Autoři: B. Buckley, E. J. Hopkins, R. Whitaker. Z australského vydání Weidon owen Pty Limited, Sydney přeložil Radim Tolasz. Čestlice: Nakl. Rebo Productions Cz,spol. s r. o., 2006, 304 s.
Publikace je v pořadí již druhou se stejným názvem a překladem z australského vydání, jen jiného formátu (23 x 23) a ještě většího rozsahu (viz MZ, 1999, č. 5). Tím se stala dosud nejrozsáhlejším odborně-populárním dílem o meteorologii v českém jazyce. Kromě úvodu obsahuje 6 kapitol, z nichž každé je věnováno asi 40 stran. První čtyři mají v názvu vždy „počasí“ (co je, jak se projevuje a pozoruje, i s jeho extrémními projevy). Přibližně stejný rozsah mají další dvě kapitoly Globální klima a Změny klimatu. Kniha pak končí na 20 stranách kratšími dodatky (fakta, slovníček a rejstřík). Ve faktech jsou zopakovány některé poznatky – snad až zbytečně – z předcházejících kapitol. Dále následují stručné dodatky (přehled významných povětrnostních anomálií na území USA v posledních letech, jak se chovat v extrémním počasí, a adresy meteorologických organizací). Na rozdíl od předcházející zmíněné publikace, vydané rovněž na dnes již obvyklém, křídovém papíru, zabírá obrazová a grafická část více než dvě třetiny z celkového rozsahu. I zde se tak prosazuje neúprosný a všeobecný trend preferovat obrázky před textem.
Toto upřednostňování se právě v této publikaci projevuje velmi výrazně, neboť stovky barevných instruktivních fotografií a jiných ilustrací jsou snad to nejzdařilejší, proč by si ji měl vědychtivý čtenář zakoupit. Určité téma (namátkově vybráno např. energetický cyklus, atmosféra, neobvyklá oblačnost, kroupy a „microburst“, ovlivňování počasí, globální oteplování) je zpracováno důsledně vždy jen na dvoustraně, výjimečně pak ve větším rozsahu. Takto pojatá struktura ovšem do jisté míry znesnadňuje pochopit souvislosti mezi jednotlivým tématy, což bylo ještě umocněno minimální provázaností textu.
Dosti velký počet obrázků je věnován oblakům (používá se většinou neodborné označení mrak), např. jen vysoké oblačnosti celkem 17 fotografií, a to většinou cirům (v dalším textu vždy latinskou zkratkou pro jednotlivé druhy). Kupodivu zde chybí Cs. Velkým přínosem jsou zveřejněné fotografie s textem k tématům, které se v podobných publikacích dosud nevyskytly, např. von Kármanovy oblačné víry, fraktály, umělecká inspirace a mnoho dalších instruktivních družicových snímků. Do textu bylo vloženo i několik málo doplňků týkajících se meteorologie v ČR.
Za velký klad publikace lze považovat zejména střízlivé posuzování vlivu skleníkového efektu na budoucí vývoj klimatu, což je právě v současné době velmi živě diskutovaná problematika. Je jen škoda, že globálnímu oteplování nebylo věnováno více prostoru. Ale i tak jsou některé pasáže z kapitoly o změnách klimatu jedny z nejzdařilejších. Ostatně zhruba celá druhá polovina publikace se vyznačuje věcností, širokým záběrem z mnoha různých vědních oborů, výborným slohem a minimem chyb. Právě zde jsou poznatky z fyziky atmosféry zastoupeny poskrovnu, na rozdíl od první části publikace.
