCC v norském Oslu Nobelovu cenu míru, o niž se podělil s Albertem A. Gorem ml., „za jejich úsilí získávat a šířit další poznatky o člověkem způsobené klimatické změně a pokládat základy pro opatření nezbytná k boji proti této změně“.

Konečně se v prosinci roku 2007 konalo na indonéském ostrově Bali 13. zasedání Konference účastnických států (COP-13) Rámcové úmluvy OSN o klimatické změně (UNFCCC). COP přivítala Čtvrtou hodnotící zprávu IPCC a za jejich skvělou práci vyslovila uznání a vděčnost všem, kdo se na vypracování zprávy podíleli. COP uznala, že Čtvrtá hodnotící zpráva představuje dosud nejkomplexnější a nejhodnověrnější zhodnocení klimatické změny a že na zásadní problémy nabízí propojený pohled z hlediska vědeckého, technického i společensko-hospodářského. Vyzvala IPCC, aby nadále účastnickým státům Úmluvy poskytoval včasné informace o nejnovějších vědeckých, technických a společensko-hospodářských aspektech klimatické změny včetně jejich zmírňování a adaptace na ně. COP také schválila revidované pokyny UNFCCC pro výkaznictví týkajícího se celosvětových systémů pozorování klimatické změny.

Během zasedání COP-13 Světová meteorologická organizace zdůraznila, že již nyní naráží celá řada rozvojových zemí při udržování pozorovacích sítí na značné obtíže a bude z hlediska budování kapacit potřebovat zvýšenou podporu. SMO dále zdůraznila, že klíčovými faktory ochrany života a majetku jsou kvalitnější vědecký výzkum a sledování a předpovědi klimatu, a proto je třeba těmto zemím umožnit v rámci jejich aktivit zaměřených na snižování nebezpečí přírodních pohrom co nejvhodnějším způsobem využívat systémy včasného varování, a přispět tak k jejich trvale udržitelnému rozvoji.

Světová meteorologická organizace se opět se ctí vyrovnala s náročnými úkoly vyplývajícími z potřeby podpořit trvale udržitelný rozvoj, snižovat ztráty na životech i majetku způsobovaných přírodními pohromami a dalšími katastrofami souvisejícími s povětrnostními podmínkami, klimatem a vodami, jakož i zachovat životní prostředí a globální klima pro současné i budoucí generace. Tuto úlohu a také význam integrovaného mezinárodního systému pro pozorování, sběr, zpracování a šíření meteorologických, hydrologických a dalších souvisejících dat a produktů nakonec uznává i nová preambule Úmluvy o SMO, která byla schválena na 15. světovém meteorologickém kongresu.

Dovolte mi proto, abych u příležitosti Světového meteorologického dne 2008 všem členům Světové meteorologické organizace poblahopřál.

2007

POLÁRNÍ METEOROLOGIE: POCHOPENÍ GLOBÁLNÍCH VLIVŮ

Poselství generálního tajemníka Světové meteorologické organizace M. Jarrauda

V roce 2005 u příležitosti svého 57. zasedání Výkonná rada SMO rozhodla, že tématem roku 2007 bude Polární meteorologie: pochopení globálních vlivů. Vyjádřila tak uznání významu a zároveň svým dílem přispěla k Mezinárodnímu polárnímu roku (International Polar Year, IPY) 2007–2008, který probíhá pod záštitou SMO a Mezinárodní rady pro vědu (International Council for Science, ICSU). S cílem zajistit vědcům možnost v obou polárních oblastech pracovat během letních i zimních měsíců tato akce probíhá vlastně od března roku 2007 do března roku 2009. Základní koncepce roku IPY spočívá v intenzivním výkonu mezinárodně koordinovaného interdisciplinárního vědeckého výzkumu a pozorování, zaměřeného na polární oblasti Země a jejich dalekosáhlé celosvětové vlivy.

V posledních letech jsme svědky oživujícího se zájmu o klima a ekologické podmínky panující v polárních oblastech. Tento zájem má své významné historické kořeny, neboť tyto oblasti již tradičně hrají v činnosti SMO i její předchůdkyně Mezinárodní meteorologické organizace (MMO) zásadní úlohu. V roce 1879 schválil Druhý meteorologický kongres koncepci Mezinárodního polárního roku, který pak proběhl v letech 1882–1883. Druhý Mezinárodní polární rok, také iniciovaný MMO, proběhl v letech 1932–1933. Úspěch prvního i druhého roku IPY vedl k vypracování koncepce šířeji pojatého mezinárodního geofyzikálního roku zahrnujícího i nižší zeměpisné šířky, nikoliv prostě dalšího mezinárodního polárního roku. Šlo o Mezinárodní geofyzikální rok (International Geophysical Year, IGY) v trvání od 1. července 1957 do 31. prosince 1958 a s dalekosáhlými důsledky v oblasti vědeckého výzkumu, neboť se jej zúčastnilo na 80 tisíc vědců z 67 zemí.

Prostřednictvím národních meteorologických a hydrologických služeb (NMHS) a dalších institucí svých členských zemí má SMO v úmyslu k novému roku IPY podstatným způsobem přispět, a to v oblasti vědeckého výzkumu a pozorování v polární meteorologii, oceánografii, glaciologii a hydrologii. Dalším zásadním příspěvkem SMO k roku IPY bude její činnost realizovaná prostřednictvím Kosmického programu SMO. Z vědeckých a operačních výsledků roku IPY budou nakonec s výhodou těžit i některé další Programy SMO, neboť jejich výstupem budou i komplexní datové soubory a autoritativní vědecké poznatky k zajištění dalšího rozvoje monitorovacích a předpovědních systémů životního prostředí, včetně předpovědí nepříznivých povětrnostních podmínek. Kromě toho rok IPY poskytne cenné příspěvky k vyhodnocování klimatické změny a jejích dopadů, zejména bude-li možno pozorovací sítě zřízené popř. zkvalitněné během období IPY udržovat v chodu po dobu mnoha dalších let.

Z hlediska meteorologických pozorování in situ patří polární oblasti mezi nejřidčeji pokryté oblasti na Zemi. Polární meteorologie proto ve velkém rozsahu čerpá z polárních družic. Dřívější údaje poskytované meteorologickými družicemi z těchto oblastí sestávaly většinou ze zobrazení ve viditelném a infračerveném spektru. V posledních letech je však k dispozici mnohem širší sortiment produktů, vytvářených pomocí aktivních i pasivních mikrovlnných přístrojů, které umožňují zejména určit teplotní a vlhkostní průběhy, dokonce i za oblačných atmosférických podmínek a také stanovit parametry větru, rozsahu a koncentrace mořského ledu a další údaje. Kromě toho je tento relativní nedostatek pozorování in situ do jisté míry kompenzován uplatněním automatizovaných povětrnostních stanic (AWS) a jak pevných, tak na ledu plovoucích bójí.

Polární oblasti se sice nacházejí ve velké vzdálenosti od hustěji zalidněných zón, přesto však existuje velká potřeba spolehlivých předpovědí počasí i v těchto oblastech. V okolí Arktidy je předpovědí třeba k ochraně domorodých společenství a na podporu námořní dopravy a operací a také k průzkumu a těžbě ropy a zemního plynu. V Antarktidě jsou spolehlivé předpovědi nezbytné ke složitým vzdušným a námořním logistickým operacím a na podporu vědecko-výzkumných programů a stále intenzivnějšího cestovního ruchu. Předpovídání počasí v obou těchto částech světa představuje v porovnání s nepolárními oblastmi některé jedinečné výzvy. Výrazný pokrok dosažený v posledních letech na úseku pozorovacích systémů a numerické předpovědi počasí však vedl v předpovídání počasí ke značnému zlepšení, včetně předpovědí zpracovávaných pro polární oblasti.

V posledních desetiletích byly v životním prostředí polárních oblastí zjištěny významné změny, jako jsou např. úbytek věčného mořského ledu, odtávání některých ledovců a permafrostu a úbytek ledu v řekách a jezerech. Tyto změny, které jsou dokonce mnohem patrnější v Arktidě než v Antarktidě, jsou předmětem rozsáhlých studií. Z Třetí hodnotící zprávy Mezivládního panelu o klimatické změně (IPCC) z roku 2001, kde se na záštitě nad jejím vypracováním podílela i SMO, vyplývá, že v průběhu 20. století se průměrná celosvětová povrchová teplota Země zvýšila přibližně o 0,6 °C. Zpráva dále uvádí odhady naznačující, že povrchové teploty zprůměrované za celou planetu se v období let 1990 až 2100 zvýší o 1,4 až 5,8 °C. Podle celkových odhadů IPCC se do roku 2100 hladiny moří zvednou o 9 až 88 cm, což by pro celou řadu rozvojových zemí na malých ostrovech a obecně pro nízko položené oblasti celého světa představovalo velmi závažný problém. IPCC v současné době zpracovává Čtvrtou hodnotící zprávu, která bude zveřejněna během roku 2007.

Ubývání mořského ledu by mohlo způsobit závažné změny mořských ekosystémů, a tím negativně ovlivnit mořské savce a obrovské populace krilu, zásadní potravy nespočetných mořských ptáků, tuleňů a velryb. Citlivý na dlouhodobé oteplování atmosféry je také permafrost, a je tedy pravděpodobné, že v Arktidě dojde ke stále intenzivnějšímu roztávání zmrzlé půdy doprovázenému rozšiřováním mokřin a možností podstatného poškození staveb a další infrastruktury vybudované na zmrzlé půdě. Takovéto tání by také mělo své důsledky pro uhlíkový cyklus, neboť by došlo k uvolňování jednoho z nejvýznamnějších skleníkových plynů, metanu, v současné době uvězněného uvnitř permafrostu.

Nesmírně významný stratosférický plyn je ozon, neboť pohlcováním ultrafialového slunečního záření chrání biosféru. Atmosférický ozon byl poprvé měřen nad Antarktidou pozemními přístroji v roce IGY v letech 1957–1958. Od poloviny 70. let 20. století byl ke konci zimního období na jižní polokouli zjišťován odlišný vzorec výskytu ozonu, neboť každým rokem byly postupně naměřeny jeho stále nižší hodnoty, a to až do nástupu jarního ohřívání stratosféry. Objev ozonové díry nad Antarktidou proto představoval významný výstup aktivit roku IGY. Nakonec bylo stanoveno, že tato „díra“ se z velké části vytvořila v důsledku emisí některých široce využívaných průmyslových plynů. Poté, co byla v reakci na toto zjištění přijata příslušná opatření, se však nyní zdá, že se ozon stabilizuje. Odhaduje se, že v případě dodržování ustanovení Montrealského protokolu z roku 1987 o látkách způsobujících úbytek ozonové vrstvy by se ozonová vrstva ve středních zeměpisných šířkách do poloviny tohoto století obnovila až na své normální hodnoty a že tato regenerace by nad Antarktidou vyžadovala dalších 15 let.

Jakkoli významné je studium polární meteorologie samo o sobě, je nutné stále co nejvíce zdůrazňovat zásadní vliv polárních regionů na globální klimatický systém jako celek. Změny ve vyšších zeměpisných šířkách mohou mít a mají významný vliv na všechny ekosystémy a na všechny lidské společnosti bez ohledu na to, v jakých zeměpisných šířkách se nacházejí. Dopady polární meteorologie je proto třeba zvažovat v co nejširších souvislostech.

Skutečně lze vyjmenovat četné příklady celosvětového dosahu polárních jevů. Polární led například představuje účinný tepelný příklop, jenž sehrává zásadní roli při udržování celosvětové oceánské cirkulace. Kromě toho hrají polární regiony prvotní úlohu při utváření globálního klimatického systému, jehož hnací silou je energie přijímaná ze Slunce, většinou v nižších zeměpisných šířkách. Během roku přijme rovníková oblast jako celek asi pětkrát více tepelné energie než póly a na tento velký teplotní gradient reaguje atmosféra spolu s oceány přenosem tepla směrem k pólům. Oba polární regiony proto navazují na zbytek klimatického systému Země prostřednictvím dost složitých cest vycházejících ze současného působení atmosférického toku a oceánské cirkulace.

Jižní oscilace El Niño (El Niño–Southern Oscillation, ENSO) představuje významné kolísání hmot nad celou tropickou částí Tichého oceánu, spojené s periodickými změnami povrchových teplot vod ve východní části Tichého oceánu. Sám o sobě ENSO vlastně představuje mohutný klimatický cyklus. Bylo prokázáno, že ovlivňuje oblasti do obrovských vzdáleností od pacifické pánve. Ze statistických důkazů například vyplývá, že v některých částech Afriky může ENSO přispívat k meziročním změnám intenzity srážek a dokonce k suchu. Tento jev byl připsán výskytu El Niño v letech 1991 a 1992, kdy epizoda pustošivého sucha ohrozila hladomorem na 18 milionů lidí. „Telespojení“ (Teleconnections) jsou definována jako atmosférické interakce mezi široce oddělenými regiony a těmito vztahy mezi polárním počasím a ostatními povětrnostními a klimatickými jevy se nyní zabývají výzkumní pracovníci.

Mezinárodní polární rok 2007–2008 se proto bude zabývat širokým spektrem fyzikálních, biologických a společenských otázek souvisejících – úzce i nepřímo – s polárními regiony. Naléhavost a složitost změn pozorovaných v polárních regionech bude vyžadovat široce pojatý a jednotný vědecký přístup. Posílená mezinárodní spolupráce a otevřená partnerství vznikající na základě tohoto přelomového vědeckého úsilí nepochybně usnadní neomezený přístup k údajům a podnítí celoplošné výzkumné iniciativy. Díky mohutnému a vstřícnému úsilí bude rok IPY také představovat významný krok kupředu na cestě ke zpřístupňování vědeckých poznatků široké veřejnosti. Významnou problematikou bude přitom skutečnost, že vlivy původně pocházející z polárních regionů jsou významné také z hlediska globálního klimatického systému jako celku, takže bude také potvrzeno, že celá řada změn zjištěných ve vyšších zeměpisných šířkách má významný vliv na udržitelný rozvoj všech lidských společností, a to bez ohledu na to, v jaké zeměpisné šířce žijí.

Meteorologie je již dlouho uznávaná jako vzor vědy bez hranic. Polární meteorologie představuje snad úplně mezní příklad tohoto principu. Právě proto doufám, že v době, kdy mezinárodní meteorologická komunita slaví Světový meteorologický den 2007, si všechny členské země SMO uvědomí význam polární meteorologie a její potenciální globální dopady na jejich život, bezpečnost a blahobyt. Předpokládám také, že výstupy z těchto aktivit přispějí k lepšímu pochopení proměnné povahy klimatu a klimatické změny i k vytvoření tak potřebných klimatických aplikací řešících některé významné výzvy 21. století.

2006

Prevence a zmírňování následků přírodních katastrof

Poselství generálního tajemníka Světové meteorologické organizace M. Jarrauda

Světová meteorologická organizace (SMO) a jejích 187 členů i celosvětové společenství pracovníků a příznivců meteorologie slaví každoročně dne 23. března Světový meteorologický den. Tímto dnem si připomínáme 23. březen 1950, kdy vstoupila v platnost Úmluva, jíž byla naše organizace založena. Na rok 2006 bylo jako téma oslav zvoleno Predikce a zmírňování následků přírodních katastrof. O této volbě bylo rozhodnuto vzhledem ke skutečnosti, že 90 procent všech přírodních nebezpečí souvisí s počasím, vodstvem nebo klimatem, a také vzhledem k životně důležité úloze SMO a národních meteorologických a hydrologických služeb ve všech zemích a jejich příspěvku k předcházení, zmírňování a připravenosti na přírodní katastrofy i na katastrofy vznikající z ekologických havárií. Při pohledu na seznam extrémních událostí z nedávné doby vyplývá, že jejich vliv na trvale udržitelný rozvoj neustále sílí.

Rok 2005 byl poznamenán dlouhými obdobími sucha v některých částech širší oblasti Afrického rohu, Evropy, Asie, Austrálie a Brazílie. Malawi zažilo nejhorší sucho za poslední desetiletí. Intenzivní dešťové srážky, které v některých případech byly zcela výjimečným jevem, způsobily v nejrůznějších částech světa rozsáhlé záplavy. Nad Atlantikem byl pozorován rekordní počet ničivých hurikánů. V roce 2005 byla ozonová díra na Antarktidou historicky třetí největší, hned po letech 2000 a 2003. Zvýšený úbytek ozónu byl také pozorován v arktické oblasti.

Již rok 2004 byl označen jako rok velmi postižený přírodními katastrofami. Především pak 26. prosince 2004 dosáhly ničivé účinky vln tsunami v Indickém oceánu nebývalého stupně, a to z hlediska ztrát na lidských životech, počtu postižených zemí i rozměrů následné reakce a úsilí o obnovu zničených oblastí.

Během desetiletého období 1992-2001 zahubily přírodní katastrofy po celém světě přes 622 tisíc lidí a postihly přes dvě miliardy obyvatel planety. Hospodářské ztráty způsobené katastrofálními hydrometeorologickými jevy se odhadují na 446 miliard amerických dolarů, což představuje přibližně 65 procent celkových škod způsobených přírodními katastrofami ve sledovaném období.

Hospodářské dopady přírodních katastrof vykazují během uplynulých desetiletí výrazně rostoucí trend. Navíc jsou těmito nebezpečími více postiženy rozvojové země, hlavně tzv. nejméně rozvinuté země, což dále zvyšuje jejich zranitelnost a brání jejich hospodářskému a společenskému rozvoji, jenž se v některých případech opožďuje o celá desetiletí.

Pro SMO představuje předcházení a zmírňování následků přírodních katastrof nejvyšší prioritu. V souvislosti s realizací Deklarace tisíciletí (Millennium Declaration) se SMO například aktivně zabývá prosazováním „kultury prevence“. Připomínáme, že v lednu 2005 se v japonském městě Kobe, Hyogo, konala Druhá světová konference o omezování katastrof. Nabídla jedinečnou příležitost k propagaci strategického a systematického přístupu ke snižování rizik a zranitelnosti vůči nebezpečím. Konference přijala Rámcový akční plán na léta 2005-2015: Posilování odolnosti národů a komunit vůči katastrofám, který se též nazývá „Rámcový akční plán z Hyoga“ (Hyogo Framework for Action). Dále vládám, mezinárodním a regionálním agenturám, nevládním organizacím, soukromému sektoru a dalším hráčům poskytla rámec ke vzájemné spolupráci při prosazování kultury prevence.

Do realizace Rámcového akčního plánu se SMO aktivně zapojuje. S intenzivním odhodláním zaměřit se na předcházení a zmírňování následků katastrof byl na 14. světovém meteorologickém kongresu (Ženeva 2003) zaveden nový průřezový program nazvaný Program předcházení a zmírňování následků přírodních katastrof (Natural Disaster Prevention and Mitigation Programme), který je založen na vytvoření celoplošného koordinačního rámce uvnitř SMO a silných strategických partnerstvích a který zároveň dále synergicky rozvíjí všechny programy SMO tak, aby posiloval povědomí o výhodách aktivních preventivních strategií.

Zabránit přírodním nebezpečím sice nelze, avšak vhodným propojením systémů vyhodnocování rizik a včasného varování s preventivními a zmírňujícími opatřeními je možno zabránit jejich rozvinutí do podoby katastrof. To ve výsledku znamená, že je možné přijmout taková opatření, která povedou ke značnému snížení výsledných ztrát na životech a socioekonomických škodách. SMO a národní meteorologické a hydrologické služby na mezinárodní i národní úrovni významným způsobem přispívají k určování, vyhodnocování a sledování nebezpečí vzniku katastrof a poskytování včasného varování. SMO je nadále odhodlána spolupracovat se státními orgány a dalšími partnery při úsilí snížit během nadcházejících 15 let počet úmrtí způsobených přírodními katastrofami meteorologického, hydrologického a klimatického původu na polovinu.

Všeobecně se uznává, že zásadní podmínkou pro připravenost na katastrofy je fungující systém včasného varování schopný spolehlivě a včas dodávat ohroženému obyvatelstvu přesné informace. Za tím účelem SMO zabezpečuje koordinaci příslušných aktivit národních meteorologických a hydrologických služeb tak, aby se ke každé z nich bez ohledu na politické hranice dostaly údaje nezbytné k zajištění účinného poskytování operativního včasného varování před nebezpečími souvisejícími s počasím, vodou a klimatem.

Střediska SMO včetně jejích tří Světových meteorologických center a čtyřiceti Regionálních specializovaných meteorologických center (RSMC) poskytují všem státům nezbytnou celosvětovou operativní infrastrukturu pro pozorování, detekci, modelování, předpovídání a včasné varování před nejrůznějšími nebezpečími v širokém rozsahu, počínaje krátkodobými a prudkými epizodami omezeného zeměpisného rozsahu, jako jsou např. tornáda a přívalové záplavy, až po plošné jevy jako např. sucha, které mohou postihnout velkou část kontinentu a celé populace po dobu řádově několika měsíců až let.

Celosvětová síť SMO již konkrétně prokázala svou výraznou efektivnost při vydávání včasného varování před tropickými cyklónami (hurikány a tajfuny). Šest center RSMC, která se specializují na tropické cyklóny, vydává nepřetržitě předpovědi a příslušné rady. Národní meteorologické a hydrologické služby vydávají vlastní varování před tropickými cyklónami na úrovni jednotlivých států, která se zasílají rozhodujících úředním činitelům, sdělovacím prostředkům a veřejnosti. V každé zemi je jediným zdrojem těchto úředních varování národní meteorologická a hydrologická služba.

Kromě oblasti přírodních nebezpečí SMO také své členské a partnerské organizace podporuje v oblasti řešení velkých přeshraničních ekologických havárií způsobených např. jadernými a chemickými haváriemi, sopečnými výbuchy a požáry ve volné přírodě. Ve spolupráci s dalšími organizacemi je SMO odhodlána rozšířit své systémy včasného varování na řešení dalších nebezpečí, jejichž vnik nemá hydrometeorologický původ. Pro mnohá tato nebezpečí již systémy včasného varování existují, avšak je třeba je dále zdokonalovat a zpřístupnit je všem zemím, zejména těm, které disponují nejmenším objemem zdrojů. Zásadním úkolem je tedy zajistit, aby všechny země k plnému využití a dalšímu rozvoji systémů včasného varování disponovaly nezbytnými systémy, infrastrukturou, personálními kapacitami, organizačními strukturami a technickým zázemím.

Národní meteorologické a hydrologické služby také poskytují životně důležité informace, které v jejich vlasti umožňují vypracování aktivních strategií zmírňování dopadů přírodních katastrof. Tyto národní služby uplatňují k šíření informací směrem k příslušným orgánům a široké veřejnosti nejrůznější způsoby a hlavně využívají nejlepší místně dostupné techniky. K zajištění adekvátního vybavení všech zemí účinnými varovnými systémy zabezpečujícími včasné a efektivní toky varovných upozornění obyvatelstvu však zbývá vyřešit ještě celou řadu náročných úkolů. Jednotlivé státy si také musí vybudovat kapacity reagující na informace z varovných systémů efektivním havarijním plánem spojeným s reálnou akcí. Dalšími zásadními složkami preventivních strategií jsou vzdělávací a osvětové programy pro nejširší veřejnost, jež jsou nezbytné k pochopení nebezpečí a jejich případných důsledků.

Zásadní pro vyhodnocení zranitelnosti obyvatelstva z hlediska povětrnostních, klimatických a hydrologických nebezpečí jsou také řady historických pozorování těchto nebezpečí. Klimatologických údajů je třeba k vyčíslení intenzity a četnosti jevů, charakterizaci případných škod způsobených extrémními jevy a k predikci předpokládaných škod. Systematické studium meteorologických a hydrologických pozorování různých nebezpečí a jejich dopadů představuje pro činitele odpovědné za řešení nebezpečí katastrof užitečnou základnu vědomostí a poznatků.

SMO pomocí programů transferů technologie, budování kapacit a řízení dat usiluje o zajištění přístupu všech národních meteorologických a hydrologických služeb, zejména v rozvojových zemích, k podstatným údajům o nebezpečích. Monitoring prováděný těmito službami v reálném čase umožňuje včasnou informovanost o podmínkách panujících bezprostředně před katastrofou a po ní, což záchranným týmům rychlé reakce a týmům působícím při obnově umožňuje soustředit se na nejhůře postižené oblasti. Díky svým systémům pozemního a dálkového pozorování hraje také SMO klíčovou úlohu v mezinárodní iniciativě zaměřené na vývoj nadřazeného systému zastřešujícího systémy globálního pozorování Země (Global Earth Observation System of Systems, GEOSS).

Podle Mezivládního výboru pro klimatickou změnu (IPCC), který působí pod záštitou SMO a Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), může klimatická změna v dlouhodobém horizontu vést ke zvýšené teplotní zátěži, především v městských oblastech a v jiných oblastech zase k dalšímu šíření sucha popř. nebezpečí záplav. Problémy s nedostatkem a jakostí vody se podle výhledů budou v mnohých na vodu chudých světových regionech dále prohlubovat. Je třeba lépe porozumět klimatickému systému a dále budovat kapacity pro předpovídání přirozené variability klimatu a klimatické změny způsobené lidskou činností. Dlouhodobě je jednou ze základních silných stránek SMO intenzivní podpora, kterou věnuje výzkumným programům ve výše zmíněných oblastech, a bude tomu tak i nadále.

Osvědčený systém Světové meteorologické organizace dává světovému společenství nedocenitelné operativní nástroje k řešení narůstající hrozby, kterou přírodní katastrofy představují z hlediska trvale udržitelného rozvoje. Ze stávajících úspěšných struktur pro varování před hydrometeorologickými katastrofami může významně těžit jakýkoli operativní systém určený k současnému řešení několika nebezpečí, který také může být na základě stávajících systémů budován.

Při oslavách Světového meteorologického dne bych rád vyjádřil naději, že ve všech zemích se příspěvek národních meteorologických a hydrologických služeb ke všem aspektům předcházení a zmírňování následků katastrof těší všeobecnému uznání a že je efektivně využíván. Vyzývám státní orgány, vědecké komunity, mezivládní a nevládní organizace, soukromý sektor, sdělovací prostředky a veřejnost, aby si byly vědomy úlohy národních meteorologických a hydrologických služeb a zajistily kapacity, které přispějí ke zmírňování následků katastrof a k naplnění příslušných složek Rozvojových cílů milénia (Millennium Development Goals).

2005

POČASÍ, PODNEBÍ, VODA A UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Poselství generálního tajemníka Světové meteorologické organizace M. Jarrauda

Oslavami Světového meteorologického dne si připomínáme vstup v platnost Úmluvy, jíž byla dne 23. března 1950 zřízena Světová meteorologická organizace (SMO). Na oslavy tohoto dne v roce 2005 bylo zvoleno téma „Počasí, podnebí, voda a udržitelný rozvoj“ jako uznání životně důležité úlohy a vynikajícího příspěvku meteorologie, hydrologie a příbuzných geofyzikálních oborů k pokroku lidstva, udržitelnému společensko-hospodářskému rozvoji, ochraně životního prostředí a zmírňování chudoby.

Založení SMO zvěstovalo nástup nové éry a v těchto oborech, jakož i v souvisejících technických oborech a v mezinárodní spolupráci umožnilo rychlý pokrok. Tento vývoj se velmi rychle promítl do zřizování celosvětových operačních systémů určených na ochranu života a majetku a zmírňování přírodních katastrof a do aplikací v širokém spektru společenských a hospodářských aktivit zaměřených na podporu udržitelného rozvoje, který byl definován jako „uspokojování potřeb současné generace bez ohrožení možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“

V současné době probíhají změny mnohem rychleji než kdy dříve. Díky skvělým výsledkům dosaženým zejména v posledních desetiletích v meteorologii a hydrologii se od těchto oborů nyní očekává mnohem více. Tato očekávání také vyplývají z poznání, že světová ekonomika je stále citlivější na počasí a klima. Povětrnostní a klimatické podmínky a voda ovlivňují prakticky každou lidskou činnost, stále větší počet aktivit se realizuje s mnohem nižším ziskem tak, aby bylo možno do nich zakomponovat rizika.

