Autoři: Pavel Karas, Alena Zárybnická, Taťána Míková. Praha: Česká televize, edice ČT, 2007. Cena 350 Kč.
Na pultech knihkupectví se objevila další populárně vědecká publikace o meteorologii z pera profesionálů. Hned na počátku konstatujme, že svým pojetím je netradiční, jedinečná a také exkluzivní. Abych na úvod nevyčerpal všechna nej…, začnu, jak se sluší v zavedené posloupnosti. Jen bych chtěl konstatovat, že nebudu zneužívat autory použitého příslovce v názvu publikace „skoro“, budu ale používat synonymum „téměř“. To abych neopisoval. Zastavím se hned u předmluvy, jejímž autorem je Petr Dvořák, absolvent Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze a profesionální meteorolog. I když mám jisté výhrady k obsahu jeho odborných publikací (což ovšem na toto místo nepatří), musím konstatovat, že „atmosférická“ poetičnost, která je tomuto entrée vlastní, je skutečně téměř dokonalá a všem doporučuji, aby předmluvu této publikace nepřeskakovali (což se často stává). Téměř by přišli o inspiraci, která je v nejlepším slova smyslu donutí další stránky autorů knihy pozorně číst i prohlížet.
Otočíme-li tuto první stranu, máme dojem, že jsme získali obrázkovou relaci fotografií, neboť textu je plošně méně než fotografických záběrů. Ale to jde jen o první dojem. Fotografie prolínají text způsobem poněkud se odlišujícím od běžných populárně vědeckých publikací. Osobně mi trochu vadí šedé pozadí mnohých stránek, dokonce si dovolím poznamenat, že téměř negativně ovlivňují barevnost některých fotografií. Je to ale můj individuální dojem, nejsem grafik, a této problematice se až na další vyhnu.
Publikace je dělena na 14 kapitol včetně rejstříku, který možná mohl být obsažnější. Prvních pět kapitol vysvětluje pět základních meteorologických prvků, další se zabývají metodami sledování meteorologických objektů, tj. radary, družicemi, dále slunečním zářením, znečištěním ovzduší a nebezpečnými povětrnostními jevy, jako jsou bouřky a tornáda. Nechybí kapitola o klimatologii ani o katastrofách, které lidstvo prožilo a samozřejmě i v budoucnu prožije.
Protože je tato recenze psána pro odborný časopis, nemělo by pravděpodobně smysl probírat jednotlivé kapitoly zvlášť a podrobně. Kniha je určena především laikům, i když si dovolím ji doporučit i profesionálům.
Chtěl bych v této recenzi upozornit na pojetí a celkový dojem, který publikace vzbuzuje. Není to samoúčelné, protože se svým způsobem téměř vymyká srovnání s ostatními dosud uveřejněnými knihami této kategorie. Jednotlivé kapitoly jsou V textu bohatě protkány pěknými, téměř nádhernými fotografiemi, grafy, kresbami, vše provedeno v barvách. Sám text je pojat netradičně, vysvětlení jednotlivých pojmů je doplněno téměř ideálně i historií měření a také praktickým do textu nenásilně zapracovaným odlehčujícím popisem, zcela namátkou vybírám návštěvu na Šeráku, v Českém hydrometeorologickém ústavu a další.
Ublížil bych publikaci, když bych nevyzvedl i její odbornou stránku. Domnívám se, že srozumitelně vykládá základní pojmy používané v televizních relacích ČT t a pozorný čtenář se jistě v tom nejlepším slova smyslu poučí a lépe porozumí někdy až příliš rychle prezentovaným slovům v relacích o předpovědi počasí, které autoři publikace, profesionálové v meteorologii, předkládají denně televizním divákům. Rychlost posloupnosti slov je v odborném textu vždy problém. Aby divák – laik porozuměl vodopádu slov a odborných termínů pak i s pomocí publikace, kterou si jistě podrobně přečte, měla by být pro něj volena i rozumná rychlost přednesu aktuálních dat.