Již hned na počátku první věta odpovídající na otázku, co je počasí (s. 17), dává tušit, že i v dalším textu nebude s obsahovou stránkou vše tak úplně v pořádku, což potvrdilo např. vysvětlení vzniku duhy. Od dvoustrany Tlak vzduch (s. 30–31) se pak již vyskytuje velké množství věcných chyb, terminologických nepřesností a někdy i nesprávného překladu. Jsou to např. věty: „Vysoký tlak vzduchu vzniká v oblastech s klesajícím vzduchem; oblasti vysokého a nízkého tlaku se přesunují v čase kolem celé Země v definovaných skupinách; nízký tlak je spojen s nestabilním podmínkami“ aj. Z formálního hlediska je třeba uveden obrázek rozloženi tlaku vzduchu, který není v textu řádně vysvětlen. Na něm jsou zakresleny studené fronty, o nichž je zmínka až v dalším textu. Logiku postrádá např. věta: „oblačný systém je tvořen především mrakem, který se nazývá kupa (cumulus).“ O nepochopení fyziky oblaků a srážek svědčí celá řada slušně řečeno nepřesností. Vysvětlit působení Coriolisovy síly už je zřejmě nad síly autora(ů). Jediná věta, že „vlivem této síly vzduch v oblasti nízkého tlaku vzestupně rotuje“ (s. 41), by měla stačit k tomu, aby byl příslušnému autorovi odebrán vysokoškolský diplom z meteorologie. Po přečtení více takových podobných vět v textu recenzent dlouho váhal, zda má vůbec smysl tuto recenzi vypracovat. Ale přesto pokračujme!
Tak třeba velmi odvážně zni hypotéza o souvislosti mezi tryskovým prouděním a opakujícím se výskytem povodní a suchých period (s. 34). Ale budiž! Vždyť jsme se ještě nedávno učili základní filozofickou poučku jediného správného vědeckého názoru, že totiž „vše souvisí se vším“. Za zmínku stojí dále barevná schémata atmosférických front, kde je zakreslený Cs označen jako Cb, což pochopitelně pobouří každého synoptika, o zpackaném schématu okluzní fronty ani nemluvě. Na dvoustraně o tlakových výších a nížích se o těch prvních vůbec nic nedozvíte. Pouze jediná věta o nich je pro zábavu připojena na konci recenze jako perlička.
U významu jednotlivých mezinárodních symbolů (s. 185), které se opakují zcela zbytečně ve stejné tabulce na straně 285, byly namísto běžně používaných termínů „slabý, silný, občasný“ vymyšleny nesprávné termíny. Uvedený symbol pro kroupy je rovněž nesprávný. Přitom stačilo nahlédnout do vydaných příruček ČHMÚ pro pozorovatele. Toto jsou chyby již nepodstatné, ale povinností recenzenta je na ně upozornit.
Paradoxem vydané knihy je na jedné straně až neúměrně velké množství barevných fotografií oblačnosti. Např. kupovitá oblačnost druhu Cu a Cb se vyskytuje celkem na neuvěřitelných téměř 40 obrázcích, je zde tedy jednoznačně „překumulováno.“ Na druhé straně nejsou u mezinárodní morfologické klasifikace oblaků vysvětleny základní pojmy používané pro jejich třídění. Proto se např. běžně zaměňuje druh oblaků za typ. Základní neznalosti se projevily zejména u druhu Ac, který byl přeložen jako rolující Altus (s. 78), popř. i vrstevnatý Ac. Namísto změny tvaru oblaků bylo použito „výměny oblaků.“ Také ve slovníčku uváděný anglický termín „anvil“ (kovadlina, latinsky incus) se v české terminologii dosud nepoužívá. Častá záměna bouře za bouřku způsobila lapsus např. ve větě: „Poslední bouřka podobné velikosti byla zaznamenána v Anglii v roce 1703.“ Téměř úplně se zapomnělo na velmi důležitý Ns, který se na kresleném obrázku (s. 69) naprosto podobá druhu Cu (sic!), přičemž jeho horní hranice nedosahuje ani základny nad ním ležícího Sc. V povětrnostních symbolech je Ns také vynechán. První obrázek na straně 72 má znázorňovat zbytky horní části Cb, což musí popudit každého profesionálního pozorovatele, neboť je zde zobrazen Ci uncinus. Čili ani popis fotografií oblaků není často v pořádku. Přitom „voda, která je obsažena v oblačnosti, je jeden z nejběžnějších prvků“ (?). Na několika místech se objeví věty svědčící o naprostém zmatku v místních názvech pro tropické cyklony, např. hurikán nad Madagaskarem aj.