Tato situace vyžaduje nové a propracovanější typy meteorologických a hydrologických služeb skoro ve všech odvětvích a oborech národního hospodářství, jako např. ve zdravotnictví, dopravě, územním plánování, zásobování potravinami, hospodaření s vodou, energiemi a dalšími zdroji, v cestovním ruchu i při využívání volného času. Od SMO a národních hydrometeorologických služeb (NMHS) budou vyžadovány lepší služby, které pomohou předjímat, odvracet a minimalizovat účinky a následky extrémních jevů, rozšiřování pouští a dalších hrozeb bezpečnosti lidstva a celosvětového životního prostředí, včetně klimatické změny, ubývání ozonové vrstvy a rostoucího znečištění.

V roce 2000 zpřesnila a přeorientovala OSN své úsilí na podporu společenského a hospodářského rozvoje bez poškozování životního prostředí – vyzvala všechny členské státy OSN, aby dosáhly Rozvojových cílů tisíciletí (Millennium Development Goals, MDG). Na některých těchto cílech, jichž má být dosaženo do roku 2015, má SMO zvláštní zájem:

Na polovinu zredukovat podíl lidí žijících za méně než jeden dolar denně nebo trpících hladem;
Na polovinu zredukovat podíl lidí, kteří nemají přístup k nezávadné pitné vodě nebo si ji nemohou dovolit;
Řešit zranitelnost, posuzování rizik a zvládání katastrof včetně otázek prevence, zmírňování, připravenosti, reakce a obnovy jako zásadní prvek bezpečnějšího světa;

Řešit otázky související s klimatickou změnou, včetně monitoringu, zpracovávání výhledů a realizace příslušných strategií na státní, regionální i mezinárodní úrovni;
Zajistit ekologickou udržitelnost;
Vytvářet celosvětová partnerství zaměřená na rozvoj.

Tyto cíle byly dále rozšířeny Realizačním plánem z Johannesburgu v rámci Světového summitu pro udržitelný rozvoj v roce 2002 (World Summit for Sustainable Development, WSSD). V současné době nemá naléhavost těchto úkolů obdoby. SMO jako autoritativní hlas systému OSN v otázkách počasí, podnebí a vody nese odpovědnost za koordinaci a realizaci souvisejících programů, které přispívají k celosvětovému úsilí zaměřenému na naplňování cílů MDG a dalších závazků v oblasti trvale udržitelného rozvoje. Patří mezi ně Agenda 21 a mezinárodní úmluvy, např. o ochraně ozonové vrstvy, klimatické změně, dezertifikaci a biodiverzitě, jakož i úmluvy související s akčními plány realizace cílů MDG, s udržitelným rozvojem rozvojových států na malých ostrovech, zásobováním potravinami, výrobou a spotřebou energií, biotopy a městským prostředím, zdravím a s ochranou atmosféry.

SMO k těmto iniciativám přispívá nejrůznějšími způsoby. Primárně se zaměřuje na zkvalitňování pozorování a předpovídání stavu zemské atmosféry a hydrosféry a na jejich interakci vzájemnou i s dalšími systémy Země a také na včasné varování.

Pokrok dosažený v oblasti dálkového průzkumu, např. pozorování pomocí radarů, družic a dalších monitorovacích zařízení, i v oblasti zpracování dat a v telekomunikacích vede k významnému zlepšení ve vědeckém chápání dynamických a fyzikálních procesů probíhajících v atmosféře a oceánech a jejich interakcí s dalšími složkami systémů Země. Díky tomu bylo dosaženo dosud nevídaného zkvalitnění a zpřesnění předpovědí počasí a varování. Dnes je již možné zpracovávat deterministické předpovědi počasí na sedm až deset dní v netropických regionech a na tři až čtyři dny v tropech. Dalším vynikajících úspěchem je sezonní předpověď jevů jako El Niño a La Niña. Díky hlubším znalostem a síti zařízení, které máme v současné době k dispozici, je možné produkovat užitečné předpovědi těchto jevů v předstihu od několika měsíců až po jeden rok.

SMO je významnou hnací silou úspěchů dosažených z hlediska poznání a uvědomění si fyzického prostředí. Svou sílu odvozuje SMO ze skutečnosti, že počasí a klima neuznávají politické ani ekonomické hranice, a také z neochvějného odhodlání a angažovanosti svých členů. Jsou to právě členové SMO, kdo formuluje programy SMO, kdo je provozuje a řídí tak, aby dosáhli svých cílů udržitelného rozvoje. Díky tomuto jedinečnému uspořádání si SMO vysloužila pověst vzoru mezinárodní spolupráce a vůdce v oblasti prevence a zmírňování katastrof a významného přispěvatele k udržitelnému společensko-hospodářskému rozvoji.

Tento vývoj výrazně přispěl k prosperitě lidstva. Vyvstaly však další, nové výzvy, jako je např. zvýšená koncentrace skleníkových plynů v atmosféře, klimatická změna, úbytek stratosférické ozonové vrstvy, dočerpávání zdrojů sladké vody a stále silnější znečištění ovzduší a vod.

Další významnou hrozbou udržitelnému rozvoji je stále silnější dopad extrémních povětrnostních a klimatických podmínek a událostí. Patří mezi ně například tropické cyklony, povodně, sucho i vlny veder v některých částech světa.

Odhaduje se, že za deset let v období 1992–2001 mělo na 90 procent všech přírodních katastrof hydrometeorologický původ. O život přišlo 622 tisíc lidí, negativní dopady pocítily na dvě miliardy lidí, zmizela orná půda, rozšířily se choroby. Za stejné období se celkový objem hospodářských ztrát odhaduje ve výši 450 miliard amerických dolarů, což představuje asi 65 procent škod způsobených všemi přírodními katastrofami dohromady. Negativních účinků přírodních katastrof nemůže zůstat ušetřen ani jeden stát; nejslabší však trpí nejvíce. Jedna jediná bouře je může postihnout natolik, že léta bojují s následky. Omezené prostředky, které by jinak mohly být investovány do rozvoje, jsou tak často uplatněny na pomoc po katastrofě. Existují také predikce, že klimatická změna pravděpodobně způsobí zvýšený výskyt několika druhů přírodních katastrof. Jedním z významných cílů SMO a NMHS je proto vyvinout snahu směrem k výraznému snížení míry úmrtnosti související s přírodními pohromami meteorologického, hydrologického a klimatického původu. SMO je odhodlaná pomáhat národním službám při řešení úkolů i v dalších oblastech, které podléhají vlivu počasí a klimatu.

V oblasti lidského zdraví, tedy základního předpokladu udržitelného rozvoje, reaguje SMO jak na přímé a nepřímé účinky přírodních pohrom, tak na atmosférické změny. SMO bude nadále umožňovat výzkum vztahů mezi počasím, podnebím a lidským zdravím včetně vztahů souvisejících s destrukcí ochranné ozonové vrstvy, podmínkami příznivými pro vznik a šíření některých chorob, potenciálním dopadem klimatické změny na zdraví a se stresem z extrémního horka nebo chladu.

K zajištění udržitelného rozvoje je naprosto nezbytné vyhodnocovat vlivy změn počasí a podnebí na produkci potravin. K zásobování potravinami přispívá aplikace agrometeorologických metod při zlepšování využití půdy, volbě plodin a ochraně proti kobylkám a v manažerské praxi.

Prioritou zůstává posílení aktivit na úseku ochrany vod při podpoře udržitelného rozvoje. Nezbytná je podpora národním hydrologickým službám po celém světě při řešení otázek dostupnosti a jakosti vody a při zprostředkování mezinárodní spolupráce, zvláště v povodích sdílených několika státy. Budou posílena partnerství v rámci organizací působících v systému OSN a s nevládními organizacemi.

Počasí samozřejmě nikdo řídit nemůže. Přesto lze říci, že přesná pozorování, přesnější předpovědi a dlouhodobější předpovědi mohou radikálně zlepšit šance lidí na pohodlnější život v relativním bezpečí a na účinnější ochranu cenných přírodních zdrojů. K naplnění těchto cílů u zranitelných zemí je nezbytné budovat jejich vlastní kapacity a podporovat globální partnerství. SMO a NMHS mají jedinečné postavení na to, aby přispěly k úsilí vyvíjenému na státní i celosvětové úrovni. V souvislosti s tímto svým mandátem bude SMO nadále posilovat své vědeckotechnické programy, strategické aliance a partnerství a obnoví úsilí zaměřené na budování kapacit a mobilizaci zdrojů.

Zkvalitnění prostředků a možností k tvorbě předpovědí s důrazem na povětrnostní podmínky se závažnými účinky je také prioritou. Mělo by umožnit tvorbu přesnějších, včasných a spolehlivých varování před intenzivními jevy tak, aby bylo možno zajistit připravenost a celkovou informovanost o jejich výskytu a zmírnit zranitelnost. Větší důraz bude kladen na převedení výsledků výzkumu do podoby provozních aplikací, které přispějí k ochraně životů a majetku, zmírnění přírodních katastrof, posílení udržitelného společenského a hospodářského rozvoje a k ochraně životního prostředí.

V dlouhodobém horizontu je dalším předpokladem udržitelného rozvoje lepší pochopení klimatického systému, s možností tvorby výhledů budoucích klimatických změn a jejich případných dopadů na variabilitu klimatu, společenské a hospodářské aktivity a životní prostředí. Plánování příprav na vyrovnání se s hrozbou klimatické změny vyžaduje podrobnější scénáře na regionální úrovni včetně řešení otázek proměnné struktury bouří a srážek, účinků zvyšování hladiny moří a hrozeb městským oblastem. SMO bude nadále vynakládat úsilí na zkvalitnění monitoringu a vývoj lepších klimatických modelů, s cílem zredukovat míru nejistoty v klimatologických projekcích, a tak napomohla úspěšné adaptaci a umožnila na státní i mezinárodní úrovni realizaci zdravých politických a ekonomických zásad.

SMO bude nadále vyvíjet úsilí při rozšiřování sortimentu, zlepšování kvality a posilování disponibility produktů národních služeb pro uživatele. Bude čerpat ze svých jedinečných silných stránek a posilovat povědomí o své úloze a postavení klíčového hráče v mezinárodní spolupráci a jako přispěvatele k udržitelnému rozvoji. To zase pomůže jak SMO, tak národním službám, aby si znovu upevnily své postavení jako autorit v meteorologii, hydrologii a příbuzných geofyzikálních oborech.

Posilování možností národních meteorologických a hydrologických služeb účinně přispívat k udržitelnému rozvoji znamená také nutnost zkvalitnit stávající monitoring a aplikace určené k pozorování počasí, podnebí a vod a vyvinout nové. V tomto ohledu zahájila SMO tři nové průřezové programy:

Program prevence a zmírňování přírodních katastrof (Natural Disaster Prevention and Mitigation Programme),
Vesmírný program (Space Programme),
Program pro nejméně rozvinuté země (Programme for the Least Developed Countries).

Větší důraz je kladen na podporu rozvojových zemí, se zaměřením na budování kapacit v nejméně rozvinutých zemích. Tohoto cíle se dosahuje podporou úsilí jednotlivých států zaměřeného na modernizaci služeb NMHS, rozvoj lidských zdrojů a tvorbu vhodných produktů a také povzbuzováním nových partnerství a strategických aliancí, jak vzájemně mezi službami NMHS, tak mezi NMHS a dalšími partnery na státní, subregionální, regionální a mezinárodní úrovni. Další podpory se členům také dostává v jejich snahách o zavádění nových způsobů uplatňování finančních, lidských, materiálních a dalších zdrojů.

Při oslavách letošního Světového meteorologického dne si přeji, aby rok 2005 znamenal začátek většího uznání a využití produktů a služeb NMHS v širším rozsahu činností změřených na udržitelný rozvoj. Těšíme se na další posílení spolupráce mezi SMO a rozhodujícími činiteli a dalšími státními orgány, vědeckou obcí, partnerskými organizacemi, nevládními organizacemi, soukromým sektorem, sdělovacími prostředky a veřejností, s cílem zlepšit komunikaci a účinně řešit náročné ekologické a rozvojové úkoly v oblasti počasí, podnebí a vody, před nimiž lidstvo stojí v 21. století.

2004

Počasí, podnebí a voda v informačním věku

Poselství generálního tajemníka SMO M. Jarrauda

Oslavy Světového meteorologického dne 2004 připomínají, že 23. března 1950 vstoupila v platnost Úmluva o Světové meteorologické organizaci (SMO) jako následnickém subjektu po Mezinárodní meteorologické organizaci (MMO) založené v roce 1873. Na letošní oslavy světového meteorologického dne bylo zvoleno téma „Počasí, podnebí a voda v informačním věku“, jímž chceme vyjádřit uznání životně důležité úlohy techniky v neustále se rozvíjejících oborech meteorologie, hydrologie a příbuzných geofyzikálních věd, které národním meteorologickým a hydrologickým službám (NMHS) pomáhají přispívat ke společenskému a hospodářskému rozvoji a k ochraně životního prostředí. SMO proto aktivně prosazuje uplatňování této techniky při sledování, chápání a predikci chování atmosférických a oceánografických systémů a cirkulace vody.

Svět se dnes mění mnohem rychleji než kdy dříve. Posílilo se povědomí o citlivosti ekonomiky na počasí, podnebí a vodu, které ovlivňují prakticky všechny lidské činnosti. Například vzrůstají obavy z důsledků přírodních nebezpečí. Statistické údaje za poslední desetiletí ukazují, že přes 80 procent všech přírodních katastrof má meteorologický nebo hydrologický původ. V 50. letech 20. století se ztráty způsobené všemi přírodními katastrofami včetně hydrometeorologických katastrof, zemětřesení a sopečných erupcí odhadovaly na 4 mld. USD ročně. V 90. letech to již bylo 40 mld. USD. Více než 65 procent těchto ztrát a téměř 90 procent lidských obětí lze přičíst katastrofám spojeným s počasím, podnebím a vodou, přičemž během 90. let přibylo na 280 tisíc obětí sucha. Břemeno s tím vším souvisejících dopadů bohužel spočívá neúměrně na rozvojových zemích.

Ještě nikdy v historii nebyla na obory meteorologie, hydrologie a související geofyzikální vědy kladena taková očekávání při řešení výzev souvisejících s trvale udržitelným vývojem v oblastech, jako jsou např. zmírňování důsledků katastrof, zabezpečenost zásobování potravinami, hospodaření s vodními zdroji, doprava, cestovní ruch a ochrana před znečištěním. Tato očekávání vyplývají zejména z velkolepých úspěchů, jichž tyto obory dosáhly v posledních desetiletích a které posílily důvěru meteorologů a hydrologů v hodnotu jejich produktů a v hodnotu výsledků rozhodování příslušných rozhodujících činitelů, důvěru veřejnosti a dalších uživatelů v možnosti systémů provozovaných pod záštitou SMO fungovat a splnit jejich očekávání. Některé významné úspěchy vedoucí k této důvěře a jistotě vyplývají ze souvislostí, v nichž se tyto obory vyvíjejí, a patří mezi ně například tyto:

Dostupnost bezprecedentního množství nových netradičních pozorování, zejména družicových;
Podstatný pokrok ve vědeckém chápání dynamických a fyzikálních procesů probíhajících v atmosféře a její interakce s oceány a mnohými dalšími prvky systému Země;
Dosud nevídané zkvalitnění a zpřesnění numerické předpovědi počasí (NWP). Díky tomu jsou dnes pětidenní předpovědi počasí tak dobré, jako byly před dvaceti lety předpovědi dvoudenní. Předpovědi týkající se severní a jižní polokoule se již svou kvalitou podobají. Jde o jeden z největších úspěchů druhé poloviny 20. století ve všech vědeckých oborech;
Schopnost předpovídat výskyt jevů El Niño a La Niña a s tím spojené vlivy v nejrůznějších částech světa v časovém horizontu na jednu sezonu až jeden rok předem;
Schopnost tvorby klimatických projekcí na desítky let dopředu. To přispělo ke studiu klimatické změny a vyhodnocováním prováděným v rámci Mezinárodního panelu o klimatické změně SMO/UNEP.

Těchto úspěchů bylo možno dosáhnout zejména díky významným vědeckým objevům a technickému rozvoji v oblasti pozorování a v telekomunikační a výpočetní technice. Je třeba upozornit, že pokrok v telekomunikačních a informačních technologiích umožnil v roce 1963 zahájení programu SMO „World Weather Watch“ (WWW). Dnes SMO koordinuje provádění těchto pozorování s pomocí jak tradičních, tak nejprogresivnějších monitorovacích systémů včetně automatických stanic pro pozorování počasí, radarů a včetně meteorologických družic všech typů – provozních, výzkumných a rozvojových.

SMO kromě pozorování oceánů pomocí lodí a bójí také zaštiťuje nasazení technicky progresivnějších způsobů měření, které přispívají k lepšímu pochopení interakce mezi ovzduším a oceány a poskytují služby uživatelům moří. Např. profilové plováky (plováky Argo) měří teplotní profily oceánů až do hloubky 2 tisíc metrů, měří podpovrchové proudy a vysílají naměřená data pomocí družicového přenosu.

Další přínos informačního věku se týká pozorování cirkulace a kvality vody s využitím nejmodernější techniky a výsledků vědeckého rozvoje. Je to podstatné v oblastech, jako jsou vyhodno-cování a hospodaření s vodními zdroji, předpovídání záplav a pro účely moudrého a spravedlivého využití sladké vody při řešení stále akutnějších problémů zásobování sladkou vodou a hospodaření s ní. Za tím účelem se údaje z pozorování srážek, průtoků a vodní hladiny nyní často přenášejí družicemi do centrál národních hydrologických služeb nebo vodohospodářských institucí k dalšímu zpracování. Díky těmto novým schopnostem by se měly národní hydrologické služby dostat do dobrého postavení na to, aby řešily náročné úkoly vyplývající ze stále většího nedostatku vody. Ze současných odhadů vyplývá, že již nyní nemá více než jedna miliarda lidí přístup k nezávadné pitné vodě. Tato situace se podle předpokladů dále zhorší vzhledem k další urbanizaci a růstu počtu obyvatel Země.

V oblasti ochrany životního prostředí probíhá v rámci programu SMO „Global Atmospheric Watch“ (GAW) monitorování chemického složení atmosféry včetně skleníkových plynů, ozonové vrstvy, ultrafialového záření a dálkového přenosu znečišťujících látek, aerosolu, reaktivních plynů a radioaktivních izotopů. Program propojuje monitoring s výzkumem a v jeho rámci je provozován systém včasného varování před změnami v atmosféře. V tomto směru koordinuje SMO celosvětovou síť Regionálních specializovaných meteorologických středisek, umožňující účinně reagovat na havarijní situace vyvolané lidskou činností a dalšími faktory včetně jaderných a chemických nehod.

Tyto moderní pozorovací systémy, podporované výkonnou výpočetní a spojovou technikou, umožnily vývoj metod numerické předpovědi počasí (NWP), které dále umožnily zkvalitnění předpovědí nejrůznějších povětrnostních jevů v reálném čase. Například varování a předpovědi silných tropických bouří využívají družicových snímků pro účely jejich detekce a sledování, počítačových modelů atmosféricko-oceánské soustavy k předpovědi ústupu jejich intenzifikace a trajektorií a nejmodernějších telekomunikačních zařízení k přenosu těchto informací uživatelům všech kategorií. Neustálé zkvalitňování předpovědí tropických cyklonů až na tři dny dopředu, účinné šíření varování a opatření zaměřená na připravenost vedly k podstatnému poklesu počtu obětí těchto jevů.

V případě silných bouří a tornád malého rozsahu je možno varovat jen několik hodin či dokonce minut před tím, než tyto bouře, způsobující velké škody, udeří. Avšak i v tomto krátkém kritickém období se zpracování varování dnes neobejde bez Dopplerova radaru k detekci větrných vírů, bez kvalifikovaných předpovědních pracovníků, rychlé spojové techniky a efektivního radiového a televizního kontaktu k přenášení varování postiženým komunitám.

Zlepšení kvantitativních předpovědí srážek připívá k efektivnějšímu plánování užití vody, integrovanému hospodaření s vodními zdroji a varováním před záplavami. Celkovým cílem SMO je zajistit, aby každý stát bez ohledu na stupeň svého hospodářského rozvoje měl možnost přístupu k disponibilním předpovědím a informacím a možnost přizpůsobit si je svým základním potřebám.

Stále více se také uznává hospodářská a společenská hodnota počasí a klimatu jako přírodních zdrojů. Počasí, podnebí a voda jsou vskutku naprosto nezbytné pro většinu společenských a hospodářských činností. Předpovědí povětrnostních podmínek a hydrologických předpovědí se například využívá ke zvýšení výnosnosti zemědělské výroby, ve vodohospodářství, v boji proti rozšiřování pouští, k zajištění bezpečné a efektivní dopravy, v boji proti znečištění, k plánování výroby a rozvodu elektrické energie, na podporu aktivit ve volném čase a v pojišťovnictví.

Moderní technika je naprosto zásadní při řešení významných výzev tohoto století. Bez informačních technologií a s nimi souvisejícím rozvojem v meteorologii by existovala jen malá pravděpodobnost, že by si světové společenství uvědomovalo neustálé zvyšování emisí skleníkových plynů a jeho důsledky pro klimatickou změnu, destrukci ozonové vrstvy a znečištění životního prostředí; bylo by mnohem méně schopné vypracovat, realizovat a monitorovat strategie, jimiž by mohlo v plném rozsahu dosáhnout ochrany životního prostředí na základě instrumentů, jako jsou např. Rámcová úmluva OSN o klimatické změně (UNFCCC), Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy a její Montrealský protokol, Úmluva OSN o boji proti dezertifikaci a Úmluva o dálkovém přeshraničním znečištění ovzduší.

Možnosti vyplývající z „informačního věku“ pro meteorologii, hydrologii a příbuzné geofyzikální obory by měly Světové meteorologické organizaci a meteorologickým a hydrologickým službám jejích členských států umožnit zabývat se řešením stále většího počtu náročných úkolů souvisejících s ochranou života a majetku, a to na základě lepší připravenosti a vyhodnocení zranitelnosti a přispíváním k trvale udržitelnému rozvoji a boji proti chudobě. SMO je schopna přispívat k řešení úkolů 21. století podporou zavádění nových a dostupných technologií za těmito účely:

Další posilování vědeckých a odborných programů SMO zkvalitňováním a modernizací infrastruktury včetně pozorovacích sítí, telekomunikací a výpočetní techniky;
Zajistit více integrovaný přístup k pozorováním celoplošně v rámci programů a sítí SMO, jako jsou WWW, GAW a hydrologické sítě i v rámci programů, kde SMO působí jako jeden ze sponzorů, jako je např. Globální systém pozorováni klimatu, a napříč všemi obory včetně pozemních a oceánografických oborů, s důrazem na družicová pozorování;
Položit nový důraz na oblasti, jako je např. numerická předpověď počasí, kde se v mnoha směrech dají předpokládat další průlomové úspěchy včetně zlepšení Sdruženého předpovědního systému (EPS) s následným dalším zkvalitněním sezónních předpovědí. Program SMO „Program výzkumu světového počasí“ (WWRP) povede k významným přínosům z kvalitnějších předpovědí povětrnostních podmínek s velkým dopadem. Významným úkolem bude transformovat výsledky výzkumu do operačních aplikací. Výzkum klimatu, zejména v rámci programu SMO „Program výzkumu světového počasí“ (WCRP) je perspektivní z hlediska dlouhodobého strategického plánování. Do výzkumných činností je však třeba do větší míry zapojit i rozvojové země;
Prosazovat jednotnější, koordinovaný a synergický přístup k průřezovým otázkám, jako je předcházení katastrofám a zmírňování jejich následků, klima a hospodaření s vodními zdroji;
Posilovat partnerství a strategické aliance mezi členy SMO, mezi národními meteorologickými a hydrologickými službami a dalšími institucemi na státní a mezinárodní úrovni a napříč mezi obory a oblastmi tak, aby se mezi všemi zainteresovanými stranami posilovala synergie;
Podporovat zviditelňování lepší komunikací s partnery včetně médií, vysokých škol a soukromého sektoru;
Využít příležitostí k budování kapacit na základě vhodných strategií na státní a mezinárodní úrovni a společně s partnery v oblasti vývoje.

Doufám, že ke zvládnutí těchto výzev bude letošní rok poznamenán širším uznáním potřeby modernizovat národní meteorologické a hydrologické služby. Z tohoto důvodu vyzývám státní orgány, vědecká společenství, partnerské organizace, nevládní organizace, soukromý sektor a veřejnost, aby si spolu s modernizací NMHS také zajistily vybavení nezbytnými prostředky, které jim umožní získávat přístup a využívat informace poskytované pod záštitou SMO při účinném řešení náročných ekologických a rozvojových úkolů 21. století.

2003

NAŠE PODNEBÍ V BUDOUCNOSTI

(Zkrácená a upravená verze poselství generálního tajemníka WMO profesora Godwina O. P. Obasiho.)

Každý rok slavíme Světový den meteorologie a připomínáme si tak že 23. března 1950 vstoupila v platnost Úmluva o Světové meteorologické organizaci (WMO). Letošním tématem je Naše podnebí v budoucnosti. Podnebí je nezbytné k udržení života na Zemi, protože má podstatný vliv na zabezpečení potravy, života a majetku, vodních zdrojů, na rekreaci a na udržitelný rozvoj. Navíc je známo, že podnebí do určité míry ovlivňuje náladu, povahu a dokonce i způsob myšlení a kulturu lidí. V současnosti však přibývá důkazů, že člověk mění charakter oné tenké vrstvy vzduchu, která planetu Zemi obklopuje, se všemi dopady na podnebí, které z toho vyplývají. Téma letošních oslav bylo tedy zvoleno tak, aby zdůraznilo potřebu chránit podnebí jakožto zdroj zdravého života současných i budoucích generací. Světový meteorologický den nám také dává příležitost soustředit pozornost veřejnosti, osob odpovědných za rozhodování, médií a občanské společnosti na roli WMO a národních hydrometeorologických služeb v této oblasti.

Je známo, že v minulosti ke změnám podnebí docházelo. Tyto změny však vyplývaly z přirozených příčin. Současné změny, jako např. zvýšení střední globální teploty o 0,6 °C od počátků záznamů přístrojových měření v 60. letech 19. století, však ve velké míře vyplývají z lidské činností. Rok 1998 byl nejteplejším zaznamenaným rokem a rok 2001 byl hned druhý v pořadí. Devadesátá léta byla nejteplejší dekádou 20. století a je pravděpodobné, že rychlost a trvání oteplování ve 20. století přesáhla kterékoli jiné období v průběhu uplynulých 1 000 let. Pozorované oteplování se považuje za důsledek růstu koncentrace skleníkových plynů v atmosféře. Obsah oxidu uhličitého, nejvýznamnějšího skleníkového plynu, vzrostl ze zhruba 280 miliontin objemových (ppmv) v roce 1750 na 370 ppmv na konci roku 2001, tedy o více než 32 procent. Ve stejném období se atmosférické koncentrace metanu a oxidu dusného zvýšily o 151, resp. 17 %.

V důsledku oteplování stoupla střední globální hladina moří o 10 až 20 cm. Odhaduje se, že toto zvýšení představuje až desetinásobek průměrného zvyšování za uplynulých 3 000 let. Za posledních 50 let se rozsah mořských ledovců na severní polokouli snížil o deset až patnáct procent. Doba každoročního zamrzání jezer a řek se během uplynulého století zkrátila o zhruba dva týdny. Tloušťka ledu v Arktickém moři v pozdním létě a raném podzimu se za posledních 45-50 let snížila o 40 procent a za posledních 100-150 let byl také pozorován rozsáhlý ústup horských ledovců v nepolárních oblastech.

