Stanislav Hanzlík

Stanislav Hanzlík

1878–1956

PADESÁTÉ VÝROČÍ ÚMRTÍ STANISLAVA HANZLÍKA A GUSTAVA SWOBODY

1. Životy současné a různé

V letošním roce (2006) uplynulo 50 let od úmrtí dvou československých meteorologů světového jména, PhDr. Stanislava Hanzlíka, profesora meteorologie a klimatologie Univerzity Karlovy a PhDr. Gustava Swobody, budovatele povětrnostní služby Státního ústavu meteorologického v Praze a prvního generálního sekretáře Světové meteorologické organizace. Přestože o jejich zásluhách i životě bylo již při různých příležitostech mnoho napsáno na stránkách časopisů i knih, sluší se je k významnému výročí znovu připomenout.

Obě velké osobnosti naší meteorologie žily zhruba ve stejné době. Narodily se za Rakousko-Uherska, prožily obě světové války a mezi nimi vznik a vzepětí Československa a s ním spojený rozmach meteorologické vědy a služby, a úspěšně působily také v poválečné době, kdy se svět opět povážlivě rozdělil. Za velké podpory, které se jim dostalo v čase svobodného pohybu, využily svého nadání, píle a jazykového vybavení ke studiu v cizině, a to přímo v místech tvůrčího kvasu, pokroku a vědeckých objevů. Byly skvěle připraveny na vlastní vědeckou dráhu a měly široké zahraniční kontakty.

Přes časový souběh životů obou meteorologů byly jejich osudy značně odlišné. Hanzlík po letech studií se do konce svého života věnoval pedagogické práci na univerzitě, kdežto Swoboda se od ukončení vysoké školy vytrvale zabýval organizací povětrnostní služby, a to nejprve v národním a později ve světovém měřítku. Vědecký rozlet Hanzlíkův byl prudší než Swobodův, nastal již v době monarchie, protože Hanzlík byl o 15 roků starší než Swoboda.. Své nejzdařilejší spisy napsal v mladí, kdežto Swobodovy ambice se v plné míře naplnily až v jeho pokročilejším věku.

Shodou více okolností jsou život a dílo Hanzlíka a Swobody v naší literatuře popsány v dosti rozdílném rozsahu.

Samostatné zhodnocení Hanzlíkova díla nalezneme v článcích jeho spolupracovníků A. Gregora, např. [1, 2, 5], R. Schneidera [25], B. Šalamona [24] a jeho žáka O. Zikmundy [27]. Jeho kolegové, případně žáci R. Schneider [21], M. Konček [12] a E. Veselý [25] zaznamenali i zajímavosti, týkající se osobních vlastností profesora. Navíc jeho pamětníci ještě žijí mezi námi. Velkolepé počátky Hanzlíkovy vědecké kariéry známe z četných dopisů, které posílal svému učiteli a podporovateli profesoru F. Augustinovi zvláště za svého pobytu ve Spojených státech. K Hanzlíkovým šedesátým narozeninám vydala sborník prací Československá fyziatrická společnost [26] s příspěvky našich i zahraničních autorů, např. R. Schneidera, F. Běhounka, A. Bečváře, C. G. Abotta, W. Gorczyńského; v zahraničních časopisech vyšly ke stejné příležitosti články V. Conrada, F. Linka, M. Milankoviče a dalších. K jeho sedmdesátým narozeninám vyšel k jeho poctě péčí Státního meteorologického ústavu v Praze další sborník příspěvků [1].

Česká literatura o dr. Swobodovi je neprávem chudší. Domníváme se, že hlavní příčinou této skutečnosti je Swobodův dlouhý pobyt v cizině a politické poměry, které nastaly v Evropě po 2. světové válce. Jeho životní dílo výstižně vylíčil jen A. Gregor v nekrologu [6] a cennými zjištěními dokreslil J. Munzar v referátu [19], rozšířeném o předběžný soupis Swobodových publikací. V Bulletinu WMO [18] Munzar vyzvedl význam Swobodova pobytu v norském městě Bergenu jak pro jeho osobní odborný vývoj, tak i pro metodický pokrok, který vnesl do předpovědní praxe pražského Státního ústavu meteorologického. Přehledně o zásluhách obou meteorologů je pojednáno v souborných spisech o dějinách naší meteorologie [14, 15], ve slovnících a podobných publikacích, např. [20].

2. Stanislav Hanzlík – vědec, vysokoškolský pedagog a cestovatel

 Stanislav Hanzlík se narodil 11. května 1878 v Plzni. Na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde studoval matematiku, fyziku a tělocvik, promoval v roce 1902. Při studiu se soustředil na meteorologii a klimatologii jako žák profesora Františka Augustina (1846–1908), geografa, který byl prvním profesorem uvedených oborů na univerzitě. Mezi učitelem a žákem se vytvořilo pouto trvalého přátelství, které trvalo až do Augustinovy smrti. Zvláště pro mladého absolventa školy bylo mimořádně přínosné. Profesor Augustin byl jeho životním rádcem, pomáhal mu při poskytování studijních stipendií, bez nichž by nemajetný Hanzlík nemohl rozšiřovat své vzdělání na univerzitách v Štrasburku, Berlíně, Cambridgi (USA), Washingtonu a Vídni. Podporoval jeho publikační činnost v domovině a honoráře za články a referáty uveřejňované ve věstnících České akademie věd, v Živě a jiných časopisech vědeckých společností mu posílal do míst jeho momentálního pobytu v zahraničí. Svými doporučeními a přímluvami u známých osobností svému žákovi otvíral dveře vědeckého světa v míře, jaké se už nikdy nedostalo žádnému českému meteorologovi.

Pro Hanzlíkovo vědecké směřování byl rozhodující dvouapůlletý pobyt ve Spojených státech amerických v letech 1903–1908, kde kromě renomovaných škol navštěvoval přední státní meteorologické ústavy a observatoře, zúčastňoval se vědeckých konferencí a seznamoval s vynikajícími meteorology, geografy a geofyziky, a to nejen americkými. Praktické zkušenosti zejména v aerologii a aktinometrii získal během výpravy lodí do severní Afriky za úplným zatměním Slunce v roce 1905. V Americe se soustavně zabýval vlastnostmi rychle postupujících cyklon nad územím USA ve snaze zjistit příčinu jejich různé rychlosti; k jejich sledování měl již k dispozici denní povětrnostní mapy. Výsledkem úmorně zdlouhavé práce, který ho navíc příliš neuspokojil, byl spis Annual and geographical distribution of cyclones of high velocity (over 500 miles in 12 hours) in the United States 1893–1902 z roku 1904. Naštěstí jej neodradil od dalšího zájmu o stavbu tlakových útvarů.

Hanzlík by byl nejraději poznával ještě další meteorologická pracoviště v jiných zemích, avšak věděl, že Augustin by studijní cesty donekonečna neschvaloval. Doporučil mu jen pobyt ve Vídni u profesora Julia von Hanna (1839–1921), což Hanzlík přijal jako dobrý návrh: Cítím, že Hann, ne snad jako první meteorolog na světě, ale jako první rakouský meteorolog a rozhodující osobnost, bude míti důležitý vliv na mou možnou kariéru; a kdybych Vídeň prostě vynechal, bylo by to pro ně urážkou, poněvadž tím bych dal najevo, že cizinu cením víc než Vídeň, a tím bych si velmi škodil. Po roce se musím do Evropy vrátiti, a to soudím, že by zprvu byla pro mě Vídeň výhodnější, nemusil bych býti posluchačem – naposlouchal jsem toho dosti – než bych přece rád udělal nějakou dobrou práci u Hanna, aby mě seznal; a to je, na co kladu důraz…mimo toho vídeňský ústav má zajisté ohromnou bibliotéku, napsal Hanzlík poněkud sebevědomě profesoru Augustinovi v dopise z Cambridge v americkém státě Massachusetts 10. června 1904.

