METEOROLOGICKÁ POZOROVÁNÍ KARLA ZE ŽEROTÍNA Z LET 1588–1589 A 1591

1. ÚVOD

K nejdůležitějším pramenům o počasí a podnebí v Evropě koncem 16. století bezesporu patří meteorologická pozorová­ní Tychona Brahe na ostrově Hven z let 1582-1597, jež se mj. stala podkladem pro rekonstrukci počasí a synoptických situ­ací v západní Evropě od května do října 1588, kterou proved­li K. S. Douglas, H. H. Lamb a C. Loader v souvislosti s roz­hodujícími námořními bitvami mezi španělskou a anglickou flotilou o nadvládu nad mořem [3].

Z téže doby však pochází i pozorování Davida Fabricia ze severozápadního Německa z let 1588-1613 a Leonharda III. Treutweina z Bavorska z období 1587-1593. Pro tradice čes­ké meteorologie jsou však významné i denní záznamy o poča­sí, které prováděl český lékař Matyáš Borbonius z Borben­heimu za svých studií v Basileji v letech 1596-1597 ajež švý­carské odborné veřejnosti zpřístupnil K. Pejml a J. Munzar in extenso [11]. Proto mohl těchto pozorování využít Ch. Pfister při rekonstrukci klimatu Švýcarska v letech 1525-1860. M. Borbonia přitom zařadil mezi vynikající „švýcarské” pozoro­vatele, neboť ze srovnání s paralelními pozorováními Renwarda Cysata z let 1570-1613 vyplynula jejich skutečná spolehlivost [12],

Matyáš Borbonius ve svých pozorováních pokračoval i po návratu do vlasti, a to od léta 1597 do prosince 1598, popř. v roce 1622 [10]. Od povětrnostních pozorování Jana z Ku­novic z let 1533-1545 [7] ho dělí půl století. Proto jsme si položili otázku, zda se z tohoto poměrně dlouhého mezidobí od prvních systematických pozorování počasí na území Čes­ké republiky nedochovaly ještě nějaké další významné meteo­rologické záznamy, které by přispěly k rekonstrukci počasí a podnebí u nás v 16. století. Naštěstí ano, a to dík Karlu ze Žerotína.

2. KAREL ZE ŽEROTlNA (1564-1636) A JEHO PŘINOS PRO METEOROLOGII

Karel ze Žerotína, moravský šlechtic bratrského vyznání a hlava moravských nekatolických stavů, se narodil 14. 9. 1564 v Brandýse nad Orlicí a zemřel 9. 10. 1636 v Přerově (obr. 1).

Jeho otec, Jan ze Žerotína, kladl velký důraz na vzdělání svého nástupce, a tak nelitoval značných nákladů s tím spoje­ných. Za vedení domácího učitele Karel nejprve studoval po čtyři roky v Brně a v Ivančicích a poté v zahraničí. Se svými vychovateli absolvoval studijní cestu přes akademii ve Štras­burku na univerzity v Basileji, Padově, Sieně, Ženevě, Orléansu, Heidelbergu, Leydenu a v Londýně. Protože byl bystrý a chápavý a vážil si dané příležitosti, lze říci, že když se na sklonku roku 1587 po takřka desetiletém pobytu za hra­nicemi – přerušeném jen v souvislosti s otcovým úmrtím -vracel do vlasti, stěží by v ní našel konkurenta v oblasti vzdě­lání a rozhledu. A od počátku roku 1588 si začíná psát deník, obsahující i cenné meteorologické informace. [3 až 5]