V průběhu uplynulých 30 let došlo v různých částech světa k dosud nevídaným extrémním povětrnostním a klimatickým úkazům, např. k záplavám, tropickým cyklonům a obdobím sucha. V globálním měřítku došlo za posledních 10 let ke zdvojnásobení počtu hydrometeorologických katastrof. V rámci celého světa hrozí opakovaná sucha a rozšiřování pouští více než 1,2 miliardám lidí, kteří jsou ve většině svých potřeb závislí na půdě. Odhaduje se, že fenomén El Niño, jehož výskyt v letech 1997/1998 byl nejsilnější za poslední století, postihl 110 milionů lidí a světovou ekonomiku přišel na téměř 100 miliard dolarů. Statistiky pojišťoven ve shrnutí za období 1950-1999 ukazují, že velké přírodní katastrofy, které se týkají především počasí a podnebí, způsobily ekonomické ztráty odhadované na 960 miliard dolarů. Většina těchto ztrát byla zaznamenána v posledních desetiletích.

Snad nejnápadnějším důkazem vlivu globálního oteplování jsou změny flory a fauny. V některých částech severní polokoule se od 60. let 20. století vegetační období prodloužilo téměř o 11 dnů. Některé změny vegetačního období zřejmě souvisejí s mírnějšími zimami v rámci celkového globálního oteplování, jež probíhá přibližně od roku 1970.

K prvním pokusům o systematické studium klimatického systému Země docházelo již v dobách Mezinárodní meteorologické organizace (IMO), předchůdkyně WMO, jež v roce 1929 ustavila Komisi pro klimatologii. Od 50. let 20. století přispívají k vysoké kvalitě výzkumu, sledování a interdisciplinárnímu studiu atmosférických procesů výdobytky techniky, mj. radiolokátory, družice a výpočetní technika. Na přelomu 60. a 70. let dvacátého století vedlo nebývalé sucho v oblasti Sahelu a důkazy období trvalého ochlazování k obavám o budoucí klima. Ve stejnou dobu vedla pozorování zvyšujícího se obsahu oxidu uhličitého v atmosféře Světovou meteorologickou organizaci v roce 1976 k vydání prvního uznávaného prohlášení o možnosti vlivu zvyšování obsahu skleníkových plynů v atmosféře na budoucnost našeho podnebí.

V roce 1979 WMO svolala první Světovou konferenci o klimatu, z níž vzešel Světový klimatický program (WCP) a jeho jednotlivé součásti. WMO vyzvala ke spolupráci další organizace, např. Program pro životní prostředí OSN (UNEP), aby se ujal vedení při studiu dopadů změn, či Mezinárodní radu pro vědu (ICSU) ke spolupráci na výzkumu. V roce 1988, za rostoucích obav ohledně vlivu lidské činnosti na klima a možného vlivu klimatických změn na národní ekonomiky, zejména v rozvíjejících se zemích, ustanovila WMO společně s UNEP Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC). Mezi jeho úkoly patří vyhodnocování vědeckých informací o klimatických změnách a jejich ekologických a socioekonomických dopadech, jakož i stanovování příslušných strategií reakce. Od svého založení byly v rámci IPCC vydány tři hodnotící zprávy. První hodnotící zpráva z roku 1990 vedla k tomu, že WMO a UNEP zahájily jednání o Rámcové úmluvě o klimatických změnách, jež byla podepsána v Riu de Janieru v průběhu Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED) roku 1992. Poté došlo k založení Konference stran úmluvy. Druhá hodnotící zpráva (1995) přispěla k jednáním o Kjótském protokolu a k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách (UNFCCC).

Ve své Třetí hodnotící zprávě vydané v září 2001 dochází IPCC k závěru, že „existují nové a silnější důkazy o tom, že většina oteplování pozorovaného za posledních 50 let je důsledkem lidské činností“. Tyto závěry jakož i předpovědi týkající se budoucího klimatu, vycházejí z výsledků výpočtů složitých modelů celkové cirkulace mezi oceány a atmosférou, ze scénářů využívání energií a z předpovědí týkajících se emisí skleníkových plynů. Předpovědi budoucnosti sice zahrnují řadu nejistot, avšak důvěra ve schopnosti klimatických modelů poskytovat užitečné odhady značně vzrostla. Dokládá to uspokojivá modelová simulace současného klimatu, jevu El Nifio/Jižní oscilace (ENSO) a monzunů, ale také jistých klimatických období v minulosti, jako např. vlivu erupce sopky Pinatubo v roce 1994 na globální střední teplotu zemského povrchu.

Třetí hodnotící zpráva IPCC uvádí, že globální střední teplota zemského povrchu vzroste v období let 1990 až 2100 o 1,4 °C až 5,8 °C. Tato předpokládaná rychlost oteplování je mnohem vyšší než změny pozorované v průběhu 20. století a velmi pravděpodobně neměla obdoby za posledních nejméně 10 000 let. Zvýšení hladiny moří v letech 1990 až 2100 se předpokládá v rozsahu od 9 do 88 cm. To by mělo významný socioekonomický dopad, protože by byly ohroženy nízké ostrovy, přístavy, některé zemědělské plochy, zdroje sladké vody, turistické oblasti a produktivní pobřežní území.

Předpokládá se, že srážky se v průběhu 21. století zintenzivní. V nízkých zeměpisných šířkách dojde v některých oblastech ke snížení a v jiných ke zvýšení srážek. Ve středních až vysokých zeměpisných šířkách se srážkové události zintenzivní. Může dojít k častějším výskytům suchých období a záplav.

Sněhová pokrývka a zaledněné mořské oblasti severní polokoule se podle předpovědi budou dále zmenšovat a ledovce a ledové pokrývky vrcholků hor budou dále ustupovat. Bylo zjištěno, že hranice zalednění vrcholu hory Kilimandžáro v rovníkové oblasti v posledních letech ustupuje.

Změny klimatu také mnoha způsoby ovlivní lidské zdraví, a to jak přímo (snížením stresu z chladu, avšak zvýšením tepelné zátěže v zemích mírného podnebí), tak nepřímo cestou změn v dosahu vektorů chorob (např. komárů), vodou přenášených patogenních látek a jakosti vod a ovzduší. U některých druhů může dojít ke zvýšení výskytu co do počtu i územního rozšíření, avšak změna klimatu zhorší riziko vyhynutí některých zranitelnějších druhů a ztráty biodiverzity.

Tyto předpovědi se sice týkají následujících 100 let, ovšem daleko horší je obava, že člověkem způsobené klimatické změny mohou přetrvat po celou řadu staletí i v případě, kdyby dnes došlo k úplnému omezení emisí skleníkových plynů do atmosféry, protože některé ze skleníkových plynů jako např. oxid uhličitý, mají dlouhou životnost.

Nejbezprostřednější hrozby lidstvu se týkají zvýšených výkyvů v intenzitě a frekvenci bouřkových a jiných jevů souvisejících s extrémním počasím a podnebím, jako jsou záplavy a sucha, četnější vlny veder v oblastech velkých měst a vliv stoupání mořské hladiny na nízko položené pobřežní oblasti. Podrobné předpovědi změn klimatu pro oblasti na úrovni regionu či povodí zatím nejsou k dispozici, je však moudré předpokládat, že změny pozorované v posledních desetiletích budou pokračovat a že budou představovat naléhavé a zhoršující se problémy pro mnohé oblasti našeho života. Plánování reakce na hrozby klimatických změn vyžaduje zmapování celé řady možných budoucích událostí a identifikaci zásadních možností, které by představovaly nejlepší reakci na tyto výzvy. V budoucnosti povede zrychlování vývoje techniky ke zužování nejistot, což bude mít zásadní vliv na způsob, jak řešíme klimatické otázky. V tomto ohledu by lepší pochopení klimatických procesů a stále rozsáhlejší schopnosti počítačů a družic mohly vést ke zlepšení předpovědí na lokální a regionální úrovni. Vědci také pracují na technických řešeních pro zmírnění globálního oteplování.

Opatření, jež byla dosud zvažována pro zmírnění klimatických změn, jsou pro ochranu budoucího klimatu zatím nedostatečná. Mezinárodní společenství by okamžitě mělo začít jednat prostřednictvím UNFCCC a Kjótského protokolu tak, aby došlo k přiměřenému omezení emisí skleníkových plynů do atmosféry, a uplatnit další opatření ke snížení nejistot v předpovědích vývoje klimatu. Za tímto účelem budou WMO a národní hydrometeorologické služby nadále zastávat vedoucí úlohu při řešení klíčových vědecko-technických otázek.

První z těchto záležitostí se týká systematického pozorování, jež je nutno zlepšit, a rekonstrukce minulých klimatických období. Je také zapotřebí získávat více údajů z polárních a oceánských oblastí, s cílem umožnit lepší kvantitativní vyhodnocování klimatických extrémů. V odpověď na tyto problémy WMO i nadále posiluje svoje programy Světová služba počasí (WWW), jež sleduje počasí a podnebí, i Globální pozorování atmosféry (GAW), zaměřený na chemické složení atmosféry a také své sítě pro hydrologická sledování.

Druhá otázka se týká potřeby řešit nejistoty, které v sobě dlouhodobé předpovědi zákonitě nesou. Za tímto účelem probíhají rozsáhlé snahy, zejména v rámci Programu výzkumu světového klimatu (WCRP), jehož úkolem je zlepšit schopnosti předpovídání klimatu díky lepším modelům. Cílem těchto snah je lépe pochopit klimatické procesy týkající se mj. úlohy celé kryosféry, rozložení a předpovědí budoucích emisí skleníkových plynů i jejich „výpustí“ a zdrojů, a dále role bioty a povrchů souše a oceánů i oceánských hlubin. Projekt Variability a předvídatelnosti klimatu (CLIVAR) je těžištěm programu WCRP při studiu variability klimatu, rozšiřování efektivních předpovědí klimatických výkyvů a zpřesňování odhadů antropogenních klimatických změn. Navíc je nutno dále rozvíjet klimatické modely pro lepší simulaci regionálních a lokálních vlivů klimatických změn a extrémních povětrnostních jevů.

Třetí otázka se týká nutnosti zajistit, aby z pokroku klimatologie těžily všechny země. V tomto ohledu je projekt WMO Služby klimatických informací a předpovědí (CLIPS) určen na pomoc jednotlivým zemím při aplikaci klimatických údajů a sezonních předpovědí v oblastech, jako je vodohospodářství, zemědělství a zmírňování následků katastrof.

A konečně je v rámci snah o řešení klimatických změn nutno posílit mezinárodní rámec pro koordinaci národních a mezinárodních snah, aby výsledky výzkumů, údaje a informace získané pozorováním a další zdroje byly využívány k co největšímu celkovému užitku. Zejména národní hydrometeorologické služby by se měly těšit nezbytné podpoře při naplňování svého poslání – pochopit počasí a klima a poskytovat nezbytné služby.

Pokrok při řešení těchto problémů by IPCC měl umožnit zodpovězení některých zbývajících otázek ve Čtvrté hodnotící zprávě, jež je plánována na rok 2007. Zpráva IPCC se mimo jiné zaměří na snižování nejistot a poskytování lepších předpovědí na úrovni jednotlivých států a bude-li to možné i povodí. V tomto ohledu je dobré připomenout, že Světový summit o udržitelném rozvoji (WSSD), který se konal v roce 2002 v jihoafrickém Johannesburgu, vyzval k obnovení závazků řešit náročné úkoly týkající se zmírňování chudoby, změn ve spotřebitelském a výrobním chování, zmírňování přírodních katastrof a ochrany a řízení přírodních zdrojů pro hospodářský a společenský rozvoj.

MZ 2003/1, ročník 56, str. 26-27

2002

ZMÍRŇOVÁNÍ ÚČINKŮ POVĚTRNOSTNÍCH A KLIMATICKÝCH EXTRÉMŮ

(Zkrácená verze poselství generálního tajemníka SMO G. O. P. Obasiho k Světovému meteorologickému dnu)

Světovým meteorologickým dnem si připomínáme Úmluvu o Světové meteorologické organizaci, která vstoupila v platnost dne 23. března 1950. Tento den SMO každoročně slaví a přitom se zaměřuje na některé téma aktuálního zájmu. Tématem Světového meteorologického dne roku 2002 je Zmírňování účinků povětrnostních a klimatických extrémů. Bylo zvoleno jako uznání významného příspěvku národních meteorologických a hydrologických služeb (NMHS) a SMO k trvale udržitelnému rozvoji pomocí příprav na extrémní povětrnostní, klimatické a hydrologické jevy a zamezení nebo zmírnění jejich neblahých důsledků.

Další motivací této volby je také skutečnost, že v roce 2002 se v Johannesburgu v Jižní Africe uskuteční Světový summit o trvale udržitelném rozvoji. Summit se bude zabývat posouzením realizace Agendy 21 Konference OSN o životním prostředí a rozvoji (UNCED), konané v roce 1992 v brazilském Riu de Janeiro. Vezme též v úvahu Deklaraci vydanou Summitem tisíciletí OSN a průběžné aktivity při zmírňování důsledků katastrof, včetně činností v rámci Mezinárodní strategie omezení následků přírodních katastrof (ISDR), což je zastřešující iniciativa OSN zaměřená na omezení katastrof, kde SMO vede Pracovní skupinu klimatu a přírodních katastrof.

Volba tématu odpovídá době, neboť stále se opakující události spojené s počasím, podnebím a vodou postihují lidstvo a odhalují jeho zranitelnost. Tornáda a krupobití představují rozsahem nevelké povětrnostní systémy, jež sice trvají jenom několik minut a působí v rozsahu několika set metrů, ale přesto jsou velmi destruktivní. Bouřlivé větry, vzduté hladiny moří a záplavy jsou doprovodné jevy bouřkových systémů působících v rozsahu stovek kilometrů, v trvání od několika hodin do několika dní. Klimatické anomálie, například ty, jež způsobují sucho, trvají celá roční období i déle. Zavedená společenství si sice vybudovala vlastní infrastrukturu a prosperují v rámci celkového průběhu místního klimatu, jemuž se přizpůsobila, přesto mohou mimořádné jevy vymykající se jeho obvyklému rámci způsobit katastrofální ekologické, hospodářské a sociální důsledky.

Podle odhadů si přírodní katastrofy každoročně vyžádají téměř 250 tisíc obětí na životech a náklady ve výši 50 až 100 miliard dolarů. Ze statistik vyplývá rostoucí počet těchto nebezpečí, včetně sucha, záplav a větrných smrští. Největší počet lidí byl postižen záplavami, zatímco největší počet úmrtí způsobilo sucho a hlad.

K posouzení krátkodobé a dlouhodobé zranitelnosti a citlivosti různých společenství na povětrnostní a klimatická nebezpečí i k zajištění odpovídající připravenosti je zapotřebí dlouhodobých řad klimatických údajů a souvisejících oborových informací. Z hlediska účinné přípravy a prevence nám zkušeností ukazují, že jedním z nejefektivnějších opatření ke snížení škod je fungující systém včasného varování.

Každý plán zmírňování katastrof by měl vzít v úvahu široké spektrum povětrnostních, klimatických a hydrologických jevů, které by daný region mohly postihnout. Intenzivní bouřky s doprovodnými jevy, jako jsou např. tornáda, blesky, kru¬ pobití, silné větry, prašné a písečné bouře, vodní smrště a průtrže mračen, možná netrvají dlouho, jejich průběh je však o to prudší. Celosvětové ztráty v zemědělství činí každoročně asi 200 milionů dolarů. Během typického roku zabije blesk v USA více lidí než hurikány, tornáda a zimní bouře dohromady.

Mezi další jevy a s nimi spojené události způsobující ztráty na životech a škody na majetku patří cyklony v tropických a středních zeměpisných šířkách, monzuny, vlny veder a mrazů, blizardy a El Niňo. Dlouhodobě bude trvale udržitelný rozvoj z velké míry určován predikovanými klimatickými změnami a jejich vlivem na stoupající hladiny moří, zemědělství, vodní zdroje a související přírodní katastrofy.

Programy a činnost SMO, zejména v rámci Světové služby počasí, zajišťují komplexní program pozemních a dálkových pozorování, jakož i svobodnou a neomezenou výměnu dat a odvozených produktů nezbytných k předpovědím a ke včasnému varování o mimořádných povětrnostních podmínkách, předpovědím záplav a monitorování klimatického systému. Páteří monitorovacího systému je asi 10 tisíc pozemních stanic, tisíc aerologických radiosondážních stanic, několik stovek radiolokátorů, více než 300 leteckých systémů pro vysílání a přenos meteorologických dat zajišťujících více než 75 tisíc pozorování denně, přes 7 tisíc dobrovolných pozorovacích plavidel, šest kvazipolárních a čtyři geostacionární družice, globální síť vodoměrných stanic a skoro 250 globálních a regionálních stanic programu Globální sledování atmosféry, které sledují chemické složení ovzduší (skleníkové plyny, ozon, znečišťující látky atd.). Je plánováno další využití příslušných údajů z environmentálních družic monitorujících nebezpečné povětrnostní jevy. SMO zajišťuje každému státu každodenní přístup k těmto údajům a informacím, zejména na podporu bezpečnosti života a majetku.

Sběr a vzájemná výměna včasných a spolehlivých pozorovaných hodnot a zpracovaných informací, včetně předpovědi počasí a varování, mezi NHMS je zajištěna pomocí globálního telekomunikačního systému SMO, jenž spočívá v účelové vysokorychlostní telekomunikační síti. SMO také koordinuje společné úsilí při zpracování těchto dat pro společné využití a v rámci pomoci rozvojovým zemím při získávání a lepším využití progresivních produktů z rozvinutých středisek na celém světě. V této souvislosti poskytuje 25 regionálních specializovaných meteorologických středisek předpovědi počasí a zpracovává regionálně zaměřené produkty, včetně poradenství o jevech, jako jsou např. tropické cyklony, sucha, záplavy, lesní požáry, chemické a jaderné odpady náhodou uvolněné do ovzduší, sopečný popel a další znečišťující látky. V rámci řady programů SMO, včetně světového programu výzkumu počasí, se předpověď těchto jevů dále zkvalitňuje.

Za účelem dlouhodobé připravenosti a preventivních opatření byly vyvinuty klimatické modely vycházející z globálních souborů údajů, s cílem pochopit a předpovídat variabilitu klimatu a jeho změny. Klimatické předpovědní modely by postupně měly poskytnout včasné varování o významných klimatických jevech důležitých pro analýzu dlouhodobé zranitelnosti, posouzení nebezpečí, připravenost a možnou prevenci.

Soubory klimatických údajů kromě své užitečnosti v klimatických předpovědích jsou také zásadního významu v příbuzných společensko-hospodářských a ekologických aplikacích, i z hlediska včasného varování a posouzení nebezpečí. SMO proto koordinuje projekt transferu technologií, v jehož rámci bylo přes 130 rozvojových zemí vybaveno počítači a programovým vybavením pro klimatologickou databázi CLICOM a CLIDATA s aktivní účastí České republiky.

V rámci celosvětového úsilí zaměřeného na zmírňování katastrof SMO úzce spolupracuje s dalšími organizacemi OSN i s regionálními a mezinárodními organizacemi např. ve zdravotnictví, zemědělství a lesnictví, vodohospodářství apod. Z hlediska dlouhodobé strategie zapůsobil Mezivládní panel pro klimatickou změnu, působící v rámci SMO/UNEP, jako katalyzátor a stimulátor mezioborových studií, které identifikovaly možné důsledky extrémních klimatických změn přes hranice jednotlivých odvětví.

Na národní úrovni poskytují NHMS informace a služby týkající se počasí, podnebí a vod. Působí také jako celostátní střediska mezivládní spolupráce a koordinace v těchto oblastech, jimž SMO za podpory svých 185 členů poskytuje celkový operativní rámec. Propojení národních, regionálních a globálních informací a produktů je nezbytné ke včasnému varování o mimořádných povětrnostních situacích a klimatických změnách. SMO se také snaží zajistit rozvoj a další zlepšení možností všech NHMS.

Úspěch úsilí vynakládaného na mezinárodní, regionální a národní úrovni při zmírňování katastrof také spočívá v

posílení základních institucionálních a právních podmínek místních organizací zaměřených na zajištění připravenosti na katastrofy, včetně nevládních organizací, uvnitř politického rámce státních a místních orgánů,
sjednocení místních struktur připravenosti na katastrofy s národními a regionálními aktivitami i se sousedními zeměmi v případě přeshraničního nebezpečí a s mezinárodními strukturami organizací jako SMO,
zajištění výuky a integračních aspektů zmírňování katastrof ve výchovně-vzdělávacích institucích a v různých oblastech připravenosti na katastrofy pro odborníky a specialisty působící na místní a národní úrovni,
iniciativě při svépomocných činnostech.

Programy a činnost SMO se zaměřují na překonání stávajících rozdílů mezi úrovní příslušných služeb poskytovaných rozvinutými zeměmi a jejich úrovní v rozvojových zemích. Tato nerovnost je předmětem vážných obav všech členů, vzhledem k velké míře vzájemné závislosti nezbytné ke zmírňování důsledků katastrof. Je nezbytné, aby vlády svým NHMS poskytovaly vhodnou podporu a služby v oblasti základní celostátní meteorologické a hydrologické infrastruktury, zejména s ohledem na snižování citlivosti na extrémní jevy.

Zdeněk Horký, MZ 2002/1, ročník 55, str. 21-22

2001

PŘÍNOS DOBROVOLNÍKŮ KE SLEDOVÁNÍ POČASÍ, PODNEBÍ A VODY

„Jednotliví dobrovolníci sdílejí bez ohledu na své profesní zaměření a původní vzdělání okouzlení meteorologickými a hydrologickými jevy. Mezi jejich nejběžnější osobní charakteristiky patří vytrvalost a osobní angažovanost. Nezřídka lze potkat dobrovolníky, kteří slouží již více než padesát let, či jednotlivce navazující po druhou i třetí generaci na dobro- volnickou tradici svých předků “.

Působivá citace z poselství generálního tajemníka SMO G.O. P. Obasiho přibližuje doslova charismatickým způsobem heslo letošního Světového meteorologického dne (SMD), které bylo vyhlášeno ve shodě s tématem Mezinárodního roku dobrovolníků deklarovaným v roce 2001 OSN. SMO se tím připojuje k světovému společenství a vzdává hold dobrovolníkům, kteří významným způsobem přispívají k meteorologii, hydrologii a příbuzným geofyzikálním oborům. Lze bez nadsázky uvést, že bez příspěvků dobrovolných pozorovatelů by historie meteorologie byla významně ochuzena. Již od samého počátku rozvoje našich oborů pomáhali meteorologům a hydrologům v operativní činnosti dobrovolníci a jejich sítě. Činnost dobrovolníků je velmi široká, počínaje pozorováním srážek přes péči o chod celých klimatologických či agrometeorologických stanic až po propagaci těchto oborů. Ve většině států jsou dobrovolní pozorovatelé součástí národních meteorologických a hydrologických služeb (NMHS). Na důkaz uznání udělují NMHS dlouhodobě působícím dobrovolníkům čestná uznání, diplomy a jiná ocenění.

Přínos dobrovolných pozorovatelů u nás je historicky doložitelný. Již v publikaci [1] je uveden výčet 13 jmen pozorovatelů, činných nejméně 25 let – většinou od 70. a 80. let 19. století. Nutno podotknout, že před rokem 1918 nebyli dobrovolní pozorovatelé vůbec honorováni. Po vzniku samostatného státu rostl postupně počet pozorovatelů na území Čech, Moravy a Slezska. Staniční síť tvořily stanice meteorologické, srážkoměrné, agrometeorologické a spravoval je jak Státní ústav meteorologický (SÚM), tak i další organizace – např. Výzkumné ústavy zemědělské, Státní ústav hydrologický, Státní ústav bioklimatický. SÚM stanovil jednoznačné podmínky pro všechny stanice zařazené do jeho sítě, a to:

výhodná poloha pro umístění přístrojů,
možnost víceleté činnosti stanice,
nejméně jeden zástupce pozorovatele za účelem zamezení mezer v pozorování,
přesné zachování pozorovacích dob 7, 14, 21 hodin a sledování počasí i mimo tyto termíny,
vyplňování a úplné propočítávání měsíčních výkazů pozorovacích i pravidelné jejich zasílání ústavu co nejdříve po uplynutí měsíce,
souhlas s honorářem 150-200 Kč ročně.

K pozorování vydal ústav dva návody, psychrometrické, hygrometrické i počítací tabulky, jakož i 16 oběžníků v české i německé řeči. Každé nové stanici byly zapůjčeny potřebné pří-stroje: psychrometr (suchý a vlhký teploměr), maximální-minimální teploměr, vlasový vlhkoměr, větrná korouhev a též srážkoměr (pokud nebyla dosud v síti Státního ústavu hydrologického). Stanicím při školách byl z výchovných důvodů zapůjčován i aneroid. Náklady na odměny vyplacené v roce 1927 dosáhly 54 000 Kč, včetně vojenských stanic. O mimořádném vkladu dobrovolníků svědčí citace z publikace [1]: „…přátelské projevy se strany pozorovatelů svědčí o ideálním nazírání na věc.. .Vyskytly se případy, že pozorovatel, nemaje zástupce, zřekl se dovolené, aby nepřerušil pozorování anebo, že vynaložil sám ze svých prostředků na opravu stanice značnou částku Rozvoj staniční sítě v prvé republice dokumentuje publikace [2]: v abecedním seznamu se všemi důležitými charakteristikami (druh stanice, umístění, zeměpisné souřadnice, výška n. m., zřízení stanice, správce, pozorovatel) je uvedeno 1 001 stanic v zemi České, 440 v zemi Moravskoslezské, 716 v zemi Slovenské a 124 v zemi Podkarpatské.

V současné době pracuje pro ČHMŮ přes 3 000 dobrovolných pozorovatelů na úseku meteorologie, hydrologie a čistoty ovzduší. Jejich operativní i metodické řízení zajišťují regionální pobočky. Pracovní náplň a metodiky činnosti sítě jsou ve značné míře unifikovány SMO. Přesto, že tržní principy v současné době převládají, odměny dobrovolným pozorovatelům tomu jistě neodpovídají. Můžeme dokonce tvrdit, že většina z dobrovolníků vykonává tuto práci jako jisté altruistické poslání a navazuje tak na dílo svých předchůdců. Při příležitosti 80. výročí založení ústavu v roce 1999 obdrželi zasloužilí pozorovatelé čestné diplomy a keramické plakety. I přes pokračující automatizaci staniční sítě a uplatňování sofistikovaných metod a pracovních postupů bude i nadále služba dobrovolných pozorovatelů vítaným a nezbytným příspěvkem pro naši meteorologickou službu i světové společenství.

Literatura

[1] Státní ústav meteorologický v prvním desetiletí republiky 1918-1920. Praha, SMÚ 1928. 91 s.

[2] Seznam povětrnostních stanic na území Československé republiky podle stavu ze dne 1. ledna 1936. Praha, Státní komise poradního komitétu státních ústavů pro meteorologii a hydrologii 1937. 252 s.

Zdeněk Horký, MZ 2001/1, ročník 54, str. 23

2000

SVĚTOVÁ METEOROLOGICKÁ ORGANIZACE – 50 LET SLUŽEB VEŘEJNOSTI

Dne 23. března 1950 se z nevládní Mezinárodní meteorologické organizace (MMO) stala mezivládní Světová meteorologická organizace (SMO), od roku 1951 působící jako specializovaná agentura OSN. Letošní oslavy Světového meteorologického dne (SMD), spojené s datem 23. března, jsou příležitostí k zamyšlení nad úspěšností SMO založené s cílem využít jedinečné skutečnosti, že povětrnostní podmínky a klima nejsou limitovány politicky ani hospodářsky, což umožňuje celosvětovou spolupráci v oblasti meteorologických, hydrologických a příbuzných pozorování, standardizaci a výměnu příslušných dat a jejich praktickou aplikaci k podpoře sociálně-ekonomických aktivit citlivých na vliv počasí, jako jsou zemědělství, vodohospodářství, letectví, doprava apod. O tom, že principy této spolupráce našly plné uplatnění, svědčí skutečnost, že ze 192 členských zemí OSN, je 185 organizováno v současné době v SMO – před padesáti lety to bylo třicet zakladatelských zemi.