Pokud jde o důvěru vkládanou do profesora Hanna, Hanzlík se nezmýlil. Vídeňská meteorologická škola měla zvučné jméno, a Hann dychtivému zájemci nabídl řešení otázky, proč anticyklony, jež jsou nahoře velmi studené, mají krátké trvaní, zatímco anticyklony nahoře teplé, jsou stacionárnější. Tak vznikly nejzávažnější Hanzlíkovy práce ze synoptické a dynamické meteorologie, které mu zajistily světovou proslulost: výklady o prostorovém rozdělení meteorologických prvků v anticyklonách [7] a cyklonách [8] z let 1908 a 1912, které jsou také uvedeny mezi úspěchy světové meteorologie v kompendiu F. Linkeho a F. Baura. Vycházely z pozorování horských observatoří v Evropě a Americe, drakových měření a sledování tahu vysoké oblačnosti. Učinily konečně meteorologii trojrozměrnou. Význam obou monografií, jež přispěly do teoretických základů norské meteorologické školy, podrobně vysvětlil O. Zikmunda, který konstatoval, že všechny v nich obsažené poznatky a závěry dosud platí a mohou být…beze zbytku uvedeny v nejmodernějších učebnicích synoptické meteorologie [27].

Objevné a podnětné jsou i pozdější Hanzlíkovy studie o vztazích mezi sluneční činností a časovými změnami meteorologických prvků i všeobecnou cirkulací atmosféry, pocházející ze 30. let minulého století. Autor je kvůli většímu ohlasu uveřejňoval v německém časopise Gerlands Beiträge zur Geophysik. Zabýval se rovněž klimatickými změnami, statistikou bouřek, povětrnostními pranostikami a napsal několik větších pojednání o podnebí Československa.

Do dějin československé meteorologie se zapsal také jako vynikající vysokoškolský učitel. Vychoval mnoho odborníků působících na různých druzích škol i mimo školství – v rezortních ústavech a pracovištích akademie věd. Jeho žáky byli i pozdější profesor Mikuláš Konček (1900–1982) a dr. Štefan Petrovič (1906–2000), představitelé moderní slovenské meteorologie a klimatologie. Dráhu univerzitního pedagoga Hanzlík zahájil habilitací na Karlově univerzitě v roce 1908 na základě již zmíněné studie o stavbě a vývoji anticyklon a v témž roce po úmrtí prof. Augustina se stal ředitelem univerzitního meteorologického ústavu. Mimořádným profesorem meteorologie a klimatologie byl jmenován v roce 1913, řádným profesorem v r roce 1924. Za svého nástupce se mu však nepodařilo získat docenta dr. Zdeňka Sekeru (1905–1973), kterého pro funkci cílevědomě připravoval. Když se Sekera rozhodl z pobytu v USA do vlasti nevrátit, předal starý profesor v roce 1954 vedení meteorologického ústavu Katedry fyziky na Přírodovědecké fakultě UK tehdejšímu docentu dr. Aloisi Gregorovi (1892–1972).

S Hanzlíkovým učitelstvím souvisí jeho úspěšná knižní publikace Základy meteorologie a klimatologie [10], která vyšla ve třech vydáních. Původně (1923) nebyla koncipována jako vysokoškolská rukověť, ale jako pojednání o počasí a podnebí pro libovolného zvídavého čtenáře [13]. Současně měla být úvodem k jiné popularizační knížce nazvané Podnebí a člověk [9] z roku 1924, zajímavému antropoklimatologickému dílu, jež Hanzlík napsal dílem podle cizích pramenů, dílem podle vlastního poznání povětrnostních a klimatických poměrů v různých částech světa. Seznam publikovaných prací, sestavený samotným autorem, obsahuje 40 položek [5].

Hanzlíkova vášeň v cestování byla obecně známa. Poznal velkou část Evropy, byl v obou Amerikách, v severní Africe a v roce 1912 vykonal svou největší cestu mířící na Dálný Východ a do jihovýchodní a jižní Asie. Během ní navštívil Sibiř, Mongolsko, Čínu (nevynechal ani britský Hongkong a portugalské Macao), Koreu a Japonsko, po jehož ostrovech putoval tři týdny, dalšími cíli byl Singapur, Barma, Indie, Cejlon (Srí Lanka) a Egypt. Během cest kromě přírodních zajímavostí a kulturních památek navštěvoval meteorologické ústavy a stanice a hluboce prožíval oblastní povětrnostní úkazy a jevy (tajfun apod). Ve své době patřil k našim největším cestovatelům, jeho cesty měly výzkumný i turistický ráz [16]. Získanými poznatky a zážitky obohacoval své přednášky a knihy.

Profesor Stanislav Hanzlík zemřel náhle 8. října 1956 v Praze ve věku 78 let. Ještě v roce jeho úmrtí mu byl in memoriam udělen čestný titul doktora fyzikálně matematických věd.

[1] GREGOR. A., 1952. K sedmdesátinám prof. Karlovy university Ph Dr Stanislava Hanzlíka. In: Hanzlíkův sborník. K sedmdesátým narozeninám. Praha: Státní meteorologický ústav v Praze, s. 7–9.

[2] GREGOR, A., 1948. Sedmdesátiny meteorologa profesora Hanzlíka. Meteorologické Zprávy, roč. 2, č. 1, s. 2.

[3] GREGOR, A., 1965. Stručný přehled naší meteorologie. Meteorologické Zprávy, roč. 18, č. 2, s. 30–33.

[4] GREGOR, A., 1948. Význační meteorologové zesnulí v době po r. 1938. Meteorologické Zprávy, roč. 2, č. 6, s. 147–148.

[5] GREGOR, A., 1957. Vzpomínka na univ. prof. PhDr. Stanislava Hanzlíka Meteorologické Zprávy, roč. 10, č. 1. s. 1–2.

[6] GREGOR, A., 1956. Za Dr. Gustavem Swobodou. Meteorologické Zprávy, roč. 9, č. 4, s. 85.

[7] HANZLÍK, S., 1908. Die räumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Antizyklonen. (Ein Beitrag zur Entwicklungsgeschichte der Antizyklonen.) Wien: Akademie der Wissenschaften, Denkschriften der mathematisch-naturwissenschaftlichen Klasse, Bd. 84. 94 s.

[8] HANZLÍK, S., 1912. Die räumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Zyklonen. (Ein Beitrag zur Entwicklungsgeschichte der Zyklonen.). Denkschiften der mathematisch-naturwissenschaftlichenen Klasse der kaiserlichen Akademie der Wisseschaften, Bd. 88. 62 s.

[9] HANZLÍK, S., 1924. Podnebí a člověk. Praha: Česká grafická unie. 171 s. Příroda a lidé, sv. 53,

[10] HANZLÍK, S., 1923, 1947, 1956. Základy meteorologie a klimatologie. 1. vyd. Praha: Česká grafická unie. 127 s. Příroda a lidé, sv. 46. 2. vyd. Praha: Česká grafická unie. 253 s., příl. 3. vyd. Praha: ČSAV. 321 s., příl.

[11] CHROMOV, S. P. – KONČEK, N. – SWOBODA, G., 1940, 1942. Einführung in die synoptische Wetteranalyse. Wien: Julius Springer Verlag. 532 s.

[12] KONČEK, M., 1948. Asistentské roky u profesora Hanzlíka. Meteorologické Zprávy, roč. 2, č. 1, s. 3. [13] KRŠKA, K., 2003. Základy meteorologie a klimatologie profesora Stanislava Hanzlíka v trojím vydání. Meteorologické Zprávy, roč. 56, č. 6, s. 191–192.

[14] KRŠKA, K. – ŠAMAJ, F., 2001. Dějiny meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Nakl. Karolinum. 568 s.

[15] KRŠKA, K. – ŠAMAJ, F., 1994-2000. Kapitoly z dějin meteorologie v českých zemích a na Slovensku. Meteorologické Zprávy, roč. 47-53 – Příloha. 178 s.

[16] MARTÍNEK, J. – MARTÍNEK, M., 1998. Kdo byl kdo – Naši cestovatelé a geografové. Praha: Nakl. Libri . 512 s.

[17] MUNZAR, J. Československá meteorologie před válkou (Ze vzpomínek RNDr. Emila Veselého). Rkp.

[18] MUNZAR, J., 1983. Dr Gustav Swoboda and the Bergen school. WMO Bulletin, Vol 32, No. 4, s. 349–350.

[19] MUNZAR, J., 1983. Gustav Swoboda – průkopník moderních metod meteorologické prognózy v Československu. In: Seminář „Meteorologické prognozy“, Roztoky v Křivoklátu 31. 5. – 2. 6. 1983, Sborník referátů, II. díl. Praha: ČSMS, s. 98–104.

