Róbert Intribus

1919–1998

ROBERT INTRIBUS SE DOŽÍVÁ SEDMDESÁTI LET

Přední československý bioklimatolog doc. RNDr. Robert Intribus, CSc. se v září 1989 dožívá významného životního jubilea. Jo to opětovná příležitost obhlédnout životní dílo jubilanta a přát hodně zdraví a pohody do dalších let.

Robert Intribus so narodil 29. září 1919 v Lietavskej Lúčke ve skromném dělnickém prostředí, kde vyrůstal se šesti sourozenci. Po zakončení univerzitních studií na Prírodovedeckej fakultě bratislavské Komenského univerzity doktorátem přírodních věd působil kratší čas v tehdejším Státním meteorologickém ústavu.

V roce 1954 přechází na Vysokú školu lesníekú a drevárskú do Zvolenu, kde se začíná na lesnické fakultě zabývat natrvalo užitou meteorologií. Jeho záběr z oboru bioklimatologie se prohlubuje, když poté v roce 1955 přechází do výzkumu — nejprve v rámci pracovišť SAV a pak v resortním Výzkumném ústavu lesného hospodárstva ve Zvolenu. Svoji specializaci utvrdil absolvováním externí vědecké aspirantury v oboru meteorologie a klimatologie (specializace bioklimatologie) na bratislavské univerzitě na katedře prof. Končeka (1961). V lesnickém výzkumu se stal vedoucím výzkumného oddělení lesnických meliorací VÚLH. Ke konci své aktivní výzkumné činnosti působil na výzkumné stanici VÚLH v Bratislavě-Štrkovei. Docent Intribus zakončil svou profesionální dráhu jako expert na univerzitě v Setifu (Alžírsko), kde připravoval nové pracovníky v užité meteorologii a uplatnil speciální zkušenosti při bioklimatologickém zabezpečování rozsáhlých zalesňovacích prací na okraji Sahury.

Jeho rozsáhlá odborná i veřejná činnost s důrazem na československou bioklimatologickou společnost byla popsána v článku uveřejněném při příležitosti jeho šedesátin (Meteorol. Zpr., 32, 1979, č. 3).

Z obsáhlé publikační činnosti je nutné vyzdvihnout knihu Klíma v lesnom hospodárstvo (Bratislava, SVPL 1964), která může být označena za nejlepší pro lesníky a vysokoškolské studenty daného oboru z toho, co jsme v té době v Evropě měli; a to mezi jiným pro zdařilou syntézu fyzikálních a biologických aspektů, která se nedařila odborníkům s čistě fyzikálními přístupy k aplikacím meteorologie. Tato knížka neztratila svůj význam ani dnes. Doc. Intribus byl též aktivním členem Slovníkové komise čs. bioklimatologické společnosti a má svůj podíl na Bioklimatologickém slovníku terminologickém a explikativním (Academia 1980).

Robert Intribus se nezabýval jen vědou v klínu přírody a ve své pracovně. Přednášel i po přechodu do výzkumu na lesnické fakultě zvolenské VŠLD, kde byl v roce 1965 jmenován docentem pro lesnickou meteorologii a klimatologii. Působil léta též jako externí vysokoškolský učitel na Vysoké škole dopravní v Žilině. O jeho pedagogické činnosti na univerzitě v alžírském Setifu byla již zmínka.

Ke konci podtrhuji jeho vždy plné porozumění pro spolupráci mezi českou a slovenskou bioklimatologickou obcí: cílevědomě, soustavně a pilně se o ni přičiňuje.

Seriózní vědecká práce, obětavá a obecné blaho sledující snaha na poli vědecko-organizačním, takt spojený s přímostí v jednání — to vše dohromady s dobrým vztahem k lidem vedlo k tomu, že doc. Intribus je v naší bioklimatologické obci oblíben a vážen.

Na slunný podzim, Roberte!

