Tesánek chápal matematiku v poměrně širokém mezioborovém kontextu a zaměřoval ji na řešení astronomických a fyzikálních problémů, spjatých zejména s dílem Izáka Newtona. 

V roce 1778 se David podrobil rigorózní zkoušce z diferenciálního a integrálního počtu. Roku 1777 získal titul magistra filosofie a pokračoval ve studiu teologie.

V roce 1780 vstoupil do premonstrátského řádu kapituly v Teplé, kde přijal řádové jméno Alois. Od roku 1782 pokračoval ve studiu v Praze a v srpnu roku 1783 absolvoval a úspěšně obstál ve veřejné zkoušce ze základního díla Izáka Newtona. David si Newtona velice vážil jako vědce, snad právě pro dobrou aplikovatelnost jeho díla v praxi, na kterou byl, jako typicky inženýrsky založený odborník, zaměřen. Dne 17. května 1784 úspěšně odpromoval ve velké aule Karolina z oboru matematiky. Další dva následující roky využil David k tomu, aby dokončil teologická studia, což se stalo dne 9. září 1785. Primiční mši svatou sloužil v tepelském klášterním kostele 30. listopadu téhož roku. Roku 1787 byl vysvěcen na kněze.

V roce 1785 byl přidělen na klementinskou hvězdárnu jako pomocník Antonína Strnada, když se neúspěšně ucházel o místo adjunkta na této hvězdárně. Místo bylo nakonec přiděleno Fr. Gerstnerovi, který se již mnoho let předtím vzdělával na vídeňské hvězdárně pod vedením císařského dvorního astronoma, jezuity Maxmiliána Hella. Od roku 1786 byl David volontérem (dobrovolníkem) a 4. prosince 1789 byl zde jmenován adjunktem. Místo adjunkta obdržel po odchodu Fr. Gerstnera, když se tento stal universitním profesorem vyšší matematiky po úmrtí prof. Tesánka (na tuto funkci též neúspěšně kandidoval David). Na hvězdárně byl David neúmorným spolupracovníkem vlasteneckého ředitele, národního buditele Antonína Strnada a po jeho úmrtí roku 1799 se stal od počátku roku 1800 jeho nástupcem. Stal se tak čtvrtým ředitelem pražské klementinské hvězdárny po J. Steplingovi, F. Zenovi a A. Strnadovi.

Roku 1789 byl jmenován profesorem, zpočátku na pozici suplentské, Karlo-Ferdinandovy univerzity. Roku 1790 obhájil doktorát filosofie. Na stolici metafyziky za churavějícího profesora Karla Jindřicha von Seibta dosáhl roku 1799, přičemž obor astronomie následoval.

V roce 1800 byl Karlo-Ferdinandovou univerzitou jmenován c. k. astronomem Království českého. Roku 1805 byl zvolen děkanem Filosofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity a roku 1816 jej jmenoval rektorem pražské univerzity (rektor univerzity v akademickém roku 1816).

Za zásluhy při určování zeměpisných poloh zvolila Česká královská společnost nauk Davida roku 1795 mimořádným členem, řádným členem od roku 1800, v letech 1806–1831 byl jejím tajemníkem a v období leden 1806 až 11. listopadu 1807 a 29. ledna až 26. prosince 1832 předsedou této společnosti.

V roce 1799 získal členství v České vlastenecko-hospodářské společnosti a od roku 1817 řídil meteorologické stanice této společnosti a do jejích ročních zpráv přispíval přehledy povětrnosti.

Navázal četné styky s hvězdárnami v Německu (Gotha, Mnichov, Benediktbeuern).