Dědictví po otci odevzdali Karlu ze Žerotína jeho poruč-níci 25. února 1588. Poté se odebral do Prahy, kde byl přijat na císařském dvoře Rudolfem n„ načež vykonal okružní ces­tu po německých městech. V květnu 1589 se oženil a v čer­vnu 1590 se narodila dcera Bohunka. Při očekávání dalšího dítěte postihl jeho choť v únoru 1591 bolestný potrat, po němž se již neuzdravila a v červenci téhož roku zemřela. Aby čás­tečně utěšil svůj  smutek po milované manželce a pocit prázd­noty, odjel na podzim 1591 do Normandie na pomoc fran­couzskému králi Jindřichu IV. pri obléhání Rouenu. Dceru přitom svěřil kmotře [8], Zde můžeme životopis Karla ze Žerotína přerušit a naznačit jeho vazbu na meteorologii. Dochovaná pozorování před­stavují celkem údaje za 524 dní, a to od 1. ledna 1588 do 15. dubna 1589 a od 14. dubna do 18. prosince 1591 [14, 15]. Protože autor záznamů hodně cestoval, jeho údaje se týkají řady lokalit na Moravě, v Čechách i v Německu. V prvním období se nejvíce pozorování vztahuje k Náměšti nad Oslavou (187 dnů), k Praze (63 dnů), k území Německa (88 dnů) a Rakouska (10 dnů). Jedná se přitom o prakticky nepřeruše­ná pozorování za bezmála 16 měsíců, neboť chybí jen údaje ze dvou dnů. Jestliže tedy Jan z Kunovic reprezentuje první česká systematická pozorování v intervalu 13 let, ale bez informací o počasí v teplém pololetí, je možné záznamy Karla ze Žerotína hodnotit jako první pozorování, vystihující „čes­ké” počasí v celoročním chodu.

Meteorologické pozorování z roku 1591 již není každo­denní a přibližně ze tří čtvrtin se týká Čech a Moravy s těžiš­těm v Náměšti nad Oslavou, zbytek pak Německa v souvis­losti s Zerotínovou plavbou po Labi k moři.

V souvislosti s vytříbeným klasickým vzděláním a zna­lostí cizích jazyků (latiny, řečtiny, francouzštiny, italštiny a němčiny) se jedná o pozorování vedená latinsky (v letech 1588 a 1591) a česky (1589). V návaznosti na životopis se ukazuje, že přerušení pozorování koncem dubna 1589 souvi­selo s Zerotínovým sňatkem, na druhé straně výpadek v srp­nu 1591 s úmrtím jeho choti.

3. UKÁZKY POZOROVÁNÍ

Půl století, které přibližně dělí Jana z Kunovic a Karla ze Žerotína, i mimořádné vzdělání druhého autora, je vidět na větší podrobnosti povětrnostních pozorování, která jsou ovšem jen součástí šířeji koncipovaného deníku, jehož pod­statná část je věnována osobním zážitkům a společenskému dění. Uveďme příklad jak pozorování v latině, tak v češtině, aby bylo možné případné srovnání s Zerotínovým předchůd­cem.

Z latinských záznamů lze uvést v překladu např. první dekádu ledna 1588, kdy pobýval v Náměšti nad Oslavou: /. Po mírném nočním dešti ráno následovalo velmi jasné nebe (= počasí), když drsnější vítr rozháněl shromážděné mraky.

Ačkoliv v noci pršelo, bylo povětří opět nad obyčej jas­nější, vítr studenější. V noci i ráno padal sníh, odpoledne tál. Opět nám zazářilo jasné nebe, když vznikl velmi silný vítr. Nebe (počasí) věru temné, ale ne nepříjemné. Sněžilo, navečer se objevilo slunce. Nebe a země zachmuřené. Častý déšť. Dosud za této zimy nebyl žádný den stejně smutný a nepříjemný. Nebe (počasí) nestálé, někdy jasné, někdy zamračené. Nebe jasné, vítr o něco ostřejší i sušší. 10. Vítr, který začal včera, ještě nepřestal, nicméně zvětšil jas­nost nebe.

Z českých záznamů je zajímavá například druhá polovina ledna 1589, kdy se vydal z Náměště nad Oslavou do Prahy:

• Nebyla přílišná zima, než (ale) bylo jasno.
• Ráno veliká metelice, takže týměř tří kroků zdili nebylo viděti, než potom se čistě vyjasnilo.
• Napadl sníh, čas ničemnej, vítr, metelice.
• Čas (počasí) pošmournej a zimavej.
• Ráno pršel sníh.
• Čas nevesele] a studenej.
• Čas pošmournej, zima, sníh.
• Pršel sníh, zima i studenej vítr.
• Studenej čas a obzvláštně v noci.
• Čas pošmournej a studenej vítr.
   

