Jak klima formovalo dějiny v letech 1300–1850. Autor: Brian Fagan. Z angl. orig. přeložil Pavel Vereš. Praha: Academia 2007. 289 stran. Cena 329 Kč. ISBN 978-80-2001451-3
V populárně-naučné knize podává Brian Fagan, autor téměř dvou desítek tematicky různorodých faktografických publikací (viz např. Povodně, hladomory a císařové: El Niňo a zánik civilizací. Dobrodružství archeologie; Návrat do Babylonu; Starověká Severní Amerika) obraz klimatického vývoje malé doby ledové v Evropě v průběhu pěti století jejích dějin, avšak se zvláštním zřetelem na Evropu severní a západní.
Kniha je rozdělena do čtyř dílů. První díl je nazván Teplé období a jeho dozvuky (dvě kapitoly), druhý Začíná ochlazování (tři kapitoly), třetí, rozsahem nejobsáhlejší – „Plný svět“ je u konce (šest kapitol), a poslední je věnován soudobému teplému období (jedna kapitola).
I když autor není stoupencem tvrzení, že klimatické změny jsou prvotním hybatelem vývojových trendů (ekologický determinismus), je přesvědčen o nezanedbatelném vlivu klimatu a jeho anomálií na ekonomický, sociální a politický vývoj lidstva.
V teplém období mezi 9. a 13. stoletím, které bylo příznivé pro zemědělství, pastevectví, rybolov, se průměrné letní teploty pohybovaly 0,1 až 1 °C nad průměrem 20. století, letní měsíce byly dostatečně teplé a suché, vinice se rozšířily daleko na sever. Došlo k rychlému nárůstu obyvatelstva, mírné počasí umožnilo doplavit se Vikingům do Severní Ameriky. Ve 12. a 13. století se hospodářská prosperita promítla v rozvoji měst a výstavbě velkolepých sakrálních staveb (katedrály Notre-Dame v Paříži, Remeši, Sevres, Canterbury apod.). Období prosperity však skončilo na přelomu 13. a 14. století (okolo roku 1310) – index Severoatlantické oscilace (NAO) se „překlopil“ vysokého na nízký; v Evropě nastala tzv. malá doba ledová (zhruba až do roku 1850), přerušovaná častými „mezicykly“. Klima se stalo nepředvídatelným a studenějším, s opakovanými výkyvy a katastrofálními změnami (arktické zimy, horká léta, mimořádná sucha, přívalové deště). Podstatná část knihy (druhý a třetí díl) je věnována tomuto období a tématu. Obsah nejlépe ilustrují názvy jednotlivých kapitol – Nenadálé klimatické výkyvy, Bouře, tresky a dogly (= anglická oceánská plavidla s vysokou přídí a nízkou zádí), Početné rolnictvo, Přízrak hladu, Válka proti ledovcům, Je spíše zima než léto, Potravinová nouze a revoluce, Rok bez léta, An Ghorta Mór (Velký hlad). Kromě kapitoly o nenadálých klimatických výkyvech, ve které se autor pokouší shrnout současné poznatky o příčinách těchto jevů, v dalších kapitolách zachycuje události způsobované těmito vesměs neblahými jevy, včetně vlivů politických, hospodářských a sociálních. Líčení lokálních událostí je velmi působivé a má téměř beletristický charakter. Jestliže dnes tvrdíme, že povětrnostní extrémy jsou v současnosti častější a intenzivnější, pak určitě stojí kniha B. Fagana za přečtení. Naše současné přesvědčení je patrně ovlivněno on-line informačním servisem médií i životním standardem, kdy každé vybočení je nazíráno jako tragédie. Ve světě mezi 15. a 18. stoletím žilo 80 až 90 % lidstva z půdy, kdy proti rozmarům počasí nebylo obrany. „V důsledku zhoršování klimatických poměrů se rostoucí obyvatelstvo Evropy stávalo obětí smrtelné směsi různých běd. Nastávala neúroda a na choroby způsobené abnormálním počasím hynul dobytek. Přicházel jeden hladomor za druhým a přinášel s sebou epidemie, zatímco hladové bouře a všeobecná nejistota zasívaly strach a nedůvěru. Mimořádně se rozmohly procesy s čarodějnicemi, protože lidé obviňovali sousedy, že mají na svědomí špatné počasí…Bouřková činnost se ve druhé polovině 16. století zvýšila o 85 %”.
V poslední části knihy (Teplejší skleník) konstatuje autor, že stopadesátileté oteplení je nyní nejdelší za tisíc let. Přesto je B. Fagan rezervovaný v odpovědi na otázku, zda jsou rekordní teploty z posledního období součástí nekončícího cyklu studenějšího a teplejšího klimatu, jenž trvá od konce doby ledové, nebojsou projevem lidské činnosti. Důvodem, proč nevíme, do jaké míry jsou dnešní klimatické změny přírodního charakteru, je také nedostatečné poznání vlivu Slunce na globální klima.
Faganovo kniha z kategorie literatury faktu zajímavým způsobem přibližuje období trvající v Evropě více než půl tisíciletí. Z hlediska výběru příkladů i místopisu jde sice o pohled poněkud jednostranný, nicméně dostatečně přesvědčivý a věcně fundovaný. Své čtenáře by měla najít u odborné, ale i širší veřejnosti.
Literární odkazy na citace jsou uvedeny po kapitolách na konci knihy, stejně jako i rejstřík.
Zdeněk Horký, MZ 2007/5, ročník 60, str. 164