[20] MUNZAR, J. a kol., 1989. Malý průvodce meteorologií. Praha: Mladá fronta. 248 s.

[21] SCHNEIDER, R., 1952. Několik osobních vzpomínek na prof. dr. Stanislava Hanzlíka. In: Hanzlíkův sborník. K sedmdesátým narozeninám. Praha: Státní meteorologický ústav v Praze, s. 10–12.

[22] SWOBODA, G., 1937. Letecká meteorologie a povětrnostní služba letecká. Vojenská technická knihovna, sv. 5. Praha: Vojenský vědecký ústav. 256 a.

[23] SWOBODA, G., 1928. Meteorologická služba pro zajištění leteckého provozu. In: Státní ústav meteorologický v prvém desetiletí republiky 1918-1928. Praha: Státní ústav meteorologický, s. 48–65.

[24] ŠALAMON, B., 1938. Profesor Dr. Stanislav Hanzlík šedesátníkem. Sborník Česko-slovenské Společnosti zeměpisné, sv. 44, s. 101–102.

[25] VESELÝ. E., 1953. Profesor Hanzlík – svérázný člověk. Meteorologické Zprávy, roč. 6, č. 2, s. 30–31.

[26] Věstník Československé fysiatrické společnosti, 1938, roč. 18, č. 1–62.

[27] ZIKMUNDA, O., 1978. Význam profesora Hanzlíka pro rozvoj meteorologie. Meteorologické Zprávy, roč. 31, č. 4, s. 97–99. 

Lektor (Reviewer) Profesor RNDr. J. Bednář, CSc.

Karel Krška, MZ 2006/6, ročník 59, str. 190–193

Vynikající a světově proslulý československý meteorolog, profesor Karlovy university v Praze, Dr. Stanislav Hanzlík, se narodil 11. května 1878 v Plzni. Studium matematiky a fyziky ukončil v prosinci 1901 státními zkouškami na filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Na jaře roku 1902 promoval na doktora filosofie jako žák Dr. Františka Augustina, prvního profesora meteorologie a klimatologie na české universitě. Odborné znalosti si potom rozšiřoval a doplňoval v zahraničí. Léto r. 1902 strávil na meteorolo­gické observatoři ve Štrasburku, asi rok byl v Berlíně. V letech 1903-4 byl na Harvardské universitě, později až do jara 1906 pracoval ve washingtonském Weather Bureau. Mezitím v srpnu 1905 se zúčastnil výpravy za slunečním zatměním do Alžíru.Po příchodu na vídeňský ústav dokončil vědecké pojednání o stavbě anticyklon, kterým se roku 1908 habilitoval na Karlově universitě. V témže roce, po úmrtí profesora Augustina, se stal ředitelem univer­sitního meteorologického ústavu. Roku 1913 byl jmenován mimořádným a r. 1924 řádným profesorem přírodo­vědecké fakulty University Karlovy v Praze. Po dlouhou řadu let, i po odchodu na odpočinek, potom aktivně působil jako vysokoškolský učitel na universitním meteorologickém ústavu. V r. 1956 za vynikající výsledky vědecké práce byl mu udělen čestný titul doktora fyzikálně matematických věd. Promoce se však již nedočkal, neboť dne 8. října 1956 náhle zemřel.

Vědecká činnost profesora Hanzlíka je velmi široká a její hlavní výsledky jsou uloženy ve 40 pracích. Zabýval se v nich nejen tématy, která byla aktuální ze světového hlediska, ale našel si i čas k podrobnému rozboru českých lidových pranostik vztahujících se k průběhu počasí v různých ročních dobách. Význam těchto dvou, zdánlivě málo vědeckých prací, výstižně charakterizoval prof. Gregor takto: „Profesor Hanzlík trpělivě odděloval koukol od pšenice a pšenici pak podrobil vědeckému rozboru. Ukázal, co se v pranostikách skrývá ze selské moudrosti a bystrého pozorováni a co z toho plyne pro vědu. Ani tyto práce nemají nakonec jen úzký rámec provinciální, neboť poskytují orientaci o rozsahu a persistenci nebo labilitě některých meteorologických singularit evropských.”

Největší počet prací (10 titulů) spadá do tématiky, k níž se prof. Hanzlík v rozpětí let 1920 až 1953 několikrát vracel. Jedná se o zjištění vztahu mezi sluneční činností a časovými změnami meteorologických prvků, především srážek, teploty a tlaku, příp. vztahu mezi sluneční činností a všeobecnou cirkulací (1937). Tato tématika je dosud živá, ale velmi citlivá na správnou interpretaci. Profesor Hanzlík, na rozdíl od mnoha novějších autorů, ji zpracovával přísně vědecky bez jakékoli senzace a předkládal pouze kriticky důkladně ověřené výsledky, které mají trvalou platnost.

Počtem prací je dále významná skupina prací klimatologických, resp. dynamicko-klimatologických. Řešená tématika zabírá velmi široké spektrum. Setkáváme se v ní nejen s velmi speciálními publikacemi, v nichž se studuje roční chod a geografické rozložení cyklon pohybujících se velkou rychlostí (r. 1904) nebo použití letokruhů při studiu podnebných změn (r. 1948), ale i s pracemi zcela obecného charakteru, které se týkají fyzikálního výkladu příčin poslední doby ledové (r. 1930) nebo celkových klimatických změn v histo­rické době (r. 1931). V některých pracích, např. v Encyklopedii Československé republiky (1923) nebo v Almanachu lázeňském (r. 1920, 1937), podal prof. Hanzlík souhrnný obraz klimatických poměrů Českoslo­venské republiky. Na klimatologickou tématiku úzce navazují práce o četnosti bouřek v Čechách (r. 1928, 1930) nebo kolísání průzračnosti atmosféry v závislosti na slunečním svitu (r. 1918).

Na okraji vědecké činnosti prof. Hanzlíka je několik přehledných publikací o pokrocích meteorologie a klimatologie za určité období, příp. o rozvoji meteorologie a meteorologických pozorování v Československé republice. Kromě toho prof. Hanzlík byl též autorem dvou článků o unifikaci srážkových měření.

Vědecky nejzávažnější, i když ne nejpočetnější (celkem 8 titulů), jsou práce prof. Hanzlíka ze synoptické a dynamické meteorologie. Patří sem nejenom sdělení zabývající se řešením dílčích otázek, jako je např. vztah mezi směrem a rychlostí pohybu elipsoidálních cyklon a tlakem v jejich středu (r. 1904) nebo vztah mezi postupem tlakových níží a s nimi souvisejícími oblastmi stoupajícího a klesajícího tlaku (r. 1906), ale i dvě vědecky obzvláště důležité monografie, a to:

  • Die raumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Antizyklonen (r. 1908),  
  • Die raumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Zyklonen (1912).

V nich prof. Hanzlík z rozboru pozorování horských observatoří v Evropě, z dosažitelných měření ve volné atmosféře pomocí meteorologických draků a z pozorování tahu vysoké oblačnosti odvodil na tehdejší dobu zcela průkopnické závěry o obou tlakových útvarech. Existují jak teplé, tak i studené cyklony a anti­cyklony. Teplé cyklony a studené anticyklony představují počáteční vývojové stadium. Oba víry jsou zprvu mělké, teplotní rozdíly v nich významné a jejich osy jsou skloněny silně dozadu. Teplotní poměry odpovídají požadavkům termické teorie, protože těleso anticyklony se skládá především ze studených vzduchových hmot a těleso cyklony z teplých. Oba útvary se rychle pohybují.

Teplá anticyklona a studená cyklona představují konečnou fázi ve vývoji. Teplotní rozdíly v útvarech nejsou již tak výrazné, vertikální tloušťka je značná a osy kolmější než v počátečním stadiu. Pohybují se po­malu, často nepravidelně. Tato dvojice odpovídá požadavkům dynamické teorie. Anticyklona se skládá pře­devším z teplé vzduchové hmoty a cyklona ze studené.