K výčtu Davidových poct je třeba uvést funkci člena-korespondenta Slezské společnosti pro podporu přírodních nauk a průmyslu Slezska (4. 7. 1806). Roku 1809 jej zvolila za svého člena Bavorská královská akademie nauk v Mnichově, roku 1815 Saská královská hospodářská společnost (v Lipsku) a Přírodovědná společnost ve švýcarském kantonu Aargau. Roku 1816 Moravskoslezská společnost pro podporu zemědělství, přírodní a geografické vědy, roku 1824 společnost Vlasteneckého muzea Čech a roku 1829 dánská Společnost pro nordická historická studia. Posledně jmenovaná nepochybně díky jeho dobrým vztahům se zmíněným dánským hvězdářem německého původu H. Ch. Schumacherem. Rovněž jej rakouský císař František I. v roce 1815 vyznamenal Velkou zlatou medailí za civilní zásluhy s řetězem a dne 30. dubna 1830 čestným titulem císařsko-královského rady. Není proto divu, že Davidovy výpočty a měření jsou také jmenovitě zmiňovány jako aktuální vědecké výsledky v dobové Sommerově Topografii Čech. Podílel se velkou měrou na vědeckém pokroku své doby a svou vlastní neúmornou prací k němu nemálo přispěl.

Vykonal také několik cest do ciziny k svým přátelům, aby poznal cizí hvězdárny nebo aby se zúčastnil velkých astronomických měření. Roku 1801 navštívil novou hvězdárnu na Seebergu u Gothy, řízenou jeho přítelem, baronem Franzem Xaverem von Zachem, s nímž si dopisoval od roku 1791 do 1805, roku 1818 odjel do Mnichova k návštěvě nové hvězdárny v Bognhausenu, roku 1820 a 1822 na vrch Postlingberg u Lince a do kláštera v Kremsmünsteru v Horních Rakousích, kde se horlivě pěstovala astronomie. Tyto obě cesty podnikl ke zdaru velkého úkolu, k změření rozdílů zeměpisných délek hvězdáren Mnichova a Vidně, jež vykonal na Davidův popud hlavní ubytovatelský štáb rakouský metodou ohňových signálů. Roku 1821 byl po několik měsíců ve Vídni, kam byl povolán dvorní studijní komisí, aby podal posudek o plánech na stavbu nové hvězdárny ve Vídni.

Životní dílo Davidovo tvoří jeho práce na Pražské hvězdárně, především meteorologická měření od roku 1789 do 1833 vytvořená jeho vedením a návodem a astronomická určení poloh četných míst v Čechách k zlepšení nedokonalé Mullerovy mapy Čech a jako podklad k sestrojení mapy nové. Třetí část jeho snažení, jehož cílem byla novostavba hvězdárny místo nevhodné astronomické věže, nedošla splnění přes všechnu námahu, kterou tomu cíli věnoval doslovně od nastoupení místa ředitele hvězdárny až do odchodu na odpočinek.

Jako čtvrtý ředitel klementinské hvězdárny dokázal vtisknout její činnosti vyhraněný charakter. Spíše než na rozsáhlá teoretická bádání a složitá pozorování, na něž nebyl dostatek kvalitních přístrojů, se soustředil na řešení praktických otázek především z geodetické astronomie. Byl typicky inženýrsky zaměřen, jak o něm praví jeho první životopisec Kulik. Je možno konstatovat, že díky Davidovi byla pražská hvězdárna ohledně přístrojového vybavení svou úrovní hned za hvězdárnou vídeňskou. Na své náklady začal David cestovat po zahraničních hvězdárnách, aby se v nich setkával s význačnými evropskými astronomy, získával od nich zkušenosti a aby se zdokonalil v zacházení s astronomickými přístroji, naučil se je využívat a pomocí astronomických určování mohl dodat správné údaje pro místopis své vlasti, rozuměj území Čech. V tomto ohledu je třeba jej chápat jako zemského patriota, jenž ještě dostatečně nevnímal tuto problematiku prismatem národnostním, resp. nacionalistickým, což nemělo vliv na hodnotu jeho vědecké práce.

David byl velmi pilný a výkonný učenec, který své vědecké výsledky pravidelně publikoval německy hlavně v „Pojednáních Královské české společnosti nauk”, mimo to rovněž v „Astronomických ročenkách” (Astronomische Jahrbücher oder Ephemeriden) věhlasného berlínského astronoma Johanna Elerta Bodeho a v „Astronomických zprávách” (Astronomische Nachrichten) dánského astronoma Heinricha Christiana Schumachera. Pěstoval tedy významné mezinárodní odborné styky s předními učenci své doby.

