Rozhovor s vedoucím oddělení numerických předpovědí počasí francouzské meteorologické služby J.-F. Geleynem

1. Nejprve mi dovolte, abych Vám poděkoval za příklad­nou péči a zájem o naše pracovníky působící ve Francouzské meteorologické službě v Toulouse. Po ro­ce 1989 se naskytla možnost spolupráce se západoev­ropskými meteorologickými službami. Naše synoptická služba byla a do jisté míry stále ještě je orientová­na na Offenbach. Očekával jsem tudíž zájem ze strany Německé meteorologické služby. Prof. Reiser přislíbil návštěvu našeho ústavu, ale později ji odvolal v dů­sledku sjednocování služeb s bývalou NDR. Ředitel Francouzské meteorologické služby naopak přijel okamžitě do Prahy (i do dalších služeb) a navrhl roz­sáhlý program spolupráce včetně spolupráce na pro­jektu ARPEGE-ALADIN. Předcházela této cestě něja­ká příprava, vytypovaní možných oblastí spolupráce, nebo šlo o spontánní projev zájmu o postkomunistické meteorologické služby?

Pro případ, že by snad někteří čtenáři nebyli zcela sezná­meni s kontextem tohoto interview, dovolte, abych upřesnil, co to je projekt ARPEGE-ALADIN, známější též jako ALA­DIN. Od poloviny roku 1991 několik národních meteorolo­gických služeb zemí střední a východní Evropy se společně s francouzskou meteorologickou službou Météo-France zúčastnilo na vývoji, ověřování a údržbě numerického před-povědního modelu počasí na omezené oblasti (Numerical Weather Prediction – NWP). Tento model je těsně spjat se systémem ARPEGE/IFS, který byl společně vyvinut Evrop­ským centrem pro střednědobé předpovědi počasí (European Centre for Medium Range Weather Forecasts – ECMWF) a Météo-France, v tomto případě pro globální aplikace. Od 31.5.94 je ALADIN provozován kvazioperativně na hlavním počítači Météo-France pro partnery ze střední a východní Evropy. Některé produkty jsou v současné době rozšiřovány pomocí satelitního přenosu (RETIM), přičemž přechod na Internet je na dobré cestě. Existují velmi pokročilé plány v rámci akce Regionálního centra pro modelování na omeze­né oblasti ve střední Evropě (Regional Centre for Limited Area modeling for Central Europe – RC LACE) provozovat ALADIN častěji, dříve, možná lépe a určitě s větší flexibili­tou pro Rakousko, Českou republiku, Chorvatsko, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko. Počítač by v tomto případě byl umís­těn ve Vídni, přičemž by počáteční a boční okrajové podmín­ky byly předávány v reálném čase z Toulouse do Vídně, což by umožnilo paralelní provoz ALADIN + ARPEGE. Pro úpl­nost: partneři Météo-France v projektu ALADIN, kteří se neúčastní projektu LACE, jsou Bulharsko, Maroko, Polsko a Rumunsko. Abychom vám poskytli představu o výsledcích společného úsilí: koncem března 1995 zúčastněných 11 part­nerů dodalo v průměru 10 osob, které na projektu pracovaly po dobu 44 měsíců, přičemž český podíl činil 64 měsíců ze 440, což je ze strany Českého hydrometeorologického ústavu příspěvek rozhodně nezanedbatelný. Slovenský příspěvek dosáhl jen 10 měsíců, což je důsledkem toho, že Dr. Škulec, poté co nastoupil do funkce, musel zvrátit předchozí rozhod­nutí projektu se neúčastnit. V nedávném interview poskytnu­tém též pro Meteorologické zprávy prof. P. Steinhauser, ředi­tel Rakouské meteorologické služby, sdělil, že akce LACE zvolila pro své budoucí operační aktivity „francouzský model ALADIN”, dodaný Météo-France. Ve vší úctě, a aniž bych jakýmkoliv způsobem snižoval rozhodující význam projektu LACE, musím mu bohužel odporovat ve dvou bodech: zapr­vé, ALADIN není model francouzský a nebude ani rakous­kým, až se LACE dostane do operačního stavu, není to ani model český nebo slovenský ani nikoho jiného, je to prostě intelektuální vlastnictví všech lidí a služeb, majících podíl na jeho vzniku. Zadruhé, věřím, že spíše úspěch modelu ALA­DIN dal šanci konceptu LACE, než že LACE si vybrala model ALADIN, neboť ve světě je vlastnictví hardwaru jako znám­ka vlivu stále více nahrazováno pochopením a ovládáním vel­mi komplikovaného softwaru. Jako poslední poznámku bych chtěl podotknout, že dosažení kvazioperativního stavu po méně než třech letech velmi tvrdé práce se jeví jako výkon, který si zasluhuje respekt ve světě numerické předpovědi počasí.

