Ve svém příspěvku se chci stručně zamyslet nad různými aspekty sdělování meteorologických informací uživatelům. Je to dost složitý problém. Ti, kdo vstupují do procesu sdělování meteorologických informací, by především měli mít na zřeteli jeho hlavní účel: uspokojování potřeb uživatelů. Meteorologické zpravodajství by mělo být hlavně užitečné, pokud možno pravdivé a přesné, srozumitelné a zajímavé.
Rozeberme si stručně jednotlivé činitele, jež vstupují do procesu prezentace meteorologických informací.
Potřeby uživatele. Uživatel se chce hlavně dovědět, jaké bude počasí a jaký bude mít vliv na jeho činnost. Existuje široké spektrum uživatelů s různými požadavky. Co se týče délky platnosti předpovědi, jdou požadavky od velmi krátkodobé předpovědi přes předpověď střednědobou až po předpověď dlouhodobou. Velmi různá je potřeba, co se týče projevů počasí: jde hlavně o teplotu, tlak, případně vlhkost vzduchu, oblačnost, srážky (intenzitu, trvání, skupenství…), vítr, sněhovou pokrývku (včetně závějí), náledí, námrazu, rosu, dohlednost, rozptylové podmínky pro příměsi v ovzduší, atd. Důležitý je časový předstih, který uživatel potřebuje k uskutečnění potřebných opatření; snadné je např. sáhnout pro deštník, náročnější je zorganizovat opatření proti nepříznivému počasí např. ve sféře hospodářské, sféře služeb nebo i ve sportu.
Znalosti uživatele jsou na různé úrovni. Pro uživatele jsou jistě užitečné větší znalosti z meteorologie, protože mu pomáhají při využívání informací. Např. je užitečné, když uživatel ví, na čem závisí výskyt mrazů v jeho zájmové oblasti, jak jsou srážky modifikovány terénem, jaký má vzhled oblačnost, která produkuje srážky atd. Znalosti uživatel může získat z literatury, vlastní zkušenosti a také z osvěty.
Odborná úroveň meteorologických informací se projevuje v jejich kvalitě, je potřeba, aby byla vždy dostatečně vysoká. Neznamená to však, že by se měly např. používat odborné termíny nesrozumitelné uživatelům. Odborná úroveň by neměla být znehodnocována při sdělování informací, jak se nezřídka stává, když jsou tyto informace předávány neodborníky ve sdělovacích prostředcích.
Srozumitelnost předávání meteorologických informací. Uživatel by měl vždy jednoznačně chápat význam informací. Je třeba používat srozumitelných termínů, jasně formulovat předpokládaný výskyt různých projevů počasí v čase i v místě, užitečné je i vyjádřit pravděpodobnost výskytu jevů, případně pravděpodobnost vývoje počasí tím či oním směrem. Je nevhodné používat subjektivně zabarvených vyjádření typu „špatné počasí”, „zlepšování počasí” atp. Nechrne na uživateli, aby sám posoudil, jaké počasí mu vyhovuje.
Technické možnosti mohou napomáhat toku informací k uživatelům. Není nutno např. zdůrazňovat užitečnost využívání grafiky v televizi, v novinách, na obrazovkách počítačů atd. Grafikou lze učinit informace názornější a je také často žádána. Není ale žádoucí, aby byla používána samoúčelně, jen na vnější efekt. Pěkné příklady účelného využívání grafiky jsme měli příležitost shlédnout při televizním vysílání japonského přírodovědného seriálu „Živá planeta”.
Lidský faktor ve sdělovacích prostředcích – někdy dobře spolupracuje, někdy naopak komplikuje proces sdělování informací a tyto informace znehodnocuje. K dobré spolupráci nepřispívá nestabilizovaná situace ve sdělovacích prostředcích. Jako všude, i tam jsou lidé, kteří jsou kvalitní, jde jim o věc a jsou si vědomi svého poslání, ale i lidé nekvalitní: některým je lhostejné, jestli podávají seriózní informace, některým jde o to, lacině se předvádět. Pro ilustraci uvedu dva příklady. Když začátkem února 1993 vrcholila minulá zima mrazy kolem -20 °C a všude ležel sníh, mohli jsme se z Českého rozhlasu dovědět, že na naše území proudí od jihozápadu teplý vzduch a předpověď uváděla teploty vzduchu o několik desítek stupňů vyšší, než byla skutečnost, profesionální hlas při čtení této informace ani trochu nezaváhal. Jednalo se o předpověď starou několik měsíců. Zdá se však, že se situace s novým vedením v rozhlase lepší. Jako druhý příklad může sloužit, jak se velká část sdělovacích prostředků chytla nepodložené a zcela nesmyslné fámy o tom, že léto 1993 bude horké s teplotami vzduchu 40 až 50 °C. Inu senzace za každou cenu!
Osobnost prezentátora. K tomuto faktoru jsme se již přiblížili předchozím odstavcem. Na prezentátorovi záleží, jak meteorologické informace ztvární, nejmarkantnější je to v televizi. Přístupy jsou různé, a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Prezentace vyznívá od jednoho jako seriózní informace, jiný se snaží udělat z relace „show”. Domnívám se, že informace o počasí je třeba brát jako jiné informace, jsem přesvědčen, že informace mají být seriózní, přesné, nikoliv zavádějící. Nejsem proti tomu informace příležitostně humorně oživit, ale nemyslím, že věci prospívá programově se orientovat na „show”.Prezentátor by měl vždy podat základní informace, tedy hlavně předpověď počasí tak, aby byla jednoznačně srozumitelná každému, zajímavosti a oživení by měly vycházet ze samotného tématu, tj. počasí. Jsem i proto, aby určitá část relací byla věnována populární osvětě, je užitečné využívat dostupných možností grafiky. O způsobu prezentace se diskutovalo i na Mezinárodním meteorologickém festivalu v Paříži. Byly tam různé názory, většina se klonila k serióznějšímu způsobu prezentace. Např. belgický delegát se vyjádřil, že divák si buď zapamatuje, jak bude, nebo si zapamatuje „show” – to závisí na způsobu prezentace. Delegáti z BBC zdůrazňovali, že prezentátor by měl být vyškolený, aby byl na úrovni jak odborně, tak i co se týče způsobu podání: nejlepšími prezentátory jsou meteorologové, kteří současně umějí informace podat.
Článek byl přednesen ve formě referátu na semináři Meteorologické informace pro veřejnost, pořádaném Českou meteorologickou společností.
Jan Pavlík, MZ 1993/6, ročník 46, str. 190-191