Vladimír Krečmer, MZ 1989/4, ročník 42, str. 128

K 60 ROČNÉMU JUBILEU ROBERTA INTRIBUSA

Dňa 29. septombra 1979 sa dožívá šesťdesiati rokov význačný československý bioklimatológ RNDr. Robert Intribus, CSc, vedúci vědecký pracovník Výskumného ústavu lesného hospodárstva (VÚLH) vo Zvolené. Narodil sa v Lietavskej Lúčke. Vysokoškolské vzdelanie ukončil na přírodovědecké) fakultě Komenského univerzity v Bratislavě obhajobou dizertačnej práce ,,Hmly na Slovensku” r. 1950, hodnost CSc. získal obhajobou práce „Výskům bioklimatických a mikroklimatických javov na lesných, pastevných a poínohospodárskych plochách” na tej istej fakultě r. 1961 a habilitačnú prácu „Mikroklimatický výskům netěsných pod na Slovensku” obhájil na lesníckej fakultě Vysokej školy lesníckej a drevárskej vo Zvoleno r. 1964.

Vo svojej vedecko-výskumnej práci sa zameral predovšetkým na bioklimatologické problémy, pri ktorých si všímal vztahy medzi mikroklímou, mezoklímou a makroklímou a rastlinnými spoločenstvami. Len čast práč je věnovaná synoptickej a leteckej meteorologii, metodologii, terminologii a iným otázkám. Celkom jubilant publikoval vyše 100 vědeckých, odborných a populárnych prác, z toho 5 knižných, ktoré sú podložené dlhodobým stacionárnym i ambulantným výskumom a sú v lesníckej, ale aj všeobecnej bioklimatologii, cenným prínosom.

V prvom okruhu otázok objasnil vztahy medzi intenzitou pastvy, ochranným účinkom vegetácie, intenzitou mikroklimatických zmien a intenzitou zrážkovej erózie v rozličných geografických podmienkach. Dokázal, že vznik spustných ploch je spojený so změnou mikroklímy (1962) a navrhol metody, ako tieto plochy úpravou mikroklímy meliorovať a zalesnit. Tým přispěl k delimitácii pódneho fondu, jeho ochraně a lepšiemu využitiu, a to v najextrémnejších stanovištných podmienkach. Spracoval bioklimatologickú charakteristiku erodovaných skalnatých, štrkovitýeh, piesčitých ploch, dalej pastevných, lúčnych a polných porastov, ako aj lesných porastov, lesných porastov s rozličnou strukturou a vekom (1958, 1962, 1973 a, 1973 b). Cenné sú aj práce o mikroklimatickom Vplyve břehových porastov na prilahlé územie, ktoré slúžia na hodnotenie pobrožnej vegetácie v krajině a optimalizáciu ich funkcií (1962).

V druhom okruhu otázok sa zameral na objasnenie vzťahov medzi mikroklímou lesa, hyloklímou a jeho produkciou, stabilitou, vodným režimom a inými javmi. Zhodnotil vplyv sekulárnyoh klimatických zmien na mikroklímu jedlových porastov a ústup jedle, odolnost porastov voči vetrom, vplyv výchovných zásahov na mikroklímu a vodný režim pódy a produkciu bukových porastov (1966), vplyv druhovej Struktury lesných porastov na intercepciu zrážok, vodný režim pódy, tepelný a vlhkostný režim fylosféry lesných ekosystémov (1977). Tieto podklady slúžili pre posúdenie klimatickej funkcie lesa, rajonizáciu lesov, spresnenie typologickej klasifikácie a nakoniec pre vypracovanie směrnic na obhospodaro-vanie lesov na báze integrovaného lesného hospodárstva.

V treťom okruhu otázok získal a spracoval rozsiahly materiál o mikroklíme spoločenstiev v oblasti hornej hranice lesa, v alpínskom, subalpínskom a lesnom pásme Vysokých Tatier (1965, 1968). Objasnil mikroklimatické a mezoklimatické zákonitosti rozšírenia lesa a vypracoval podklady pře rekon-štrukciu hornej hranice lesa zalesňováním, budováním protilavínových zábran, uplatněním podoochranných a iných opatření. Súčasne zhodnotil aj význam horskej klímy z rekreologického hladiska, ktoré má při využívaní hór prvořadý význam.

Osobitnú skupinu tvoria práce, ktoré sa zaoberajú regionálnou klimatológiou. Práce boli spracované budto ako súčasť bioklimatického výskumu alebo samostatné pře rozličné územno plánovacie a iné účely.