Z uvedených příkladů je patrné, že byl velmi málo využíván náš Meteorologický slovník, což se nejmarkantněji projevilo ve stručném slovníčku, který by měl co nejpřesněji definovat pojmy z předcházejícího textu. Např. anemometr je definován jako ruční (?) přístroj na měření rychlosti (jen?) větru.
Explikace několika dalších hesel je rovněž velmi nepřesná (cyclogeneze, evaporace, monzun, srážkový stín aj.). Také rejstřík byl sestaven dosti nahodilým způsobem. Je zde např. uvedeno pět hurikánů různých jmen, ale tajfun zde chybí. Vůbec se v něm nevyskytuje celá řada stěžejních hesel, o kterých bylo v textu již pojednáno. Na druhé Straně zde ale najdeme odkaz na borůvky, psouna prériového, zeleného leguána (hledej pod písmenem „z“!), turbínu a jiná zcela okrajová hesla.
Po slohové stránce se dá publikace rovněž rozdělit. Zatímco její zhruba druhá polovina je napsána výborně a téměř bezchybně, v první části lze tu a tam nalézt věty poněkud těžkopádné, kombinované asi i nesprávným překladem, např. „oblasti vysokého a nízkého tlaku vzduchu se přesunují v čase kolem celé Země definovaných skupinách“ (s. 30). Po stránce gramatické se nevyskytly téměř žádné chyby. Jen někde byly Slunce, Země a Měsíc napsány malými písmeny. Avšak některé běžně používané odborné výrazy byly přeloženy chybně, např. objem srážek, viditelnost, vyvýšená kupa, globální proudění aj., nebo byl překlad nedůsledný (např. přechlazená i podchlazená voda).
Závěrem je nutno konstatovat, že kniha měla být recenzována ještě před vydáním, což by bylo tak před 15 lety nutností. Neboť první tři kapitoly obsahují nespočetné množství chyb a nepřesností. Lze se však domnívat, že na nich nenese pravděpodobně vinu překladatel. Měl však po předběžném čtení její překlad odmítnout. Škoda té práce a času! Přidáme-li k tomu ještě často nesprávný překlad odborných výrazů a tu a tam topornější sloh, máme před sebou publikaci, která českou populárně vědeckou literaturu (zde bohužel vůbec neuváděnou) o meteorologii jako celek rozhodně neobohatiIa. Zvláště pak když něco podobného se stejným názvem a na mnohem vyšší odborné úrovni bylo už vydáno před sedmi lety.
Jako přídavek se nakonec podle parafráze názvy jedné známé knihy vybralo 10 vět, které otřásly recenzentem (pro čtenáře MZ už bez komentáře):
- Rovníkové oblasti, kde vír zaniká, se nazývají rovníkové tišiny (s. 32).
- Zatímco tryskové proudění je velice rychlé, oblasti jeho výskytu jsou protáhlé (s. 34).
- Chod tlakových výší bývá pravidelně narušován vpády chladného, polárního vzduchu (s. 40).
- Tlaková níže se vyvíjí v případě, že se potkají dvě různě teplé vzduchové masy v oblasti vzniku okluzní fronty (s. 41).
- Rozeznáváme různé tvary – např. cumulus humilis je širší než delší, humilis mediocris je vyšší než širší (s. 82).
- Srážky v přeháňkách vznikají kombinací konvekce a atmosférické instability (s. 99).
- Dešťové mraky jsou dostatečně rozsáhlé, aby se mohly vyvinout velké dešťové kapky (s. 100).
- K vyhřátému zemskému povrchu přiléhá horký vzduch se zvětšenou hustotou (s. 108).
- V Austrálii je nazývána tropická cyklona jako smršť (s. 134).
Monzun je sezonní proudění, které přináší silné deště do tropických a subtropických oblastí (s. 294). A dost!
Vilibald Kakos, MZ 2007/2, ročník 60, str. 59–60