Prof. Hanzlík správně zdůraznil úlohu vertikální složky proudění pro vývoj cyklon i anticyklon, neboť výstupné pohyby postupně ochlazují vzduch v cykloně a naopak sestupné pohyby v anticykloně jej oteplují. Svých poznatků dovedl použít i k vyřešení tehdejšího vědeckého sporu mezi evropskými a americkými meteorology o teplotním charakteru anticyklon a cyklon. Ukázal, že o tom, zda při konečném stavu vývoje anticyklonální vír je teplejší než cyklonální, rozhoduje počáteční rozdíl teplot vzduchových hmot (v orig. „Gegenströmung”), které tvoří oba víry. Když rozdíl je malý a útvary se vyvíjejí až do velkých výšek, potom teplotní poměry odpovídají požadavkům dynamické teorie (většina evropských cyklon a anticyklon). Naopak, když rozdíl počátečních teplot je velký a oba víry vlivem značné postupné rychlosti se nemohou vyvíjet nahoru, potom jejich teplotní poměry zůstanou takové, jaké požaduje termická teorie (většina amerických cyklon a anticyklon). Všechny výše uvedené poznatky a závěry dosud plně platí a po více než 60 letech mohou být beze zbytku uvedeny v nejmodernějších učebnicích synoptické meteorologie.

Význam obou monografií, které zajistily prof. Hanzlíkovi světovou proslulost, nespočívá jen v objevu teplých anticyklon a ve vysvětlení vývoje a teplotní přeměny cyklon a anticyklon. Je ještě obecnějšího cha­rakteru. Prof. Hanzlík totiž tím, že na základní články všeobecné cirkulace atmosféry pohlížel jako na troj­rozměrná tělesa, první překonal vědeckou krizi ve výzkumu tlakových útvarů, který do té doby se konal pouze na základě přízemních pozorování. Dále obě monografie si zaslouží nejvyšší pozornosti i proto, že ně­které v nich uvedené poznatky byly přípravou k teoretickým základům světoznámé norské školy vedené V. Bjerknesem.

Ale ani při pracích o struktuře anticyklon a cyklon, které ze světového hlediska jsou nesporně nej-důležitější, není možné zapomenout na další činnost prof. Hanzlíka směřující k pokroku v meteorologii. Jedná se o jeho mnohaleté působení jako vysokoškolského pedagoga, při němž zdárně uplatňoval své bohaté znalosti a zkušenosti ve výchově celé generace zdatných československých odborníků. Na tuto činnost úzce navazovaly jeho knižní publikace, z nichž některé měly charakter vynikajících učebnic. Nejznámějšími jsou „Podnebí a člověk” a zejména „Základy meteorologie a klimatologie”, které pro svou vědeckou úroveň a srozumitelnost vyšly celkem ve třech vydáních. Tyto knižní publikace doposud mají svůj význam při rozšiřování meteorolo­gických znalostí, a to nejenom mezi laiky, ale i mezi odborníky.

Bylo by možné uvést ještě další záslužné činnosti prof. Hanzlíka pro rozvoj meteorologie. Na závěr musíme ještě jednou zdůraznit, že prof. Hanzlík byl československý meteorolog světového významu, který svou vědeckou prací a celoživotní činností značně přispěl k pokroku svého oboru. Jeho jméno v dějinách svě­tové meteorologie bude navždy spojeno s objevem teplých anticyklon a pro nás, kteří jsme jej znali, bude pobídkou, abychom vědecké problémy řešili vždy důsledně a věcně, tak jak činil za svého života profesor Hanzlík.

Prof. Hanzlík zemřel náhle dne 8. října 1956 v Praze ve věku 78 let.

Alois Gregor, MZ 1957/1, str. 1-2, Otakar Zikmunda, MZ 1978/4, ročník 31, str. 97-99 a Karel Krška, MZ 2006/6, str. 190-193

100. VYROČÍ NAROZENÍ PROFESORA STANISLAVA HANZLÍKA

(* 11. 5. 1878)

Dne 10. května 1978 vzpomenuli nejbližší příbuzní a bývalí žáci 100. výročí narození profesora Stanislava Hanzlíka. Pietního aktu u hrobky na Olšanských hřbi­tovech se zúčastnily dcery profesora Hanzlíka, paní Zdeňka Zdimerová a Eva Zachová. V krátkém pro­jevu byl zdůrazněn význam profesora Hanzlíka v dě­jinách české meteorologie (první profesor meteorologie na universitě Karlově v samostatné Československé republice) i v kontextu vývoje světové meteorologie. Pietní akt byl dokončen v zasedací síni Hydrometeoro­logického ústavu v Praze. Účastníci zhlédli film z I. celostátní meteorologické konference v Bratislavě ko­nané 21.—25. října 1952, kde profesor Hanzlík předná­šel, a prohlédli si malou výstavku dokumentů a publi­kací prezentujících především odbornou činnost. Sou­částí vzpomínkového aktu byla i prohlídka místností, ve které profesor Hanzlík pracoval za 2. světové války, kdy byly vysoké školy uzavřeny.

Dne 11. května bylo stého výročí narození vzpome­nuto v denním tisku (Večerní Praha, Lidová demokra­cie) a v Československé televizi.

Emil Veselý, MZ 1978/4, ročník 31, str. 127

VÝZNAM PROFESORA HANZLÍKA PRO ROZVOJ METEOROLOGIE

Vynikající a světově proslulý československý meteorolog, profesor Karlovy university v Praze, Dr. Stanislav Hanzlík, se narodil 11. května 1878 v Plzni. Studium matematiky a fyziky ukončil v prosinci 1901 státními zkouškami na filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Na jaře roku 1902 promoval na doktora filosofie jako žák Dr. Františka Augustina, prvního profesora meteorologie a klimatologie na české universitě. Odborné znalosti si potom rozšiřoval a doplňoval v zahraničí. Léto r. 1902 strávil na meteorolo­gické observatoři ve Štrasburku, asi rok byl v Berlíně. V letech 1903—4 byl na Harvardské universitě, později až do jara 1906 pracoval ve washingtonském Weather Bureau. Mezitím v srpnu 1905 se zúčastnil výpravy za slunečním zatměním do Alžíru.

Po příchodu na vídeňský ústav dokončil vědecké pojednání o stavbě anticyklon, kterým se roku 1908 habilitoval na Karlově universitě. V témže roce, po úmrtí profesora Augustina, se stal ředitelem univer­sitního meteorologického ústavu. Roku 1913 byl jmenován mimořádným a r. 1924 řádným profesorem přírodo­vědecké fakulty University Karlovy v Praze. Po dlouhou řadu let, i po odchodu na odpočinek, potom aktivně působil jako vysokoškolský učitel na universitním meteorologickém ústavu. V r. 1956 za vynikající výsledky vědecké práce byl mu udělen čestný titul doktora fyzikálně matematických věd. Promoce se však již nedočkal, neboť dne 8. října 1956 náhle zemřel.

Vědecká činnost profesora Hanzlíka je velmi široká a její hlavní výsledky jsou uloženy ve 40 pracích. Zabýval se v nich nejen tématy, která byla aktuální ze světového hlediska, ale našel si i čas k podrobnému rozboru českých lidových pranostik vztahujících se k průběhu počasí v různých ročních dobách. Význam těchto dvou, zdánlivě málo vědeckých prací, výstižně charakterizoval prof. Gregor takto: „Profesor Hanzlík trpělivě odděloval koukol od pšenice a pšenici pak podrobil vědeckému rozboru. Ukázal, co se v pranostikách skrývá ze selské moudrosti a bystrého pozorováni a co z toho plyne pro vědu. Ani tyto práce nemají nakonec jen úzký rámec provinciální, neboť poskytují orientaci o rozsahu a persistenci nebo labilitě některých meteorologických singularit evropských.”

Největší počet prací (10 titulů) spadá do tématiky, k níž se prof. Hanzlík v rozpětí let 1920 až 1953 několikrát vracel. Jedná se o zjištění vztahu mezi sluneční činností a časovými změnami meteorologických prvků, především srážek, teploty a tlaku, příp. vztahu mezi sluneční činností a všeobecnou cirkulací (1937). Tato tématika je dosud živá, ale velmi citlivá na správnou interpretaci. Profesor Hanzlík, na rozdíl od mnoha novějších autorů, ji zpracovával přísně vědecky bez jakékoli senzace a předkládal pouze kriticky důkladně ověřené výsledky, které mají trvalou platnost.