Nakoniec R. Intribus rozpracoval otázky vzniku a výskytu hmiel na Slovensku i v celej ČSSR, otázky leteckej meteorologie a klimatologie (1969), dalej rozpracoval metody mikroklimatického výskumu v nízkých porastoch, stacionárneho komparatívneho výskumu bioklímy v lesných spoločenstváeh, metodou vyčíslovania termografických pások s využitím Simpsonovho pravidla pre numerickú integráciu, metody komplexného hodnotenia zrážkového režimu lesných porastov a i. Súhrnne spracoval poznatky z lesníckej klimatologie a meteorológie vo dvoch učebných textoch (1956, 1962) a jednej monografii (1964). Nové poznatky predniesol na dvoch medzinárodných kongresoch (Anglicko, USA) a početných medzinárodných, celoštátnych konferenciách, sympóziách a iných podujatiach a využil ich tiež v medzinárodnej spolupráci.

Pri hodnotení diela Roberta Intribusa třeba vyzdvihnúť aj jeho aktívnu účast (vo funkcii náčelníka staničnej siete HMU), při organizovaní výchovy na vysokých školách, lesnického výskumu na VÚLH vo Zvolené, ako aj jeho účast v medzinárodných vědeckých spoločnostiach, napr. International Society of Biometeorology, v Od. bioklimatologickej spoločnosti ČSAV (v nej je od jej založenia podpredsedom), Slovenskej bioklimatickej spoločnosti SAV (v nej je predsedom), v ČSAZ (podpredseda Ústrednej komisie pře životné prostredie), v lesnických spoločnostiach, Socialistickej akadémii (predsedom okresnej organizácie vo Zvolené) a i. Ako interný i ako externý pracovník i ako školitel sa podielal na výchove vysokoškolského studentstva a vědeckých ašpirantov na školách vo Zvolené, Žilině a Nitře i VÚLH vo Zvoleně.

Jeho zásluhy boli oceněné štátnym vyznamenáním Za vynikajúcu prácu, rezortným a dalšími vyznamenaniami.

Do dalších rokov želáme jubilantovi ešte mnoho tvořivých sil a úspěchy.

Dušan Zachar, MZ 1979/3, ročník 32, str. 93

Zoznam publikovaných prác:

[1] Základy lesníckej meteorológie a klimatologie. Bratislava, SPN 1956, 312 s.

[2] Mikroklimatické merania v Slovenskom krase. In: Vodná erózia na Slovensku. Bratislava SAV, 1958, s. 193—298.

[3] Die mikroklimatische Messungen auf Oedlandflachen. International Journal of Biometeorology and Bioklimatology. 1962, s. 562—578.

[4] Vplyv brehovej vegetácie na mikroklímu pódy a přilahlej atmosféry. In: Zb. ved. prác VŠLD Zvolen, 2, SVPL Bratislava, 1962, s. 76—89.

[5] Lesnická meteorológia a klimatológia. Bratislava, SVPL 1962, 250 s.

[6] Klíma v lesnom hospodárstve. Bratislava, SVPL 1964. 180 s.

[7] Mikroklimatic conditions if forest stands of the High Tatra. Communicationes Instituti Forestalis Čechosloveniae 4, 1965, s. 32—46.

[8] Mikroklimatické poměry bukových porastov s úrovňovou a podúrovňovou prebierkou. Ved. práce VÚLH Zvolen 7, VSPL Bratislava, 1966, s. 117—143.

[9] Die bioklimatischen Verhältnisse der Nord. und Südhange in der Zone der oberen Waldgrenze. Acta Inst. Forestalis Zvolenensis, 1, 1968, s. 37—64.

[10] Letecká meteorológia, Bratislava, Alfa 1969. 194 s.

[11] Temperatur- und Feuchtverháltnisse auf Sandböden und in der bodennahen Luftschicht der Záhorie — Ebene im Zusammenhang mit derer Aufforstung. Acta Inst. Forest. Zvol., 4, 1973a, s. 63—87.

[12] Porovnanie teplotných extrémov v nížinných a vysokohorských oblastiach Slovenska z hradiska zalesňovania. In: Problémy modernej klimatologie. Bratislava, SAV 1973 b, s. 291—306.

[13] Klima rastlinných spoločenstiev. In: Klíma Tatier. Bratislava, SAV 1974, s. 689—698.

[14] Bilancia zrážok v lesnom bióme Carpineto-Quercetum. Lesn. štúdie 28, Bratislava, Příroda 1977, 63 s.

