NEJSTARŠÍ DENNÍ ZÁZNAMY POČASÍ V ČECHÁCH

Denní pozorování počasí jsou cenným pramenem pro historicko-klimatické rekonstrukce. Zatímco např. v Anglii jsou nejstarší deníky již z let 1269-1270 [11] či 1337-1344 [10], z českých zemí pochází takovéto dochované záznamy až ze 16. století. Na Moravě jsou nejstarší denní záznamy Jana z Kunovic z oblasti jihovýchodní Moravy, vztahující se pře­vážně k měsícům zimního půlroku období 1533-1545 [12].

V Čechách se Pejml [14] zmiňuje o denních záznamech poča­sí ze zimy 1556/57 od Jana Petříka z Benešova, která před­chází denním pozorováním Tadeáše Hájka z Hájku z let 1557-1558 [7].

Jan Petřík se narodil okolo roku 1499 v Benešově u Prahy. Studoval na univerzitě ve Vídni, kde dosáhl hodnosti bakalá­ře. Po návratu do Cech byl přijat na budějovickou školu a pů­sobil zde i jako písař. Roku 1530 odešel do Jindřichova Hrad­ce, kde se stal vychovatelem a učitelem dvou synů Adama z Hradce. Vedle pedagogického působení překládal v této do­bě ž latiny a němčiny mravoučná díla antických autorů a sou­časných humanistů. V roce 1536 po smrti městského písaře v Budějovicích (obr. 1) nastoupil na jeho místo, kde byl pově­řován zastupováním města na zemských sněmech a pri soud­ních jednáních. Díky úředním povinnostem písaře se již ne­mohl plně oddávat svým literárním zálibám. Založil však no­vě dvě pamětní knihy, do nichž přepisoval nejrůznější doklady, které mohly mít hospodářský nebo správní význam pro město. Za to. že v roce 1547 při vzpouře českých měst a šlechty proti účasti v tzv. šmalkaldské válce zachoval věr­nost císaři Ferdinandu I., byl jím následujícího roku povýšen do vladyckého stavu a byl mu udělen predikát „z Benešova”. Po více než třicetiletém působení ve službách města zemřel někdy na rozhraní roků 1559-1560 115],

V Pamětní knize Českých Budějovic, nověji nazvané Gedenkbuch gefiihrt von Joh. Petrik, Stadtschreiber zu Budweis [2], kterou psal Jan Petřík v letech 1542-1559, je uveden i větší počet záznamů kronikářské povahy (obr. 2), v nichž se vedle letopiseckých zápisů o počasí [6,15] objevují i denní záznamy počasí ze zimy 1555/56 (nikoli o rok později, jak uvádí [14]). Jan Petřík z Benešova zde doslova uvádí (tran­skripce textu podle zásad pro vydávání novověkých pramenů – viz [4, 20]; v hranatých závorkách doplňky autorů; datace podle Juliánského kalendáře):

