Na jaře tohoto roku (2010) byli mnozí meteorologové poněkud znepokojeni obrazem meteorologie ve sdělovacích prostředcích. Dlužno uvést, že se jednalo spíše o média bulvárnějšího zaměření, která jistě nejsou ve středu zájmů odborníků, ale která nicméně zasahují značnou a možná i dominantní část veřejnosti. České veřejnosti se např. předkládaly různé neověřené a nepravděpodobné hypotézy o významném vlivu výbuchu sopky Eyjafjallajökull na chladnější a deštivější jaro, přičemž tyto hypotézy byly prokládané různými odbornými “perlami”, které dosud slouží k pobavení, ale provázené poněkud kyselým úsměvem. Mnozí kolegové a kolegyně z Českého hydrometeorologického ústavu i dalších institucí zabývající se meteorologií a klimatologií nelibě nesli a nesou takovou “reprezentaci” meteorologie. V současné době se navíc jako houby po dešti rozšiřují různé webové stránky nabízející zdarma nebo i za úplatu meteorologické analýzy i předpovědi, avšak často velmi proměnlivé úrovně.
Jak je možné, že meteorologické předpovědi dnes může vydávat v podstatě každý trochu schopnější programátor či soukromá firma? K zodpovězení této otázky je vhodné se nedříve podívat trochu do minulosti. Ještě před dvěma desítkami let byly meteorologické informace v podstatě monopolní záležitostí národních meteorologických služeb, dostupnost meteorologických dat, zejména aktuálních, byla z dnešního pohledu velmi silně omezena. Numerické předpovědní modely, na jejichž vývoji se mj. podílel i doc. Zikmunda, byly sice již používány, ale jejich výsledky měli k dispozici téměř výhradně pouze profesně aktivní meteorologové národních meteorologických institucí.
S nástupem Internetu v posledních 10–15 letech se však situace velmi radikálně změnila. Většina národních meteorologických služeb poskytuje mnoho aktuálních informací přes celosvětovou digitální pavučinu jako veřejnou službu. Asi nejvíce otevřenou je v tomto smyslu zřejmě Národní povětrnostní služba USA. Jejich globální model GFS patří k poměrně kvalitním a jeho výstupy je možné získat relativně snadno pro jakoukoliv oblast. To, o čem snili “otcové zakladatelé” numerických metod, se nyní stává v podstatě veřejným statkem a stačí již jen podprůměrné, někdy i téměř laické, znalosti meteorologie k základní interpretaci mnohých výstupů numerických modelů. Přidáme-li k bohatému celosvětovému servisu placenému lidem USA (ovšem také využívajícímu naměřené údaje z celého světa) nemalé zdroje informací národních meteorologických služeb či mezinárodních agentur jako EUMETSAT nebo částečně i ECMWF, má dnes v podstatě každý člověk s přístupem k Internetu bezprecedentně bohatý servis meteorologických informací. Velkou roli v jejich interpretaci či pak hraje i “zabalení” do atraktivních animací prezentovaných veřejnosti, v čemž soukromé subjekty podnikající v meteorologii určitě nemají nějaké velké rezervy. Národní meteorologické služby, zaměstnány navíc vlastním měřením, archivací či zpracováním dat s celou nemalou agendou, často nemají atraktivní prezentaci informací jako svou prioritu.
Rostoucí konkurence soukromých agentur, ať už jakkoliv odborně (ne)kvalitních, však musí vést k přehodnocení postoje meteorologických služeb k veřejnosti. Asi nemá smysl soupeřit v oblasti barevnějších a “úžasnějších” obrázků či animací, ale národní meteorologická služba musí více a efektivněji ukazovat svoji roli jako odborně fundovaného institutu. Nestačí se takto prezentovat jenom vůči státní správě a samosprávě, ale je nutné více ukazovat tuto roli před veřejností.
Mediální aktivity soukromých firem proměnlivé úrovně v oblasti meteorologie byly jedním z impulzů zavedení webových stránek www.infomet.cz, jejichž autorem je RNDr. Petr Dvořák, od jara 2010 tiskový mluvčí meteorologicko-klimatologického úseku ČHMÚ. Tyto stránky mají sloužit jako hlavní a pružné komunikační pojítko mezi meteorology a klimatology ČHMÚ na straně jedné a novináři i veřejností na straně druhé, přičemž by se měla zajistit maximální odborná úroveň informací. Při prezentaci zajímavostí, vysvětlovaní odborných problémů apod. hrají hlavní roli pracovníci ČHMÚ. Vítána je i aktivita členů a příznivců České meteorologické společnosti a v podstatě celé veřejnosti. Stránky “Infomet” umožňují přidávat podněty či psát příspěvky, které ale na rozdíl od autorů z ČHMÚ musejí čekat na případné schválení pověřeným moderátorem a správcem, schválení však netrvá dlouho. První zkušenosti ukazují, že si mediální sféra v České republice rychle zvykla na nové aktivity ČHMÚ a novináři nové tiskové služby aktivně využívají.
Další z využívaných možností mediální prezentace meteorologických informací či zajímavých informací je vedení osobních blogů. V této oblasti jsou jistě velmi zajímavé a přínosné stránky R. Tolasze a L. Metelky na adrese www.aktualne.cz.
Milan Šálek s přispěním R. Tolasze, Věstník ČMeS 2010/1, říjen 2010