Počtem prací je dále významná skupina prací klimatologických, resp. dynamicko-klimatologických. Řešená tématika zabírá velmi široké spektrum. Setkáváme se v ní nejen s velmi speciálními publikacemi, v nichž se studuje roční chod a geografické rozložení cyklon pohybujících se velkou rychlostí (r. 1904) nebo použití letokruhů při studiu podnebných změn (r. 1948), ale i s pracemi zcela obecného charakteru, které se týkají fyzikálního výkladu příčin poslední doby ledové (r. 1930) nebo celkových klimatických změn v histo­rické době (r. 1931). V některých pracích, např. v Encyklopedii Československé republiky (1923) nebo v Almanachu lázeňském (r. 1920, 1937), podal prof. Hanzlík souhrnný obraz klimatických poměrů Českoslo­venské republiky. Na klimatologickou tématiku úzce navazují práce o četnosti bouřek v Čechách (r. 1928, 1930) nebo kolísání průzračnosti atmosféry v závislosti na slunečním svitu (r. 1918).

Na okraji vědecké činnosti prof. Hanzlíka je několik přehledných publikací o pokrocích meteorologie a klimatologie za určité období, příp. o rozvoji meteorologie a meteorologických pozorování v Československé republice. Kromě toho prof. Hanzlík byl též autorem dvou článků o unifikaci srážkových měření.

Vědecky nejzávažnější, i když ne nejpočetnější (celkem 8 titulů), jsou práce prof. Hanzlíka ze synoptické a dynamické meteorologie. Patří sem nejenom sdělení zabývající se řešením dílčích otázek, jako je např. vztah mezi směrem a rychlostí pohybu elipsoidálních cyklon a tlakem v jejich středu (r. 1904) nebo vztah mezi postupem tlakových níží a s nimi souvisejícími oblastmi stoupajícího a klesajícího tlaku (r. 1906), ale i dvě vědecky obzvláště důležité monografie, a to:

  • Die raumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Antizyklonen (r. 1908),  
  • Die raumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Zyklonen (1912).

V nich prof. Hanzlík z rozboru pozorování horských observatoří v Evropě, z dosažitelných měření ve volné atmosféře pomocí meteorologických draků a z pozorování tahu vysoké oblačnosti odvodil na tehdejší dobu zcela průkopnické závěry o obou tlakových útvarech. Existují jak teplé, tak i studené cyklony a anti­cyklony. Teplé cyklony a studené anticyklony představují počáteční vývojové stadium. Oba víry jsou zprvu mělké, teplotní rozdíly v nich významné a jejich osy jsou skloněny silně dozadu. Teplotní poměry odpovídají požadavkům termické teorie, protože těleso anticyklony se skládá především ze studených vzduchových hmot a těleso cyklony z teplých. Oba útvary se rychle pohybují.

Teplá anticyklona a studená cyklona představují konečnou fázi ve vývoji. Teplotní rozdíly v útvarech nejsou již tak výrazné, vertikální tloušťka je značná a osy kolmější než v počátečním stadiu. Pohybují se po­malu, často nepravidelně. Tato dvojice odpovídá požadavkům dynamické teorie. Anticyklona se skládá pře­devším z teplé vzduchové hmoty a cyklona ze studené.

Prof. Hanzlík správně zdůraznil úlohu vertikální složky proudění pro vývoj cyklon i anticyklon, neboť výstupné pohyby postupně ochlazují vzduch v cykloně a naopak sestupné pohyby v anticykloně jej oteplují. Svých poznatků dovedl použít i k vyřešení tehdejšího vědeckého sporu mezi evropskými a americkými meteorology o teplotním charakteru anticyklon a cyklon. Ukázal, že o tom, zda při konečném stavu vývoje anticyklonální vír je teplejší než cyklonální, rozhoduje počáteční rozdíl teplot vzduchových hmot (v orig. „Gegenströmung”), které tvoří oba víry. Když rozdíl je malý a útvary se vyvíjejí až do velkých výšek, potom teplotní poměry odpovídají požadavkům dynamické teorie (většina evropských cyklon a anticyklon). Naopak, když rozdíl počátečních teplot je velký a oba víry vlivem značné postupné rychlosti se nemohou vyvíjet nahoru, potom jejich teplotní poměry zůstanou takové, jaké požaduje termická teorie (většina amerických cyklon a anticyklon). Všechny výše uvedené poznatky a závěry dosud plně platí a po více než 60 letech mohou být beze zbytku uvedeny v nejmodernějších učebnicích synoptické meteorologie.

Význam obou monografií, které zajistily prof. Hanzlíkovi světovou proslulost, nespočívá jen v objevu teplých anticyklon a ve vysvětlení vývoje a teplotní přeměny cyklon a anticyklon. Je ještě obecnějšího cha­rakteru. Prof. Hanzlík totiž tím, že na základní články všeobecné cirkulace atmosféry pohlížel jako na troj­rozměrná tělesa, první překonal vědeckou krizi ve výzkumu tlakových útvarů, který do té doby se konal pouze na základě přízemních pozorování. Dále obě monografie si zaslouží nejvyšší pozornosti i proto, že ně­které v nich uvedené poznatky byly přípravou k teoretickým základům světoznámé norské školy vedené V. Bjerknesem.

Ale ani při pracích o struktuře anticyklon a cyklon, které ze světového hlediska jsou nesporně nej-důležitější, není možné zapomenout na další činnost prof. Hanzlíka směřující k pokroku v meteorologii. Jedná se o jeho mnohaleté působení jako vysokoškolského pedagoga, při němž zdárně uplatňoval své bohaté znalosti a zkušenosti ve výchově celé generace zdatných československých odborníků. Na tuto činnost úzce navazovaly jeho knižní publikace, z nichž některé měly charakter vynikajících učebnic. Nejznámějšími jsou „Podnebí a člověk” a zejména „Základy meteorologie a klimatologie”, které pro svou vědeckou úroveň a srozumitelnost vyšly celkem ve třech vydáních. Tyto knižní publikace doposud mají svůj význam při rozšiřování meteorolo­gických znalostí, a to nejenom mezi laiky, ale i mezi odborníky.

Bylo by možné uvést ještě další záslužné činnosti prof. Hanzlíka pro rozvoj meteorologie. Na závěr musíme ještě jednou zdůraznit, že prof. Hanzlík byl československý meteorolog světového významu, který svou vědeckou prací a celoživotní činností značně přispěl k pokroku svého oboru. Jeho jméno v dějinách svě­tové meteorologie bude navždy spojeno s objevem teplých anticyklon a pro nás, kteří jsme jej znali, bude pobídkou, abychom vědecké problémy řešili vždy důsledně a věcně, tak jak činil za svého života profesor Hanzlík.

Otakar Zikmunda, MZ 1978/4, ročník 31, str. 97-99

VZPOMÍNKA NA UNIV. PROF. PHDR STANISLAVA HANZLÍKA

Dne 8. října 1956 zemřel náhle v Praze ve věku 78 let Dr Stanislav Hanzlík, profesor meteorologie a klimatolo­gie na Karlově universitě. Jeho skonem ztratila matematicko-fysikální fakulta Karlovy university svého dlouho­letého člena a meteorologický ústav universitní výraz­ného představitele československé meteorologie, známého široko daleko v meteorologických kruzích.

Ze životopisu zesnulého vybíráme jen charakteristické etapy pro jeho vědecký vývoj. Po promoci na doktora filosofie na Karlově universitě v roce 1902, Dr Hanzlík, žák tehdejšího prvního profesora meteorologie a klimato­logie na české universitě Dr Fr. Augustina, se odebral za hranice za dalším speciálním vzděláním ve svém oboru. Dlel na universitách ve Štrasburku, v Berlíně, Harvardu, v meteorologickém ústavu ve Washingtonu a ve Vídni.

Vídeňský pobyt korunoval jeho vědeckou činnost vy­pracováním dvou velkých pojednání z nauky o anticyklo­nách a cyklonách, z nichž prvým se habilitoval na Karlově universitě v roce 1908. V témž roce, po úmrtí prof. Dr Fr. Augustina, se stal ředitelem meteorologického ústavu uni­versitního, který spravoval po 40 let. V roce 1913 se stal mimořádným, v roce 1924 řádným profesorem přírodo­vědecké fakulty university Karlovy.

V seznamu vědeckých prací a spisů prof. Hanzlíka, uvedeném v příloze, nacházíme díla, která mají světový formát a trvalý význam.