„Zima se neobyčejně počala, neb vždy teplo a mokro bylo, Že pro zlé cesty lidé sobě dříví ku potřebě voziti domův nemoh­li, žádné[h]o sněhu nebylo, krom ten tejden před s. pannou Kateřinou [asi 18.-24.11.] malý spadl, ale přes 4 dny neležel. A v pondělí [23.12.] a v úterý Štědrého dne [24.12.] i několik dní předtím tak teplo bylo jako na podzim, v noci na den Boží[ho] narozeni [24.725.12.] měsíc svítil přes půl noci, až lidé od jitřní [mše] šli, však nebe pošmurné, že žádné hvězdy viděti nebylo. V středu den Boží]h]o narozen í [25.12.] se jas­ný počal, však po poledni hned pošmurno bylo, k večeru pak takové mhly se zdvihly, že jedva [!] přes celý rynk viděti se mohlo. Ten celý tejden [25.-31.12.] žádné[h]o stálé[h]o času nebylo, než každý den se povětří měnilo, jednak jasno, jednak mračno, sníh, déšť, kroupy třikrát čtyřkrát přes den i v noci rovně[ž], jakoby dubna měsíce bylo, v který před Novým létem [31.12.] hned ráno přede dnem vítr se zdvihl s krupami, sně­hem a deštěm, a to tak téměř celý den trvalo: v noci pak na středu Nové[h]o léta [31.12.71.1.] okolo půlnoci tak hrozný vítr s krupami a deštěm se strhl, že šindely s krovův létaly a strach byl, aby někteří krovové se nebořili, po desáté pak hodině ve dvě čtvrti dvakráte pořád se hrozně zablesklo a vítr veliký se strhl, v tom náramně hrom udeřil, až se mnozí lidé lekali, ale asi v půl hodině ten se vítr zas uložil; na zámku Hloboké [!] hrom na jedné věži zapálil a na druhé zeď roztr­hl. V středu den Nové[h]o léta [J. 1.1556] ráno se vyjasnilo, ale hned se zas zamračilo, a tak se několikrát ten den promě­nilo, však bez větrův tak velikých, jako prve byly. Ve čtvrtek, pátek ani v sobotu [2.-4.1.] žádné[hjo času stálé]h]o nebylo, vždy vítr, sníh a déšť, v sobotu [4.1. ] ráno přede dnem, když lidé k městu na trh šli, vyšel veliký voheň ve vsi páně Rozmf berjka v Slavošovicích, v noci na neděli ]4.75.1. ] po půl noci opět strhl [sej vítr veliký s krupami, přede dnem se uti­šil, v neděli [5.1.] ráno drobet se vyjasnilo, asi za hodinu [a] poto[m] celý den nestálý, jednak se zamračilo, jednak vyjas­nilo s prškami sněhu.

It[e]m v pondělí den svatých Tri králův [6.1.] vítr se ulo­žil a zas se odteplilo: co okolo města krup a sněhu leželo, to sešlo, ačkoli po horách a zvlášť k Pašovu a Bavorům velicí sněhové leželi.” [2, fol. I30a]

Přepočítáme-li Petříkovy záznamy podle Gregoriánského kalendáře (tj. je třeba připočítat 10 dnů), lze z jeho zprávy usuzovat na teplejší prosinec 1555 a teplou a srážkově bohat­ší první polovinou ledna 1556. Je tedy sporné hovořit o „ty­pické vánoční oblevě”, jak to činí Pejml [14], když se Petrik navíc nezmiňuje o předchozím chladném počasí. Patrně šlodelší teplé období podmíněné přívodem teplejšího vzduchu z oblasti Atlantského oceánu, popř. ze západní části Středozemí.

Výjimečnost výskytu zimní bouřky s vichřicí v noci z 31. 12. na 1. 1., která způsobila četné škody, nezůstala nepo­všimnuta ani dalšími narativními prameny z jižních Čech [16, 22], ale i z Moravy [9]. Téže události se nepochybně týká bouřka datovaná k noci z 29. na 30. prosince z Polabí [19], stejně jako mylně datovaná bouřka se škodami k 1. lednu 1555 z Loun [8] a Benešova nad Ploučnicí [13]. Druhá Pet­říkem zmiňovaná vichřice ze 4. na 5. ledna je v Čechách také uváděna dalšími narativními prameny spolu s bouřkou, ale o jednu noc později [1,5, 17].

I když dochované kronikářské záznamy pochopitelně neu­možňují bližší rozbor a interpretaci, mohlo jít o rychlý postup studené či podružné studené fronty (analogií by mohl být např. orkán ze 17. ledna 1955 [3]; k typizaci studených front s výskytem silného větru v zimě viz také [21]) nebo o exi­stenci mezocyklony za studenou frontou, doprovázenou obvykle dešťovými či sněhovými přeháňkami a velmi silným větrem (analogií by mohla být vichřice z 23. 11. 1984 [18]).