Dne 1. ledna 1789 započal David sám řadu meteorologických měření současně s ředitelem Strnadem (jehož řada se počíná dnem 1. ledna 1775) a pokračoval v nich až do konce roku 1799; od 1. ledna 1800 v nich pokračoval v rozsahu značně větším se svými spolupracovníky až do konce roku 1833. Od roku 1753 byly v Klementinu zaznamenávány denní hodnoty teploty, tlaku vzduchu, vlhkosti a příležitostně i hodnoty magnetické deklinace.

V roce 1806 David publikoval vysvětlení, jak lze z klesání a stoupání tlaku předpovídat počasí. Barometr používal i pro určení nadmořské výšky stanovišť, jejichž zeměpisnou polohu měřil. Pokud na místě setrval delší dobu, mohl stanovit i průměrné teploty.

Davidovou zásluhou byla zorganizovaná síť meteorologických stanic v rámci c. k. Vlastenecko-hospodářské společnosti, v jejichž každoročních Pojednáních byly otištěny nejen přehledy výsledků pozorování povětrnostních podmínek z různých českých krajů z let 1817 až 1834, ale též výsledky měření v Klementinu.

Prahu opustil koncem roku 1833 z důvodu zhoršení svého zdravotního stavu a vrátil se do kláštera v Teplé na penzi jako šestasedmdesátiletý „stařec“ po práci téměř padesáti let na hvězdárně. Zemřel v Teplé 22. února 1836 ve věku 79 let „sešlostí věkem“. Pohřben byl o tři dny později a ostatky jeho těla odpočívají na klášterním hřbitově západně od vchodu.

V klášteře Teplé založil David meteorologickou stanici, jejíž zápisy máme po dobu 27 let až do r. 1833. Úmrtím zakladatele stanice zanikla. V Teplé si zřídil hvězdárnu v klášterním parku a na Branišovském vrchu, vzdáleném asi 10 km od kláštera. Od konce roku 1831 se David stal seniorem, tedy nejstarším členem klášterního konventu. Plnohodnotného nástupce ve svém oboru již David v tepelském klášteře neměl. Lze jenom připomenout, že astronomickými výzkumy se ještě po jeho smrti zabýval o generaci mladší tepelský spolubratr profesor Lambert Mayer, který působil v letech 1835–1862 jako ředitel Polytechnického institutu v Budapešti.

Jako ředitel pražské hvězdárny se věnoval zejména geodézii a v letech 1801–1820 zpracoval se svými spolupracovníky novou přesnější mapu Čech. Novou metodou určil přesné polohy hvězdáren v Praze, Drážďanech a Vratislavi, když časové rozdíly mezi nimi korigoval pomocí světelných signálů z pražského Petřína. Napsal životopis Isaaca Newtona (1783) a publikoval mnoho odborných článků o astronomii a topografii.

Věnoval se také meteorologii a fenologii. Jako první na světě popsal způsob předpovídání počasí podle změn atmosférického tlaku.

Meteorologickou pozůstalost Davidovu z doby od 1. ledna 1789 do 31. prosince 1799 tvoří osm sešitů školního formátu s pozorováním třikrát denně a 34 foliových svazků z let 1800—1833 s pozorováním osmkrát denně. Záznamy v malých sešitech jsou všechny, až na malé výjimky, kdy měřil a zapisoval Davidův synovec, posluchač filosofie, písmem Davidovým. Ve svazcích velkých je převážná část zápisů, pokud David nebyl mimo Prahu, také jeho písmem.