Zdá se, že české záznamy jsou poněkud stručnější, což nemusí být pouze důsledek autorovy menší pozornosti pro atmosférické děje. Může to souviset i s brilantnějším vyjadřováním v latině -tehdejším světovém jazyku.

4. METEOROLOGICKÁ TERMINOLOGIE

Slovník Zerotínových pojmů v zázna­mech o počasí je dosti pestrý. Nejvíce si všímá oblačnosti a charakteru počasí, kde často používá expresivních pojmů, jako např.: počasí vlídné, velmi vlídné, velmi příjemné, ne nepříjemné, nepří­jemné, značně nepříjemné, smutné, smutné a nepříjemné, smutné a ničem­né, popř. velmi nevraživé a nepříjemné. U srážek je vedle deště udáván déšť se sněhem, sněžení, krupobití, jinovatka (jíní) a metelice. Déšť rozlišován např. jemný, prudký a hustý, ohromný, usta­vičný. Všímá si též mlhy, náledí a tání. Mráz je charakterizován jako ohromný, velmi tuhý, střední, větší než prostřed­ní, pronikavý, ostrý a pronikavý, popř. velmi velký.

Vítr je ponejvíce hodnocen jen z hledis­ka síly, směr větru je uváděn jen výjimečně. Rozlišuje se vítr silný, drsný, drsnější, velmi silný, ostrý, suchý, studený, popř. bezvětří. Směr větru je uváděn pouze 2. 3. 1588 (severák), dále 11. a 12. 12. 1588 a 2. 5. 1591 (jižní vítr).

5. VERIFIKACE POZOROVÁNI

Vzhledem k tomu, že se jedná o období krátce po zavede­ní gregoriánského kalendáře a Žerotín byl nekatolík, bylo nut­né nejprve prověřit datování. Ukazuje se, že byl užíván nový – gregoriánský kalendář, neboť v deníku nacházíme zmínku o nočním zatmění Měsíce 13. března 1588, jakož i dataci veli­konoční neděle na 17. dubna 1588 a 14. dubna 1591. [1] Zajímavý je i záznam o zemětřesení 9. května 1591, když po charakteristice počasí toho dne autor deníku poznamenává: „ Kolem sedmé ráno byl otřes půdy. I v okolních vesnicích to cítili – a domnívám se, že i v těch vzdálenějších.” Tím je nově doplněna informace o jevu, který byl dosud tohoto dne dolo­žen v Brně, Jihlavě, Fulneku, popř. ve Slezsku. [13]

Pokud jde o verifikaci z hlediska průběhu počasí v čes­kých zemích, uveďme jediný příklad. Dějiny města Náchoda ve východních Čechách zmiňuji v květnu 1588 průtrž mračen a povodeň, která způsobila stržení dvou mostů na Poličku. Karel ze Žerotína, který se shodou okolností v této době v této oblasti pohyboval, uvádí (v překladu):

1. května 1588: Nebe (počasí) jasné a ohromné horko.
2. května 1588: Povětří takřka celý den jasné, ačkoliv navečer mraky, sehnané ohromným teplem, se rozvolnily ve velmi prudký a velmi hustý déšť… Do Hradce Králové jsem přijel při západu slunce za samého běsnění padajícího deště.

Shoda je velmi dobrá, jednalo se patrně o místní bouřku.

6. MĚSÍČNÍ CHARAKTERISTIKY POČASÍ

Hodnocení Žerotínových pozorování by nebylo úplné, kdybychom nezdůraznili, že kromě denních záznamů o poča­sí se jejich autor průkopnicky pokusil i o několik měsíčních charakteristik průběhu počasí (jakýchsi prapředchúdcú dneš­ních Měsíčních přehledů počasí [2, 6]. Považuji je za natolik pozoruhodné, že je v českém překladu uvedeme in extenso, a to pro měsíce leden až duben 1588 (Náměšť nad Oslavou), pro květen 1591 (Morava a částečně Čechy), popř. červenec 1591 (Náměšť nad Oslavou):

Leden 1588

Ráz celého tohoto měsíce vyjma několika málo dní byl vel­mi příjemný a jasný, takřka takový, jaký bývá v jarní nebo podzimní době. Slyším, že takové počasí a tak umírněné neby­lo v této zemi od mnoha let.