K efektivitě své činnosti potřebují meteorologické služby velké množství dat z pozorovacích stanic uspořádaných ve fungujících sítích. Na principu vytváření sítí byly také koncipovány a uskutečňovány všechny důležité programy SMO. Silným podnětem k procesu vytváření sítí se stal nástup satelitní techniky v 60. letech, ze kterého vyplynula i rezoluce OSN z roku 1961 o mezinárodní spolupráci při mírovém využití kosmu. S plnou důvěryhodností lze uvést, že provozované programy splnily očekávání a přispěly výrazným způsobem k efektivitě jednotlivých národních hydrometeorologických služeb (NHMS). Výčet a stručná charakteristika základních programů SMO tuto skutečnost jenom potvrdí.

GOOS (Global Ozone Observing System) – Globální ozonový pozorovací systém, vznikl v roce 1957 a později byl transformován do programu GAW (Global Atmosphere Watch) – Globální sledování atmosféry. Tento program umožnil SMO již od počátku 70. let významným způsobem přispět k ochraně životního prostředí. Realizace programu přispěla k zavedení programu OSN s názvem UNEP (United Nations Environment Programme) – Program OSN pro přírodní prostředí. Již v roce 1975 zveřejnila SMO první vědecké prohlášení o změnách ozonové vrstvy a v roce 1977 byl formulován první Mezinárodní akční plán na ochranu ozonové vrstvy. Na základě dalších pozorování byla přijata Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy (1985) a Montrealský protokol (1987) s následnými doplňky. GAW kromě ozonových měření zajišťuje prostřednictvím 340 stanic v 80 zemích, včetně 22 globálních stanic, měření pro dlouhodobou bilanci skleníkových plynů a aerosolů, i složitých v atmosféře probíhajících chemických procesů.
WWW (World Weather Watch) – Světová služba počasí, základní program SMO, zahájen v roce 1963. V současné době zajišťuje koordinaci sběru, zpracování a šíření standardizovaných meteorologických a oceánografických dat z polárních a geostacionárních družic, 10 tisíc pozemních stanic, 1 tisíce aerologických stanic, 7 300 plavidel, 300 zakotvených a 600 volně plujících bójí a 3 tisíc letounů, které denně poskytují přes 70 tisíc dalších pozorování. Koordinovaná síť tří Světových meteorologických center, 34 Regionálních meteorologických center a 185 Národních meteorologických center provádí každodenně sběr, zpracování a přenos v reálném čase více než 15 milionů znaků dat a 2 tisíc povětrnostních map po celém světě.
WCP (World Cimate Programme) – Světový klimatický program, zavedený v roce 1979 po První světové konferenci o klimatu. Program vedl k posílení možností členských zemí v oblasti sledování klimatu, zjišťování klimatických změn, budování klimatologických databází, udržování historických záznamů o počasí aj. Významnou složkou tohoto programu je WCRP (World Climate Research Programme) – Světový klimatický výzkumný program, zaměřený na koordinaci výzkumu klimatického systému, jeho proměnlivosti a předvídatelnosti v rámci nejrůznějších projektů. Poznatky získané v rámci tohoto programu umožnily Mezivládnímu výboru SMO/UNEP pro klimatickou změnu (IPCC) posoudit informace o klimatické změně ajejím možném dopadu a formulovat strategie jak na tyto změny reagovat. Na základě spolupráce s dalšími partnery byly založeny další programy, např Globální systém sledování klimatu (GCOS), umožňující formulovat Klimatickou agendu (Climate Agenda), která slouží jako integrační rámec mezinárodních programů souvisejících s klimatem. Tyto projekty dále vedly k položení vědeckých základů kvalifikovaných předpovědí teplotních anomálií na styku oceánu a souše vlivem jevu El Niňo a s tím spojených změn atmosférické cirkulace. Informací se využívá při zajišťování připravenosti na katastrofy v těch částech světa, kde se vyskytují silné signály jevu El Niňo, i pri vytváření výhledů na regionální klima. Cílem nového systému CLIPS (Climate Information and Prediction Services – Služby klimatických informací a predikcí – je posílit kapacity národních meteorologických a hydrologických služeb při využívání pokroku dosaženého v klimatologii v oblastech, jako jsou např. plánování zásobování potravinami, vodohospodářství aj.
AMP (Applications of Meteorology Programme) – Program meteorologických aplikací, zahrnuje agrometeo-rologii, leteckou meteorologii, námořní meteorologii a přidružené oceánografické aktivity.
AREP (Atmospheric Research and Environment Programme) – Program výzkumu atmosféry a životního prostředí. Byl zahájen již v roce 1967 pod názvem GARP (Global Atmospheric Research Programme) ve spolupráci s mezinárodní radou pro vědu (ICSU). Tento program se svými modifikacemi a navazujícími experimenty významně přispěl k pokroku v oblasti předpovědi počasí. Jako příklad lze uvést Program pro výzkum tropických cyklonů zahájený v roce 1971. Na základě uplatnění výsledků programu se zlepšila předpověď tropického počasí a koordinace v oblasti varování. Snížil se pronikavě počet obětí tropických cyklonů (v Bangladéši 300 tisíc v roce 1971, 400 v roce 1994). Prostřednictvím plánu IDNDR (International Decade for Natural Disaster Reduction) – Mezinárodní dekáda věnovaná snižování následků přírodních pohrom i navazující Mezinárodní strategie pro zamezování pohrom – uskutečnila SMO řadu projektů spočívajících v zavádění kvalitnějších detekčních, předpovědních a varovných systémů se zaměřením na zmírnění společenských a hospodářských dopadů přírodních katastrof.

HWRP (Hydrology and Water Resources Programme) -Program hydrologie a vodních zdrojů. Patří sem HOMS (Hydrological Operational Multipurpose System) – Hydrologický víceúčelový operativní podprogram, založený v 80. letech a WHYCOS (World Hydrological Cycle Observing System) – Světový hydrologický pozorovací systém, založený v 90. letech. Tyto programy se zabývají vyhodnocováním množství a kvality vodních zdrojů, problematikou zmírňování nebezpečí souvisejících s vodou, dopady nedostatku vody apod. (Odhaduje se, že do roku 2025 mohou asi dvě třetiny světové populace čelit právě nedostatku vody.)
ETRP (Education and Training Programme) – Program pro výchovu a vzdělávání, umožňuje odborný personální rozvoj pracovníků národních služeb. Za posledních dvacet let obdrželo stipendia SMO na podporu studia ve vzdělávacích institucích národních služeb nebo na regionálních školicích střediscích 400 osob ročně.
TCO (Technical Cooperation Programme) – Program technické spolupráce, je zaměřen na národní hydrometeorologické služby rozvojových zemí a zemí s přechodovou ekonomikou.
RP (Regional Programme) – Regionální program, soustřeďuje projekty technického a regionálního rozvoje. Cílem je překonat rozdíly mezi rozvíjejícími se a rozvinutými státy.

Během uplynulých deseti let realizovala SMO programy v hodnotě 200 milionů USD, zaměřené na podporu technického a regionálního rozvoje.

Národní meteorologická služba České republiky

Československá (od roku 1993 Česká) hydrometeorologická služba (ČHMS) byla jednou ze třiceti zakládajících členů SMO. Prvním generálním sekretářem SMO byl pražský Němec Gustav Swoboda, do svého útěku před fašismem občan Československa. O vysoké prestiži CHMS svědčí i skutečnost, že stálý zástupce CR byl několikrát zvolen do vrcholného orgánu SMO – Výkonné rady, naposledy na období 1995-1999. Od roku 1971 je Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) Regionálním telekomunikačním centrem v systému Světové služby počasí. V současné době je v ČHMÚ v Praze na superpočítači aplikován a počítán numerický model předpovědi počasí ALADIN – výsledky jsou distribuovány do šesti středoevropských zemí, které jsou sdruženy ve společném projektu pod názvem LACE (kromě ČR, Chorvatsko, Maďarsko, Rakousko, Slovensko, Slovinsko).

Díky své institucionalizaci již v roce 1919 mohla ČHMS plnit všechny úkoly mezinárodního společenství na vysoké úrovni. Důležitým faktorem byly materiální i personální předpoklady, zahrnující staniční síť (profesionální i dobrovolničtí pozorovatelé), přístrojové vybavení, telekomunikační spojení i dostatek schopných odborníků. V současné době je ČHMS reprezentovaná především ČHMÚ, i když meteorologií se zabývají i další organizace a instituce (např. Ústav fyziky atmosféry AV ČR, Armáda ČR, vysoké školy). Rozsah činnosti centrální instituce služby, ČHMÚ, který vykonává funkci ústředního ústavu ČR pro obory čistoty ovzduší, hydrologie, jakost vody, klimatologie a meteorologie a zajišťuje odborné služby v těchto oborech pro státní správu, umožňuje účinnou integraci pozorovacích sítí a předpovědní a varovné služby. Ústav, kromě ústředí v Praze a sedmi regionálních poboček, spravuje více než třicet profesionálních stanic a observatoří, které doplňuje okolo 3 000 dobrovolnických pozorovatelů. Je využíváno technologické zázemí, jako jsou družice, meteorologické radiolokátory, plně automatizované měřicí stanice, internet.

Je obtížné stručně popsat činnost ČHMÚ. Veřejnosti je znám především z předpovědí počasí v médiích či z vyhlašování smogových situací. K velmi důležitým činnostem patří předpovědní povodňová služba, kterou ČHMÚ zabezpečuje ve spolupráci se správci vodních toků (Povodí). Předpovědní povodňová služba sleduje aktuální vývoj meteorologické i hydrologické situace v hlásné síti vodoměrných stanic na tocích, zpracovává a vydává denně předpověď průtoků pro 18 předpovědních profilů na hlavních tocích. V době povodní se rozsah přepovědí podle potřeby zvyšuje. Další možnosti týkající se předstihu hydrologických předpovědí spočívají v zavedení moderních hydrologických modelů, což je finančně náročné. K dalším významným činnostem ústavu patří meteorologické zajišťování civilního letectví, znalecká činnost, vytváření databází o klimatických podmínkách, množství a kvalitě vod, čistotě ovzduší a další specializované činnosti.

Podle konzervativních odhadů činí ve většině zemí poměr přínosu povětrnostních a klimatických informací k nákladům vynaloženým na jejich pořízení 10:1. Přírodní katastrofy si na světě každoročně vyžádají na 250 tisíc životů, škody na majetku činí 50 až 100 miliard USD. Ze statistik za celé století vyplývá, že původ asi 70 % všech přírodních katastrof je charakteru meteorologického nebo hydrologického, včetně povodní, sucha, bouří, sesuvů půdy, lesních požárů, zamoření hmyzem. Údaje z našeho území tyto skutečnosti potvrzují, vždyť jenom finanční škody z povodní dosáhly od roku 1997 více než 70 miliard korun při více než 60 obětech na životu. Je nepochybné, že investice vložené do rozvoje NHMS jsou mimořádně efektivní, protože kvalitnější předpovědi jsou nedocenitelné nejen pro celé spektrum společensko-hospodářských aktivit, ale také z hlediska vydávání včasného varování o přírodních pohromách spojených s povětrnostní situací, resp. klimatem.

Zdeněk Horký, MZ 2000/2, ročník 53, str. 53-54

1999

POČASÍ, PODNEBÍ A ZDRAVÍ

(Světový meteorologický den, 23. 3. 1999)

Světovým meteorologickým dnem si připomínáme den 23. března 1950, kdy vstoupila v platnost Konvence Světové meteorologické organizace. SMO toto výročí slaví každý rok a vždy se zaměřuje na jedno vybrané téma. Volba hesla „Počasí, podnebí a zdraví” pro rok 1999 je zejména vhodná v době, kdy se různá společenství na celém světě snaží vzpamatovat z nedávných přírodních katastrof, ptají se na důvody jejich vzniku a na to, zdaje možné omezit ekonomické a zdravotní dopady těchto projevů v budoucnosti.

Lidské bytosti reagují fyziologicky na řadu atmosférických podmínek, včetně teploty, vlhkosti, větru, slunečního záření a znečištění ovzduší. Lidé sice mají značnou schopnost přizpůsobovat se nejrůznějším typům podnebí a životního prostředí, ale zůstávají zranitelní vůči podstatným změnám vnějších meteorologických podmínek. Ve většině zemí mohou lidé pohodlně žít v rozsahu teplot od 17 do 31 °C, avšak zvýšení vnitřní tělesné teploty nad 40,6 °C působením teploty okolního prostředí může vést ke smrti úpalem. Vědci také zjistili, že během horka umírá na některé nemoci (např. infarkt myokardu) mnohem více lidí než v chladném období. Lidské reakce však závisí nejen na teplotě, ale i na vlhkosti a větru. I městské obyvatelstvo je mnohem zranitelnější než obyvatelstvo venkovské.

Vzduch kolem nás je plný pevných částic a plynů, jako jsou pyl, spory hub a toxické emise. Všechny ovlivňují naše zdraví. Kromě toho mohou být rozsáhlé oblasti v závislosti na meteorologických podmínkách negativně ovlivněny kyselým deštěm a toxickými suchými depozicemi, které kontaminují zemědělskou půdu, lesy, vodní zdroje a ryby. Místní účinky znečištění, jako je smog a koncentrace přízemního ozonu, spolu s přítomností některých pylů v ovzduší, jsou již spojovány s akutními záchvaty astmatu a dalších respiračních chorob. Počet potenciálně ohrožených lidí se mění v závislosti na směru větru a na vlhkosti, neboť tyto dva jevy podporují buď rozptýlení, nebo naopak koncentrování znečišťujících látek a pylů.

V jiných případech není sice vazba mezi počasím, podnebím a zdravím přímá, ale o nic méně významná. Například stratosférický ozon stíní zemský povrch před ultrafialovým slunečním zářením, které je škodlivé pro všechny živočichy i rostliny. Odbourávání ozonové vrstvy může tedy vést k vážným zdravotním důsledkům. Z mnoha epidemiologických studií vyplývá, že záření UV-B způsobuje u lidí se světlou pletí rakovinu kůže a že nabourávání ozonové vrstvy může vést ke zvýšenému výskytu této nemoci.

Jako příklad zdravotních důsledků každoročních změn počasí můžeme uvést nedávné výskyty jevu El Nino. V některých oblastech světa se sucha vyskytují častěji a jsou intenzivnější během a bezprostředně po epizodě El Nino, v jiných oblastech může naopak docházet k mimořádným srážkám. Celkový účinek El Niňo je tak silný, že globální břemeno přírodních katastrof je v roce následujícím po nástupu tohoto jevu vždy větší než v roce předchozím, s důsledky na zdraví postižené populace. Studie provedené v poslední době také prokázaly, že existuje vazba mezi El Niňo a epidemickým výskytem některým nemocí, jako je např. malárie, horečka Rift Valley (hepatitis enzootica) a virová a další přenosná onemocnění, jejichž výskyt se vždy po intenzivním dešti zvýší.

Lidstvo již dlouhá léta vyčerpává nadměrně řadu přírodních zdrojů a narušuje životní prostředí zejména antropogen-ní činností (průmysl, doprava, těžba nerostných surovin). Souhrnný dopad lidských činností dosáhl v současné době nevídaného globálního rozměru. Mezinárodní komise pro klimatickou změnu dospěla k závěru, že „z množství důkazů vyplývá zřetelný lidský vliv na globální klima”. Sílí povědomí o skutečnosti, že klimatická změna směrem k teplejšímu světu pravděpodobně ovlivní zdraví lidské populace. I když posouzení případných vlivů klimatické změny na zdraví je složité, prohloubení našich znalostí o vazbách mezi klimatem, počasím a zdravím nám pomůže při předvídání dopadů a přijímání vhodných ochranných opatření.

Z dosavadních poznatků o vztazích mezi počasím, podnebím, resp. kolísáním klimatu a lidským zdravím vyplývá několik závěrů:

Národní meteorologické a hydrologické služby a hygienické orgány by měly zahájit, resp. posílit činnosti souvisící s věcnou informovaností a poskytováním údajů, jako jsou ukazatelé životní pohody, varování před znečištěním, hodnoty výskytu pylu a prachu apod.
Měla by být posílena vzájemná institucionální spolupráce při řešení potenciálních zdravotních nebezpečí v důsledku přírodních katastrof. Zkušenosti ukazují, že kvalitnější předpovědi počasí již zachránily miliony životů před tropickými cyklony, záplavami a dalšími závažnými událostmi. Členské země SMO si pravidelně vyměňují meteorologické informace v rámci Světové služby počasí a těchto informací využívají ke zkvalitňování svých předpovědních kapacit a k vydávání varování před katastrofami způsobenými počasím.
Národní meteorologické a hydrologické služby by mohly hygienickým orgánům předávat pravidelné sezónní předpovědi k využití při plánování. Značného pokroku bylo přitom dosaženo v oblasti sezónních predikcí, díky pracím realizovaným v rámci Světového klimatického programu a národních modifikací – v ČR Národní klimatický program. Je pravděpodobné, že během deseti let budou zavedeny nové služby vycházející ze sezónních predikcí.
Národní meteorologické a hydrologické služby by mohly dále přispívat k efektivnímu využívání nedostatkových vodních zdrojů zejména v polopouštních oblastech a oblastech pravidelného období sucha a k posouzení jakosti a množství vody. Právě meteorologické a hydrologické informace přispívají ke zkvalitnění zemědělské produkce a ke snížení znečištění zemědělskými a dalšími přípravky, které způsobují špatný zdravotní stav a zhoršování životního prostředí.
Na místní úrovni je nezbytné vyjadřovat informace o podnebí a počasí tak, aby byly srozumitelné v kontextu místních znalostí a vnímání. SMO vyvíjí úsilí, aby národní meteorologické a hydrologické služby byly schopné poskytovat vodítka rozhodujícím činitelům a pracovníkům zdravotnických služeb. Zejména projekt SMO „Služba klimatických informací a predikcí” (CLIPS), jehož cílem je zajistit poskytování klimatických informací a krátkodobých predikcí, představuje účinný prostředek pro spolupráci s orgány veřejného zdravotnictví. Na tomto úseku je nezbytné zaplnit řadu informačních mezer s pomocí místních studií o zdravotních dopadech krátkodobých výkyvů počasí a podnebí.

Letošní oslavy Světového meteorologického dne zaměřené na téma Počasí, podnebí a zdraví dávají vládám, široké veřejnosti i sdělovacím prostředkům příležitost uvědomit si v plné míře obsahovou souvztažnost zvoleného hesla. Úspěch při uplatňování klimatických a povětrnostních informací a znalostí ke zlepšování lidského zdraví lze dosáhnout jenom vzájemnou spoluprací všech zainteresovaných účastníků.

(Zpracováno podle poselství generálního tajemníka SMO prof. G. O. P. Obasiho).

Zdeněk Horký, MZ 1999/2, ročník 52, str. 59-60

1998

POČASÍ, OCEÁNY A LIDSKÁ ČINNOST

(Světový meteorologický den – 23. březen 1998)

Pro rok 1998 stanovila Světová meteorologická organizace téma Světového meteorologického dne (SMD) – Počasí, oceány a lidská činnost (Weather, Oceans and Human Activity). Volba tohoto hesla je v souladu s rozhodnutím OSN, podle kterého byl rok 1998 označen jako „rok oceánů“, a v tomto duchu bude SMO participovat i na Světové výstavě (EXPO 98) v Portugalsku, pořádané s tímto tematickým zaměřením.

Opodstatněnost výběru tohoto hesla spočívá vtom, že dvě třetiny světové populace, včetně velkoměst nad 2.5 milionů obyvatel, žije v pobřežních oblastech. Oceány skýtají velké množství surovin, jako jsou mangan, měď, nikl, ropa a plyn, jejichž využití je pro lidstvo v blízké budoucnosti nezbytné. Kromě toho světové oceány poskytují i životně důležité zdroje potravy, energie, vody a uhlovodíků. Tyto zdroje jsou však stále více ohroženy lidskou činností, zejména průmyslovým znečištěním včetně dopravy, nadměrným rybolovem apod.

Stále intenzivnější průmyslové využití oceánů si vynutilo vznik globálního systému pozorování oceánů s cílem zajistit informace o povětrnostních podmínkách s předstihem na několik dnů. Úspěšná střednědobá předpověď přispívá k vyšší efektivitě příslušných činností.

Kromě ekonomického významu mají oceány velký vliv na globální klima i aktuální počasí. Jev El Niño jasně demonstruje souvislost mezi teplotou povrchu oceánů a ovlivňováním počasí a podnebí v různých částech světa. Naopak počasí a podnebí ovlivňuje oceány.

Např. v zimním období je nutné počítat s nebezpečím ledových ker z Arktidy a Antarktidy, které ohrožují námořní plavbu. Povětrnostní podmínky mají vliv i na příliv a odliv, které v kombinaci s jinými faktory mohou způsobit rozsáhlé záplavy – příkladem je Bangladéš, kde v roce 1970 zahynulo 300 000 lidí.

V přímořských státech je významná část národních meteorologických služeb zaměřena na poskytování povětrnostních předpovědí pro pobřežní oblasti. SMO poskytuje informace o počasí a klimatu pro námořní povětrnostní služby prostřednictvím Světové služby počasí (WWW). Tyto informace se týkají nejen obvyklých povětrnostních prvků (např. teplota, vítr), ale také „atypických“ (mořské vlny, ledové jevy apod.).

Data o počasí na moři jsou získávána z velkého množství obchodních plavidel, plovoucích a upevněných meteorologických bójí, vrtných plošin a samozřejmě i z meteorologických družic. SMO spolupracuje také s Mezinárodní oceánografickou komisí UNESCa, námořními organizacemi, obchodním loďstvem a naftovým průmyslem.

První mezinárodní konvence o zabezpečení životů na moři byla přijata již v roce 1905, předpovědi pro námořní linky a rybářské lodě byly přenášeny rádiem. Od roku 1988 se námořní komunikace zlepšila přijetím Globálního námořního nouzového a bezpečnostního systému (Global Maritime Distress and Safety System, GMDSS). Součástí tohoto systému jsou předpovědi a varování.

Rozvoj průmyslu a činností citlivých na průběh počasí na moři způsobily velký rozmach námořních povětrnostních služeb zejména v 1. polovině tohoto století. Služby musely reagovat na speciální požadavky lodních a naftařských společností.

V současné době se stále více projevuje znečištění oceánů jak v pobřežních zónách, tak i na moři (depozice těžkých kovů, organických látek, polychlorovaných bifenylů), které narušuje biochemické procesy. K pochopení atmosférických dopadů na oceány přispívá také program SMO nazvaný Globální pozorování atmosféry (Global Atmospheric Watch, GAW).

Národní meteorologické služby sehrávají důležitou roli i v oblasti turistiky a rekreačních sportů. Poskytují informace pro cestovní kanceláře i další zájemce o klimatické vhodnosti i aktuálním počasí. Předpovědi se např. týkají i hodnot ultrafialového slunečního záření.

Aktuálním problémem je nebezpečí tzv. klimatické změny. Proto byl již v roce 1988 ve spolupráci SMO s OSN zřízen Mezivládní Panel o klimatické změně (Intergovernmental Panel on Climate Change, IPCC). Pokud nedojde k nápravě, existuje nebezpečí, že by teplota na Zemi v důsledku působení celé řady faktorů (např. skleníkové plyny) mohla stoupnout až o 3.5 °C do roku 2100 a hladina oceánů pravděpodobně až o 50 cm. Důsledkem by bylo ohrožení existence ostrovů a zemí ležících na pobřeží. V této souvislosti se SMO obrací s výzvou na politiky, aby reflektovali toto nebezpečí a aby přijali účinná preventivní opatření vedoucí k redukci příčin i následků. Tato opatření by měla přispět k ochraně a trvale udržitelnému rozvoji oceánů.

SMO a národní meteorologické služby svými činnostmi přispívají k pochopení role oceánů a zároveň k prevenci a zmírnění nejzávažnějších důsledků globálního oteplení. Pochopení role oceánů v klimatickém systému přispívá k zachování tohoto životně důležitého zdroje pro příští generace lidstva.

K výročí Světového meteorologického dne i Světového dne vody, pro který bylo zvoleno heslo Podzemní vody – skryté bohatství, uspořádá Český hydrometeorologický ústav v sobotu 21. března Den otevřených dveří na všech svých profesionálních pracovištích kromě letecké meteorologické služby.

Zdeněk Horký – Marta Peřinová, MZ 1998/1, ročník 51, str. 22

1997

POČASÍ A VODA VE MĚSTECH

(Světový meteorologický den 1997)

Jako každý rok vyhlásila SMO na 23. března téma pro Světový meteorologický den. Pro letošní rok bylo vybráno heslo Počasí a voda ve městech, které navazuje na 2. konferenci Spojených národů zaměřenou na problematiku lidského osídlení (Habitat II), která se konala v červnu 1996 v Turecku.

Jde o téma velmi aktuální, protože nárůst populace ve městech klade zvýšené nároky na životní prostředí a zmenšující se neobnovitelné zdroje na Zemi. Proces postupující urbanizace je ilustrován skutečností, že v roce 1950 z celkové populace 2,5 miliardy lidí žila jedna třetina ve městech, ale k roku 2000 to bude již polovina z 6,2 miliardy lidí. Předpokládá se, že k roku 2025 budou dvě třetiny obyvatel žít ve městech. Důsledky na životní prostředí měst byly právě tématem již zmíněné konference OSN v Turecku, která reflektovala tyto vývojové trendy a jako priority stanovila:

přírodní katastrofy,
znečišťování ovzduší,
klimatická změna.

Přírodní katastrofy, představující nejvážnější ohrožení pro města (zemětřesení, tropické cyklony, záplavy, sucha, zamoření půdy apod.), mají za následek ztráty na životech a majetku a způsobují značné ekonomické škody. Statistiky ukazují, že extrémní meteorologické a hydrologické jevy způsobují asi 70 % přírodních pohrom. Města jsou zvláště zranitelná pro vysokou koncentraci obyvatelstva. Např. záplavy na řece Mississipi v roce 1993 způsobily škody vyšší než 10 miliard dolarů. (VČR představují škody způsobené povodněmi v průměru 500 milionů Kč ročně.)

V roce 1990 byl z rozhodnutí OSN zahájen program IDNDR (Mezinárodní dekáda pro omezování přírodních katastrof), který má za úkol snižovat dopady přírodních pohrom. Světová meteorologická organizace hraje klíčovou roli při realizaci této dekády, zejména prostřednictvím svých programů:

Světová služba počasí,
Výchovný a školicí program,
Program technické spolupráce.

SMO klade důraz na přípravu opatření v případě živelních pohrom: zlepšení systémů monitorování a varování, odhad možných rizik, informace pro veřejnost, osvětová a výchovná činnost.

Vliv urbanizace má také vážné dopady na životní prostředí, včetně dostupnosti zdrojů sladké vody. Celkové požadavky na vodu se dramaticky změnily během posledního století (mezi roky 1900 až 1995 stoupl celosvětově odběr sladké vody šestkrát. Tento nárůst je více než dvakrát vyšší než růst populace za stejnou dobu. K tomuto nárůstu přispívají i závlahy, průmyslový růst a zvyšující se spotřeba vody na osobu pro domácí a sanitární účely.

Je třeba se také zmínit, že 16 % populace má omezený přístup ke zdrojům pitné vody a v rozvojových zemích je to až 48 %. V narůstajících městských aglomeracích je stále obtížnější a dražší uspokojovat požadavky na vodu, kterou je často nutné dopravovat z velkých vzdáleností.

V místech, kde nedostatek vody způsobuje častá sucha, je nutné vyvinout příslušný monitoring. K tomu mohou přispět národní meteorologické a hydrologické služby zlepšováním výzkumu klimatu i předpovědní činností (extrémní události).

V místech, kde jsou omezené zdroje vody, je nutné zavést patřičná opatření, která zajistí sledování vodních zdrojů, včetně efektivního hospodaření s nimi. Dobrým příkladem je komplexní přístup řešení použitý pro povodí řeky Rýna.