Všechny tyto deníky jsou zachovány v archivu bývalé Státní hvězdárny v Praze, dnešního Astronomického ústavu Československé akademie věd. Záznamy velkých deníků obsahují: výšku barometrického tlaku v palcích a čárkách vídeňské stopy, teplotu vzduchu na tlakoměru, teplotu teploměru venkovního, vše v stupních Reaumurových, teplotu podle škály Fahrenheitovy a často i údaj teploty vzduchu podle teploměrů jiných, jež se na hvězdárně bud zkoušely, nebo jichž se neužívalo pravidelně k dennímu měření, stupeň vlhkosti, po případě „suchosti” vzduchu podle několika vlhkoměrů; údaje o souhlase nebo odchylce jednotlivých přístrojů proti přístrojům základním jsou pečlivě zaznamenány, tak jako všechny opravy a úpravy, jichž bylo potřebí občas na přístrojích. Jsou tu podrobné údaje o tvaru oblak a o jejich tahu značkami mannheimské stupnice, o směru a síle větru podle čtyřdílné stupnice mannheimské, záznamy o dnech slunečných, pošmurných, temných, klidných, o dešti a sněžení; o mlze, námraze, o bouřkách, jejich tahu a síle. Přihlíží se tu k úkazům meteorologické optiky, k duhám, kolům kolem Slunce a Měsíce, polárním zářím, scintillaci hvězd, zvířetníkovému světlu aj. Pravidelně jsou tu zapisována pozorování fenologická, zejména pokud jde o ovocné stromy, jejich rozkvétání a zrání plodů, o obilí, jeho vzrůst, metání a průběh žní kolem Prahy i v okolí, zejména kolem Teplé. Pravidelně bývá zapisován návrat vlaštovek, prvé lety netopýrů, zamrzání a odchod ledu Vltavy. Tyto domácí zprávy jsou doplňovány výpisky, často značně podrobnými, z novin o meteorologické situaci v cizině, zejména šlo-li o extrémní teploty, nápadně silné bouřky nebo mimořádně velké povětrnostní srážky, o zemětřeseních a vůbec o všem, co mohlo tehdejšího meteorologa zajímat. Podrobné poznámky k měřením psal pouze David; jakmile odjel na některou ze svých vědeckých cest, obsahují pozorování holá čísla. Jeho pomocníci nebyli patrně schopni posoudit povětrnostní situaci tak, aby ji mohli bezpečně popsat. Deníky jsou psány latinsky, zprávy novin jsou z německých předloh. Obsah deníků malých je méně podrobný, základní pozorování a měření však jsou zde také.

Kromě měření a pozorování astronomických a meteorologických na hvězdárně vykonal David velmi četná měření obojího druhu na svých vědeckých cestách. Konal je svým nákladem po dobu čtyřiceti let od roku 1790 do 1833, kdy dosáhl věku 76 let a kdy nemohl déle snášet nepohodlí cestování.

Když se stal roku 1789 adjunktem hvězdárny, nebyla, podle jeho slov, kromě Prahy a Benátek, kdysi sídla observatoře Tyge Braha, určena astronomicky poloha žádného jiného místa Čech a také tyto hodnoty potřebovaly ještě opravy, neboť zeměpisná délka Prahy byla sice určena správně prací profesora Gerstnera, pólová výška byla však udána předchůdci o půl minuty příliš velká. Proto „považoval za podstatnou část svého povolání postarat se o to, aby tento nedostatek byl odstraněn astronomickým změřením většího počtu zeměpisných poloh k zlepšení mapy Mullerovy a k navržení nové správné mapy Čech. Tak napsal sám v předmluvě k pojednání „Geographische Ortsbestimmung von Worlik und Drhowl” (1815). Mapa Müllerova, o kterou tu jde, byla vypracována zeměměřičem, zemským inženýrem Janem Christiánem Mullerem na rozkaz vlády a vydána r. 1720 tiskem nákladem stavů království Českého. Polohy jejích míst nebyly stanoveny na základě měření astronomického a geodetického.

Davidovy cesty za tímto úkolem ho vedly nejprve k hranicím Čech, k změření poloh hlavních bodů a k zjištění tvaru, jaký tvoří obvod země České. Druhou částí programu bylo změření poloh míst ve vnitrozemí. Zeměpisné šířky odvozoval z měření korespondujících výšek Slunce poblíže poledníku, zeměpisné délky z pozorování zákrytů hvězd Měsícem, hlavně však metodou ohňových signálů, kterýchžto měření organisoval s dobrovolnými spolupracovníky celé řady. Podle této metody bylo v noci zapáleno vhodné množství střelného prachu na místě (obvykle vrchu), jež bylo současně viditelné ze všech stanic. Okamžik záblesku vybuchnuvšího prachu byl konstatován na všech stanicích kyvadlovými hodinami a rozdíly zeměpisných délek se pak odvodily z místních časů, ovšem se zřetelem k příslušným opravám hodin.