Únor 1588

Tento měsíc byl jak studenější, tak méně příjemný než předchozí. Častěji sněžilo, častěji vanuly velmi ostré větry, přece však mráz nebyl nesnesitelný, spíše mnohem mírnější, než bývá jindy; prospěl jistě nejen osení, které pro nezvyklé teplo minulého měsíce takřka uschlo, ale i k vyčištění povětří (od morové nákazy).

Březen 1588

Studenější počátek tohoto měsíce drsně uplatnil pozůstat­ky února a celé zimy. Vlídnější konec se pak zdál vonět jarní příjemností.

Duben 1588

Co říká o dubnu lidové přísloví, i tento měsíc dosvědčil svou nestálostí a rozmanitostí, že je pravda. Bylo totiž nutno snášet proměnlivé počasí, po jasnu následovaly deště, po deštích opět jasno. Zvláště však byl škodlivý drsnějšími větry, které vanuly tak­řka nepřetržitě, zčásti od severu, zčásti od jihu a učinily nám stav povětří nejistý a pochybný. Ba dokonce časté deště a ranní mrazy uškodily také nemálo plodům a zvláště pšenici, zejména na mís­tech neúrodnějších, které učinila bud příroda nebo nedbalost rolní­ků neplodnými.

Na stručném zhodnocení aprí­lového počasí před více než 400 lety je zajímavé zdůraznění meridi-onálního charakteru cirkulace. Ku­riózní však je, že lidová pranostika, kterou měl Karel ze Žerotína na mysli, se nám nedochovala. Byla však patrně velmi podobná charak­teristice dubnového počasí v Partli-ciově kalendáři z roku 1617: „Po­větří velmi nestálé, neveselé a větr­né, s častými plíštěmi a sněhy.” [2] Vraťme se však k posledním dvěma měsícům:

Květen 1591

Tento měsíc byl velmi větrný. Nijak horký, snesitelný, mírný. Zpočátku velké sucho, ke konci časté a vydatné deště. Jíní vinicím neuškodilo. Deště zaplavily blízké louky, takže tento rok nebyly k užit­ku. Obilí se všude ukazovalo pěkné a nadějné, bohaté a husté klasy, ale je obava, aby v těch vytrvalých deštích neshnily. Vedra nebyla žádná – a pokud ano, pak jen taková, že je bylo možno snadno snést. Červenec 1591

Tento měsíc, který jindy bývá velmi nepříjemný pro příliš­ná vedra, byl v tomto roce téměř mrazivý kvůli nepřetržitým dešťům a větrům. Zpočátku bylo počasí příjemné, avšak nevy­drželo dlouho. A ačkoliv téměř bez ustání pršelo, země přece trpěla takovým podivným suchem, že pole mohla být orána jen s obtížemi. To bezpochyby vyplývalo z toho, že prudkost (ply­noucích) dešťů půdu jen lehce obmyla, než aby do ní pronik­la, a pokud do ní přece jen nějakým způsobem pronikla a poněkud ji zvlhčila, tak půda byla ihned vysušena prudkými poryvy větru. Veškerá úroda ovoce se zkazila – buď shnilo v důsledku častých a přílišných dešťů anebo kvůli chladu ani neuzrálo. Rovněž vinice utrpěly nemalé škody a třebaže se neobáváme toho, že by byl nedostatek úrody, myslíme si, že se jí nebude dostávat sladkosti a kvality, neboť slunce letos koná svou službu jen chabě. Mimo jiné tak usuzujeme i z toho, že hrozny později odkvetly a z té příčiny jistě i později uzrají. A navíc jistý druh révy, kterou v našem jazyce nazýváme Rivola a která má načervenalou barvu a dodává vínu výtečné sladkosti, zcela vyhynul. Hojnost obilí byla s Boží pomocí v celém kraji nesmírná, takže nám byl nahrazen nedostatek z loňského roku. Nejhojnější žně byly zvláště tam, kde jsou zušlechtěnější a úrodnější oblasti. Bůh se už přičiní o to, aby­chom těchto jeho darů použili k jeho slávě, nikoliv zneužili.