Prostřednictvím programu Hydrologie a vodní zdroje SMO zajišťuje monitorování, ohodnocování a hospodaření s vodními zdroji. Důležitou roli sehrává Světový hydrologický pozorovací systém (WHYCOS). Ten se vyvíjí za účelem zlepšení našich vědomostí o světových vodních zdrojích s cílem identifikace jejich dostupnosti a zjištění budoucích potřeb, včetně patřičných řešení.

I městská infrastruktura výrazně ovlivňuje život obyvatel: počasí ve městech může být zcela odlišné od okolní krajiny. Pro toto lokální klima se ustálil název „městské tepelné ostrovy“. Je charakteristické změnami větru, teploty vzduchu, vlhkosti, atmosférických srážek i slunečního svitu, které působí společně se znečišťujícími látkami v atmosféře, jakými jsou zvýšená úroveň troposférického ozonu a chemické plyny produkované dopravou i průmyslem. Tyto faktory, stejně jako zvýšený tepelný stres a další vlivy, ohrožují zdraví obyvatel.

V kontextu se svými činnostmi, týkajícími se životního prostředí ve městech, SMO klade důraz na rozvoj a realizaci programu TRUCE (Tropical Urban Climate Experiment).

Jedním z dalších aspektů, který se týká i venkovské krajiny, je problém lokálního znečišťování a okyselování. Městské oblasti jsou hlavními zdroji různých typů emisí, jako oxid uhličitý, uhelnatý, siřičitý, oxidy dusíku a aerosoly, jejichž vliv sahá daleko za hranice města. Různé typy polutantů způsobujících okyselování jsou přenášeny větrem z městských aglomerací a přispívají jak k suché, tak i mokré depozici. Ta negativně ovlivňuje zemědělskou a lesní produkci i vodní zdroje.

Intenzivní využívání energie ve městech přispívá významně k emisi skleníkových plynů do atmosféry. Mezivládní panel o klimatické změně varuje, že pokud nebudou přijata účinná opatření, dojde před koncem příštího století k zvýšení průměrné teploty o 1 až 3 °C a zvýšení hladiny moří o 15 až 95 cm. To by mělo vážné následky pro lidská sídla při pobřežích a v nižších zeměpisných šířkách (zemědělství, biodiverzita, eroze půdy, pronikání slané vody).

SMO sehrává vedoucí roli v mezinárodním úsilí o sledování a ochranu životního prostředí prostřednictvím svých vědeckých programů, jako jsou např. Světový klimatický program, Program výzkumu atmosféry a životního prostředí, Program Hydrologie a vodní zdroje. Prostřednictvím spolupráce s OSN a Národními meteorologickými a hydrologický- mi službami členských zemí SMO podporuje odpovídající konvence, jako jsou např. Rámcová konvence Spojených národů o klimatické změně, probíhající jednání o Mezinárodní konvenci pro boj s desertifikací a Vídeňská konvence o ochraně ozonové vrstvy.

Téma Světového meteorologického dne 1997 poskytuje každému možnost posoudit důležitost příspěvku SMO a národních meteorologických a hydrologických služeb k zachování trvale udržitelného rozvoje měst a ochraně životů a majetků jak ve městech, tak i venkovských oblastech. Při této příležitosti se SMO obrací s výzvou na partnerské organizace i politiky, aby si uvědomili a ocenili význam služeb poskytovaných národními meteorologickými a hydrologický- mi službami pro zajištění přežití měst na naší planetě

K výročí Světového meteorologického dne i Světového dne vody, pro který bylo zvoleno heslo Je na světě dost vody?, uspořádá i letos Český hydrometeorologický ústav v sobotu22. března Den otevřených dveří na všech svých profesionálních pracovištích kromě letecké meteorologické služby. (Zpracováno z materiálů SMO.)

Zdeněk Horký – Marta Peřinová, MZ 1997/1, ročník 50, str. 31-32

1996

V roce 100. výročí moderních olympijských her zvolila Světová meteorologická organizace jako téma Světového meteorologického dne 1996 heslo Meteorologie ve službách sportu. V Českém hydrometeorologickém ústavu i ve Slovenském hydrometeorologickém ústavu proběhla řada akcí k tomuto dni. Přinášíme dva informativní články ze semináře pořádaného SHMÚ v Košicích a článek komentující Den otevřených dveří v ČHMÚ.

Redakce

METEOROLÓGIA A ŠPORT

Počasie zasahuje do všetkých oblastí Tudskej činnosti a priaznivo alebo nepriaznivo ju ovplyvňuje. Tohoročné ústředně heslo SMO upriamuje našu pozornosť právě na oblast’ činnosti, ktorá sa v prevažnej miere odohráva vonku za priameho vplyvu počasia na šport. Všetky významné športové podujatia, ako sú olympiády, majstrovstvá světa, univerziády zimných a letných športov, futbalové majstrovstvá apod., začínajú právě u meteorológov. Meteorologická Statistika vymedzí najpriaznivejšie obdobie z hradiska počasia a až potom začíná ostatná organizačná práca. Máme z tejto oblasti aj vlastně a čo hlavně dobré skúsenosti. Pri organizovaní zimných majstrovstiev světa v klasických disciplínách v roku 1970 vo Vysokých Tatrách vyhodnotil doc. Milan Nedělka a Jozef Petrek Klimatické poměry Štrbského Plesa a Chopku z hradiska vhodnosti pre zimné športy. Vymedzili vtedy obdobie od 14. do 28. februára ako najvhodnejšie z hladiska teplotných, sněhových i veterných pomerov. To isté zimné obdobie bolo zvolené aj pri organizovaní Světověj zimnej univerziády v Tatrách v roku 1987. Ak sa ešte památáme, týždeň pred obidvoma podujatiami bol kritický nedostatek sněhu, ale statistika nezlyhala a tesne pred majstrovstvami světa i pred univerziádou napadlo dostatek sněhu, dokonca v roku 1970 bola z toho sněhová kalamita, ktorá poriadaterom vtedy poriadne zamotala hlavu. To sú příklady, kedy vlastná skúsenosť nás poučila, že meteorológia v niektorých prípadoch je pre šport užitečná, dokonca nevyhnutná.

Iné vačšie športové podujatia, ktoré sú viazané na určité termíny, napr. v tenise grandslamové turnaje, v minulosti naše spartakiády a pod., nemóžu si zvolit’ obdobie najvačšej pravděpodobnosti priaznivého počasia, ale aj tak tu meteorológia hrá významnú a poprednú informačnú úlohu. Zase načriem do spomienok. Športové hry HMÚ sa poriadali obvykle v jarnom období. V roku 1980 ich poriadali Košice. Z hradiska organizácie, výběru miesta a podmienok ubytovania boli na najvyššej úrovni, počasie bolo však krajné nepriaznivé a niektoré športy sa ani nedokončili. Bola to irónia osudu, že hry HMÚ sa odohrávali za takých zlých poveternostných podmienok.

Vztah meteorológia a šport má však aj iné dimenzie. Přenesme sa od masovo organizovaných podujatí k individuálnym športom, ktoré sa odohrávajú vo vohiej přírodě. Naše horské oblasti, najma Tatranská, nám poskytujú k tomu dostatek námetov. Letná a zimná turistika, výkonné horolezectvo a skialpinizmus prinášajú nielen radostné zážitky vo voftiej přírodě, ale píšu aj stránky utrpení a zbytečných obětí. Zbytečných preto, lebo dnešná úroveň poznatkov o meteorologických procesoch a o nebezpečenstve z nich vyplývajúcich najma na horách je už na vysokej úrovni. Meteorologické predpovede počasia sú dnes každému přístupné cez širokú škálu masmédií a majů dostatočnú hlbku informácií a dostatečné časové rozpatie. A predsa každý rok dochádza v našich horách k desiatkam nehod, nešťastí a tragédií vyvolaných nerešpektovaním výstrah, podceněním nebezpečenstva a prehodnotením vlastných možností a sil.

Z evidencie Horskej služby vo Vysokých a Nízkých Tatrách som vybral údaje o úrazovosti a smrtelných prípadoch v týchto horských oblastiach za posledných 10 rokov.

Celkom je evidovaných 125 smrtelných úrazov vo Vysokých Tatrách v období 1986-1995a 901 smrtelných úrazov od začiatku evidencie do 31. 12. 1995.

Z tab. 1 vidieť, že vo Vysokých a Nízkých Tatrách dochádza zhodne v priemere ročně k 270 úrazom. Podier zimných a letných úrazov nemám vyčíslený, ale podia odhadu 4/5 úrazov sú v zimnom období pri pěstovaní zimných športov, najma v oblasti Nízkých Tatier.

Tab. 2 o příčinách nehod vo Vysokých Tatrách je len zo 6-ročného obdobia, kedy sa podrobnejšie začali zaznamenávat’ příčiny nehod a úrazov.

Tabulka velmi výřečné ukazuje, že poveternostné podmienky a návazné na nich zradovatelý povrch a neopatrnosť a nedisciplinovanosť sú hlavnými příčinami úrazovosti a nešťastí v horách.

Tu nastupuje nielen informačná, ale aj výchovná činnost’ meteorológie. Je potřebné neustále pripomínať a zdórazňovať v masmédiách aktuálně vyhlašované nebezpečenstva. Zvýšenie životného štandardu, dopravné možnosti do horských oblastí, ich rozrastajúca sa vybavenost, láka početných obyvatelův miest najma z nížinných oblastí do hór. Je však otázne, či tito příležitostní, ale dychtiví návštěvníci vysokohorského prostredia sú dostatečné vybavení vedomosťami o zvláštnostiach počasia v horách, či majů primeranú fyzickú zdatnost’, dostatečné a správné vybavenie výstroja a či dokážu byť disciplinovaní, ale i kritickí k svojim fyzickým schopnostiam. Výkonní, organizovaní športovci, ako horolezci, skialpinisti i vysokohorskí turisti, mali by povinné absolvovat meteorologické školenia, alebo aspoň přednášky so zameraním na zvláštnosti počasia v horách. Třeba si uvědomit’, že počasie na horách je iné ako na rovině. Obloha je modrejšia, slnkoje silnejšie,z hórdálej dovidíš, svetje krajší. Ale oblaky sú nižšie, vietor fúka silnejšie, teplota je chladnejšia a počasie nebezpečnejšie.

Ján Pribiš, MZ 1996/4, ročník 49, str. 118-119

1995

Meteorologické informace pro veřejnost

Výtah z dopisu generálního sekretáře WMO prof. Godwina O. P. Obasiho k Světovému meteorologickému dni 1995

K nejdůležitějším povinnostem všech národních meteorologických a hydrologických služeb patří zajišťování předpovědi počasí, výstrah a souvisejících informací, s cílem zajistit ochranu životů a majetku a přispět význačným způsobem k hospodářskému a společenskému rozvoji národů. NMHS se soustřeďují hlavně na to, jak aplikovat meteorologii, operativní hydrologii a souvztažné technologie k dosažení těchto cílů. Je tedy nezbytné, aby veřejnost viděla, že prostředky, které jsou svěřeny těmto službám, jsou využívány k zajištění co nejefektivnějších služeb pro veřejnost. Z tohoto důvodu XI. Světový meteorologický kongres schválil „Program povětrnostních služeb pro veřejnost“ (Public Weather Services Programme) jako součást vědeckých a technických programů SMO (WMO). Tento program byl ustanoven k zajištění včasných a přesných předpovědí a k jejich účinnému využití. Úkolem tohoto programu je pomoci členským zemím zlepšit povětrnostní služby pro veřejnost a poskytnout směrnice pro jejich nejlepší využití.

Tyto služby zajišťují bezpečnost a blaho společnosti, a to jak přímo, tak i nepřímo. Zajištění relevantních a spolehlivých povětrnostních služeb a jejich systematická aplikace přispívají významným způsobem k bezpečnosti lidského života. V této spojitosti bych rád uvedl pár příkladů, které ilustrují důležitou roli tisíců meteorologů a hydrologů na celém světě ve službách veřejnosti.

Během posledních tří desetiletí se pronikavě zvýšily ekonomické ztráty způsobené přírodními pohromami (týká se to zejména tropických cyklonů). Celkové ztráty vzrostly z částky 3 až 4 miliard dolarů za rok v šedesátých letech až k hodnotě 25–35 miliard dolarů za rok počátkem devadesátých let. Avšak během té samé doby byly ztráty na životech v zemích s dobrým výstražným systémem menší. Klíčovým faktorem k dosažení úspěchu se stávají spolehlivé předpověď nebezpečných jevů a zlepšení výstražných systémů. V Bangladéši si tropický cyklon počátkem roku 1994 vyžádal asi 200 životů, v porovnání s více než 130 000 během podobného cyklonu v roce 1991 a 300 000 v roce 1970. v srpnu 1992 postihl jižní Floridu a časti Louisiany v USA hurikán Andrew. Škody na majetku byly odhadnuty asi na 25 miliard dolarů, ale ztráty na životech činily pouze 23 osob.

Další nebezpečí tvoří povodně, obzvláště ničivé, když jsou způsobené tropickými cyklony. Mohou mít stejně pustošivé dopady, jsou-li spojené s monzunovou cirkulací a mimotropickými tlakovými nížemi. Největší pohromy byly způsobeny řekami a přehradami, které vystoupily z břehů. Nejznámějším příkladem je řeka Jang-c’-tiang v Číně, kde se během 15 let (1851–1866) utopily miliony lidí. V letech 1980–1985 bylo na světě zaznamenáno více než 160 velkých povodní, při kterých zahynulo nebo bylo zraněno více než 120 000 lidí a které způsobily ztráty v hodnotě 22 miliard dolarů. V poslední době byly katastrofické povodně zaznamenány v mnoha částech světa. Škody způsobené v roce 1993 zátopami Mississippi v USA byly odhadnuty na více než 10 miliard dolarů. V letech 1993 a 1994 postihly povodně různé části Afriky, Asie a Evropy.

Významný pokrok byl učiněn v předpovídání drah tornád, které představují jeden z nejničivějších nebezpečných meteorologických jevů. Tyto jevy mohou způsobit velkou pohromu ničící prakticky vše, co jim stojí v cestě.

NMHS také významně přispívají na národní a regionální úrovni k vyvíjení strategií a vydávání včasných výstrah před hrozícím suchem. Centra monitorující sucho na africkém kontinentu (Nairobi a Harare) byla schopná poskytnout ve spolupráci s NMHS velice dobré informace o nebezpečném suchu, které mělo postihnout východní a jižní části kontinentu v letech 1991–1993.

Úloha meteorologů v souvislosti s přírodními pohromami, popsanými výše, je dvojí: předpovědět co nejpřesněji místo a sílu takového jevu a poskytnout včasnou a užitečnou výstrahu a dále pomáhat při přípravě plánů na zmírnění následků katastrofy a na přípravu na pohromu prostřednictvím opatření příslušných úřadů.

Ostatní oblasti, kde NMHS pomáhají občanům při rozhodování týkajícím se běžného denního života, zahrnují zemědělství, vodní zdroje, energii, ochranu životního prostředí, strojírenství a stavebnictví, lidské zdraví, monitoring znečištění vzduchu a vody, turistiku, rekreaci a dopravu. Všechny druhy dopravy jsou citlivé na počasí: nejen letecká a lodní, ale také silniční a železniční doprava. Prudké deště, led, sníh, mlha a záplavy často činí pozemní dopravu nebezpečnou. K minimalizaci následků těchto ničivých povětrnostních situací jsou právě služby pro veřejnost nepostradatelné. Poskytované předpovědní služby však budou účinné jedině tehdy, když jim veřejnost bude schopna porozumět a bude vědět, jak je co nejlépe využít. Proto je značná pozornost věnována činnostem posilujícím vzdělávání veřejnosti a komunikaci s veřejností.

Pro zajištění kvalitních povětrnostních služeb pro veřejnost je velice důležitá prezentace a distribuce informací o počasí uživatelům. V tomto ohledu je potřeba zlepšit odbornost těch, kdo jsou zodpovědní za poskytování těchto služeb veřejnosti. Meteorologové, kteří prezentují informace v televizi a rozhlase, musí být vyškoleni tak aby služby, které poskytují uživatelům, byly dobře pochopitelné a měly pro veřejnost cenu. Z tohoto důvodu SMO (WMO) poskytuje svým členům relevantní informace a příručky praktik a metodických návodů pro co nejlepší využití dostupných technologií a komunikačních technik.

Letošní oslavy Světového meteorologického dne dávají příležitost demonstrovat vládám a veřejnosti cenu služeb poskytovaných meteorology a hydrology při ochraně životů a majetku a podporování trvale udržitelného rozvoje. Tito věci oddaní profesionálové pracují vytrvale a obětavě po celém světě, aby stále vylepšovali jak služby veřejnosti, tak i cenné příspěvky k trvale udržitelnému rozvoji.

(oficiální překlad)

SVĚTOVÝ METEOROLOGICKÝ DEN 1995 – SVĚTOVÝ DEN VODY 1995

Nabytí účinnosti Úmluvy o Světové meteorologické organizaci 23. března 1950 se stalo historickou událostí pro meteorology na celém světě, poněvadž tímto aktem byla přeměněna dřívější Mezinárodní meteorologická organizace, existující již od roku 1873, na Světovou meteorologickou organizaci. Od roku 1961 je 23. březen Světovým meteorologickým dnem.

Výkonná rada SMO již tradičně každoročně vybírá téma pro oslavu Světového meteorologického dne. Pro rok 1995 zvolila téma „Meteorologické a hydrologické informace pro veřejnost”. Důvodem pro tuto volbu je význam, který SMO přikládá poskytování uvedených služeb, zaměřených zejména na zvýšení bezpečnosti životů a majetku lidí a na další prospěch občanů v souvislosti s atmosférickým prostředím a hydrosférou.

Valné shromáždění OSN přijalo na svém 47. zasedání v roce 1992 rezoluci, jíž stanovilo 22. březen Světovým dnem vody. Pro jeho oslavu v roce 1995 bylo zvoleno téma „Ženy a voda”. Toto téma má připomenout nezastupitelnou úlohu žen při spotřebě vody v domácnostech a posílit současný neadekvátní vliv této sociální skupiny na plánování a řízení spotřeby vody v místním nebo regionálním měřítku.

Na letošní rok připadá další významné výročí, a to 50. výročí vzniku Organizace spojených národů, která je zastřešujícím orgánem řady odborných mezinárodních organizací, mezi něž patří i SMO.

OSN v uplynulých letech podstatně ovlivnila svými aktivitami zaměření SMO zejména ve třech oblastech. První z nich je ochrana přírodního prostředí, kde úsilí Spojených národů vyvrcholilo uspořádáním konference OSN o prostředí a rozvoji v Rio de Janeiru v roce 1992. Při této konferenci byly uzavřeny rámcové úmluvy o klimatické změně a biodiverzitě a přijata Agenda 21 (rozumí se 21. století), která konkretizuje náplň trvale udržitelného rozvoje při respektování zásad ochrany prostředí na celé Zemi.

Druhou oblastí jsou aktivity směřující k ochraně ozonové vrstvy, které vyústily do mezinárodní úmluvy známé pod názvem Montrealský protokol a do následných úmluv, jejichž cílem je stanovení a sledování kritérii pro omezování atmosférických emisí látek poškozujících ozonovou vrstvu.

Třetí oblastí je program omezování následků přírodních i antropogenně podmíněných environmentálních katastrof. Včasné varování před nimi může přinést obrovské úspory na majetku nebo i podstatně omezit ztráty na lidských životech. Česká republika se aktivně podílí na všech třech uvedených oblastech.

Starší část populace si jistě vzpomene na doby, kdy předpovědi počasí patřily mezi informace, které veřejnost brala s rezervou pro jejich malou spolehlivost. Meteorologové patřili mezi odborníky, kteří nebudili stejnou důvěru jako např. astronomové, geofyzici nebo zástupci jiných exaktních věd. Tento fakt byl podmíněn závažnou okolností specifickou pro naše obory. Oblasti životního prostředí, kterými se meteorologie a operativní hydrologie zabývají, se tak úzce dotýkají každého jedince, že jakákoliv chyba nebo nepřesnost neujde kontrole veřejnosti. Odborná práce v těchto oborech je proto silně stimulující.

Dnes je situace v porovnání s obdobím před zhruba dvaceti lety výrazně odlišná. Meteorologické družice, radary, výkonné počítače a rychlé telekomunikační systémy nejen přetvořily pozorování a předpověď počasí na progresivní vědní disciplínu, ale současně prakticky odstranily nedůvěru veřejnosti v jejich spolehlivost. Chyby, které se dnes vyskytují v předpovědích počasí, jsou skutečně jen ojedinělé.

Nebezpečné jevy v přírodním prostředí, jakými jsou např. hurikány, povodně, lijáky nebo sucha, mohou vážně ohrozit výsledky lidské práce na libovolném místě Země. Proto rychlé předávání informací o těchto jevech může lidem ušetřit mnoho nepříjemností i peněz.

Včasné varování před uvedenými nebezpečnými jevy patří k hlavním úkolům hydrometeorologických služeb na celém světě včetně České republiky. Tato činnost se opírá o pozorování konaná ve 178 zemích na zhruba 20 tisících pozorovacích stanicích na pevnině, moři, ve volné atmosféře i v kosmickém prostoru. Zprávy přenáší telekomunikační síť do 31 regionálních a 170 národních center, aby zde sloužily jako podklady pro povětrnostní analýzy a předpovědi.

V tropických oblastech, kde se pravidelně vyskytují hurikány, je varování před nimi neocenitelnou službou, která prokazatelně snižuje ztráty na lidských životech i na majetku.

Ne všichni si však uvědomují, že také ve stavebnictví, dopravě, zemědělství, lesnictví a dalších sektorech jsou spolehlivé meteorologické a hydrologické služby výrazně přínosné. Jim Bruče, předseda kanadského národního klimatického programu, tvrdí: „Jsem přesvědčen, že vlády většiny zemí si neuvědomují, jak významnou část informační infrastruktury, nezbytné pro zajištění rozvoje i výkonné ekonomiky, tyto služby představují.”

Z 80 studií ekonomických přínosů meteorologických a hydrologických služeb zpracovaných v různých zemích v roce 1994 bylo odhadnuto, že vložený náklad do těchto služeb vedl k patnáctinásobnému efektu v zemědělském sektoru. Přehled provedený ve Velké Británii uvádí, že předpovědi počasí vedou v zemi k roční úspoře jedné miliardy liber. Studie v USA zjistila v letecké dopravě roční úsporu ve výši půl miliardy dolarů v důsledku využití meteorologických služeb. Čína odhadla efekt své meteorologické služby na sedmnáctinásobek vložených nákladů.

Značný význam má rovněž dlouhodobý výzkum stratosféry k odhadu nárůstu teploty Země. Mnoho vědců varuje, že nárůst emisí oxidu uhličitého a dalších tzv. skleníkových plynů do atmosféry povede v následujících desetiletích a stoletích k ničivým důsledkům pro lidstvo, faunu i floru.

Bohužel výzvy vědců a ekologů k přijetí rázných opatřeni k zastavení růstu zemské teploty zatím narážejí na politické překážky.

Ochrana ozonové vrstvy, chránící zemský povrch před škodlivým ultrafialovým zářením, usměrňovaná v mnoha zemích přijatým Montrealským protokolem, je pozitivní výjimkou v ochraně přírodního prostředí. V posledních letech pozorujeme však i nadále zmenšování tloušťky ozonové vrstvy nad mnoha hustě zalidněnými oblastmi, přestože emise látek narušujících ozonovou vrstvu v globálním rozsahu již klesá. Pokud by byl Montrealský protokol přesně dodržen, lze očekávat nejvyšší hodnoty poklesu tloušťky ozonové vrstvy počátkem příštího století a návrat do původního stavu až kolem poloviny 21. století. S tak velkou setrvačností bude probíhat proces regenerace ozonové vrstvy.

Technický pokrok v meteorologii a hydrologii by měl vyústit již na počátku příštího století v uskutečnění vize Světové meteorologické organizace o „počasí bez překvapení”. Dm by měla být dána uživatelům vydávaných informací záruka, že nikdo z nich nebude zaskočen nepříznivým počasím a každý bude mít čas na to, aby učinil vše potřebné k předejití ztrát na životech i k omezení rizika poškození lidského zdraví nebo majetku v důsledku nepříznivých meteorologických a hydrologických podmínek.

Česká meteorologická služba se k této vizi hlásí. Praktickým krokem je její účast při výstavbě mezinárodního prognózního centra ve Vídni, které bude zpracovávat předpovědi pro tzv. omezené oblasti, jejichž přesnost pro malé územní celky se proti současnému stavu zvýší. V tomto postupu lze spatřovat pokrok předpovědní činnosti pro veřejnost v nejbližších letech.

O významu vody jako základní složky existence života na Zemi není třeba přesvědčovat. Nejnovější statistiky ukazují, že spotřeba vody na hlavu a den se na různých místech Země pohybuje v neuvěřitelně velkém rozpětí – od 10 do 600 litrů. Snaha zvýšit nízkou spotřebu jako důsledek růstu životní úrovně především v rozvojových zemích může podle odborných odhadů vyvolat celosvětový nedostatek pitné vody již na konci tohoto století. Tento stav může být důsledkem trvalého poklesu celkových využitelných zásob pitné vody, k němuž dochází již od padesátých let.

Z tohoto důvodu má cílevědomé hospodaření s vodou klíčový význam. Svěřit na tomto úseku větší pravomoce ženám, není špatná myšlenka. Jejich přístupy k hospodaření s vodou s ohledem na funkce v domácnosti a při výchově dětí by mohly být obecně racionálnější než přístupy mužů.

Politické změny, k nimž v uplynulých letech došlo, mají bezprostřední odraz i v našich oborech. Některé dříve poskytované služby zanikly. Např. agrometeorologické informace pro zemědělskou velkovýrobu ztratily své odběratele: Naopak sílí požadavky na regionalizaci a větší detailizaci našich předpovědí a informací, pro něž nemáme ve všech případech k dispozici potřebné podklady.

Princip komercializace meteorologických a hydrologických služeb, který se dnes uplatňuje i v zemích s ekonomikami transformujícími se na tržní hospodářství, vede ke zvýšení požadavků na specializaci služeb pro uživatele z různých sektorů, jako např. ze zemědělství, lesního hospodářství, dopravy, atd., ovšem za předpokladu, že příjemci informací nám budou ochotni uhradit náklady spojené s poskytnutím požadované speciální služby. Komercializace vyvolává v infrastruktuře našich oborů závažné změny dřívějších postupů i přístupů a ani styk s našimi odběrateli neprobíhá bez problémů.

Při zprostředkování a šíření hydrologických a meteorologických informací veřejnosti sehrávají sdělovací prostředky stěžejní úlohu, bez níž by se funkce naší služby stala problematickou. Předpokládáme, že dosavadní dobrá spolupráce potrvá a bude se i dále rozvíjet.

Tato informace byla zpracována pro tiskovou konferenci ČHMÚ, která se uskutečnila 22. 3. 1995.

Bořivoj Sobíšek, MZ 1995/3, ročník 48, str. 94-95

1994

POZOROVÁNÍ POČASÍ A PODNEBÍ

(Světový meteorologický den 1994)

Jako každoročně je 23. března oslavován Světový meteorologický den. Pro letošní rok bylo vybráno heslo „Pozorování počasí a podnebí” (Observing Weather and Climate). Tematické zaměření bylo motivováno vyzněním Světové konference o životním prostředí a rozvoji, která se konala v Riu de Janeiru v roce 1992. Toto téma umožňuje vyzdvihnout klíčovou roli národních meteorologických a hydrologických služeb při podpoře trvale udržitelného rozvoje na Zemi. K tomu je zapotřebí fungujícího systému monitorování, umožňujícího poznat a předvídat stav životního prostředí v národním a globálním měřítku.