Nyní se vraťme k vaší původní otázce: vznikla tato impo­zantní akce jednoduše ze spontánního projevu zájmu o post­komunistické meteorologické služby ze strany Météo-France, a proč nevznikla ze strany Německé meteorologické služby (Deutscher Wetterdienst – DWD)? To je velmi zajímavá otáz­ka; v posledních čtyřech letech jsem o tomto námětu velmi přemýšlel a myslím, že o něm mohu mluvit otevřeně: roz­hodnutí nabídnout spolupráci bylo spontánní, nebylo však pošetilé, neboť zde byly velice dobré podmínky a za součas­né situace tato spolupráce nemohla být DWD navržena ani pod její koordinací realizována.

O návrhu, týkajícím se modelu ALADIN, který jsme uči­nili meteorologickým službám střední a východní Evropy, bylo rozhodnuto 16. 10. 1990, když pan Lebeau (ředitel Mé­téo-France) a já jsme si náhle uvědomili, že došlo k časové shodě tří okolností: odhodlání Météo-France zvýšit své ambi­ce na poli numerické předpovědi počasí a z toho plynoucí potřeba sdílet je s partnery, aby vůbec byla nějaká naděje je zkonkretizovat (v oné době se rodila také naše dohoda s HIR-LAM)*); vědecká příležitost pro model na omezené oblasti, který stále chyběl ve „skládačce ARPEGE/IFS”; skutečnost, že – jak říkáte – postkomunistické meteorologické služby očekávaly nějakou nabídku spolupráce. V tomto smyslu bylo toto rozhodnutí zcela spontánní, avšak přesto logické.

Kromě této příznivé časové shody, jaké byly ony příznivé podmínky, o nichž jsem se právě zmínil? Pokud jde o Météo-France, zkušenost se společnou vývojovou prací, kterou jsme získávali při práci s ECMWF na ARPEGE/IFS, nás seznámi­la jak s výhodami, tak s nebezpečími takovýchto akcí. Poté, co jsme byli svědky toho, jak ECMWF hrálo vůči nám roli „stabilnějšího partnera” a vědouce, že toto může vést k pře­mrštěné výběrovosti, byli jsme připraveni stát se „stabilním partnerem” projektu ALADIN, avšak s mnohem větším pochopením pro situaci našich menších partnerů. Pokud jde o vaše služby, příležitost poskytnutá událostmi roku 1989 spo­čívala v tom, že jste nebyli v přehnané míře vázáni historic­kými omezeními, pokud jde o volbu numerického předpoví­dání počasí. Pak oprávněná touha vašich mladých vědců sko­čit (i když poněkud nepřipraveni) do originálního dobro­družství, vycházejíce přitom z nulového stavu, nemohla být zamítána ve jménu něčeho již existujícího. Je to pravda i pře­sto, že vše, čeho bylo předtím dosaženo – jako např. v Čes­kém hydrometeorologickém ústavu za velmi obtížných podmínek, bylo hodno značného obdivu. Bylo to pro nás prostě důvodem pro to, abychom vás považovali za rovnocenné part­nery, za předpokladu, že projevíte dostatečnou moudrost a v rámci projektu ALADIN nebudete požadovat nějakou nevhodnou kontinuitu s dříve dosaženým.