Čtenář by mi snad mohl v tomto textu vytknout, že to není recenze ale spíše nedokonalá esej na dané téma. Možná je to tak. Domnívám se ale, že konstrukce knihy to téměř vyžaduje. Nechci se ale zpronevěřit úloze recenzenta. Tedy nejdříve obrazová část. Většina snímků, podle vyjádření autorů, jsou práce posluchačů předpovědních relací, kteří svá díla zaslali do redakce meteorologického vysílání. Všechna jsou téměř dokonalá jak technicky, tak záběrem. Poněkud smutnější je vlastní text (popis snímků). Jsem si vědom, že někdy ani odborníci se neshodnou na druhu, tvaru, odrůdě, či další specifikaci daného oblaku, ale přece jenom ne vždy je v publikaci text snímku odpovídající normě. Snad největší „nepřesnost“ je na str. 23 nahoře, kde optický efekt je vydáván za sloup sněžení v protislunci. Ale jsou i další, především ty, které se týkají námrazkových jevů. Tato výtka ale jistě neruší vjem laika, neboť detaily, které rozlišuje profesionál, jsou prakticky z pohledu čtenáře zanedbatelné. Je ovšem závažnější’ objeví-li se chyby a nepřesnosti v popisu vzniku jednotlivých námrazkových jevů (především str. 22). Sporné drobnosti by se daly nalézt i v dalších snímcích oblaků. Nicméně je důležité a rozhodující, že snímky oblaků i atmosférických jevů jsou poučné, principiálně vysvětlující a na použitém křídovém papíru zvlášť atraktivní. Musím přiznat, že odborná a obrazová část textu, je protkána vkusnými snímky autorů v pozicích, které si nijak v tom nejlepším slova smyslu nezadají s profesionály předvádějícími se na molu. Čí je asi tak krásná, fotogenická tvař zvědavého dítěte?
O obrazové části publikace by se dalo napsat mnoho dobrého. i když ne bez drobných výhrad. Domnívám se, že kritika, která míří k potenciálnímu zájemci, nemusí být přísně teoretická, ale má spíše sledovat cíle, kterým je práce určena. Zpronevěřil bych se své profesní atestaci, kdybych téměř dokonalou publikaci alespoň trochu nepoznamenal zde, v odborném časopise, některými nepřesnostmi až chybnými tvrzeními. Uvedu jen několik málo příkladů. Především čtenář, byť laik, má právo na bezchybný popis dějů v atmosféře, i když drobné nepřesnosti jsou přípustné.
Námraza (str. 23) se netvoří sublimací vodní páry, ale usazováním přechlazené vody na vhodných předmětech. Stáčení větru s výškou (str. 46) je určováno především teplou nebo studenou advekcí, nepřímo přechodem fronty. Str. 50 – mechanizmus fénu a jeho důsledky. Terminologicky bych protestoval proti slovu „počasový“ (str. 98). Domnívám se, že termín „těleso úplně studené“ (str. 172) je opravdu krajně neodborný a nevhodný. Na str. 197 by pravděpodobně měl být napraven způsob vzniku horizontálního střihu větru. Podle mého názoru nesouvisí přímo se vzestupnými a sestupnými proudy. Na str. 198 bychom měli uvážit, co je příčinou zeslabení a zániku tropické cyklony. Zřejmě pro vysvětlení chybí podstatný děj, a to tření nad pevným zemským povrchem.
Asi jsem byl v předcházejícím odstavci subjektivně dosti kritický. Ale i téměř dokonalá publikace může mít své slabší stránky.
Na závěr knihy autoři píší, že text vznikl na základě vzdělávacího cyklu SKORO JASNO, který ČT 1 nabídla svým divákům v roce 2006. Neměl jsem možnost tento pořad sledovat, ale byla-li skutečně tato kniha napsána na základě onoho pořadu, tak byl jistě kvalitní, ale věřím, že bez shora zmíněných nepřesností.
Co ale říci k závěrečnému hodnocení publikace. Podle mého názoru i přes uvedené připomínky, patří k tomu nejlepšímu, co v populárně-vědeckém žánru z oboru meteorologie kdy vyšlo. Jistě se o to zasloužily kvalitní fotografie na kvalitním papíru. Bylo by pravděpodobně správné, poděkovat edici České televize, protože si nedovedu představit vydání tak technicky a graficky náročné publikace bez její podstatné finanční podpory. A také dík autorům a dalším spolupracovníkům za knihu, která se beze sporu stala téměř perlou ve skupině publikací tohoto druhu, a to nejen v oboru meteorologie.
Osobně se domnívám, že finanční obnos investovaný do této knihy se jednoznačně vrátí v získaných odborných vědomostech o základních dějích a jevech v atmosféře a oko s potěšením spočine na úkazech, které nám matka příroda, mocná to čarodějka, na obloze i zemském povrchu vytváří.
Jaroslav Kopáček, MZ 2007/5, roční 60, str. 163–164