Podplukovník Doc. RNDr. Róbert Intribus, CSc. se narodil dne 29. září 1919 v Lietavske Lúčke, okr. Žilina. V předválečné Československé armádě působil ve funkcích Radiotelegrafista a Gonista u Leteckého pluku 3 Generála-letce Milana Rastislava Štefánika na letišti v Piešťanech.

V době od června 1942 do října 1943 byl nasazen v bojové polní skupině vzdušných zbraní (tvořenou stíhací letkou 12 a pozorovacími letkami 1, 2 a 3), která v rámci slovenské Zajišťovací divize vedla na Ukrajině boj proti partyzánům.

Po návratu z bojového nasazení ještě krátce působil u zabezpečovacích jednotek a od května roku 1944 potom jako personální důstojník v rámci tehdejšího Veliteľstva vzdušných zbraní v Trenčíně a následně Ministerstva národnej obrany v Bratislavě.
Bojů Slovenského národního povstání se od počátku jeho vzniku nezúčastnil. Jako personální důstojník MNO později zachránil před odvlečením do Německa několik armádních důstojníků – účastníků SNP, když administrativně zabezpečil jejich urychlené propuštění do zálohy.
V lednu roku 1945 zorganizoval nelegální, tzv. „balíkovou akci“ pro zajatce ze Slovenského národního povstání internované v Německu. Do ilegálního odbojového hnutí se zapojil v období od 7. března do 1. května 1945, kdy zběhl z armády a působil u partyzánského odřadu majora Popova v pohoří Malá Fatra.
Po skončení války nejprve působil jako Pobočník velitele spojovacího učiliště v Novém Městě nad Váhom a od 1. října 1946 potom jako Přednosta spojovacího oddělení 4. letecké divize v Trenčíně. V období od 17. března 1947 do 12. července 1947 absolvoval „Kurz velitelů a správců povětrnostních stanic“ při Škole povětrnostní služby v Praze a zároveň v létě téhož roku zahájil externí studium oboru meteorologie na Přírodovědecké fakultě University Komenského v Bratislavě, které zakončil obhajobou dizertační práce s názvem ,,Hmly na Slovensku“ v roce 1950 a získal tak doktorát přírodních věd.
V letech 1947 až 1952 vykonával funkci velitele Povětrnostní ústředny III dislokované nejprve od 1. října 1947 v Bratislavě-Dvorníku a později od 1. května 1950 ve Zvolenu-Hájníkách. Zároveň v letech 1947 až 1950 vykonával funkci Zástupce MNO při Státním meteorologickém ústavu v Bratislavě.
Po zrušení všech tehdejších vojenských povětrnostních ústředen koncem roku 1952 odešel do zálohy a začal působit na Vysoké škole lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde přednášel předměty bioklimatologie a lesnická klimatologie.
Vědeckou hodnost CSc. získal obhajobou práce „Výskům bioklimatických a mikroklimatických javov na lesných, pastevných a polnohospodárskych plochách“ na Přírodovědecké fakultě University Komenského v Bratislavě v roce 1961 a v roce 1964 obhájil na lesnické fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvoleně habilitační práci na téma „Mikroklimatický výskum netěsných pôd na Slovensku“.
Jako vědecký pracovník působil v létech 1959 až 1981 ve Výzkumném ústavu lesnickém ve Zvoleně a rovněž externě vyučoval problematiku letecké meteorologie na Vysoké škole dopravní v Žilině.
Od poloviny 60. let se, jako externí pedagog při Vojenské katedře Vysoké škole lesnické a dřevařské ve Zvolenu a rovněž v první polovině 70. let při Vojenské katedře Vysoké školy dopravní v Žilině, zásadním způsobem podílel na odborné přípravě příslušníků vojenské povětrnostní služby, důstojníků v záloze – absolventů VKVŠ.
Publikoval desítky odborných prací a na závěr své aktivní odborné činnosti působil v letech 1981 až 1984 na vysoké škole v alžírském Setifu jako expert v oboru lesnické klimatologie. Jeho zásluhy byly oceněné státním vyznamenáním Za vynikající práci, rezortními a dalšími vyznamenáními.
Podplukovník v. v. Doc. RNDr. Róbert Intribus zemřel v Bratislavě v roce 1998.

https://vojzesl.cz/galerie_osob.php?a=intribus_robert