Proto, když v roce 1938 vstoupil na tehdejší přírodovědeckou fakultu KU, přišel sem s pevným úmyslem studovat především meteorologii a kli­matologii. Meteorologie byla v těchto letech vědou, která u nás i v zahraničí byla, do jisté míry, ještě v plenkách, a která nedá­vala tehdy žádné zvláštní existenční možnosti. Proto se dr. Sa­trapa setkal na universitě jen s hrstkou spřízněných duší, které se pod vedením prof. Hanzlíka připravovaly na svou budoucí životní dráhu. Studia dr. Satrapy byla záhy přerušena listopado­vými událostmi v r. 1939. Po uzavření vysokých škol odešel do praktického života a působil jednak jako zaměstnanec v podniku svého otce, jednak jako dělník v železárnách v Libčicích nad Vit. V květnu 1945 se vrací znovu na universitu, aby dokončil svá studia. V té době převzala Karlova universita po bývalé německé universitě horskou observatoř na Milešovce a dr. Satrapa je vyzván prof. Hanzlíkem, aby se ujal jejího řízení. Observatoř na Milešovce byla tehdy po odborné i stavební stránce v desolátním stavu. Je zásluhou dr. Satrapy, že se zasadil, přes všechny potíže poválečné doby, o rychlé stavební úpravy observatoře a také po stránce odborné zajistil její nerušený a kvalitní chod. Přes tyto náročné práce nezapomínal na svá studia a dne 30. 4. 1948 získal na základě disertační práce „Roční chod teploty vzduchu ve vzdušné vrstvě mezi Milešovkou a Sněžkou” titul doktora pří­rodních věd. V témže roce se oženil. V roce 1952 se projevily u dr. Satrapy první příznaky jeho těžké nemoci. Ze zdravotních důvodů je nucen odejít z Milešovky a přechází do Prahy jako asistent. Na fakultě pracuje s nevšední energií a pih na řadě úkolů, které tehdy před pedagogickými silami Meteorologic­kého ústavu stály. Spolupůsobí při reformě studia meteorologie a klimatologie, je tajemníkem nově zřízené katedry astronomie,geofyziky a meteorologie, pracuje v různých orgánech ROH, účastní se činně budování meteorologického pracoviště při ČSAV a je externím vedoucím v jeho počátcích. Kromě toho aktivně spolupůsobí při zakládání Československé meteorologické spo­lečnosti a věnuje mnoho péče zvláště její terminologické komisi. Obraz o jeho činnosti by nebyl úplný, kdybychom se nezmínili o řadě přednášek, které připravil, a které stále svědomitě do­plňoval. Byly to jednak přednášky o všeobecné meteorologii, o metodách zpracování meteorologických a klimatologických dat, o fyzice záření a především přednáška o meteorologických pří­strojích a pozorovacích metodách. Tato přednáška, jejíž text jsme nalezli v jeho pozůstalosti, by mohla po malých úpravách být okamžitě vydána jako učebnice meteorologických přístrojů. To snad také měl při jejím vypracování na mysli, k tomu se však bohužel již nedostal. Stejně tak zůstala nedokončena jeho habi­litační práce o ageostrofických složkách vorticity.