7. ZÁVĚR

Objevené povětrnostní záznamy Karla ze Žerotína před­stavují patrně první každodenní pozorování na našem území, zobrazující průběh povětrnosti v celoročním chodu; značnou měrou rozšiřují naše dosavadní znalosti o počasí a podnebí ve střední Evropě ve druhé polovině 16. století. Doplňují pro uvedené roky dosud nejrozsáhlejší rekonstrukci historického počasí pro severozápadní Čechy, kterou publikoval před 30 lety K. Pejml [9]. Ta zmiňuje pouze deštivé a špatné počasí o žních po mnoho týdnů v létě 1591, které je nyní potvrzeno i pro území Moravy.

Poděkování

Je milou povinností autora poděkovat PhDr. Vladimíru Voldánovi, PhDr. Vojtěchu Gajovi a PhDr. Luboru Kysučanovi za překlad latinských záznamů. Současně děkuje Grantové agen­tuře AV ČR za podporu projektu ě. A3086508, která umožni­la vznik tohoto článku.

Literatura:

[1] Friedrich, G.: Rukověť křesťanské chronologie. Praha, Filosofická fakulta university Karlovy 1934. 291 s.

[2] Munzar, J.: Medardova kápě aneb pranostiky očima meteo­rologa. Praha, Horizont 1985. 236 s.

[3] Munzar, J.: A contribution to the reconstruction of weather in Central Europe at the end of 16th century. In: Climatic change on a yearly to millenial basis, ed. N. A. Mórner-W. Karlén. Dordrecht, D. Reidel Publ. Comp. 1984, s. 339-342.

[4] Munzar, J.: The beginnings of regular meteorological obse­rvations in the Czech lands from the 16th to the 18th centu-ries. In: Climatic change in the historical and the instru-mental periods, ed. R. Brázdil. Brno, Masaryk University 1990, s. 153-155.

[5] Munzar, J.: Weather pattems in Czechoslovakia during the years 1588-1598. In: European climate reconstructed from documentary data: methods and results, ed. B. Frenzel. Stuttgart el al., G. Fischer Verlag 1992, s. 51-56.

[6] Munzar, J.: Počátky systematických vizuálních pozorování počasí. In: K. Krška – F. Samaj: Kapitoly z dějin meteoro­logie v českých zemích a na Slovensku. Meteorol. Zpr., 48, 1995, č. 1, příloha s. 27-28.

[7] Munzar, J.: První systematická denní pozorování počasí na území České republiky z let 1533-1545. Meteorol. Zpr., 48, 1995, č. 4, s. 105-108.

[8] Odložilík, O.: Karel starší ze Žerotína 1564-1636. Praha, Melantrich 1936. 190 s.

[9] Pejml, K.: Příspěvek ke kolísání klimatu v severočeské vinařské a chmelařské oblasti od roku 1500-1900. In: Sborník prací HMÚ CSSR, sv. 7, 1966, s. 23-78.

[10] Pejml, K. – Munzar, J.: Matyáš Borbonius z Borbenheimu a jeho meteorologická pozorování z let 1596-1598, 1622. Meteorol. Zpr., 21, 1968, s. 93-95.

[11] Pejml, K. – Munzar, J.: Das Wetter in Basel in den Jahren 1596-1597 nach dem Tagebuch des Mathias Borbonius von Borbenheim. Vierteljahresschrift der Naturforschenden Gesellschaft in Zürich, 113, 1968, No. 4, s. 407-416.

[12] Pfister, Ch.: Klimageschichte der Schweiz 1525-1860, Bd. I. Bern, Verlag Paul Haupt, 1985, s. 34-35.

[13] Remeš, M.: Zemětřesení na Moravě pozorovaná. Věstník Klubu přírodovědeckého v Prostějově, roč. 5, za r. 1902.

[14] Zierotin, C: Diarium Caroli Liberi Baronis a Zierotin. Moravský zemský archiv Brno, fond G 78, č. 46 a fond G 12,11/114.

[15] Zierotin, K.: Ephemerides in annum Christi MDXCI. In: Rimay Jánoš Államitarai és levelezése, ed. A. Ipolyi. Budapest, Magyár tudományos akadémia kiadása 1887, s. 3-45.

Lektor doc. F. Samaj, DrSc., rukopis odevzdán v listopadu 1995.