Úvahy, jak nejlépe uvést akci ALADIN do chodu, byly zčásti také inspirovány spoluprací mezi DWD a švýcarskou meteorologickou službou SMA. Existoval však jeden pod­statný rozdíl: DWD a SMA si vyměňovaly náměty a „hotové” části programu, zatímco my jsme byli rozhodnuti skutečně společně pracovat na vývoji tak, aby všichni lidé v týmu ARPEGE/ALADIN byli vzájemně zaměnitelní. Vzhledem k velkému rozdílu v dostupnosti moderní technologie mezi Météo-France a jejími partnery to představovalo jedinou pou­žitelnou strategii (za předpokladu, že by mohla být financo­vána pomocí nějakých grantů, což se také skutečně stalo). DWD má v oboru problémů numerické předpovědi počasí ve zvyku spoléhat na externí základní výzkum a soustřeďovat se (se značnou dovedností) na sbírání a optimalizaci operačních řešení. Neodvážila by se tudíž nikdy zahájit nějaký společný výzkum/vývoj jako ALADIN a nemohla by ani nalézt perso­nální kapacitu pro to, aby jej mohla zorganizovat v tak flexi­bilní a otevřené formě, jaká byla potřebná. Víte, že jsem vět­šinu svých vědomostí o numerické předpovědi počasí získal za svého studia v Mohuči od profesora Hinkelmanna. Ten velice věřil v praktickou konfrontaci základních myšlenek jako v cestu k lepší vědě; v tomto smyslu jsem přesvědčen, že by se mu velmi líbil náš společný projekt ALADIN, kdyby se ho byl dožil. Mohu se dokonce domnívat, že realizací tohoto projektu jsem byl blíže typu ambicí, které měl prof. Hinkelmann v oboru numerického předpovídání počasí v Evropě, než DWD se svou současnou politikou založenou na „distribuci produktů”. Opravdu, kdyby se bylo naplnilo vaše očekávání o spolupráci mezi DWD a Českým hydrome­teorologickým ústavem, silně věřím, že ČHMÚ by nyní byl již ztratil jakoukoliv příležitost ovlivnit vývoj numerického předpovídání počasí v Evropě; doufám, že se mnou alespoň budete souhlasit v tom, že to je něco, co je nynější situaci vzdálené, a to díky úspěchu projektu ALADIN.

Opravdu, když – s výhodou pohledu nazpět – si přečteme dopis, který projekt oficiálně zahajoval a byl datován 27. 11. 1990, vždy na mne zapůsobí, když vidím, jak mnoho jsme řekli o tom, co budeme dělat a udělali to, co jsme ohlásili. Úspěch projektu ALADIN patří těm, kdo na něm skutečně pracovali; z toho dvě třetiny byli pracovníci mimo Météo-France. Obvykle říkávám, že k tomu, abychom v projekt na začátku uvěřili, stačilo být objektivním. Přesto existují dvě věci, na které jsem v této věci velmi hrdý. O té první doufám, že budu mít příležitost se zmínit později. Druhá věc je tato charakteristika: „Dělám to, co jsem řekl, řekl jsem, co budu dělat” – což je v současné době možná něco poněkud neob­vyklého.

2. Domníváte se, že u zrodu této iniciativy mohly stát i zájmy francouzských firem vyrábějících meteorolo­gické přístroje a techniku? Dito otázku kladu proto, že paní Rigaud při návštěvě observatoře v Praze-Libuši neskrývala jisté rozpaky při pohledu na systémy VAI­SALA, instalované na observatoři (automatická me­teorologická stanice Miloš 200 a systém Digicora pro sondáž atmosféry).