To je zvlášť nutno vyzvednout o zmíněných monogra­fiích, týkajících se stavby anticyklon a cyklon, které vy­tvářejí počasí zejména v mírných šířkách. Tyto práce, vzniklé mezi rokem 1908 až 1912 za patronace prof. J. Hanna ve Vídni, byly první studie, které analyzují „tělesa” cyklon a anticyklon, tedy jejich složení prosto­rové, hlavně podle pozorování na horách. Tyto studie vznikly teprve několik málo let v „novověku” meteorolo­gie, klademe-li možnost moderního nazírání v této vědě ve spojitost s objevem stratosféry pomocí neobsazených balonů. Dr Hanzlík zpracoval hlavně pozorování na ho­rách a dostal tak fysikální profil barometrických těles. Tím posunul výzkum těchto základních článků světové cirku­lace ovzduší o důležitý krok kupředu. Ukázal, jaké mají složení charakteristické barometrické útvary v trojrozměr­ném smyslu a jaké praktické důsledky z toho plynou pro další výzkum ovzduší.

Splnil věštecká slova vyslovená Mendělejevem, který při­rovnal dřívější způsob výzkumu anticyklon a cyklon, ko­naný jen podle přízemních pozorování, k marné námaze kraba, který se nemůže odpoutat od mořského dna a ne­může se tedy dovědět, jak to vypadá nad ním v oceánu. Profesor Hanzlík první překonal tuto vědeckou krizi ve výzkumu barometrických útvarů. Od jeho dob, zhruba v uplynulých 50 letech, vyšly arciť nesčíslné práce o vlast­nostech anticyklon a cyklon, založené na nejmodernějším způsobu měření ve volném ovzduší. Vždycky však byly potvrzeny základní Hanzlíkovy these, vypracované poměr­ně jednoduchými prostředky tehdejší doby a vynikající nadto vzornou metodikou zpracování.

Cizina ocenila závažnost výzkumu prof. Hanzlíka, neboť jeho dnes již klasická díla jsou trvale citována. V dějinách meteorologie, sestavených v Linkeho Meteorologisches Taschenbuch, uvádí Dr Keil u roku 1908 objev teplých anti­cyklon se jménem prof. Hanzlíka.

Neméně šťastnou ruku měl prof. Hanzlík v dalších pra­cích, jimiž se obrátil ke studiu vztahu mezi sluneční čin­ností a počasím. Se vzácnou kritičností se vyhnul všem úskalím, která takové téma přináší a předkládá světové­mu odbornému fóru střízlivé výsledky, které mají význač­nou platnost. Práce tohoto směru jsou uvedeny v seznamu počtem 10.

Světová hlediska při výběru témat z meteorologie ne­bránila prof. Hanzlíkovi všímat si naší domácí problema­tiky. On byl vlastně z prvních českých meteorologů, kdo podrobil důkladnému rozboru české lidové pranostiky, ty perly lidové tvořivosti, které Mikuláš Aleš zvěčnil svým štětcem a perem. Prof. Hanzlík trpělivě odděloval koukol od pšenice a pšenici pak podrobil vědeckému rozboru. Ukázal, co se v pranostikách skrývá ze selské moudrosti a bystrého pozorování a co z toho plyne pro vědu. Ani tyto práce nemají nakonec jen úzký rámec provinciální, neboť poskytují orientaci o rozsahu a persistenci nebo labilitě některých meteorologických singularit evropských. Další práce této kategorie přichystal prof. Hanzlík k přednášce v meteorologickém semináři na den 17. října m. r., leč smrt jej o týden předešla.

Neuvedli jsme v životopise, že prof. Hanzlík podnikl mnoho cest za hranice, z nichž některé se rovnaly téměř expedicím. Procestoval celou Evropu, na Dálném Východě strávil víc než rok. Byl v Americe, v severní Africe. Mete­orologické a klimatologické zkušenosti z tohoto putování a poznatky z vědeckých konferencí uplatňoval v univer­sitních přednáškách, ve stovkách populárních extensí a v radiu. Jeho učebnice (uvedené v seznamu) jsou pro­dchnuty zážitky z těchto cest. Tím získávají výklady na barvitosti, zejména ve sféře vlivu klimatu na přírodu a člo­věka.

V ocenění světového významu prof. Hanzlíka byl mu v tomto roce udělen čestný titul doktora fysikálně mate­matických věd nového typu, žel, že promoce se uskuteč­nila in memoriam týden po pohřbu.

Českoslovenští meteorologové ztrácejí v zesnulém svého nestora. Téměř všichni jsou jeho žáky. Odborně je vy­choval a zůstal jim trvale otcovským rádcem. Na první meteorologické konferenci v Bratislavě v roce 1952 mu svoji lásku manifestačně dali najevo. Prof. Hanzlík řadil tuto konferenci mezi nejkrásnější chvíle svého života, jak tehdy se vyslovil vůči autoru tohoto nekrologu.

Českoslovenští meteorologové zachovají svému milo­vanému profesoru Hanzlíkovi trvalou paměť.

Alois Gregor, MZ 1957/1, str. 1-2

 