V současné době existuje v celosvětovém měřítku okolo 9000 pozemních pozorovacích stanic a 7000 dobrovolnických stanic na moři. Většina z těchto stanic provádí základní měření stavu počasí každé tři hodiny. Některé stanice provádějí i velmi specializovaná pozorování – např. sondáže vyšších vrstev ovzduší, měření tlaku, teploty a vlhkosti vzduchu až do výšky 30 km apod. V posledních třiceti letech zaznamenaly velký pokrok meteorologické družice a automatické pozorovací systémy, které poskytují spolehlivé údaje o pohybu vzduchových hmot (oblačnosti), podmínkách teplotního zvrstvení ovzduší a jeho vlhkosti, teplotě moře a pevniny a sněhové a ledové pokrývce.

Tato pozorování a analýzy denního stavu počasí umožňují pochopit i stav podnebí a jeho proměnlivost a v návaznosti přijímat odpovídající ekonomická a sociální rozhodnutí (např. proti hrozícím přírodním katastrofám, jako jsou povodně, sucha, ohrožení životního prostředí).

Úkolem hydrologických služeb je měření množství vody a zjišťování jejích změn jako jedné z nejdůležitějších složek životního prostředí Země. Na světě existuje na řekách celkem 60 000 vodoměrných stanic, které zaznamenávají jejich vodní stav a průtoky; stále však na mnoha důležitých vodních tocích potřebné údaje ještě chybí. Tato síť měří i další hydrologické prvky, které jsou důležité pro lepší poznávání procesů v atmosféře a v životním prostředí.

Uvedené způsoby pozorování zemského povrchu však neposkytují všechny potřebné informace k poznání vývoje klimatu v minulosti i předpovědi budoucích změn. Tento důvod vedl Světovou meteorologickou organizaci k založení několika programů a projektů sledování počasí – např. Světového pozorovacího systému (angl. GOS), Světového klimatického výzkumného programu (WCRP) a Světového klimatického programu založeného v roce 1979 (WCP). (V rámci Národního klimatického programu ČSFR, resp. ČR, bylo vydáno již 12 samostatných publikací.) Světový klimatický program je mezinárodní program podporující činnost Mezivládního panelu o změně klimatu (IPCC). V roce 1992 byl ještě založen Světový klimatický pozorovací systém (GCOS), specifikovaný pro oceány (GOOS) a zemský povrch (GTOS).

Vážné znepokojení způsobuje v současné době i měnící se chemické složení atmosféry. Jde o změny vyvolané z velké části lidskou činností s průvodními projevy, jako jsou kyselé deště, toxické látky v ovzduší, tenčící se ozonová vrstva a skleníkové plyny způsobující globální oteplování. Týto nebezpečné projevy přímo ohrožují lidské zdraví, vodní zdroje, produkci potravin, ohrožují veškerou faunu a flóru na Zemi. Měření uvedených změn jsou důležitá k zachycení současného stavu a stanovení trendů a pravděpodobných dopadů zdrojů znečišťujících látek i opatření vedoucích k zlepšení.

Na tyto negativní projevy reagovala Světová meteorologická organizace vytvořením dvou dlouholetých programů – Světového systému měření ozonu (GOjOS) a Sítě monitorování pozaďového znečištění ovzduší (BAPMoN).

Národní meteorologické a hydrologické služby zajišťují všechny uvedené aktivity sloužící k stanovení a realizaci programů trvale udržitelného rozvoje.

Zdeněk Horký – Marta Peřinová, MZ 1994/1, ročník 47, str. 24-25

1992

METEOROLOGICKÉ A KLIMATOLOGICKÉ SLUŽBY PRO TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ

(Světový meteorologický den 1992)

Dvacet let po konferenci o životním prostředí člověka (Stockholm) uspořádá OSN letos v červnu konferenci o životním prostředí a rozvoji (United Nations Conference on Environment and Development – UNCED). Podle rezoluce Valného shromáždění OSN č. 44/228 má. UNCED vypracovat strategie a postupy k zastavení a odvrácení vlivů degradace životního prostředí a v kontextu s rostoucím národním a mezinárodním úsilím podpořit trvale udržitelný a ekologicky zdravý rozvoj všech zemí.

Zajištění vědecky podloženého trvale udržitelného rozvoje není možné bez využití meteorologických a klimatologických služeb, naopak, zde musí uvedené služby hrát životní úlohu. Proto se poslání UNCED odrazilo i ve výběru hesla pro letošní Světový meteorologický den 23. 3. 1992: Meteorologické a klimatologické služby pro trvale udržitelný rozvoj.

PROBLÉMY PŘELOMŮ STOLETÍ

Světová komise pro životní prostředí a rozvoj výrazem trvale udržitelný rozvoj rozumí „rozvoj, který se vyrovnává s potřebami současnosti, aniž by narušoval možnosti příštích generací uspokojovat své vlastní potřeby”. Dosažení takového vývoje je úkol nejen nemalý, ale i neodkladný. Při otálení by příští generace již takové možnosti neměla.

O závažnosti tohoto prioritního problému existence lidstva byly napsány stovky článků v odborných a populárních časopisech. Popularizace bylo možná tolik, že podstatu varování vnímáme jen jako kulisu a za hlavní pokládáme obyčejné ekonomické starosti všedního dne. To by nebylo dobré.

Výčet hlavních problémů pro oblast Evropské hospodářské komise („bohatý sever”) uvádí Ministerská deklarace z Bergenu (16. 5. 1990, odst. I. 5.):

Dnešní destrukce biosféry a jejich ekosystémů, degradace životního prostředí, populační tlaky, vyčerpávám zdrojů a úbytek druhů ohrožují kvalitu života lidí stejně jako jejich zdraví a mnohé biologické systémy. Trvale neudržitelné způsoby výroby a spotřeby zejména v průmyslových zemích jsou u kořene četných problémů životního prostředí a významně omezují možnosti pro příští generace vyčerpáním základny zdrojů.

V posledních letech vlády většiny zemí pochopily, že nelze čekat a že je nutná společná akce všech států. Jsme také svědky dílčích pozitivních výsledků. Emise SO₂ v rozvinutých zemích klesají, konvence o oxidech dusíku, ochraně ozónové vrstvy a o ochraně oceánů a vodních zdrojů přinášejí první ovoce. Jde však jen o první krůčky, rozhodující nás teprve čeká.

Podívejme se očima jednadvacátého století jen na jeden, naší profesi’ blízký případ – hospodaření s energií. Dnešní problémy odsíření, redukce oxidů dusíku atp. nás již netíží, známe technologie aplikovatelné za ceny často nižší než jaké jsou přímé škody. Hlavní však zůstává. Podle mezivládního panelu pro změny klimatu je neprodlenné snížení emisí oxidu uhličitého o 60 % podmínkou stabilizace koncentrací CO₂ v ovzduší. Znamená to dramatické snížení spotřeby fosilních paliv, které dnes tvoří asi 80 % zásobování energií ve světě. Přitom technologie potlačení emisí CO₂ nejsou zatím v dohledu, jde o podstatu hoření.

Při postupu „business as usually” by požadavky na energii do roku 2020 vzrostly o tři čtvrtiny a odchod od fosilních paliv není záležitostí několika let. Cestou přísně úsporného hospodaření s energií snad bude možno dosáhnout, aby kolem roku 2020 byla světová spotřeba energie jen na dnešní úrovni. V rozvojových zemích však nutně vzroste, v průmyslových zemích proto musí klesnout Možné to je, dnešní růst národního důchodu v nejvyspělejších zemích se odehrává při stagnaci spotřeby. Stejně ale ani při přísně úsporném hospodaření nedosáhneme potřebného snížení emisí CO₂.

Nutný je přechod ke strategii plného využití obnovitelných zdrojů energie, ani to však nestačí. Zákonitě tedy časem přejdeme od dnešní ekonomicky motivované minimalizace spotřeby na konečný výrobek – což konkrétně u nás znamená nemalé rezervy – k ekologicky motivované minimalizaci spotřeby energie na jeden lidský život”. Změna to v době, kdy u nás mnozí lidé touží po bohaté konzumní společnosti, jistě nepříliš vítaná.

KDE MŮŽE POMOCI METEOROLOGIE A KLIMATOLOGIE

Jsou to dva druhy otázek; můžeme pomoci při ochraně přírodního prostředí a přispět k trvale udržitelnému rozvoji ekonomiky. V prvém případě jde o vědecká měření a pozorování, o informace o ovzduší a o studium a pochopení atmosférických dějů. Podíl meteorologů v monitoringu kvality ovzduší a monitoringu atmosférických dějů a klimatu v národním i mezinárodním měřítku je čtenářům dobře znám ze stránek MZ. Neměli bychom zapomínat na účast v komplexněji chápaných systémech monitoringu, kde ovzduší představuje vstupy nebo významné a často limitující podmínky jevů a dějů v jiných složkách prostředí (monitoring vody, lesů, biomonitoring atp.).

Ve druhém případě – přispět k udržitelnému ekonomickému rozvoji, se poznatky meteorologů významně uplatní v hospodaření s vodními zdroji, v zemědělství, lesnictví, výrobě a spotřebě energie i v omezování přírodních katastrof. Možnosti jsou nemalé, jen operativní informace meteorologů pro zemědělství vedle růstu produkce mohou nejméně o 20 % snížit ztráty vlivem nepřímě počasí či chorobami rostlin. Také výhledové možnosti netradičních zdrojů energie jsou slibné, i když jejich podíl je dnes relativně malý: ve Švédsku např. pro vytápění moderního rodinného domku spotřebují na 1 m plochy asi osmkrát méně energie, než je běžný průměr v sídlišti. Motivace je tedy nesporná.

NÁVRHY SMO PRO CHARTU ZEMĚ A AGENDU 21

Na konferenci UNCED v Brazílii by měly být posouzeny dva významné dokumenty, Charta Země (jistý kodex práva na životní prostředí) a Agenda 21 (co by mělo platit v XXI. století). SMO předložila k oběma dokumentům návrhy, které jsou významné z hlediska meteorologických služeb a které svým způsobem orientují i žádoucí aktivity členů SMO. Jejich výčet uvádím heslovitě, vlastně jen názvem a nezbytnými vysvětlivkami.

ZÁSADY PRO CHARTU ZEMĚ

Zajištění kvality globálního společného vlastnictví atmosféry a oceánů. (Všichni lidé musí mít právo na zaručenou kvalitu „globálních společných složek” životního prostředí včetně atmosféry a oceánů a mít právo přístupu k ověřeným informacím o stavu těchto zdrojů a jejich změnách prostřednictvím adekvátního monitoringu a návazných studií.)
Zajištění života a majetku před přírodními pohromami. (Všichni lidé musí mít právo na přiměřenou úroveň ochrany života a majetku před přírodními pohromami a jiným ohrožením jejich bezpečnosti a proto musí mít právo na včasné varování před pohromami a na využití příslušných informačních systémů.)
Zajištění přístupu k potřebným zdrojům vody. (Všichni lidé musí mít právo přístupu k potřebným zdrojům sladké vody, v dostatečném množství i kvalitě, zajištěného trvale udržitelným řízením těchto zdrojů, založeným na věrohodných informacích získávaných ze soustavného pozorování a hodnocení jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni.)
Zajištění potravy. (Všichni lidé musí mít právo na zajištění přiměřené potravy cestou trvale udržitelného řízení zemědělství, lesnictví, rybolovu, využití půdy a s nimi spojených odvětví. Trvale udržitelné řízení bude spočívat v účinných varovných a informačních systémech, vhodných službách a v uchování biologické diversity.)

NÁVRHY PRO AGENDU 21:

Svobodná a neomezená výměna dat a informací o životním prostředí.
Posílení národních institucí. (Státy by měly podporovat národní atmosférické, hydrologické, oceánografické a geofyzikální instituce tak, aby byly schopny realizovat příslušná pozorování v národním měřítku i přispívat k měření v měřítku globálním.)
Rozvoj systémů včasného varování, týkajících se změn životního prostředí.
Poznání přírodního prostředí v celé jeho šíři. (Státy a příslušné instituce by měly cestou systematického pozorování a výzkumných programů poznávat komplexní vztahy mezi složkami životního prostředí včetně cyklů vody, energie a různých látek.)
Prioritní oblasti výzkumu. (Prioritu by měl mít výzkum chování a reakcí složek přírodního prostředí vlivem lidské činnosti.)
Posílení mezinárodních aktivit v pozorování a výzkumu.
Partnerství institucí životního prostředí a rozvoje. (V podstatě jde o rovnocenné partnerství na rozdíl od dnešní nadřazenosti institucí čistě ekonomického rozvoje.)

Návrhy jsou zajímavé z mnoha hledisek, třeba i z hlediska pokračující komercionalizace a obav některých zasvěcených odborníků z jejího negativního vlivu třeba i na funkci Světové meteorologické organizace.

Snad jen dva závěry bychom si v meteorologické obci měli znovu uvědomit:

Měli bychom se aktivně podílet na úkolech, které meteorologii přísluší při zajišťování trvale udržitelného rozvoje
Měli bychom být připraveni – protože profesně musíme vědět, oč jde – na výzvu nejmladší generace a odepřít si leccos z vymožeností civilizace, i když na to budeme mít. S takovou naléhavou výzvou se na nás brzo obrátí – změna v přístupu je pro ni vskutku životně důležitá.

Bedřich Böhm, MZ 1992/2, ročník 45, str. 33-34

1991

Atmosféra živé planety Země

Na letošní svátek meteorologů – 23. březen – vyhlásila Světová meteorologická organizace (SMO) heslo „Atmosféra živé planety Země“. Ano „Atmosféra je tváří planety a vypovídá nám stejně jako naše tváře – o jejím zdravotním stavu, tedy i o tom, zda je živá či mrtvá. Nejbližší mrtvé planety Mars a Venuše tvoří vizuálně i chemicky neutrální pozadí, proti němuž živá planeta Země září jako safír“ (J. Lovelock). Člověk zejména v posledních desetiletích výrazně ovlivňuje životní prostředí, a tedy i atmosféru. Tyto závažné a bez účinné kontroly nebezpečné změny vedly SMO k výběru hesla pro letošní Světový meteorologický den.

Ve stručném připomenutí svátku nelze ani vyjmenovat všechny vlivy a jejich důsledky. Proto raději uvedu jen některá fakta a čísla, která si někdy plně neuvědomujeme. Tyto argumenty uvádím s vědomím, že statistické údaje bez výkladu a komentáře jsou zavádějící a mohou vést k nesprávným interpretacím. Jde mi však o podněty k hlubšímu zamyšlení.

Proč se atmosféra mění

1. Počet obyvatel v 18. století nedosáhl miliardy, v roce 1960 nás bylo 3 miliardy, koncem století nás bude 6 miliard
2. Světová průmyslová výroba vzrůstá ročně o celou roční evropskou produkci z třicátých let.
3. Za posledních 100 let bylo kultivováno více půdy než za celou předchozí historii.
4. Od roku 1940 do roku 1980 se zdvojnásobila spotřeba vody s do roku 2000 se znovu zdvojnásobí.
5. Ročně dnes spotřebujeme třikrát více fosilních paliv než v roce 1900.

Jak se atmosféra mění

1. Od poloviny 18. století vzrostlo množství oxidu uhličitého o dobrou čtvrtinu, nárůst ostatních skleníkových plynů (O₃, CH₄, N₂O, CFCS – bez vodní páry) z hlediska radiačního efektu odpovídá asi polovině nárůstu CO2. Pokud bychom nezasáhli, obsah CO₂ by se v druhé polovině příštího století zdvojnásobil. Hrozba velikého oteplení má tedy své opodstatnění.
2. U mnoha toxických látek jsou antropogenní zdroje dnes vydatnější než přírodní – u olova 17,5 x, u kadmia 7,6 x, u mědi 1,8 x, u niklu 2,2 x, u zinku 2,9 x a u arzénu 2,2 x.
3. Déšť je v některých průmyslových oblastech (i u nás) zatím ještě čtyřicetkrát kyselejší než déšť přírodní (ph = 4) – tady však jsou již patrné pozitivní vlivy společného úsilí států.
4. Jsou důvodné obavy, že vedle již existujících globálních změn geochemických cyklů některých prvků i změny hydrologického cyklu překročí – v důsledku odlesnění v tropech – lokální a regionální měřítko.

Jaké jsou důsledky

Dopady změn se citlivě dotknou snad všech oborů lidské činnosti a podstatně ovlivní náš život. Uvedu proto jen část spektra „velkých“ problémů, plynoucích pouze z očekávaného globálního oteplení. Odborné práce z aplikací na ČSFR jsou připraveny k publikacím v MZ:

do jaké míry změní vyšší aridita dnešního pásma obilí spolu s posunem vhodných podmínek pro jeho pěstování do vyšších zeměpisných šířek světový trh potravina jaká bude nová rovnováha?
stanou se tropy a subtropy nepřijatelně horké pro normální práci a jak to ovlivní dnešní turistiku?
nepovede šíření tropických chorob směrem k pólům k závažným epidemiím?
jak se vyrovnáme se zvýšeným nebezpečím lesních požárů?
stačíme zajistit dostatek vody pro obyvatelstvo a zemědělství?

Vždyť růst teploty vzduchu o 1 až 2 °C s mírným úbytkem srážek může vést ke snížení dnešních odtoků na polovinu.

A to úmyslně vynechávám vyhlášené problémy typu šíření pouští či zvýšení hladiny oceánů.

Co máme dělat

Nesmí jít jen o konstatování stavu, ale o odvrácení či snížení nepříznivých dopadů a nalezení optimálního způsobu života ve změněných podmínkách.

Jedním z našich úkolů je sledování a prognózování změn atmosféry a poskytování informací pro řídící sféru. Jistě i proto SMO k dosavadním světovým problémům připojila v roce 1989 nový projekt Global Atmosphere Watch (GAW). S hlavním cílem i obsahem byli čtenáři MZ seznámeni, zopakujme zde jen výzvu, aby meteorologické služby věnovaly chemickým a dalším měřením stejnou pozornost, jako klasickým meteorologickým pozorováním.

Meteorologové jistě musí upozorňovat, sami však nic nezmohou. Praktické kroky musí přijímat všechny vlády a všechna odvětví. Ani zde nejsme úplně na začátku. Byla přijata konvence o znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států (1979), dohoda o mořích (1982), konvence o ochraně ozonové vrstvy (1985) a je připojena konvence o změně klimatu. A zde je náš druhý náročnější úkol – podílet se na přípravě účinných opatření a projektů dalšího rozvoje, aby byly odborně fundované a by naše planeta opravdu zůstala živou a zdravou.

Bedřich Böhm, MZ 1991/1, roční 44, str. 30

1990

Světový meteorologický den (SMD)

Světový meteorologický den se slaví na celém světě dne 23. března. Tento den byl zvolen proto, že k jeho datu vstoupilo v platnost ustavení nové vládní odborné organizace OSN, Světová meteorologická organizace (SMO), která nahradila dosavadní nevládní Mezinárodní meteorologickou organizaci, vzniklou na vídeňském kongresu v roce 1873.

Oslavy Světového meteorologického dne 23. března 1990 jsou zaměřeny na „Omezování přírodních katastrof: Jak mohou pomoci meteorologické a hydrologické služby“. Téma bylo zvoleno proto, že záchrana lidských životů a snížení nebezpečí, které vzniká vlivem počasí, bylo vždy v celé historii SMO v popředí jejího zájmu. Vážnost tématu byla potvrzena OSN, která vyhlásila mezinárodní desetiletí 1990–1999, desetiletím omezování přírodních katastrof (IDNDR), kde bude hrát SMO vedoucí úlohu. Zde by měly všechny státy světa, všechny odborné agendy spojit své úsilí a postavit se proti přírodním dějům, jako jsou bouře, záplavy, zemětřesení, extrémní sucha a snažit se o jejich včasnou předpověď, když už jim nelze zcela předejít. Např. v USA a v Japonsku ztráty na životech vlivem tropických cyklón a záplav byly radikálně sníženy pomocí výtečných předpovědí a výstražných systémů. Stalo se, že bylo možno včas přesunout automobily, hospodářské zvířectvo a mobilní majetek z ohrožených oblastí. Na Jamajce, kde bylo půl miliónu domů ohroženo nebo zničeno hurikánem Gilbert v roce 1988, byly ztráty na životech omezeny jen na několik desítek lidí, díky vynikající předpovědi a díky výstražnému systému. V případě katastrofálního sucha v Sahelu pomohl program AGRHYMET SMO/UNEP, kde odborné instruktáže redukovaly zemědělské ztráty. Rovněž Světový klimatický program umožnil pomocí předpovědí určit oblasti sucha nebo dešťů, a tak mohlo být zemědělství a vodní hospodářství v předstihu upozorněno na očekávané důsledky. Bohužel, znalost techniky, která snižuje ztráty, není ještě efektivně využívána v malých zemích světa. Též je nezbytná regionální spolupráce, která je např. v pěti regionálních výborech SMO při tropických cyklónech.

Proč byla vyhlášena mezinárodní dekáda omezení přírodních katastrof? Bylo zjištěno, že přírodní katastrofy způsobily během posledních dvaceti let na světě ztráty asi tří miliónů lidí a negativně ovlivnily dalších 800 miliónů lidí. Tropické cyklóny, jako hurikány a tajfuny a další vichřice, způsobily ročně v průměru škody na majetku asi za 2 miliardy dolarů. Sucha zase mají rozsáhlý negativní dopad zejména v Africe, kde ovlivnily životy miliónů lidí. Přírodní katastrofy neznají politických hranic. Nejefektivnější obranou proti nim je široká mezinárodní prevenční činnost. Generální sekretář SMO vytvořil ad hoc skupinu expertů, která má po ukončení dekády proti přírodním katastrofám připravit zprávu na 44. zasedání OSN. Ve skupině je 25 vědců a specialistů pod vedením Národní akademie věd USA. Mezi nimi je zastoupeno i Československo.

Pro představu lze uvést i některé ilustrativní příklady katastrof z poslední doby. Jednou může být hurikán Gilbert (1988), jeden z největších v tomto století, jehož intenzita větru přes 300 km/h v Karibské oblasti, kudy prošel, ničila vše, co mu stálo v cestě. V červnu 1988 byly v Bangladéši obrovské záplavy, kde byly tři čtvrtiny země zatopeny a více než 1500 lidí přišlo o život a 45 miliónů utrpělo škody. Lepší předpovědi říčních povodní mohly v kombinaci s integrovaným rozhodovacím programem, výrazně snížit katastrofální dopady. V téže zemi v roce 1988 tropický cyklón zpustošil pobřežní oblast, kde zůstalo 2000 mrtvých lidí a 2,5 miliónu bez přístřeší. Přesto jsou to čísla proti rokům 1985 a 1970 podstatně nižší. Tehdy 11 000 a 300 000 lidí. Výstražnému systému se podařilo aspoň část obyvatelstva evakuovat. Příkladem nemeteorologické katastrofy může být vražedné zemětřesení 7. prosince 1988 v Arménii, které si vyžádalo značné množství mrtvých, a bezprostřední ekonomické ztráty dosáhly 8,5 miliardy rublů. Bohužel, předpovídání nemeteorologických jevů nedosáhlo dosud stavu význačného praktického využití.

Mnohé nebezpečné atmosférické jevy lze předpovídat, ale jejich přesnost a časové určení jsou stále ještě poměrně neuspokojivé. V posledních letech se však přece jejich předpovídání výrazně zlepšilo, zejména monitorováním počasí, využitím meteorologických družic a jiné dálkové techniky, včetně vývoje numerické předpovědi počasí. Narůstající pochopení interakčních procesů atmosféra–oceán otevírá nové možnosti pro využití dlouhodobé předpovědi počasí zejména v tropech. Nutno konstatovat, že i telekomunikace hrají význačnou roli při snižování škod vlivem přírodních jevů. A patří sem rovněž televize, rozhlas, noviny apod.

Většina činností SMO, které mají vztah k IDNDR je napojena na Světovou službu počasí (WWW), na hydrologii a vodní zdroje a na Světový klimatický program (WCP). Meteorologické a hydrologické služby mohou být nápomocny při všem, co způsobuje i nemeteorologické katastrofy. Při požárech lesních porostů je významná informace o větru a vlhkosti. Při šíření hmyzu, např. kobylek, jsou to atmosférické podmínky, které určují jejich výskyt a směr a pohybu. To se týká i dalšího hmyzu a výtrusů a používání ochranných postřiků proti nim. Při zemětřesení závisí mnohá rozhodnutí, která činí společnost po destrukcích, na následném počasí i na narušených změnách vodních režimů.

V posledních letech jsou vážným problémem zplodiny, ať již přírodní nebo antropogenní, které se náhle dostávají do atmosféry a ohrožují zdraví a životy lidí. Jako příklady lze uvézt havárie v Bopálu a v Černobylu, kdy bylo evakuovat tisíce lidí ze zasažených oblastí, dále erupce sopek (Sv. Helena, USA aj.). Oblaka zplodin jsou roznášena od zdrojů větrem v různých hladinách atmosféry do velkých vzdáleností. Tak např. podle směru a rychlosti větru lze uvažovat o zasažení oblastí i o stupni koncentrací v prostorovém a časovém průběhu. Např. nechvalně známé havárie obřích tankerů na oceánech, u pobřeží i havarijní výtoky chemických látek kanalizačními sítěmi do vodních toků, do zdrojů podzemních vos apod.

SMO provedla zkoušku operativního využití telekomunikačního systému WWW s fiktivní vloženou zprávou o jaderné havárii. Byla přijata většinou velkých center již během pěti až šesti minut a většina členských zemí SMO byla informována do půl hodiny. Tento telekomunikační systém lze využít i k informaci o seismologických poruchách.

Co tedy je nutno dělat, aby se co nejvíce omezil negativní vliv těchto katastrof? Základním úkolem SMO je vytvořit mechanismus, na jehož základě by jednotlivé členské země SMO byly schopné samostatně rozhodovat o standardech, kódech a o úrovni výměny dat, která by jim pomohla. SMO musí dále zkoordinovat informační činnost meteorologických a hydrologických služeb s dalšími mezinárodními organizacemi, které představují uživatelskou sféru.

Cílem SMO a jejich členů během mezinárodního desetiletí omezování přírodních katastrof musí být záruka, aby koncem roku 1999 mohly všechny země ve svých oblastech vydávat včasné a fundované předpovědi očekávaných katastrofálních přírodních jevů a operativně vyklizovat z předpokládaného zasažení vše živé i mobilní majetek a snažit se stabilizovat imobilní stavby a zařízení. Okamžitě a fundovaně zasahovat a likvidovat katastrofální úniky škodlivých látek jak do vodních zdrojů, tak do ovzduší.

Otto Šebek, MZ 1990/2, ročník 43, str. 47 a 64

1989

SVĚTOVÝ METEOROLOGICKÝ DEN 1989 — METEOROLOGIE SLOUŽÍ LETECTVU

Světový meteorologický den se slaví každý rok 23. března od roku 1961, aby se připomenul 23. březen 1950, den a rok, kdy vstoupila v platnost konvence, která potvrdila vznik mezivládní Světové meteorologické organizace, která již před tím existovala od roku 1873 jako nevládní mezinárodni meteorologická organizace. Každý rok jsou oslavy tohoto významného dne věnovány některému specifickému aspektu meteorologie. Letošní heslo pro 23. března 1989 pro Světový meteorologický den zní: Meteorologie slouží letectvu.

Plynná vrstva, která obklopuje Zemi, představuje pouze miliontou část celkové hmoty planety. Přesto má vysokou důležitost, bez ní by nebyly žádné formy života, bez atmosféry by byla Země mrtvou planetou. Devadesát pět procent celkové vzdušné hmoty je v nejnižších 20 km atmosféry. Tato tenká vrstva je doménou meteorologie a též letectva. Je místem, kde se tvoří počasí a kde je letecký provoz. Dobrá znalost atmosféry je nezbytná pro obě složky. Nyní již více než 70 let hraje meteorologie důležitou úlohu v zajišťování leteckého provozu. I když lze v současné době provádět lety za téměř všech atmosférických podmínek, je letectvo stále velmi citlivé vůči počasí. Pohotové a podrobné meteorologické informace slouží bezpečnému a ekonomickému létání.