Určitě nejsem v takovém postavení, abych mohl komen­tovat vaši interpretaci pocitů paní Rigaudové (z oddělení mezinárodních a evropských záležitostí Météo-France). Měli jste se jí tehdy přímo zeptat. Nechci však přejít podtext vaše­ho dotazu. V zásadě je možno doufat, že když lidé ze dvou meteorologických služeb budou mít stále více příležitostí k výměně myšlenek, zkušeností a plánů, mohlo by to vytvo­řit podmínky také pro praktičtější nebo konkrétnější vztahy. Je pravda, že v roce 1990 naše strana začínala s dvojím han­dicapem: protože jsme neprosazovali politiku, kdy by pro­dukty numerické předpovědi počasí byly šířeny bez přidruže­ných akcí, které by pomohly při jejich optimálním využití, naše know-how v rozvoji výzkumu bylo v ČHMÚ ignorová­no; ulpívala na nás věčná reputace Francouzů, že nedovedou organizovat věci ani realizovat své ideje. Tento handicap jsme dokonce zvětšili, když jsme se upřímně snažili pomoci vám tím, že jsme vám poskytli přístup k technologii satelitního přenosu (RETIM), kterou jsme vyvíjeli, tak brzy, jak jen bylo možno, a téměř bezplatně, ve značném předstihu proti DWD a UKMO. Jako každý jiný nový produkt měl i tento své dět­ské nemoci, které byly „dobře mínícími” přáteli snadno zdů­razňovány s úmyslem očernit spolupráci, založenou na pro­jektu ALADIN. Je pravda, že během posledních čtyř let něk­teří lidé v Météo-France byli zklamáni tím, že viděli, jak pro mnohé vedlejší problémy lidé v ČHMÚ skutečně nejsou str­ženi pokrokem projektu ALADIN. Aniž bych osobně šel tak daleko, jsem sám dosti smutný z toho, že mnozí lidé v ČHMÚ vůbec nezměnili svůj postoj vůči Météo-France, zatímco bez rozpaků odmítají uznat objektivní fakta: ano, ukázali jsme, že jsme byli schopni organizovat s úspěchem velmi složitý pro­jekt v jednom z nejnáročnějších oborů moderní technologie; ano, ukázali jsme, že s pomocí všech lidí, kteří v něj věřili (ve Francii i jinde), jsme byli schopni dostat jej v rekordním čase do kvazioperativního stavu. U nás máme pro tento postoj pří­sloví: „Nikdo není více hluchý než ten, kdo slyšet nechce”. Kdyby to vše zůstalo v určité vzdálenosti od našeho hlavního společného projektu, mohl by být takový postoj ignorován. Bohužel tomu tak není: neváhám říci, že mezi meteorologic­kými službami v rámci LACE je ČHMÚ zároveň tou institu­cí, která nejvíce přispěla k projektu ALADIN, i tou, která z něj patrně bude mít méně užitku ve smyslu budoucího rutin­ního využití. Zdrženlivé vyjádření vaší první otázky („a do jisté míry je stále ještě orientovaná na Offenbach”) je ovšem u kořene problému. Mám pochopení pro individuální pozici každého jednotlivého prognostika, váhajícího změnit své zvy­klosti přechodem z jednoho typu produktů na jiný. Avšak jest­liže tyto individuální zájmy pracující kolektivně proti zájmu meteorologické služby tím, že spoléhají na „betonově jisté” názory, jež jsou zcela v rozporu s tím, co se stalo v posledních čtyřech letech, potom nevím, jak mám situaci kvalifikovat! Dovolte mi nyní, abych se vyslovil pro postoj založený na zdravém rozumu. Každá objektivní studie vývoje v meteoro­logii v posledních deseti letech ukazuje čtyři „důrazné” ten­dence: zvýšenou úlohu komercializace, téměř úplnou auto­matizaci všech objektivních aspektů meteorologovy práce (včetně explozivního rozvoje numerického předpovídání počasí), internacionalizaci rozvoje softwaru a zvýšenou úlo­hu součinnosti mezi člověkem a strojem jako pojistky proti možné „divergenci” automatických postupů. Jestliže toto vše shrneme a provedeme extrapolaci, je relativně snadné sestavit následující prognózu: národní meteorologické služby budou moci důsledky komercializace důstojně přežít tehdy, jestliže udrží v rámci komplexních mezinárodních akcí svou schop­nost ovlivnit obě strany základního spojení mezi člověkem a strojem podle svých vlastních potřeb. Nezávisle na všech ostatních aspektech projektu nabízí ALADIN svým účastní­kům jak flexibilní koncepci, tak právo „intelektuálního vlast­nictví”, které dávají i nejmenšímu nebo nejchudšímu partne­rovi šanci zachovat svou identitu. Na této úrovni by neměla existovat otázka, zda ten nebo onen prognostik bude dávat přednost modelu DWD, ani etické úvahy o tom, zda pracovat s tím partnerem, který vám chce skutečně pomoci. ALADIN by se měl stát hlavním prostředkem krátkodobého předpoví­dání počasí v ČHMÚ jednoduše proto, že to je jediný model moderní generace, u něhož ČHMÚ může mít naději, že vytvo­ří politiku obousměrné interakce (mezi výzkumem-vývojem a využitím), která pomůže udržet určitý náskok před konku­rencí, která by nezvládla tento stále více rozhodující aspekt. Jestliže si toto všichni neuvědomí nebo na to nebudou brát ohled, pak to bohužel přispívá k udržení nebo zvětšování výše zmíněného rozporu mezi investicemi do projektu ALADIN a užitkem z něho v ČHMÚ. V mé radě se neskrývá komerční zájem; ve světle svých vlastních zájmů a přesvědčení bych si jednoduše přál, aby ČHMÚ zůstal ambiciózní a aktivní insti­tucí, tak aby mohl nadále přispívat k našim společným výzkumně vývojovým projektům v oblasti ALADIN; bohu­žel však nejsem přesvědčen o tom, že tak tomu bude moci být příliš dlouho.