  1. Přehled pokroků meteorologie a klimatologie za rok 1902, 1903, 1904. (Věstník České akademie pro vědy, slovesnost a umě­ní, roč. XIII, XIV, XV.)
  2. Přehled pokroků geofysiky za rok 1905 a 1906. (Věstník České akademie pro vědy, slovesnost a umění, roč. XVII.)
  3. Annual and geographical distribution of cyclones of high velocity (over 500 miles in 12 hours) in the United States 1893-1902. (Monthly Weather Review, 1904, p. 358.)
  4. Some relations between direction and velocity of movements and pressure at the center of ellipsoidal cyclones. (Monthly Weather Review, 1904, p. 562.)
  5. Warme Welle in den Vereinigten Staaten von 20. bis 24. Januar 1906. (Meteorologische Zeitschrift, 1906, p. 131.)
  6. O studených a teplých anticyklonách. (Věstník Král. české společnosti nauk v Praze, 1907, 70 str.)
  7. Relations between progression of lows and the areas of rising and falling pressure accompanying them. (Monthly Weather Review, 1906, p. 1.)
  8. Die ráumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Antizyklonen. Ein Beitrag zur Entwicklungsgeschichte der Antizyklonen. (Denkschriften der math. naturwiss. Klasse der k. Akademie der Wissenschaften. Wien 1908. Svazek LXXXIV, 94 str.)
  9. Die ráumliche Verteilung der meteorologischen Elemente in den Zyklonen. Ein Beitrag zur Entwicklungsgeschichte der Zyklonen. (Denkschriften der math. naturwiss. Klasse der k. Akademie der Wissenschaften. Wien 1912. Svazek LXXXVIII, str. 62.) i
  10. Počasí a jeho předpovídání. (Za vzděláním. Sv. 14. Nákla­dem Jos. R. Vilímka v Praze, 31 str.)
  11. Die Schwankungen der atmosphárischen Durchsichtigkeit nach den Sonnenscheinregistrierungen in Prag. (Meteorologische Zeitschrift, 1918, p. 52.)
  12. Über die Beziehung der gleichzeitigen Luftdruckschwan-kungen zur Sonnentátigkeit. (Sitzungsberichte der k. Akademie der Wissenschaften in Wien. Mat. naturw. Klasse Ha, 126. B. Wien, 1917, 16 str., a Meteorologische Zeitschrift, 1920, p. 196.)
  13. Stručný obraz klimatických poměrů republiky Českoslo­venské. O organisaci meteorologických stanic v lázních a klima­tických místech v Československé republice. (Almanach lázeňský Československé republiky. Praha, 1920, str. 19 — 25.)
  14. Luftdruck- und Wármeschaukel in der elfjáhrigen Klima-periode. (Annalen der Hydrographie und Maritimen Meteorolo­gie, 1921, p. 263.)
  15. Die Neigung der Trennungsfláche in den warmen und kalten Antizyklonen. (Meteorologische Zeitschrift, 1922, p. 88.)
  16. Temperatur-und Windgeschwindigkeitsánderung in den warmen und kalten Antizyklonen. (Meteorologische Zeitschrift, 1922, p. 232.)
  17. Základy meteorologie a klimatologie. (Příroda a lidé, sv. 46. Nákladem České grafické unie, Praha 1923, 127 str., I. vydání; II. vydání v r. 1947, 253 str.; III. vydání r. 1956.
  18. Podnebí a člověk. (Příroda a lidé, sv. 53. Nákladem České grafické unie, Praha 1924, 171 str.) II. vydání připravuje NČSAV.
  19. Rozvoj meteorologie a meteorologických pozorování v Čes­koslovenské republice. (Encyklopedie Čsl. republiky, Praha 1923, 7 str.)
  20. Podnebí Československé republiky. (Encyklopedie Česko­slovenské republiky. Praha 1923, str. 15.)
  21. Nástin podnebí Československé republiky. (Sborník Čes­koslovenské společnosti zeměpisné, sv. 32, 1926, str. 97.)
  22. L’unification des réseaux pluviométriques du monde. (U. G. G. I., Troisiéme assemblée générale Prague, September 1927, Section de météorologie, p. 49, 55.)
  23. Eine Bemerkung zu der Háufigkeit der Meldungszahl der Gewitter in Bóhmen. (Meteorologische Zeitschrift, 1928, p. 348.)
  24. Statistika bouřek v Čechách. (Sborník Československé společnosti zeměpisné, sv. 36, 1930, str. 81.)
  25. Fysikální výklady příčin poslední doby ledové. (Sborník Československé společnosti zeměpisné, sv. 36, 1930, str. 173, 233.)
  26. Der Luftdruckeffekt der Sonnenfleckenperiode. (I. Mit-teilung: Jahresmittel.) (Gerlands Beitráge zur Geophysik, sv. 28, 1930, p. 114-125.)
  27. Nouveau rapport sur 1’unification des réseaux pluviomé­triques. (U. G. G. I., Quatriéme assemblé genérale, Stockholm Aout 1930, Procésverbaux des séances de la section de la mé­téorologie II, p. 18.)
  28. Meteorologie a klimatologie XX. století. (Dvacáté století, díl I, Praha 1931, str. 362.)
  29. 29. Studium klimatických změn v době historické. (Vesmír, 1931,   roč. IX, str. 119.)
  30. Der Luftdruckeffekt der Sonnenfleckenperiode fůr die Monate Dezember, Januar, Februar und Juni, Juli, August (II. Mitteilung.) (Gerlanďs Beitráge zur Geophysik, sv. 29, 1931, p. 138-155.)
  31. Der Temperatureffekt der Luftschichten uber der Erde in seiner Beziehung zu der Sonnenfleckenperiode. (Gerlanďs Beitráge zur Geophysik, sv. 32, Kóppen Band II, 1931, p. 226.)
  32. Der Niederschlagseffekt der Sonnenfleckenperiode. (Ger­lanďs Beitráge zur Geophysik, sv. 47, 1936, str. 15.)
  33. The Hale Double Solar-Cycle Rainfall in Western Canada. (Bulletin American Meteorological Society, sv. 18, 1937, p. 60.)
  34. Die Schwankungen der atmosphárischen Zirkulation und die Sonnentátigkeit. (Gerlanďs Beitráge zur Geophysik, sv. 50, 1937, p. 264.)
  35. Podnebí a počasí v ČSR. (Almanach lázní Československé republiky. Praha 1937, str. 37 -40.)
  36. The Hale Double Solar-Cycle Rainfall in Western Canada. (Bulletin American Meteorological Society, sv. 27, 1946, pp. 249-250.)
  37. Význam měření letokruhů při studiu podnebných změn. (Meteorologické zprávy, 1948, p. 77 — 78.)
  38. O lidových povětrnostních pranostikách. (Meteorologické zprávy, 1950, p. 120-122.)
  39. Lidová povětrnostní pořekadla ve světle statistiky. (Me­teorologické zprávy, 1953, p. 22-27.)
  40. Teplotní efekt periody slunečních skvrn ve střední Evropě. (Meteorologické zprávy, 1953, p. 31—34.)

UNIV. PROF. DR STANISLAV HANZLÍK – SVÉRÁZNÝ ČLOVĚK

učitel a vychovatel téměř všech československých meteorologů současné doby, se 11. května t. r. dožil 75 let. Význačné životní jubileum zastihuje prof. Dr Hanzlíka v plné duševní i tělesné svěžesti, a tedy, jak je u něho samozřejmé, i v plné práci. Můžeme jej vidět na Karlově universitě, kde v tomto semestru přednáší o regionální klimatologii a klimatografii, často jej vidíme na Státním meteorologickém ústavu, a určitě se s ním setkáme také všude tam, kde se scházejí meteorologové, aby diskutovali o pracích svého oboru, ať jsou to sjezdy, konference nebo diskusní kroužky universitní. Nikde však není prof. Hanzlík účastní­kem pasivním, vždycky má co říci, vždy dovede poradit a pomoci. Že je stále činným literárně, dokazuje i jeho příspěvek v tomto čísle. Redakce Meteorologických zpráv přeje prof. Dr Hanzlíkovi za všechny československé meteorology a přátele meteorologie mnohá další léta.

Již v dřívějších vzpomínkách — před pěti a deseti lety — jsme poznali aspoň v náznaku pana profesora také s jiné, lidské stránky. Budiž dovoleno pokračovat při 75. narozeninách podobným tónem místo obvyklého životopisu. A hlavně použít k tomu vlastních slov pana profesora z několika jeho dopisů.

Náš milý jubilant byl šéfem laskavým. Dokladem toho je na příklad, jak psával z prázdnin s úsměvným humorem:

„Kromě toho bych Vás prosil o toto. Chci se podívat na výstavu do Brna a na Macochu. Chtěl bych turistického průvodce pro tuto oblast. Chodíte-li k Flekům na pivo, tu v Křemencové ulici, když do ní vstoupíte, je po pravé straně třetí či čtvrtý dům turistické knihkupectví. Také byste se tam mohl po­ptat, je-li nějaký průvodce po českém jihu (mám tu zvláště na mysli Budějovice, nikoli Šumavu!). Chtěl bych se do Budějovic podívat na nějakou hodinku, nezajímá mne tedy nějaké monumentální dílo. — Dou­fám, že jste se zatím „sebral”, doporučuji občas zpáteční lístek na Zbraslav a věnec buřtů do kapsy.”

Profesor Hanzlík se staral otcovsky o „pevnou židli” pro své asistenty, bez ohledu na to, že ho někdy „žulili”, zlobili a neposlouchali, jak už to bývá v životě. Zapomněl nakonec na všechno, a když měl příle­žitost, napsal na příklad takovou gratulaci:

„Milý doktore, Vaše radostná zpráva byla mi dodána v tom okamžiku, kdy Vás promovali, a přišla spolu s prvním slunečným dnem, který se usmál na naše třeboňské rybníky, lesy a louky. Chtěl bych, aby onen den zůstal i symbolickým pro Váš další život, totiž, abyste i nadále zůstal veselým Emilem! — Ozdobil jste si svoji občanskou firmu lesklým štítkem; těšte se s ním k radosti všech těch, kdo o to mají jistou zásluhu. Nezapomínejte, co znamená: je důkazem, že dovedete vědecky pracovat, ale je Vám současně výzvou, že budete vědecky pracovat. Váš doktorát je dalším stupínkem po maturitě, doufám, že nezůstane posledním. — Doufám, že nového predikátu nezneužijete jako vábničky na vdavků chtivé dívky, mám, bohužel, velmi mnoho důkazů z posledních dob, že poslední sakrament je přímým derivátem meteorologického doktorátu; byl bych nucen Vám zle vynadat po svém návratu, ale co horší: myslím, že i Vy sám byste zle na to nadával! S přátelským pozdravem Váš Hanzlík.”

Tato gratulace byla jedna z mála nekonvenčních, možná jediná. Adresát poznamenal v poděkování

také, že okolnosti nenasvědčují tomu, že bude kráčet ve šlépějích svých předchůdců. Ale člověk míní – – –.

A tak za necelé dva roky měl pa profesor znovu příležitost poslat další gratulaci. Neopomenul zdůraznit, že podle jeho názoru začíná manželství až ve třech a že „děti jsou to nejkrásnější na světě, jsou pokračo­váním našeho života, ony jsou nositelé nesmrtelnosti”. Vyžádal si ovšem také zprávu o tom, až se začne mladé manželství doopravdy. Snad aby mohl mile překvapit a potěšit novopečeného tatínka a hlavně maminku:

„Překvapuje mne Vaše zpráva a přicházím s gratulací. Ne Vám; Vás bych odbyl jedním veršíkem, ale pro vážnost okamžiku nebudu ten verš citovat. S gratulací přijdu, až dceru postavíte do světa, a potom, myslím, už zde nebudu. Moje gratulace patří mamince a vždy jen mamince, a chápu i závidím hrdost jejích slov „mé dítě”! Přeji Vám, aby ty počáteční starosti hladce proběhly a abyste se oba těšili z jejího rozkvětu. A jděte a kupte si knihu a pište jí životopis, bude jí to jednou nejkrásnější upomínkou na Vás. Srdečně Vás zdraví Váš Hanzlík.”