Na cesty vozil David všechny přístroje, potřebné k měření astronomickým i meteorologickým: sextant, koupený z Anglie prostřednictvím barona Zacha, kyvadlové hodiny, vynikající dílo pražského hodináře Simona Müllera, zhotovené k podnětu ředitele Strnada tak, aby se daly snadno rozložit a zase složit k pohodlnému převážení a užívání na cestách. Když Společnost nauk zakoupila z Anglie roku 1793 kapesní chronometr, užíval po řadu let i tohoto přístroje. Vozil na cesty ovšem i tlakoměr a teploměry.

Cestoval obvykle v době od května do konce září, některé cesty se protáhly až do října. O všech těchto podnicích, o měření a výsledcích zanechal podrobné zápisky v pozorovacích denicích.

Putovní měření M. A. Davida tvoří hlavní část jeho životního díla. Po čtyřicet let, od května až do září, někdy i do října, byl na cestách. A s ním vedle přístrojů astronomických cestovaly i tlakoměr a teploměr.

Rozsah jeho práce je patrný ze seznamu cest. Roku 1790 cestoval k západním hranicím Čech a do Plzně, 1792 do okolí Karlových Varů a do Teplé, 1793 do Vyššího Brodu a do některých rakouských míst poblíž hranic Čech, téhož roku ještě do Žitenic u Litoměřic, kde žil jeho přítel a spolupracovník, meteorolog a kartograf, děkan Fr. Kreybich; roku 1794 a 1796 se vypravil na Králický Sněžník a k hranicím Čech a Moravy, 1795 do Krkonoš a k severní hranici Čech, 1796 do Kramolína a Marian. Lázní; Roku 1797 se vypravil k západní hranici země (hora sv. Anny u Chebu), do Slaného a do Sazeného, úmrtního místa ředitele Strnada a na Říp; roku 1798 se vydal lodí firmy Lanna, dovážející z Č. Budějovic sůl, do Litoměřic a Žitenic; později odjel do Hradiště nad Sázavou, potom do Vyš. Brodu a na jižní hranici Čech s Rakousy, aby přezkoušel výsledky svého měření z r. 1793; roku 1799 byl ve Vrchlabí, v březnu 1801 v Benátkách, působišti Tyge Braha, v srpnu toho roku na jihozápadní hranici Čech, na hoře sv. Vintíře, v Klatovech a jiných místech Šumavy (na Javoru), jakož i v západních Čechách, 1804 v Teplicích, v klášteře Oseku a v Nakléřově. Roku 1805 organisoval ohňové signály na Sněžce a na Petříně k zjištění zeměpisné polohy Vratislavy, 1806 v Kupferbergu a na Řípu, 1808 v Krásné Lípě, 1810 v okolí Plzně, v Chotěšově, v Šopce u Mělníka a v Jablonném. Roku 1811 trianguloval panství kláštera v Teplé, 1812 měřil na vrchu Radimovce a na Sv. Hoře u Příbrami, aby zjistil polohu Orlíka a Drhovle, také na Orlíku, kde byl i roku 1813 a 1814; roku 1817 měřil v Červeném Hrádku u Chomutova, 1818 v Mariánských Lázních a v Mnichově, 1819 v Poděbradech, v Červeném Hrádku a v Lounech, 1820 v červnu a červenci na Postlingbergu, v Linci, Solnohradu, téhož roku v srpnu, září a říjnu na hoře sv. Anny u Chebu, 1821 ve Vídni, 1822 znovu na Postlingbergu, v Linci a Solnohradu, ve Vyšším Brodě a v Krumlově, 1823 ve Zbenici, 1824 a 1825 v Nových Zámcích, v okolí Bělé a v Housce, 1825 ve Smečně, na Křivoklátu a v Nižboru, 1826 v Březnu a na Nových Hradech, 1827 znovu na Nových Hradech, 1828 v Teplicích, 1829 v Pátku, 1830, 1831 a 1833 v Teplicích. Nejsou zde uvedena četná místa, v nichž David se pouze zastavil, nýbrž pouze hlavní cíle jeho cest. Každého roku trávil část léta ve svém klášteře v Teplé a po několik let dojížděl pravidelně k vinobraní na Mělníce, na vinici, náležející jeho klášteru, kterou spravoval.