3. Z Vašich úvodních odpovědí jsme se chtěli dopátrat příčin zájmu Francouzské meteorologické služby o naše ústavy. Jsme samozřejmě rádi, že šlo o nezišt­nou pomoc. Na základě této iniciativy se ve Vašem oddělení objevila řada mladých meteorologů střední a jihovýchodní Evropy. Věnujete se jim po stránce odborné, technické, psychologické, učíte je přednášet své výsledky, a to vše nad rámec svých nemalých odborných činností. Prosím o upřímnou odpověď, zda to nebyla a není pro Vás ztráta času?

Domnívám se, že jsem právě poskytl většinu informací k tomu, abych odpověděl i na tuto otázku. Ne, nebyli jsme nezištní. Bez účasti partnerů ze střední a východní Evropy bychom postrádali ústřední část naší strategie numerického předpovídání počasí, jíž se ALADIN pomalu ale jistě stává. Brzy budeme také (buďto sami, nebo ve spolupráci se španěl­skou meteorologickou službou) pracovat s verzí modelu ALADIN, která bude přizpůsobena naší vlastní geografii. Uvažujeme také o „bezpečnostní verzi”, schopné aplikace kdekoli na zeměkouli a kdykoli dle potřeby. Aby toto vše mělo úspěch, budeme potřebovat pokračování existující výborné vědecké spolupráce, která dále přináší řadu odvoze­ných výhod: lepší viditelnost práce týmu, společné publikace, dobré vzájemné doplňování mezi projekty ARPEGE a ALA­DIN při sdílení specifických výzkumných problémů případ od případu… Ne, skutečně jsme nebyli nezištní, avšak na dru­hé straně jsme ani nebyli „vykořisťovateli” vašeho intelektu­álního potenciálu jak to – pokud vím – popisují naši „dobře mínící přátelé” tu a tam ve střední Evropě. Všechny výše zmí­něné plody společné práce mohly být na základě rovnosti využívány všemi partnery a určitě hodně převyšují to, co by byla dokázala jednotlivá meteorologická služba sama, včetně Météo-France, kdyby byla zůstala v izolaci. Tato poznámka se vztahuje dokonce i na kvazioperační využívání počítačové kapacity, kde jsme pokládali za samozřejmé, že pomáháme našim partnerům na oplátku za jejich pomoc při vývoji pro­jektu ALADIN. Jestliže tomu tak v praxi bohužel vždy není, aby (například) ČHMÚ profitoval ze společného základního úspěchu tolik jako Météo-France, je to z důvodů, které jsou mimo můj vliv, jak jsem vysvětlil ve své odpovědi na vaši předchozí otázku. Pokládám dokonce za neuvěřitelné, že něk­teří lidé si současně mohou stěžovat, že ěást potenciálu ČHMÚ pomáhá pokroku v Météo-France a zároveň dělat vše, co je v jejich silách, aby ČHMÚ zabránili profitovat z přesně téhož pokroku. Abych se vrátil k vaší otázce: v protikladu k tomuto objevu některých velmi temných stránek lidského chování bylo pro nás skutečně potěšením pomáhat našim kolegům z meteorologických služeb ve střední a východní Evropě, aby dohnali moderní technologii a předvedli své kva­lity a svůj potenciál mezinárodní komunitě (to představuje pro projekt ALADIN mnohem lepší ocenění než to, jež jsem s politováním právě uvedl). Neváhám říci, že – i kdyby všech­ny ostatní aspekty selhaly – tento samotný fakt způsobil, že se vynaložené úsilí vyplatilo.