Starostlivý bývalý šéf nezapomínal ani později na hmotné starosti mladé rodiny. A tak jednoho dne před více než dvaceti lety napsal:

„Současně s tímto dopisem Vám píši i dopis Dr O. M-ovi. Před odjezdem na letní pobyt mne žádal o přednášku pro rádio a navrhl „prognosu”. Uvažuji o tom a navrhuji mu tři přednášky: 1. Prognosa kdysi, 2. Prognosa dnes, 3. Pokusy o prognosu na delší dobu napřed. První přednášku budu mít já, druhou Vy a tu třetí buď já, nebo Dr Schneider, nebo někdo jiný. — Když tento můj návrh bude M-em přijat, bude na Vás, abyste si uvážil, co chcete o tom za 10 minut říci; napsat si to, předložit Dr Schneiderovi — snad on jako direktor Státního ústavu bude mít nějaké přání — a přednésti to během 10 minut a 0 vteřin v Radiu, v Národním domě na Vinohradech. — Já bych např. shrnul do takové přednášky to, co bych řekl náhodnému návštěvníkovi u Vás v prognoze; tedy, jak a odkud dostáváte data, jak to znázorníte na mapě, něco o frontě, jak se posouvá, a něco o nedostatcích prognózy, tak aby rozuměl slovům, kterými formulujete prognozu. — Já v mé přednášce budu mluvit o historii meteor, pozorování, tedy od Asurbanipala v Mezopotamii přes Řecko do Itálie k Římanům, až po l00letý kalendář, tedy nynější prognózy se vůbec nedotknu, takže budete mít volné pole. Tak to hezky uvažte, nějaká stovka by z toho byla do kapsy, a to není špatné ani pro asistenta stát. meteor, ústavu! — Kdyby se Dr M. neozval, brnkněte na nějve jménu mém, dopoledne do Radia, odpoledne do bytu, není ale vyloučeno, že je na letním bytě! — Tak zatím hezky počkáme, co že nám řekne M., a pak se podle toho zařídíme. — Pěkně pozdravujte dceru a mějte se dobře. Váš Hanzlík. — NB. Témuž M-ovi také jsem sdělil, že týž Veselý, ač ženat, dělá do „plachtění”, a že by se i o tom dalo něco říci v radiu! A když už jsme v tom plachtění a nahoře ve vzduchu, nemyslíte, že byste jako meteorolog-letec mohl o tomto poli něco sepsat do radia? Tedy do toho! Myšlenka krásná zaťuká-li, ó spěš a rychle otvírej, ta nepřichází nikdy sama, ji doprovází celý rej… pěje básník.”

Není divu, že adresát za léta nabyl k svému váženému učiteli poměru takřka synovského, zvláště za těžkých dob válečných. A pan profesor ho pak po válce vyznamenal čestným titulem „doživotního asi­stenta”.

Léta ubíhají, profesor Hanzlík slaví jedno jubileum za druhým a nějaké ty občasné zdravotní potíže odbývá také s humorem (psáno 20. ledna 1953):

„Teprve teď dostávám se k tomu, abych Vám odpověděl na Váš vánoční pozdrav. Vaše přání ohledně mého zdraví se nevyplnilo, od půl prosince stůňu doma. Trochu kašle, ochraptění po přednášce, bronchiální katar oboustranný, zvýšení teploty, polykání pilulek a kapiček, z toho zkažený žaludek, citro-carbon atd.”

Kéž osud dopřeje pokračovat,v citátech — byť i stručných — z dopisů milého učitele a prvního šéfa většiny z nás mladších také po dalších pentádách!!! Čímž končím (těmito slovy končíval pan profesor své universitní přednášky).

EV, MZ 1953/2, ročník 6, str. 29-31

Sedmdesátiny meteorologa profesora Hanzlíka

Čeští meteorologové mají milou příležitost upozornit čtenáře na jubileum, které zasluhuje, aby bylo vzpomenuto. V květnu roku 1948 dožije se 70 let profesor meteorologie a klimatologie na Karlově universitě Dr Stanislav Hanzlík, rodák z Plzně.

Naše vzpomínka na tomto místě není pouhou formální pozorností k nestoru české meteorologie. Profesor Hanzlík, nástupce prvního českého meteorologa na universitě profesora Augustina zasáhl svojí vědeckou činností do doby, kdy se meteorologie dostává do moderního stadia. A tu je pamětihodné, že k tomuto rychlému vývoji meteorologie světové přispěl profesor Hanzlík podstatně svými tehdejšími pracemi.

V stěžejních meteorologických učebnicích různých států nacházíme jméno Hanzlík, a to nejen před 30 lety, kdy jeho příslušné práce byly aktuální, nýbrž dosud. Dnes, kdy vzestupná linie pokroku meteorologie dosáhla vysoké úrovně a po této válce ještě se neobyčejně zvýšila, vyskytují se odkazy na Hanzlíkovy pracovní výsledky v zahraničních učebnicích stále. To je dokladem, že Hanzlíkovy studie o stavbě cyklon a anticyklon nejen nezastaraly, nýbrž že časový odstup nic nesetřel z významu, který mají tyto práce, jimiž Hanzlík zdokonalil názor na studené a teplé cyklony a anticyklony. Tato jeho pojednání vrhla jiné světlo na tehda obvyklé plošné nazírání na články cirkulace ovzduší a jsou jedním z prvních ukazatelů, že útvary tlakové je nutno se dívat prostorově a fysikálně a nikoliv pouze statisticky. Hanzlíkovy výklady jsou přípravou k teoretickým základům, které pak podal V. Bjerknes se svou školou a jimiž dynamická meteorologie se dostala na kolej skvělého praktického užití v synoptické a letecké meteorologii.

Profesor Hanzlík má více jiných prací hlavně v oboru kolísání podnebí, avšak zvlášť jsme vyzvedli ty, které mu zajistily natrvalo světové jméno. To je obzvláště pro nás Čechy cenné a nijak nezmenšuje význam jména profesora Hanzlíka, že právě práce z jeho mládí se staly klasickými.

Jiná stránka činnosti profesora Hanzlíka, kterou připomínáme naší veřejnosti ve dnech jeho životního jubilea, je pedagogický rys jeho působení. Jsou to nejen jeho učebnice podané tak, že jim každý porozumí pouhým čtením a tím si i meteorologii a klimatologii oblíbí, ale je to i soustavná silná jeho snaha působit na své žáky a své okolí, aby se dbalo ryzosti vědeckého směru. Profesor Hanzlík povzbuzuje k odborné činnosti v takovém úseku, který je každému jeho žáku vlastní a neúnavně potírá šarlatánství, které v meteorologii bujelo a bují stále jako plevel v obilí.

Rázovitá je osobnost profesora Hanzlíka. Jeho záliba v cestování je velmi na prospěch jeho výkladům a debatám z meteorologie a klimatologie. Dodává jim barvitosti a zvláštní živosti, ať už jsou neseny v duchu moudrosti zemí monsunových, nebo jasné a praktické, tak jak to odpovídá způsobu vlastnímu Americe, s podmalováním bezmála uměleckým, zřejmě v duchu jeho uměleckého kolegy na Harwardské universitě van Loona, autora překrásné knihy o umění. Články a přednášky profesora Hanzlíka jsou často zaměřeny výstižně na klimatologii člověka.

Sedmdesátka je pro profesora Hanzlíka jen příležitostí k retrospektivě o vykonané práci a mezníkem při plánování další činnosti. Tak jak se stoickým klidem nasedal loni do Clippera na zámořskou cestu, jako by cestoval jen z Prahy do Kolína, chystá se ke startu pracovnímu v příštích letech a nemůže se už dočkat dalších studijních cest do zahraničí.

Jeho žáci a příznivci mu k této životni a duševní svěžesti oddaně blahopřejí.

Dr. A. Gregor, MZ 1948/1, ročník 2, str. 1–2