Na všech těchto cestách konal David kromě měření astronomických měření barometrem k stanovení nadmořské výšky místa a měřil též teplotu vzduchu. Měřil však tyto prvky nejen na cílech svých cest, kde měřil astronomicky, ale všude tam, kde se cestou zastavil, u každého hostince, v němž přenocoval nebo kde se zastavil dostavník, u bytu každého přítele a příznivce, u něhož pobyl, v každém místě, v němž se pozdržel z jakéhokoli důvodu.

Na těchto stanovištích měřil změny prvků meteorologických tolikrát denně, kolikrát uznal za potřebné; na zastávkách cestou měříval obvykle třikrát denně, v místě, v němž se zdržel déle nežli den až šestkrát a sedmkrát denně. Vždy zapisoval směr větru a jeho sílu, srážky, bouřky a jiné mimořádné úkazy. Cestou si všímal vlivu povětrnosti na vývoj rostlin, zejména obilí a ovoce, pozoroval tahy ptáků a jiné fenologické jevy. I na cesty k vinobraní do Mělníka vozil tlakoměr a teploměr a měřil tu kromě tlaku a teploty volného vzduchu i teplotu vzduchu při zemi. O vinařství měl značné vědomosti jak je zřejmé z části jeho pojednání o zeměpisné poloze Mělníka „Ueber die geographische Lage der Stadt Melnik und den dortigen Weinbau” (1814).

Deníky záznamů z těchto cest se zachovaly v archivu hvězdárny; obvykle tu je o každé cestě kromě deníku meteorologického deník měření astronomických s příslušnými výpočty a sešit z výpočtů nadmořských výšek míst, na nichž David měřil. Zeměpisných poloh, zjištěných Davidem, použil především Davidův spolupracovník P. Fr. Kreybich, děkan v Žitenicích u Litoměřic, k sestrojení nové mapy Čech a map jednotlivých krajů Českých. Právem nazval astronom E. Buchar Davida pro tyto jeho cenné práce zakladatelem geodetické astronomie v Čechách.

Výsledky Davidových měření astronomických a geodetických jsou otištěny v řadě asi třiceti pojednání; většina jich vyšla ve spisech bývalé Společnosti nauk v Praze, několik jich vydal David samostatně, nepochybně nákladem svého kláštera. Výsledky pravidelných každoročních astronomických měření vyšly jednak také ve spisech Společnosti, jednak v časopisech zahraničních; byly to „Allgemeine geographische Ephemeriden”, vycházející ve Výmaru, „Monatliche Correspondenz zur Befórderung der Erd- und Himmels-kunde”, vydávaná v Gótě, oba řízené Davidovým přítelem, ředitelem hvězdárny na Seebergu u Góty, baronem Zachem, dále vídeňská ročenka astronomická „Ephemerides Vindobonenses”, vydávaná vídeňským astronomem, ředitelem hvězdárny Fr. Triesneckerem, ročenka J. E. Bodeho, „Astronomisches Jahrbuch”, vycházející v Berlíně, „Zeitschrift für Astronomie und verwandte Wissenschaften”, řízený nástupcem Zachovým v Gótě, Bernhardem von Lin-denau a J. G. F. Bohnenbergem v Tubinkách a ve Štutgartě a „Astronomische Nachrichten”, vycházející v Altoně.

Davidova měření meteorologická nebyla vydána tiskem a to ani měření na cestách, kromě jednotlivých výsledných údajů, provázejících přímo některá astronomická měření a měření výšek, obsažená v příslušných pojednáních. Avšak v přehledech povětrnosti v českých krajích v letech 1817–1829 a 1831, zpracovaných z pozorování pozorovatelů na stanicích Společnosti vlastenecko-hospodářské a touto společností vydávaných tiskem, podal David, jenž tuto meteorologickou službu organizoval, i výsledky meteorologických měření na Pražské hvězdárně. V názvech tří posledních prací z let 1828, 1829 a 1831 je to přímo vysloveno. Ročník 1830, jenž v této řadě schází, napsal adjunkt hvězdárny Adam Bittner.

Výsledky měření astronomických, vykonaných moderními přístroji a metodami spolehlivějšími, než jakých užíval David, mohou být přesnější než Davidovy, avšak denní meteorologická měření, konaná jím a jeho spolupracovníky na Pražské hvězdárně, mají cenu trvalou a jsou mohutným kamenem v základech budovy české meteorologie.