4. Spolupráce na projektu ARPEGE/ALADIN je pro naše mladé spolupracovníky výborná škola s možnos­tí uplatnit jednak svoje znalosti a jednak požadavky synoptiků, dosud převážně orientovaných na offenbašskou školu a výsledky německých modelů (DWD). Přenos vašich předpovědí via RETIM, zapůjčený nám v prvních letech bezúplatně, představuje pro nás nejen kvalitativně vyšší telekomunikační systém přenosu informací, ale hlavně škálu nových netradičních dia­gnostických i prognostických polí, dovolujících zkva­litnit předpověď počasí. Je naděje, že bude postupně rozšířeno vysílání výsledků LAM ALADIN na více než 21 stránek? S tím úzce souvisí i další otázka. Světová meteorologická organizace ustanovila Francouzskou meteorologickou službu tzv. Specializovaným regio­nálním meteorologickým centrem pro výpočty trajek­torií a disperzních modelů v případě radiační havárie. Jaké postavení má ALADIN v tomto projektu?

Na rozdíl od předchozích otázek se tato dvojitá otázka dá zodpovědět snadno. Jak víte, máte nyní se mnou interview u příležitosti prvního zasedání vědeckého poradního výboru (Scientific Advisory Committee – SAC) projektu RC LACE, v němž jsem pozorovatelem. Výbor právě rozhodl vybrat 32 produkty pro každou ze šestihodinových předpovědí a dát jim významnou prioritu tak, aby byly v rozumném čase (tj. za čtvrt hodiny) předány do Vídně (buď přes linky ECMWF, nebo přes Internet), kde každý z partnerů RC LACE by měl být schopen je získat podle svých vlastních priorit. To by se pravděpodobně mohlo začít uskutečňovat ještě dříve, kdyby se to bylo stalo první prioritou akce RC LACE.

Pokud jde o úlohu Météo-France v rámci WMO v oboru trajektoriových a disperzních modelů a o úlohu, kterou by v tom mohl hrát ALADIN, odpověď je jednoduchá: „Přijde na to.” Skutečně flexibilní charakter, o němž jsem se již zmínil (a to by byla jedna z hlavních výhod, kterou by ČHMÚ mohl případně získat ze silnější operační účasti na projektu ALA­DIN), nám v Météo-France umožňuje zpracovávat trajektoriové a disperzní modely jako nezávislé moduly, které odebíra­jí své vstupy ze standardizovaných výstupních dat, lhostejno zda z programu ECMWF, ARPEGE nebo ALADIN. Máme v úmyslu, pokud to financování dovolí, poněkud rozšířit kon­cepci spolupráce ALADIN na výzkum a vývoj právě tohoto problému příští zimu, ve spolupráci nejprve s ČMHÚ. Avšak opakuji ještě jednou: jakou mají všechny tyto snahy cenu, jestliže v ČHMÚ neexistuje kolektivní vůle přijmout model ALADIN za vlastní?

5. Prakticky paralelně s iniciativami Francouzské mete­orologické služby probíhala intenzivní jednání, semi­náře a konzultace organizované Rakouskou meteoro­logickou službou se službami střední Evropy. Na řadě jednání jste se objevoval jako deus ex machina. Vaše iniciativy byly základní osnovou projektu LACE, pod­porovaným řediteli středoevropských služeb. Jak bude podle Vašeho názoru toto připravované centrum fun­govat, uvědomíme-li si vzdálenost mezi Toulouse a Vídní, přičemž se model ALADIN neobejde bez výsledků modelu ARPEGE?