Letecká meteorologie, jedna z mnohých aplikací meteorologických služeb, se vyvinula ve světový systém mezinárodní i národní podpory civilního letectva a hraje důležitou roli v každé sociální a ekonomické činnosti. Nejdříve to byla zařízení „lehčí než vzduch”, která umožnila lety člověka. Vzpomeňme ve Francii Josefa a Etienna Montgolfiera, kteří v balónu s horkým vzduchem vzlétli v roce 1783. Později začalo období strojů těžších než vzduch, jako aeroplánu Otty Lilienthala v Německu v prosinci 1903 a bratří Wrightů v USA. U nás bylo též několik nadšenců, kteří brzy začali s ukázkovými i dálkovými lety a proto nemůžeme nevzpomenout našich slavných aviatiků Ing. Jana Kašpara, Evžena Ciháka, Jana Čermáka i Boženy Láglerové. Nechceme brát prvenství letu Montgolfierům, ale dnes se nehovoří pouze o slavném, i když s tragickým koncem, bájném letu Daidala a Ikara, ale i o tom, že Indiáni v Jižní Americe již dávno před naším letopočtem používali k létání „balóny” plněné horkým vzduchem. V naší vlasti se balónovými lety proslavili Hůlka, Wandas a mnozí další.

Lidé brzy poznali, že počasí je většinou vrtkavé, začali ho sledovat a pozvolna se začali i bránit nepříznivým povětrnostním podmínkám a postupně i počasí začali využívat. Jeho sledování a později i předpovídání umožnila vyvíjející se přístrojová technika a vznik národních meteorologických služeb, např. v Německu 1847, v Rakousku 1851, v Anglii, Portugalsku a v Nizozemí 1854, ve Francii 1855, v USA 1870 a u nás ihned po vzniku samostatné ČSR po roce 1918. S příchodem 20. století se ohlásilo jako nový zákazník meteorologie letectvo. Zpočátku letecký provoz na primitivních strojích často boj s počasím prohrával. Např. v USA tak zvaná „poštovní letadla” havarovala v 89 případech a zahynulo 19 pilotů. Tak se zjistilo, že informace o počasí během letu a při přistání hrají důležitou roli pro bezpečnost letů. Letadla v této fázi létala poměrně nízko, a proto byl zájem o počasí hlavně z nižších hladin ovzduší. Plynem plněné balóny otevřely novou cestu (před tím to již bylo použití upoutaných draků) pro výzkum počasí ve vyšších hladinách. Tak např. Angličan James Glanisher uskutečnil své legendární výstupy v letech 1862—1866 a vystoupil až do 8700 m. A protože v této výši je tlak vzduchu proti tlaku u hladiny moře jen asi třetinový, odvážlivec téměř zahynul. Měření výškového větru pomocí unášených balónů a teodolitu zavedl Viktor Kremser v roce 1890. Informace o údajích z výšek byly k dispozici, až když balón s přístroji přistál na zemi a byl nalezen. Podle výškových výstupů poznal Assmann a Teisserenc de Bort, že atmosféra má různou teplotní strukturu a od výše asi 11 km již teplota s výškou neubývala a hladina byla nazvána stratosférou. To bylo v roce 1902, rok předtím, než se vzneslo první motorové letadlo. Po roce 1844, po zavedení telegrafu, bylo možno téměř bez zpoždění získat současné informace o počasí z různých, od sebe vzdálených míst. V roce 1856 byla vytvořena díky Francii v Evropě telegrafní síť, specializovaná na přenos informací o počasí. Tak vznikla možnost sestavit aktuální povětrnostní mapu. Podnět k tomu dala námořní katastrofa, zničení velkého počtu lodí Anglie a Francie v krymské válce, v roce 1856.

Křehká letadla v počátcích letectva byla neobyčejně citlivá na povětrnostní podmínky. Byly potřebné informace a předpovědi o rychlosti a směru větru i o jeho nárazech, o turbulenci, dohlednosti, srážkách a oblačnosti. V té době byla meteorologie daleka toho, aby mohla všechny tyto požadavky splnit. S postupem let zaznamenala meteorologie velký krok kupředu, ruku v ruce s vývojem letectva. Již šest roků po prvním motorovém letu, v roce 1909 na motorovém letadle přeletěl Louis Blériot kanál La Manche z Calais do Doveru. Necelých deset roků po Blériotově přeletu John Alcot a Arthur Whitt překonávají Atlantský oceán z Nového Foundlandu do Irska, tj. 3902 km za 16 hodin a 28 minut. (V současné době létá denně ze Severní Ameriky do Evropy 2700 spojů.) První světová válka přispěla k vývoji letectva, ale ještě několik let poté mohly být prováděny lety jen za přímé viditelnosti země (moře) a až později vývoj přístrojové techniky umožnil lety i v oblačnosti (bez přímé viditelnosti povrchu). Výhoda nových přístrojů se prokázala při Lindberghově letu v roce 1927 z New Yorku do Paříže. Od roku 1925 byla letadla vybavována primitivním rádiem. V době mezi oběma světovými válkami byly též slavné lety sovětských letců, vzpomeňme aspoň Čkalova, který přeletěl přes pól ze SSSR do Ameriky. V té době se začala též stavět letadla kovová s kovovými vrtulemi. Příkladem této technologie byl např. typ Douglas DC-3, který sloužil ještě řadu let po 2. světové válce jako spolehlivý stroj Československých aerolinií. Mimochodem Československo bylo jako jeden z mála států na světě, které před 2. světovou válkou vyrábělo svá letadla a v této tradici pokračuje dodnes.

Pokrok v letech v oblačnosti přinesl jeden negativní meteorologický jev ve větší intenzitě, a to námrazu, která zhoršovala aerodynamické vlastnosti letadel, zvyšovala jejich váhu, redukovala stoupavost atp. Námraza byla vždy problémem, i když po mechanických odmršťovačích nastoupilo vyhřívání náběžných hran. V Norsku v roce 1914, ale s dokončením až po válce v roce 1919 byla vypracována nauka o studených a teplých frontách, vznikla tzv. norská škola. Tento nový objev měl velkou důležitost pro letecký provoz. (Aplikací norské školy se u nás zasloužil univerzitní profesor meteorologie S. Hanzlík.) Letadla dosahovala stále větších výšek a rozvoj aerologických přístrojů umožnil informace z těchto hladin. Jedním z proslavených přístrojů byla aerologická sonda sovětského odborníka Molčanova, jejíž principy platí dodnes. V současnosti provádí sondáž vysokých hladin atmosféry pravidelně více než 1600 aerologických stanic na světě. U nás to jsou dvě stanice: v Praze-Libuši a v Popradu-Gánovcích.

Po zavedení aerologických měření se naskytla příležitost vydávat předpovědi výškového větru a teplot pro letadla, za předpokladu pravidelné celosvětové mezinárodní výměny dat. Což se také stalo. Již nevládní mezinárodní meteorologická organizace (IMO) v roce 1919 ustavila Komisi meteorologických aplikací pro leteckou dopravu. Po vytvoření Světové meteorologické organizace byla ustavena celosvětová Komise pro leteckou meteorologii (CAeM), když již před tím byla vytvořena v roce 1947 Mezinárodní civilní letecká organizace (ICAO).

Nový přelom v zajišťování leteckého provozu nastal, když se začala v dopravě používat proudová a později i supersonická letadla, která létala již běžně ve výškách 7—11 km i výše s rychlostmi kolem 1000 km za hodinu i více. Zde je nutno připomenout, že jako jeden z mála států po první světové válce začala naše republika pravidelnou leteckou dopravu, tak i v roce 1956 jako jeden z mála států světa začala používat v civilní letecké dopravě sovětský proudový letoun TU-104. Nové modifikace těchto letounů létají na pravidelných linkách CSA k plné spokojenosti do dnešních časů. V nových podmínkách musely i aerologické sondy získávat informace z těchto výšek a dosahovaly až výšky 30 km. Již před tím byly meteorologické informace z radarů, které doplnily klasická pozorování a byly zásadním pomocníkem při aerologické sondáži. V poslední době se aplikují snímky z družic, které umožňují globální regionální pohled na meteorologickou situaci nad pevninou i oceánem, což ve druhém případě je zvláště důležité, protože tam je počet stanic podstatně nižší než na pevnině. Vstup počítačů do meteorologie umožnil „modelování počasí”, tj. předpovědí, které markantně vylepšily přesnost informací dodávaných leteckému provozu, nejen pro kratší, ale i pro zaoceánské lety, pro lety mezi kontinenty, přes pól apod. V současné době se letecké předpovědi netýkají jen dopravního letectva, ale i letadel využívaných v zemědělství a jinde. Rovněž počítačové systémy a automatika pozorování byla nasazena na přistávacích a vzletových dráhách letišť, aby se zvýšila bezpečnost přistávací fáze a startu letadel. Původní radiotelegrafická technika přijímání zpráv, byla již více než před 35 lety v meteorologii postupně nahrazena dálnopisy a radiodálnopisy, později přes počítačovou techniku.

Naše letecká meteorologická služba byla vytvořena na solidním základě již po vzniku naší republiky po roce 1918. Její velký rozvoj začal v roce 1937, kdy bylo otevřeno nové mezinárodní letiště v Praze-Ruzyni, ale již v prvním čtvrtletí 1939 vlivem okupace byl vývoj naší letecké a synoptické služby přerušen až do roku 1945. Po roce 1945 se obnovily a rozšířily služby letecké meteorologie na všech letištích, a to jmenovitě v Praze, Bratislavě, Brně, Ostravě, Sliači, Popradu, Košicích, ale i jinde, jako v Českých Budějovicích, v Liberci, Holešově, v Žilině, Lučenci, byly podávány informace i na plachtařských letištích a kromě toho existovala i vojenská letecká meteorologická složka. V šedesátých letech došlo k částečné redukci dopravy Československých aerolinií a tím byl na některých letištích provoz omezen, případně zcela vyloučen. Československá odborná i laická veřejnost získala možnost seznámit se s leteckou meteorologií nejen v cizojazyčných příručkách, ale i v publikacích vydaných našimi československými autory. Již v předválečném ČSR vyšla Letecká meteorologie G. Swobody, tehdejšího pracovníka Státního meteorologického ústavu a pozdějšího generálního sekretáře Světové meteorologické organizace.

Po celou dobu existence letecké meteorologické služby můžeme konstatovat, že spolupráce mezi československým i cizím létajícím personálem a zabezpečovacími složkami nebyla jen formální, ale přátelská a vzájemně autoritativní. Lze si jen přát, aby tomu bylo tak i nadále, aby se nejen rozvíjel technický pokrok u složky letecké i meteorologické, ale aby zůstala i vzájemná přátelská atmosféra, jak v národním, tak i v mezinárodním měřítku u výkonných složek a též mezi mezinárodními organizacemi, jako jsou WMO a ICAO. Téma Světového meteorologického dne bude komentováno stručnou formou i v našem a celosvětovém denním tisku, některé státy vydají i příležitostné poštovní známky (což bohužel se v našem státě ještě nestalo).

Toto stručné bilancování a zamyšlení umožnilo téma letošního Světového meteorologického dne, které je spojovacím mostem meteorologie a letectva.

Otto Šebek, MZ 1989/1, ročník 42, str. 27-28

1981

SVĚTOVÝ METEOROLOGICKÝ DEN 1981

Meteorologové na celém světě si již tradičně připomínají 23. březen jako svůj svátek. Před 31 lety, 23. března 1950 nabyla platnost Dohoda o světové meteorologické organizaci a tím byl položen základ pro pravidelnou každoroční popularizační kampaň tohoto oboru.

Světová meteorologická organizace vyhlašuje při této příležitosti hesla vyjadřující význam práce meteorologů pro společnost, případně zaměření dalšího rozvoje tohoto vědního oboru. Pro letošní rok bylo vyhlášeno heslo „Světová služba počasí jako prostředek rozvoje”.

Vznik Světové meteorologické organizace, která je specializovanou organizací při OSN, byl podmíněn skutečností, že mezinárodní spolupráce v oboru meteorologie je nezbytným předpokladem existence a rozvoje tohoto oboru. Meteorologie se zabývá studiem počasí a podnebí, jeho působením na životní prostředí a rozvoj všech odvětví světového hospodářství, a tento přírodní úkaz nelze omezit hranicemi jednotlivých států. Meteorologové u nás pro běžný rozbor denní povětrnostní situace potřebují a pravidelně využívají data meteorologických stanic ležících na území mezi Uralem, východními břehy Severní Ameriky, severní Afriky a Grónskem. Pro vypracování předpovědi na 3 dny musí být k dispozici data z meteorologických stanic celé severní polokoule, a to nejen z přizemní vrstvy, ale i do vyšších zón.

Tato situace vytváří proto nutnost koordinované mezinárodní spolupráce na úseku výměny meteorologických informací, jejich získávání a zpracování. Československo jako jeden z 22 zakládajících členů Světové meteorologické organizace pracuje aktivně v této organizaci i dnes. Členství ČSSR vykonávají Český hydrometeorologický ústav v ČSR a HMÚ v Bratislavě pro SSR, funkci stálého zástupce ČSSR ve Světové meteorologické organizaci pak ředitel Českého hydrometeorologického ústavu v Praze.

Světová služba počasí je v současné době, kromě Světového klimatického programu, nejrozsáhlejší a nejúspěšnější projekt mezinárodní meteorologické spolupráce řízený Světovou meteorologickou organizací.

Světová služba počasí je celosvětovým meteorologickým systémem koordinovaných národních prostředků a služeb, provozovaný jednotlivými členskými státy, a podporovaný mezinárodními organizacemi. Jejím cílem je dosáhnout toho, aby všechny státy měly k dispozici meteorologické informace potřebné pro operativní i výzkumné účely.

Světová služba počasí zahájila svou činnost v roce 1968. Dnes je v jejím systému pro získávání dat zapojeno 9300 přízemních meteorologických a 850 aerologických stanic, 524 radiolokátorů, 230 přijímacích středisek signálů meteorologických družic, 102 stanic pro monitorování životního prostředí a 950 radiačních stanic. 22 zemí udržuje v provozu nebo plánuje instalaci automatických meteorologických stanic na oceánech, jejichž údaje jsou soustřeďovány pomocí družic. Systémy meteorologických družic na polárních a geostacionárních drahách doplňují významně datovou základnu tohoto systému, do níž přispívají i pozorování prováděná posádkami dopravních letadel. Druhý systém Světové služby počasí pro přenos dat pokrývá převážnou část zemského povrchu. Tvoří jej 3 světová, 29 regionálních a 147 národních telekomunikačních center. Po přenosových okruzích tohoto systému prochází desítky miliónů znaků denně. Obdobný počet center je zapojen i v třetím systému Světové služby počasí, určeném ke zpracování meteorologických dat.

ČSSR je zapojena do všech tří zmíněných systémů Světové služby počasí. Kromě 5 přízemních a 2 aerologických stanic Hydrometeorologické ústavy zabezpečují v rámci Světové služby počasí provoz 3 radiolokátorů, 4 radiačních a 2 monitorovacích stanic životního prostředí.

Do systému pro přenos dat je výrazným příspěvkem ČSSR Regionální telekomunikační centrum v Praze, které je článkem na hlavním spojovacím okruhu Světové služby počasí a spojuje Offenbach, Moskvu, Vídeň, Budapešť, Sofii a Postupim. Samočinné počítače v Praze a Bratislavě tvoří technologický základ Národního meteorologického centra pro zpracování dat v ČSSR.

Snahou všech meteorologů v současné době je zvyšovat kvalitu meteorologických informací pro jejich lepší využití v nejrůznějších odvětvích národního hospodářství. Vedle tradičních odvětví závislých na počasí a na meteorologických informacích, jako je doprava (letecká, silniční, lodní a železniční), přistupují další významní uživatelé: stavebnictví, zemědělství (v nynější době rozvoj zemědělského letectví), vodní hospodářství, ochrana životního prostředí, odvětví paliv a energetiky a další odvětví.

Podle údajů řady národních meteorologických služeb přináší využívání kvalitních meteorologických informací prokazatelné efekty národnímu hospodářství jednotlivých zemí. V ČSSR se tento ekonomický efekt odhaduje řádově na několik set miliónů korun ročně.

Kvalita operativní meteorologické informace je závislá na optimální funkci Světové služby počasí. Tato služba reálně celosvětově přispívá k rozvoji celého národního hospodářství.

Proto se i Hydrometeorologické ústavy v Praze a Bratislavě orientovaly při koncipování letošních slavnostních shromáždění meteorologů na významnou roli meteorologických informací při zabezpečování národního hospodářství i společnosti ve všech zemích světa v duchu letošního tématu Světového meteorologického dne, aby tak akcentovaly nutnost zvyšování jejich kvality.

Štépán Ulbrich, MZ 1981/4-5, ročník 34, str. 156

1980

ČLOVĚK A ZMĚNY PODNEBIA

(K Světovému dňu meteorológie)

Sedemdesiate roky vojdú do historie ako desaťročie, v ktorom podnebie sa stalo závažným faktorem světového hospodárstva. Uvedená skutoénosť podnietila Svetovú meteorologickú organizáciu k prijatiu roz-siahleho dlhodobého programu výskumu a ochrany světověj klímy. Na podporu riešenia zámerov tohto programu vyhlásila pre rok 1980 heslo uvedené v záhlaví tohto příspěvku. V predchádzajúcich obdobiach, napr. v tridsiatych rokoch nášho storočia, klimatické anomálie budili pozornost iba v prípadoch, keď velké přírodně kalamity vážné poškodili rozsiahle polnohospodárske oblasti. Od tridsiatych rokov sa světová populácia zdvojnásobila a globálně rezervy sebestačnosti v zásobovaní potravinami, dokonca aj v klimaticky priaznivých rokoch sa zmenšili natolko, že nie je možné vytvárať dlhodobé zásoby. Prvořadý význam nadobúda skutočnosť, že citlivost ludstva na klimatické změny sa značné zvýšila.

Podnebie prechádzalo v minulosti změnami a tento jav bude aj v budúcnosti pokračovat. Klimatické výkyvy posledných dvoch desaťroěí demonstrovali citlivost Indskej spoločnosti na javy podnebia. Najne-úprosnejším z týchto faktov je neustály nárast světověj populácie a s tým súvisiaea potřeba zvyšovania světověj produkcie potravin. Ďalším faktorom citlivosti hospodárstva na podnebie je světová energetická kríza. V podstatě sa dá povedať, že všetky váčšie světové problémy tým či iným spósobom súvisia s podnebím.

Na rozdiel od vplyvu podnebia na člověka, existuje relativné nová hypotéza, že ludská aktivita móže v podstatě změnit prirodzenú klímu. Eudstvo uvolňuje do atmosféry velké množstvo tepla. Aj keď toto množstvo je zanedbatelné v porovnaní s množstvom slnečnej energie, je koncentrované převážné v malých oblastiach a móže mať lokálně alebo regionálně účinky a tým aj následky. Možné účinky ludskej aktivity na globálnu klímu sú rózne. Každému z nich je potřebné věnovat zvýšenú pozornost.

Dramatické a často tragické klimatické události, si naliehavo vyžadujú klimatický výskům. Zvýšil sa celosvětový záujem, týkajúci sa poznania krátkodobých a dlhodobých klimatických zmien. Popřední činitelia na celom světe si uvědomili, že je potřebné podniknúť opatrenia v celosvetovom meradle na boj proti ná-sledkom neželatelných podnebných zmien a ochranu prírodného prostredia, v ktorom člověk žije.

Myšlienka sa vykrystalizovala usporiadaním Konfereneie o světověj klíme, ktorú zorganizovala Světová meteorologická organizácia v Ženevě vo februári 1979, na tému „Klíma a ludstvo”. Zúčastnili sa jej nielen popřední klimatológovia ale aj mnohí odborníci v odvetviach, ktorých sa klíma úzko dotýká — ekonómovia, polnohospodárí, odborníci na vodné hospodárstvo, projektanti miest, lekári, odborníci na životné prostredie a mnohí iní. Výsledkom bol zatial najúplnejší pohlad na vztah podnebia k činnosti ludstva. Uznesenia konfereneie zahrňujú správu o súčasných ludských predsudkoch a obavách týkajúcich sa možných zmien klímy, či už v dósledku prírodných příčin, alebo v dósledku vlastnej ludskej činnosti. Závěry konfereneie vo velkej miere pomohli 8. Kongresu SMO, skoncípovať a schválit Program ochrany světověj klímy, ktorého hlavné dva body sú:

zdokonalit poznatky o prirodzených změnách podnebia a účinkoch klimatických zmien, spósobených prírodnými příčinami alebo ludskou aktivitou;
pomáhat zodpovědným činitelom pri plánovaní a koordinovaní činností citlivých na klímu, z oblasti ekonomie, životného prostredia a sociálnej sféry tak, aby sa stali menej citlivé na podnebné změny.

Program světověj klímy má mimoríadny rozsah: od numerického simulačného modelovania po globálně sociálno-ekonomické dopady a od aplikácií v jednotlivých podnikoch k celosvetovej stratégii produkcie potravin a energie.

Prenesenie Programu světověj klímy do širokého okruhu národných a medzinárodných činností představuje pře meteorologickú spoločnosť bezprecedenčnú úlohu. Na j výstižné jšie zhrnutie tejto gigantické j úlohy a jej významu pre celé ludstvo zhrňuje Deklarácia Programu ochrany světověj klímy:

„Dlhodobé prežitie ludstva závisí od dosiahnutia harmonie medzi spoločnosťou a přírodou. Podnebie je len jednou z charakteristik nášho prírodného prostredia, ktoré musíme múdro využívat. Všetky prvky prostredia sa vzájomne ovplyvňujú, miestne ako aj na dialku. Degradácia prostredia v akejkolvek národ-nej alebo geografickej oblasti sa musí dotýkat spoločnosti ako takej, pretože móže ovplyvniť klímu kdekolvek inde. Národy světa musia vyvinúť spoločné úsilie aby zachovali úrodnost pódy; aby sa vyhli zneužitiu světových zdrojov vody, lesov a pódy; aby zabránili rozširovaniu púšti, aby zmenšili znečisťovanie atmosféry a oceánov. Táto činnost všetkých národov si bude vyžadovat velké rozhodnutia a tomu zodpovedajúce materiálně zdroje a bude mať význam len vo světe mieru.”

Slovenská meteorologická spoločnosť v spolupráci s HMÚ Bratislava připravili dňa 28. marca 1980 na tému hesla Světového dňa meteorológie vědecký seminář, ktorého obsahom boli přednášky publikované v predkladanom výtlačku Meteorologických zpráv.

Doc. RNDr. F. Šamaj, DrSc, MZ 1980/5, ročník 33, str. 130

1978

K světovému dňu meteorologie

Světová meteorologická organizácia připravuje jeden z najváčších a najdokonalejších vědeckých experimentov v svojej historii „Globálny meteorologický experiment”. Tisícky odborníkov zo všetkých krajin světa, pomocou najdokonalejších technických zariadení, podrobia atmosféru najintenzívnejšiemu výskumu a sledovaniu, aké sa kedy vóbec konalo. Experiment, počnúc dňom 1. decembra 1978, bude trvať celý rok s dvorní dvojmesačnými obdobiami (od 5. januára do 5. marca a od 1. mája do 30. júna 1979) zameranými na speciálně pozorovania v trópoch a južnej hemisfére. Cielom tohto vysoko koordinovaného medzinárodného úsilia je rozšíriť možnosti zlepšenia predpovedania počasia a preskúmanie mechanizmu klimatických zmien. Tento obsiahly výskumný program čiastočne vysvětluje prečo ústredným heslom SMO k Světovému dňu meteorológie v r. 1978 je „Meteorológia a výskům pre budúcnosť”. Uvedenú tému stavia do středu pozornosti to najslubnejšie vědecké úsilie, ktoré kedy spájalo vedeckú spoluprácu. Je príkladom toho, čo sa móže dosiahnúť medzinárodnou spoluprácou, aplikáciou dobrej vole a zdravého rozumu pri riešení globálnych atmosférických problémov.

Československá a Slovenská meteorologická spoločnosť připravili k Světovému dňu meteorológie viacero zaujímavých a odborné hodnotných podujatí. Jedným z nich bola i konferencia s celoštátnou účasťou našich odborníkov, uskutočnená 31. marca 1978 na Hydrometeorologickom ústave v Bratislavě. Ústřednou témou rokovania bola „Meteorológia a jej úlohy v budúcnosti”.

Podnetom pre usporiadanie konfereneie s prognostickým zameraním, okrem hesla SMO, je potřeba spracovania dlhodobého výhradu rozvoja Hydromt meteorologickej služby CSSR vyplývajúca z uznesenia vlády CSSR č. 102/76 Zb. Cierom konfereneie bolo ujasnenie zámerov vědeckotechnického rozvoja základných činností a ich odrazu na potřebu zmien organizačnej štruktúry a pracovných metod. Východiskovou základňou pre přípravu referátov boli záměry na úseku modernizácie a automatizácie základných činností meteorológie rozpracované v r. 1974 v nadváznosti na závěry májových plén ÚV KSC a ÚV KSS, uznesenie vlády SSR č. 182 o posilnění vědeckotechnického rozvoja pri zvyšovaní efektivnosti československého národného hospodárstva a Návrh koncepcie Hydrometeorologického ústavu Praha do r. 1990.

Na konferencii bolo přednesených 14 referátov. Prvý tematický okruh tvořili referáty zamerané na úlohy a perspektivy rozvoja synoptickej, leteckej a kozmickej meteorológie; novým možnostiam využívania numerických metód předpovědí a aplikácie meteorológie v polnohospodárstve, využívaní niektorých prírodných energetických zdrojov apod. Druhý okruh tvořili práce zamerané na potřeby rozvoja automatizácie merania, přenosu a spracovania údajov v reálnom čase (technologická linka) ako i archivácie a foriem režimových informách; zvláštna pozornost bola věnovaná rozvojů dialkovej detekcii atmosférických javov. Třetí tematický okruh prednášok bol motivovaný potřebami ochrany ovzdušia z aspektov meteorológie a posúdenia klimatických zmien vyvolaných rastúcim znečisťováním.

Přednášky boli publikované v „Prácach a štúdiach HMÚ č. 18″, ktoré vydal Hydrometeorologický ústav v Bratislavě ku dňu konfereneie. Celkový priebeh konfereneie, ako i na ňu nadvázujúci spoločenský program, boli dóstojným podujatím tohoročného programu osláv Světového dňa meteorológie.

Ferdinand Šamaj, MZ 1978/4, ročník 31, str. 127

1969

Ekonomický význam meteorologických služeb

1. Úvod

Jako každý rok slaví i letos, 23. března, meteorologové celého světa svůj „Světový meteorologický den”. Doporučením Světové meteorologické organizace (dále SMO) se stal hlavním tématem diskusí uspořádaných při této příležitosti, ekonomický význam meteorologických služeb. Tento článek chce upozornit na některé výsledky zjištěné SMO a předními světovými službami a tak přispět k diskusi v tomto oboru také u nás.

Velmi mnoho druhů lidské činnosti je citlivých na počasí. Někdy jsou vlivy počasí nepatrné, někdy výrazné, ba rozhodující, někdy působí přímo, jindy zprostředkovaně, někdy lidskou práci podporují, jindy působí nepříznivě a snižují hodnotu výsledků. Známe-li vlivy počasí a počasí samotného, můžeme využívat jeho kladného působení a zabraňovat jeho záporným důsledkům nebo je aspoň omezovat. Ještě výhodnější by samozřejmě bylo, kdybychom si dovedli počasí měnit podle potřeby. Také v tomto směru se vyvíjí intenzívní činnost, význam jejich výsledků však tatím není podstatný.