Pozorování Jana Petříka z Benešova mezi 23. 12. 1555 a 6. 1. 1556 jsou tedy zatím nejstaršími dochovanými denní­mi záznamy počasí z Čech. Charakterizují období, které nebylo dalšími českými narativními prameny dobře pokryto, a umožňují díky své preciznosti dokonce zpřesnit dataci jimi uváděných jevů.

Poděkováni: Autoři příspěvku děkují pracovníkům Státního okresního archivu v Českých Budějovicích za laskavé poskyt­nutí kopie Petříkových záznamů. Studie byla vypracována s finanční podporou v rámci grantu GA ČR 205/95/0509.

Literatura

[1] Daniel Adam z Veleslavína: Kalendář Historický. To jest krátké poznamenání všech dnuov jednoho každého měsíce přes celý rok. K nim přidány jsou některé paměti hodné Historiae o rozličných příhodách a proměnách, jak národuov jiných a zemí v Světě, tak také a obzvláštně národu i Krá­lovství Českého z hodnověrných Kronik. S pilnosti schrá­no, vytištěno a vydáno prací a nákladem M. Daniele Adama z Veleslavína. Vytlačeno v Starém Městě Pražském. Leta posledního věku: MDXC (1590, 2. doplněné vydání).

[2] Gedenkbuch gefiihrt von Joh. Petrik, Stadtschreiber zu Budweis. Státní okresní archiv České Budějovice, fond AM České Budějovice, sign. D 100.

[3] Gregor, Z.: Rozbor povětrnostní situace, provázené orká-nem na území ČSR. ze dne 17. ledna 1955. Meteorol. Zpr., 8, 1955, č. 3, s. 80-82.

[4] Kašpar, O.: Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím. 1. svazek – Textová část. Praha, SPN 1979. 291 s.

[5] Kolár, J.: Marek Bydžovský z Florentina, Svět za tří čes­kých králů. Výbor z kronikářských zápisů o letech 1526-1596. Praha. Svoboda 1987. 296 s.

[6] Kopl, K: O způsobu časův roku 1555. Sbor. hist.. 3. 1885. s. 305-307.

[7]   Kořán, I.: Kniha efemerid z bibliotéky Tadeáše Hájka z Hájku. Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky. 6. 1961, s. 221-228.

[8]   Kovář, M.: Pavel Mikšovic ajeho kronika Lounská. Sborník historického kroužku, I, 1900, s. 1 18-125.

[9]   Kúhndel, J.: Levočské letopisy Pavla Zlypivo. Ročenka národopisného a průmyslového musea Prostějova na Hané. Prostějov 1926, s. 48-69.

[10] Lawrence, E.N.: The earliest known journal ofthe weather. Weather. 27. 1972. č. 12. s. 494-501.

[11] Long, C: The oldest European weather diary? Weather, 29. 1974, č. 6, s. 233-237.

[12] Munzar, J.: The discovery oťdaily weather records in Mo-ravia from 1533-1545 (An attempt of their authorization and localization). In: Brázdil, R., Kolář. M.. eds.: Contem-porary Climatology. Brno 1994, 409-413.

[13] Paudler, A., ed.: Pastor Schlegefs Chronik von Bcnsen. Bensen, Im Vertrage des Hcrausgebers 1887. 47 s.

[14] Pejml, K.: Poznámky k vývoji české meteorologie od nej-starších dob do roku 1919. Dějiny vědy a techniky, 18, 1985, č. 4, s. 234-248.

[15] Pletzer, K.: Českobudějovický písař Jan Petřík z Benešova. Jihočeský sbor. hist., 28. 1959. s. 17-24 a 40-47.

[16] Pletzer, K.: Tři drobné českobudějovické kroniky ze 16. sto­letí. Jihočeský sbor. hist., 34, 1964. s. 179-194.

[17] Rezek, A.: Poselkyně starých příběhů v českých. Sepsal Jan Beckovský. kněz řádu Křížovníků s červenou hvězdou. Díl druhý (1526-1715). Sv. první (L. 1526-1607). Praha, Dědictví sw. Prokopa w Praze 1879. 444 s.