Nyní mě chcete trochu provokovat! Když jsme na této záležitosti pracovali v dobré shodě v letech 1990/92, určitě si pamatujete, že Météo-France (prostřednictvím koncepce ALADIN) vůbec nebyla „deus ex machina” projektu RC LACE. My jsme prostě jen navrhli jediné schůdné řešení pro současné vytvoření jak modelu, tak v této věci zkušeného týmu, zatímco ředitelé a technici měli mít obtížný úkol orga­nizovat právní rámec a potřebné infrastruktury pro chystané centrum. A to je můj nejprvnější důvod pro osobní hrdost v této záležitosti: kromě softwarového produktu ALADIN existuje nyní mezinárodní moderní komunita mladých vědců mezi všemi partnery projektu ALADIN, lidí, kteří mohou s důvěrou spolupracovat i vzájemně žertovat s pomocí moder­ní technologie, kterou jsou obklopeni, kteří se vzájemně nav­štěvují, kteří se rádi setkávají v zahraničí při vědeckých akcích… Toto vše by neexistovalo, kdyby původní koncepce LACE (importujme model jako „černou skřínku” a kupme počítač), které se nám společně podařilo zabránit, byla reali­zována.

Nyní k vaší otázce o vzdálenosti a o nutnosti předávat hra­niční podmínky z ARPEGE do modelu ALADIN, tj. z Toulouse do Vídně. Řekl bych pravý opak: vzdálenost je při­bližně správná! Skutečně, kdyby soubor zemí LACE a Francie měly společnou hranici, pak by místní aplikace s velmi vyso­kým rozlišením musely sdílet větší část svých příslušných oblastí a nechat běžet model ALADIN na dvou počítačích by určitě představovalo zbytečné zdvojení úsilí. Na druhé straně by logistické problémy začaly být rozhodujícími, kdybychom hovořili o vzdálenostech čtyř tisíc kilometrů nebo více, zatím­co nyní jsme v interaktivním světě, kde přihlášení se do počí­tače o dveře vedle nebo do jiného ve vzdálenosti jednoho až dvou tisíc kilometrů je téměř stejné. Pokud jde o náklady, musí být nalezena rovnováha buď mezi předáváním poměrně ma­lých množství hraničních podmínek a větším vydáním za výpočty, nebo tím, že výpočty dělá někdo jiný za vás levněji a předává se objemnější množství výsledků. Skutečně odhady ukazují, že náklady se zhruba vzájemně vykompenzují, takže výhody „deponovaného” řešení jsou v podstatě ty, které jsem uvedl. Výpočty v RC LACE by skutečně nezměnily produkty, které byste obdrželi z projektu ALADIN, ale umožnily by vám kolektivně přesně rozhodnout o tom, kdy, s jakou frekvencí aktualizace a s jakým rozlišením si je přejete, a dokonce model provozovat podle speciálních mimořádných potřeb. To jsou možnosti snad nikoliv prestižní, avšak velmi podstatné! Skutečně upřímně věřím, že RC LACE udělal velkou strate­gickou chybu tím, že ignoroval to, co jsem právě připomenul o rovnováze mezi výdaji na telekomunikace a na výpočty a spíše soustředil svou budoucnost na okamžitou dostupnost hlavního počítače. Již v roce 1991 jsem navrhl progresivní pří­stup k budoucímu operačnímu využití produktů programu ALADIN ve střední a východní Evropě, čímž (například) RC LACE by se stal za prvé telekomunikačním uzlem (čímž nyní stejně bude po dobu nejméně jednoho roku), za druhé domo­vem vědeckého týmu pracujícího na malém, ale kompatibil­ním vývojovém počítači (přičemž by operativní provoz zůstal dislokován v Toulouse) a nakonec úplnou jednotkou, která by měla být zaměřena na konstrukci. Bylo mi poté dáno na sro­zuměnou, že jsem při navrhování tohoto schématu dostatečně nepochopil jemnosti střední Evropy. Dnes, kdy RC LACE sto­jí před velmi vážnými finančními obtížemi, pokud nechce nechat svůj časový plán zaostávat čím dál tím víc, nevím, zda jsem se mýlil tak mnoho, jak se v té době říkalo! Opravdu, když si sám sebe představím v kůži toho, kdo rozhoduje o penězích, nedovedu si představit, jak by mne mohl někdo přesvědčit více názorem „kupme počítač a to vytvoří všechny technické a psychologické podmínky pro úspěch” spíše než názorem „podívejte se na tyto produkty – nemyslíte, že by bylo užitečné mít je častěji, dříve, v případě nezbytnosti tak rychle, jak jen možno”?