Správná orientace meteorologických služeb na ekonomicky nejvýznamnější úkoly předpokládá objektivní zjištění jejich podílu na výsledcích činností, které je využívají. Toto zjištění je však velmi obtížné a v některých oborech skoro nemožné. To je jeden z důvodů, proč jsme teprve na začátku ekonomických úvah v meteorologii. Druhý podstatný důvod je, že meteorologické služby jsou v poměru k ostatním položkám státních rozpočtů velmi levné, takže zdánlivě nestojí za hlubší rozbor. Na druhé straně je však pochopitelné, že při redukcích státního rozpočtu se odpovědné orgány obracejí především k nejasně prokazatelným položkám. Kromě toho v poslední době, kdy byly vyvinuty nové, většinou drahé technické prostředky, jejichž využití v meteorologii znamená výrazný pokrok, rostou rozpočty meteorologických služeb tak, že jejich obhajoba bez průkazné ekonomické argumentace bude stále obtížnější. Vzpomeňme jen radarů, samočinných počítačů, družic, automatických spojovacích zařízení atd.

V nejbližších letech budou zahájeny první fáze provozního stadia Světové služby počasí. Tento významný podnik mezinárodní kooperace předpokládá rovněž využití nejmodernější techniky, kterou většina meteorologických služeb dosud nemá. Nároky meteorologických služeb na veřejné prostředky tedy porostou v nejbližších letech rychleji než dosud a mají-li býti akceptovány, je požadavek objektivního prokázání jejich výhodnosti plně oprávněný.

2. Náklady na meteorologické služby

SMO provedla v r. 1967 dotazníkovou akci s účelem zjistit vývoj nákladů na meteorologické služby v období posledních 20 let (1945— 1964). Odpovědi došly ze 47 států, z toho 40 odpovědí obsahovalo úplné údaje. Asi polovina odpovědí se vztahovala na rozvojové a polovina na rozvinuté země. Organizace má 120 států a 12 teritorií (podle stavu k 1. X. 1968). Údaje získané touto akcí tedy pokrývají asi třetinu členských států. Jejich homogenitu porušuje nestejná organizace služeb v jednotlivých státech. Někde zahrnují služby, a tedy i jejich rozpočty, meteorologické telekomunikace, případně různé dimenzované části hydrologie i některých geofyzikálních disciplín, zatím co jiné se starají výlučně o meteorologii. I tak však shromážděný materiál dovolil odvodit některé cenné závěry ukazující současný stav i pravděpodobný další vývoj.

Za použití statistických ročenek Spojených národů byl vypočten poměr nákladů na meteorologické služby k celkovým výdajům jednotlivých států. Výsledky se pohybovaly mezi 0,02 a 0,63 % s průměrnou hodnotou 0,16 %. Rozbor výsledků ukázal, že tento poměr je větší u vývojových zemí (0,19 %) než u rozvinutých (0,13 %) a daleko největší u teritorií (0,37 %).

Dále bylo vypočteno, jaké náklady odpovídají tzv. jednotce, která je užívána k stanovení členských příspěvků. Z počtu bylo vyloučeno jen nepatrné množství států, jejichž příspěvky odpovídají většímu počtu jednotek než 50. Příspěvek ČSSR odpovídá 11 jednotkám. Průměrný náklad na jednu jednotku činil 250 000 amer. dolarů. Za použití tohoto průměrného čísla, jehož platnost je samozřejmě omezená sníženou úplností a nehomogenností údajů, bylo vypočteno, že v roce 1965 náklady členských států SMO na meteorologické služby činily asi 705 miliónů amer. dolarů.

Z vývoje nákladů za 151eté období (1950 — 1965) bylo dále zjištěno průměrné procento růstu ročních nákladů na meteorologické služby. Činilo 11 %. Z dosud uvedených údajů pak bylo možno odvodit náklady v r. 1968, a to asi 960 miliónů amer. dolarů, a v r. 1975 – asi 2000 miliónů amer. dolarů.

Československá služba, která, jak známo, zahrnuje organizačně i rozpočtově meteorologické telekomunikace a část hydrologické služby, poskytla do zmíněné akce SMO tato čísla ročních nákladů:

1950 – 1 048 000 USD
1955 – 1 477 000 USD
1960 – 2 305 000 USD
1965 – 2 993 000 USD

Použijeme-li nahoře uvedeného průměrného nákladu na 1 jednotku SMO, vypočteme, že rozpočet HMÚ by na rok 1965 měl být 2 750 000 amer. dolarů.

Vypočteme-li průměrné procento růstu rozpočtu naší služby v pětiletých obdobích, je to pro 1950—1955 – 7,1 %, pro 1955 až 1960 – 9,3 % a pro 1960-1965 – 5,4 %. Průměrné procento za celé 151eté období 1950-1965 je pak 7,2%. Je vidět, že průměrný růst nákladů na meteorologické služby, odvozený z dotazníkové akce SMO, je značně vyšší než růst nákladů na naši službu. Podrobná analysa všech aspektů by ovšem vyžadovala zkoumání mnoha dalších faktorů, jako např. vliv rostoucích cen, platů atd.

Je také pochopitelné, že při radikálních zásazích do služby, třeba při její plné modernizaci, se nutně ukáže příkrý skok v růstu nákladů. Např. rozpočet služby Spojených států v pětiletém období, v němž byl zahájen program meteorologických družic, vyrostl o 440 % [1].

Pro zajímavost uvedeme výši rozpočtů několika služeb, jak jsou uvedeny v literatuře [1] a [3], nebo jak jsme je odvodili z jiných nepřímých údajů s rizikem jistých nepřesností:

Austrálie (1966 – 1967) 11 000 000 australských dolarů
Francie (vypočteno) 100 000 000 franků
Anglie (1965) 7 200 000 liber
NSR 15 000 000 USD
SSSR (vypočteno) 200 000 000 rublů
USA (1965) (včetně nákladů na met. družice) 155 000 000 liber (z toho 70 mil. na výzkum)

Zajímavé je také hrubé rozdělení nákladů na jednotlivé druhy činnosti, které se u různých států může výrazně lišit. Uvádíme dva příklady:

Velká Británie Francie

Základní organizační struktura (sítě, výměna zpráv, přístroje) 24 % 33 %
Civilní letectví 19 % 23 %
Vojenské letectví 41 % 29 %
Lodní doprava neuvedeno 7 %
Zemědělství neuvedeno 4 %
Výzkum 10 % neuvedeno
Ostatní služby 5 % 4 %

3. Praktické využiti meteorologických informací

V rozsahu tohoto článku není možné provést vyčerpávající rozbor všech existujících a možných, ale dosud nevyužívaných služeb meteorologie. To, co zde uvedeme, je míněno spíše jako příklad.

Jak jsme se již zmínili, je možnost měnit a plánovitě kontrolovat počasí prozatím velmi omezena. Může zahrnovat jen malé oblasti a jen některé speciální případy. Jako příklady jmenujeme ohřívání nejnižších vzduchových vrstev na ochranu rostlin před mrazem, rozpuštění mlhy nad letišti, ochrana produktivních zemědělských oblastí před krupobitím, zvyšování vydatnosti srážek apod.

Proto ještě nějaký čas zůstane hlavním způsobem využívání znalosti počasí a jeho vlivů, přizpůsobení lidské činnosti existujícím podmínkám. O těchto podmínkách můžeme soudit podle minulosti, tj. podle údajů odvozených z pozorovaných a měřených hodnot v dostatečně dlouhém období a podle předpovědí. Ani jeden z těchto způsobů není plně zaručený, oba představují jisté riziko. Dobře je to známo a často kritizováno u předpovědí.

Toto riziko je však známé a lze je kvantitativně započítat do rozboru při plánování příslušných opatření a zjistit předem, zda a za jakých okolnosti soustavné využívání předpovědí je výhodné. Jedna z potíží v tomto směru je kategorická formulace meteorologické zprávy, která neupozorňuje na skrytá rizika. Uživatel, nemá-li dostatečné znalosti, je pak nakloněn nerespektovat přirozenou nejistotu informace a dojít k paradoxním závěrům.

Malá oboustranná informovanost uživatelů o možnostech meteorologie a vlastnostech jejích „produktů” a meteorologů o podrobnostech a následcích využití meteorologických zpráv v praxi je jedním z důvodů nedostatečného využití meteorologie v národním hospodářství.

Představu, jak veliké reservy jsou skryty v neúplném nebo nedokonalém využití existujících meteorologických informací, si můžeme učinit z údajů zjištěných ve Spojených státech [3]. Střízlivý odhad ukazuje, že jen ve stavebnictví by se ročně dalo ušetřit 500 miliónů dolarů plným uplatněním meteorologických informací.

Druhá možnost je ve zlepšení samotných meteorologických údajů, zejména předpovědí. Prozatím je k dispozici velmi málo hlubších úvah z tohoto oboru a ty, které existují, přinášejí jen neúplné předběžné údaje. Výsledky jedné takové studie, provedené pro několik málo míst ve Spojených státech [3], pro využití předpovědí na 24 až 36 hodin, ukazují, že asi 2 až 6 procent ztrát zaviněných počasím je možno odvrátit správným využitím vědecky perfektní předpovědi. Vědecky perfektní předpověď bude sotva dosažena, uvážíme-li však obrovské ztráty, které nepříznivé počasí působí národnímu hospodářství jako celku, má každé procento zlepšení velikou hodnotu.

4. Ekonomické výsledky některých služeb

Jak již bylo řečeno, jsme teprve na začátku snah zhodnotit kvantitativně a vyjádřit v penězích rentabilitu meteorologických služeb. Zveřejněné údaje se většinou opírají o odhady, i když odhady odvozené v maximální míře ze zjistitelných skutečností. Je třeba ještě mnoho vykonat v tomto oboru, a to za úzké spolupráce ekonomů, aby mohl býti vypracován úplný meteorologicko-ekonomický model, který by umožnil zjistit nesporná čísla. I za těchto okolností se však domníváme, že výsledky úvah, které uvedeme v dalším, jsou velmi cenné [3].

Obvyklá metoda při plánování projektu je vypočítat hodnotu zboží a služeb, které bude zařízení produkovat, a srovnat je s hodnotou zboží a služeb, které je třeba do zařízení vložit. U některých zařízení v meteorologii je možné tuto úvahu uskutečnit přímo s hotovými kvantitativními údaji. Ve většině případů to však možné není a je třeba hledat metodu ke kvantitativnímu oceněni potřebných faktorů.

Příklad pro první případ je využití metody pro výpočet časově nejkratší letové trati při letech přes Atlantský oceán [3]. Francouzi, kteří tuto metodu vypracovali, zjistili, že jejím užitím a zlepšením informací zřízením meteorologických lodí se ročně ušetří 15 miliónů franků (1965) jen v důsledku zmenšení počtu nalétaných hodin. K tomu přistupuje další užitek ze zlepšených informaci jako odvrácení diverzí a zpoždění, správnější vytížení letadel a stanovení množství pohonných látek atd. Také tento užitek, i když obtížněji, se dá vyjádřit v penězích.

Případy druhého typu přinášejí vážné obtíže a jejich ocenění si patrně vyžádá delší dobu. Sem patří třeba užitek všeobecných zpráv rozšiřovaných rádiem, televizí, telefonem atd. Zde by bylo třeba provést rozsáhlý seriózní průzkum o rozšíření a způsobu využívání. Snadněji by bylo možné vyjádřit užitek v jednotlivých oborech národního hospodářství, jako zemědělství, stavebnictví, dopravě různých druhů atd.

S rezervou naznačených omezení provedly některé služby z iniciativy SMO ocenění ekonomického užitku své činnosti. Z těchto a jiných údajů, se odvozuje všeobecně přijaté číslo, které vyjadřuje poměr užitku a nákladů na služby sdružené v SMO číslem 20 : 1.

Závěr

Moderní plánování v národním hospodářství předpokládá znalost ekonomické účinnosti jednotlivých odvětví. Umožňuje výhodně akcentovat nejvýnosnější obory. Předběžný průzkum ukazuje vysokou rentabilitu meteorologických služeb, zejména některých disciplín. Zároveň se ukazuje, že nejsou plně využity již existující možnosti a že další potenciální zdroje může s poměrně malými náklady přinést zlepšení metod, hlavně předpovědních.

Zjištěná fakta byla odvozena z údajů jiných států a měla by býti korigována pro domácí podmínky. Ve spolupráci s ekonomy by dále měla být vypracována metoda, která by dovolila s maximální objektivností posoudit co největší počet oborů meteorologie. Obdobnou pozornost si zaslouží také hydrologie.

V hořejších úvahách byla věnována pozornost jenom čistě praktickým výsledkům. K nim přistupuje ještě nemalý užitek, který přináší meteorologie k všeobecnému rozšíření znalosti přírody.

Literatura

[1] Mason B. J.: The role of meteorology in the national economy. Weather, November 1966.

[2] Thompson J. C: The potential economic and associated values of the world weather watch.

World Meteorological Organization, Planning Report No. 4, Ženeva 1966.

[3] The economic benefits of national meteorological services. World Meteorological Organization, Planning Report No. 27, Ženeva 1968.

[4] O. M. A.: The cost of meteorological services, WMO Bulletin, Vol. XVIII, No. 1, Ženeva, leden 1969.

Antonín Dřevikovský, 1969/2, ročník 22, str. 33-35

1963

23. BŘEZNA – MEZINÁRODNÍ DEN METEOROLOGIE

Jako každoročně tak i letos slaví meteorologové celého světa 23. března „Mezinárodní den meteorologie”. Na tento den připadá – letos již dvanácté – výročí vstoupení v platnost konvekce o Světové meteorologické organisaci, jejímiž členy je dnes již 105 států a 15 teritorií.

Světová meteorologická organisace pečuje o koordinaci meteorologických pozorování, měření, zřizování meteorologických stanic a ústředen, pečuje o zřizování a udržování systémů pro rychlou mezinárodni výměnu povětrnostních zpráv, pečuje o normalizaci meteorologických pozorování, o jednotnost uveřejňování výsledků měření a statistických zpracování, podporuje výzkum a rozvoj meteorologie a zejména se zabývá aplikací meteorologie na námořní a leteckou dopravu, na zemědělství a jiné obory lidské činnosti.

Letošní oslavy Mezinárodního dne meteorologie jsou zaměřeny na význam meteorologie pro bezpečnost dopravy, zvláště letecké.

AV, MZ 1963/2, ročník 16, str. 25

1962

Světový meteorologický den

Právě před rokem, dne 23. března 1961, jsme poprvé vzpomínali ve skrovném rozsahu výročí platnosti Konvence Světové meteorologické organizace, sdružující dnes 113 členů z 97 států a 16 teritorií (viz MZ 1961, č. 1-2).

Letošní Světový meteorologický den zaměřili meteorologové celého světa podle usnesení SMO na vysoce aktuální otázku „Zajistit všemu lidstvu dostatek potravin”. To navazovalo na heslo Organizace spojených národů „Pryč s hladem”, vyhlášené již v roce 1960. Českoslovenští meteorologové se k této kampani, odstranění hladu ve světě, plně připojili a dne 23. března 1962 uspořádali významná shromáždění.

Pořádání oslav Světového meteorologického dne se ujala Československá meteorologická společnost při ČSAV, společně s Laboratoří meteorologie při ČSAV, Hydrometeorologickým ústavem, Meteorologickým ústavem matematicko-fyzikální fakulty Karlovy university a Vysokou školou zemědělskou, vesměs v Praze. V Brně organizovala SMD pobočka Společnosti, na Slovensku Slovenská meteorologická společnost v Bratislavě, společně s pobočkou Hydrometeorologického ústavu, Laboratoří meteorologie, Slovenské akademie věd a Komenského university.

Přípravný výbor, který byl ustaven na půdě HMÚ v Praze, kde byly zastoupeny výše jmenované instituce, vypracoval program pražských oslav a postaral se o bohatou propagandu SMD a meteorologie vůbec, zčásti i v celostátním měřítku.

Dne 23. března 1962 se v Domě kultury pracujících ve strojírenství v Praze 5 konalo slavnostní shromáždění, které řídil předseda Společnosti, univ. prof. dr. Alois Gregor, DrSc. Schůze se zúčastnili: náměstek ministra zemědělství, lesního a vodního hospodářství s. inž. Málek a zástupci MZLVH, vysokých škol, členové Společnosti a v hojném počtu zaměstnanci z meteorologických pracovišť.

Prof. Gregor v úvodních slovech zdůraznil význam meteorologie v životě lidstva, zejména, jak nás všechny spojuje jedna myšlenka rozvoje meteorologie a solidarita v mezinárodni meteorologické spolupráci. Nato pozdravil slavnostní shromáždění náměstek ministra zemědělství, lesního a vodního hospodářství s. inž. Málek, který osvětlil současné problémy v mezinárodním politickém dění i události vnitropolitické a poukázal rovněž na veliké úkoly meteorologie ve všech oborech lidské činnosti a na její význam při hospodaření s vodou. Ředitel HÚM s. Zítek promluvil o významu Světového meteorologického dne a jeho letošním zaměření k odstranění hladu ve světě, jakož i o přínosu meteorologie k úspěšnému plnění úkolů v zemědělské výrobě.

Hlavní referát na téma „Význam zemědělské meteorologie ve vztahu k zemědělské výrobě a výživě lidu” přednesl akademik Václav Novák z Brna. Zdůraznil, že rozvoj lidské civilizace staví do popředí význam zemědělství jako hlavní základny pro výrobu potravin. Zajistit dostatek potravin závisí na účelně řízené zemědělské výrobě a také na udržení plodnosti půdy. V tom smyslu má agrometeorologie před sebou obrovské úkoly, jak řešit problémy vlivu klimatu na vývoj zemědělských plodin a na celou zemědělskou výrobu, na účelné rozdělení kultur, na agrotechniku, na živočišnou výrobu, jak hledat prostředky k využití meteorologických podmínek v zemědělství a jak dosahovat vyšších výnosů plodin, vyšší efektivnosti a hospodárnosti zemědělské výroby atd. Podstata zemědělské meteorologie spočívá na zákonitostech fyzikální meteorologie. Také fyzikální meteorologie má pro zemědělství kardinální význam v oboru prognózy počasí. Cenná jsou zejména hlášení nebezpečí pozdních a časných mrazů, a dále dlouhodobé předpovědi, které budou mít nedozírný význam v možnosti plánování celé organizace zemědělské výroby a její ochrany proti nepříznivým vlivům povětrnosti. Je nutno také přikročit k vydávání zemědělských prognóz pro větší, oblasti, včetně fytopatologických a jiných prognóz, které by se ovšem vztahovaly na všechna roční období. Význam agrometeorologické služby pro zemědělství je jasný a nesporný. Další vývoj zemědělské výroby a zvyšování výnosů zemědělských plodin je tedy možný jen na vědeckém základě, jehož nezbytnou složkou je a zůstane agrometeorologiká služba, neboť často je podnebí a povětrnost důležitějším činitelem než půda, o níž se říká, že je živitelkou lidí, ovšem i rostlin a zvířat. I když víme, že milióny lidí na světě hladovějí, je nutno říci, že ve zužitkování půd na Zemi jsou ještě obrovské možnosti. Z 10 miliard ha půdy, která je schopná nebo může být určitými zú/odňovacími opatřeními učiněna schopnou produkce, je využito jen asi 10 “₀, tedy asi 1 miliarda ha. A výnosy plodin mohou být ve světovém měřítku snadno zvýšeny o 50 % i více. Z těchto skutečnosti jsou patrny obrovské možnosti lidstva zlepšit svůj osud, a také, že i agrometeorologie má před sebou nesmírně důležité a závažné vědecké úkoly, které přispějí k zlepšení situace ve výživě lidstva. Není tedy nutné mít obavy o budoucnost lidstva.

Slavnost, která byla vhodně proložena dvěma kulturními vložkami zakončil předseda Společnosti prof. Gregor.

Rovněž Slovenská meteorologická společnost při SAV v Bratislavě uspořádala v budově pobočky HMÚ oslavu SMD, za účasti Meteorologické laboratoře Komenského university a SAV a zaměstnanců ústavu. Dostavili se dále zástupci ÚV KSS, university, pobočky ČSAPV, ČSA a rozhlasu. Schůzi zahájil ředitel PHMÚ s. Dobrota, který vyzdvihl význam světové spolupráce na poli meteorologie a poukázal na reálné možnosti meteorologie při řešení problémů v zemědělské výrobě. Univ. prof. dr. M. Konček, člen-koresp. SAV, ve své přednášce zhodnotil význam a historii Světového meteorologického dne a poukázal dále na vykonanou práci a úspěchy meteorologických pracovišť. Vedoucí oblastní povětrnostní služby s. F. Molnár poukázal na konkrétní pomoc našemu zemědělství, kterou poskytuje meteorologická služba v podobě předpovědí. Za ÚV KSS pozdravil slavnostní schůzi zástupce zemědělského oddělení, blahopřál všem meteorologům k jejich svátku a ocenil pomoc meteorologické služby vydáním Atlasu podnebí Československa a Tabulek podnebí ČSSR. Meteorologická pracoviště by se měla zabývat úkolem vydávat krajové prognózy a rovněž vhodným způsobem upozorňovat na možné výchylky v průběhu počasí, působící velké škody na ovocnářských a zemědělských kulturách. Dále shromáždění pozdravili zástupci ČSAPV a ČSA. V závěru slavnosti tlumočil náměstek ředitele HMÚ s. dr. Vesecký pozdravy pražských meteorologů. Poděkoval za ocenění a kladné zhodnocení meteorologické služby, kterého se nám všem dostalo od zástupců strany a ostatních složek veřejného života, se kterými je HMÚ v úzkém pracovním styku.

I pobočka Čsl. meteorologické společnosti v Brně oslavila SMD. Dne 21. března 1962 uspořádala hojně navštívenou členskou schůzi, na které promluvil doc. dr. M. Nosek, CSc. o významu SMD. Akademik Václav Novák referoval o „Významu agrometeorologie pro rozvoj zemědělské výroby a pro boj za odstranění nedostatku a hladu ve světě”. Přednáška vyvolala bohatou diskuzi k problematice pomoci zemědělství u nás.

Světový meteorologický den měl velký ohlas v denním tisku (Rudé právo, Práce, Mladá fronta, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Svobodné slovo, Večerní Praha, Rovnost, Práca, Pravda, Směna, Večerník, Příroda, Život aj.), kde byly jednak uveřejněny zvláštní články pracovníků meteorologické služby ČSSR, jednak oficiální zprávy ČTK. Také Čsl. rozhlas se zapojil v denním zpravodajství relacemi o SMD. Československá televize dne 22. 3. 1962 v Televizních novinách rovněž připomněla výročí SMD, a po večerním zpravodajství promítla film s meteorologickou tematikou, komentovaný ředitelem HMÚ s. Zítkem. Nato při „Besedě nad dopisy televizních diváků” se s. dr. Koubkem a televizním redaktorem promluvil s. Zítek

O významu SMD a jeho letošním zaměření. Dále meteorologická pracoviště zpracovala vhodným způsobem panely a nástěnky, které seznamovaly veřejnost s meteorologickou prací vůbec, s mezinárodní spoluprací v meteorologii a s úkoly, které Světová meteorologická organizace ukládá všem členským státům, se zvláštním zřetelem k základnímu heslu letošního SMD a k výzkumným úkolům meteorologie v rámci pomoci zemědělství.

K oslavám SMD se připojily i ZV ROH. Tak např. na mimořádné schůzi členů ROH v Praze-Smíchově promluvil velmi přesvědčivě o úkolech agrometeorologie s. inž. Hrbek. Ukázal rovněž na širokou spolupráci meteorologické služby se zemědělskými výzkumníky, na řadu poskytovaných informací a podkladů, jakož i na prognózy, které vydává naše služba jako účinnou pomoc zemědělství. Zařazujeme se tak mezi mnoho meteorologických služeb v nejrůznějších zemích, které rovněž pomáhají zemědělství zajišťovat výživu pro obyvatelstvo, a tedy i mezi ty, kteří bojují za odstranění hladu a nedostatku ve světě.

Zdařilé a široce založené akce oslav Světového meteorologického dne v ČSSR byly zakončeny neméně zdařilými společenskými večírky s tancem a zábavným programem v Bratislavě a v Praze, hojně navštívené, družné a veselé.

P. Hrubeš, MZ 1962/3-4, ročník 15, str. 110-111

1961

23. březen – Památný den meteorologie

Dne 23. března 1950 vstoupila v platnost Konvence Světové meteorologické organisace. V důsledku podstatného zvýšení potřeby meteorologických informací v různých hospodářských odvětvích všech států nabyla i Světová meteorologická organisace (SMO) v posledních letech mimořádného významu. Proto se Výkonný výbor této organisace v minulém roce, kdy bylo slaveno desetiletí jejího trvání, usnesl, aby den 23. března byl každoročně dnem památným, jako Světový meteorologický den.

Meteorologie je sice jedním z nejmladších vědních oborů, ale byla jedním z prvních, u nichž velmi záhy nastala potřeba mezinárodní spolupráce.

Tak již v r. 1853 se sešla v Bruselu první mezinárodní meteorologická konference; měla za úkol zorganizovat mezinárodní program meteorologických pozorování pro zabezpečení námořní dopravy. Když se pak obdobná potřeba projevila i v dalších oborech, byla utvořena v r. 1878 Mezinárodní meteorologická organisace, která fungovala až do r. 1950. Tato organisace se velmi dobře osvědčovala po stránce vědecké a metodické, protože jejími členy byli význační odborníci. Nevyhovovala však v tom, že neměla potřebný vliv na zabezpečení, provádění a plnění usnesení. Proto po 2. světové válce se vynořila myšlenka vytvořit novou organisaci, jejímiž členy by byly státy; tak vznikla Světová meteorologická organizace, jako přidružená organisace k Organisaci spojených národů. Základní statut – Konvence Světové meteorologické organisace byla vypracována a podepsána v r. 1917 ve Washingtonu (USA). Vstoupila v platnost 30 dní poté, kdy do Washingtonu došla ratifikační listina třicátého státu; a to se stalo 23. března 1950.

Prvním presidentem SMO byl president býv. Mezinárodního meteorologického výboru býv. Mezinárodní meteorologické organisace, ředitel meteorologické služby Spojeného království Velké Británie a sev. Irska Sir Nelson Johnson, druhým presidentem byl ředitel meteorologické služby Spojených států amerických dr. F. W. Reichelderfer a nynějším presidentem je generální inspektor francouzské meteorologické služby A. Viaut. Prvním generálním sekretářem byl jmenován bývalý sekretář Mezinárodní meteorologické organisace dr. G. Swoboda, který do roku 1938, kdy nastoupil místo sekretáře organisace byl vedoucím čs. synoptické a letecké služby v Praze. Nyní je generálním sekretářem SMO Angličan D. A. Davies.

Československo se od zrodu Světové meteorologické organisace aktivně zúčastnilo převážné většiny jejích akcí. Zúčastnilo se vypracování Konvence “organisace na mimořádném zasedání ředitelů meteorologických služeb ve Washingtonu v r. 1947, kde také vedoucí čs. delegace univ. prof. dr. A. Gregor, tehdejší ředitel čs. meteorologické služby Konvenci za Československo podepsal (Československo je jedním ze 42 signatářů Konvence, nyní má SMO již 108 členů). Prof. dr. Gregor vedl také čs. delegaci na 1. kongresu SMO v r. 1951. Druhého (1955) a naposledy i třetího kongresu (1959) se rovněž Československo zúčastnilo; delegace v obou případech vedl nynější ředitel HMÚ J. Zítek.

Československá meteorologická služba účinně využívá všech pracovních i vědeckých výsledků, zkušeností a publikací získaných jak přímo v rámci SMO, tak i nepřímo jednostrannými výměnami mezi jednotlivými meteorologickými službami světa. Na druhé straně zase v nejrůznějších oborech významně přispívá k rozvoji meteorologické služby a meteorologické vědy ve světovém měřítku. Z nejvýznamnějších je možno jmenovat realizaci čs. návrhu na výměnu meteorologických informací v Evropě, v níž ČSSR je centrem mezi spojovacími systémy v západní Evropě a ve střední a východní Evropě. Významný byl též čs. podíl na výzkumných akcích Mezinárodního geofyzikálního roku a Mezinárodní geofyzikální spolupráce.

Drobnosti MZ 1961/2, ročník 14, str. 42