Řada přístrojů, které opatřil v Mnichově nebo sám zkonstruoval, je dnes vystavena v Klementinu

Meteorolog G. Hellmann hodnotil výsledky meteorologické sítě Společnosti velmi vysoko. „Ze všech zemí rakousko-uherské monarchie“, psal Hellmann, „může se jako první vykázati uspořádanou sítí pravidelně fungujících meteorologických stanic království České. K této prioritě mu dopomohly jeho samostatnější postavení, jeho vysoká kulturní úroveň vůči jiným částem císařství, především však problémy týkající se lesů a vod, které byly odjakživa palčivé pro obyvatelstvo, poněvadž jednou škodily blahobytu obyvatelstva obrovské povodně, jindy nadměrná sucha. Byla to dřívější c. k. Vlastenecko-hospodářská společnost, tolik zasloužilá o zemi, která již na počátku tohoto století (19. století), obzvláště však v dvacátých letech, pilně dbala na to, aby zakládáním meteorologických stanic, vhodně rozmístěných po Čechách, byly vyzkoumány jejich meteorologické poměry. V „Nových spisech“ této Společnosti najdeme každoročně publikovány průměrné hodnoty meteorologických pozorování z 20 až 22 stanic pospolu s rozborem tou dobou panujících povětrnostních vlivů na polní úrodu. A proto také mohl K. Kreil poměrně tak brzy (1864) napsati „Klimatologie von Böhmen“, podloženou bohatým materiálem, a proto také mohl Soclair sestavit již v roce 1860 delší řady pozorování srážek z téměř 40 českých stanic“.

Strnadova koncepce rozvoje meteorologického bádání v Čechách byla skutečně velkolepá. Zásluhou Davidovou je, že v tomto záměru pokračoval a splnil tak Strnadův odkaz. Meteorologická observatoř v Klementinu stála v čele národního meteorologického a klimatologického výzkumu a dosahovala výsledků, kterými se nemohly tehdy pochlubit ani nejvyspělejší evropské země.

Davidova práce byla uznávána a oceňována členstvím v učených společnostech a volbou do vysokých akademických funkcí. David však nepřehlížel ani drobnou popularizační práci. Obvykle řídil astronomickou a meteorologickou část kalendářů. Zásluhou Strnadovou a Davidovou stanula meteorologická observatoř na prvním vrcholu svého vývoje. Druhého dosáhla pak v dobách Kreilových a Fritschových.

Již více než čtvrttisícileté výročí od narození Aloise Martina Davida skýtá příležitost k co možná nejúplnější faktografické bilanci odborné a vědecké činnosti tohoto významného českého astronoma. Je třeba upřesnit, že je myšleno teritoriálně českého, resp. zemského vlastence, který pocházel z tehdy německého jazykového prostoru Tepelska, kde o české národnosti lze jen těžko uvažovat. Ostatně David je jedním z typických příkladů odborníka, který vystudoval svůj obor v latině, avšak musel o něm později komunikovat v rámci Rakouského císařství a německých zemí převážně v němčině, případně s dalšími negermanofonními evropskými odborníky v latině nebo ve francouzštině.

Jeho dosti obsažná písemná pozůstalost se dochovala v archivu Kláštera premonstrátů Teplá, který byl a je od roku 1967 běžně badatelské veřejnosti přístupný. Komplementární archivní materiály najdeme vedle tepelského knihovního fondu rukopisů (klášterní Anály sv. 21 a nekrologia) i v Archivu Akademie věd ČR ve fondu Státní hvězdárna.

Pamětní deska připomíná Davidovu osobnost v rodných Dřevohryzech od roku 2007. Trvalou upomínkou na Aloise Martina Davida v jeho oblíbeném vesmíru se stala planetka č. 6385, kterou pod jeho jménem zaregistrovala Mezinárodní astronomická unie v USA.

V listopadu roku 2007 se Klášteru premonstrátů Teplá ve spolupráci s vedením Astronomického ústavu Karlovy univerzity a Akademií věd ČR podařilo realizovat třítýdenní výstavu k Davidovu 250. jubileu ve výstavní síni hlavní budovy Akademie věd. Expozice se těšila zájmu odborné i poučené laické veřejnosti.