Česká vědeckotechnická vodohospodářská společnost uspořádala ve dnech 14. a 15. 8. 2012 na Nové radnici Magistrátu hl. města Prahy odbornou konferenci k 10. výročí katastrofální povodně v srpnu 2002. Pořádání konference ke konkrétní povodni nebyl záměr zcela nový. I v minulosti využívali vodohospodáři výročí významných historických povodní k uspořádání obdobných akcí, aby zdůraznili závažnost ochrany před povodněmi, která v dlouhém období povodňového útlumu druhé poloviny 20. století postupně mizela z podvědomí veřejnosti i odpovědných orgánů. Tak se v září roku 1990 v Praze konala konference k 100. výročí 100leté povodně, která postihla Prahu v roce 1890. To byla až do roku 2002 největší zaznamenaná letní povodeň na Vltavě, způsobila v Praze značné škody a mezi jiným pobořila i dva oblouky Karlova mostu. O 5 let později, v březnu 1995, pak byla uspořádána další konference v Ústí nad Labem, tentokráte ke 150. výročí vůbec největší vyhodnocené povodně na Labi, která kulminovala v Děčíně 30. dubna 1845 a podle povodňových značek na děčínské skále nebyla překonána ani povodní v srpnu 2002.
V současné době již není nutno závažnost povodňové ochrany nikomu připomínat, povodně se v průběhu posledních 15 let připomněly samy. Katastrofální povodně na Moravě a ve Slezsku v červenci 1997 se šedesáti oběťmi a obrovskými škodami vyburcovaly dostatečně celou společnost a všechny zainteresované složky. Po 5 letech to další katastrofální povodně, tentokráte v Čechách, na jižní Moravě a také v Rakousku a Německu, zopakovaly. Povodně v srpnu 2002 jsou často s povodněmi v červenci 1997 srovnávány. Mají hodně společných znaků. Patří mezi ně příčinná povětrnostní situace a opakování vydatných a plošně rozsáhlých srážek ve dvou vlnách.
V srpnu 2002 však byla druhá srážková vlna větší než ta první, a zejména následovala po krátké přestávce dvou až třech dní. Při vyhodnocení meteorologických příčin povodně 2002 bylo konstatováno, že příčinné synoptické situace sice byly extrémní, ale z hlediska pravděpodobnosti jejich výskytu samy o sobě nikterak mimořádné. Zcela ojedinělý však byl výskyt dvou takových situací po sobě s tak malým časovým odstupem.
Odtoková reakce na tyto extrémní srážky byla ovlivněna tím, že v červenci 1997 byla vydatnější první srážková vlna a odtok byl hydrograficky rozdělen do dvou povodí Odry a Moravy.
V srpnu 2002 obě vlny srážek zasáhly zejména vějířovité povodí Vltavy a odtok se koncentroval v Praze, kde došlo k souběhu povodňových vln z Vltavy a Berounky. Dalším nepříznivým vlivem bylo, že po první vlně srážek a krátké přestávce bylo území stále vysoce nasyceno vodou, plná byla i koryta toků a prostory údolních nádrží. Důsledkem byly extrémní povodňové průtoky, jejichž pravděpodobnosti výskytu dosahovaly v jižních Čechách úrovně tisícileté, v Praze 500leté doby opakování.
Také povodně v srpnu 2002 způsobily obrovské škody, jejichž celková výše byla na srovnatelné úrovni se škodami z povodní v červenci 1997 (při zohlednění indexu cenového nárůstu). Skladba vyhodnocených škod však byla jiná.
Tentokráte bylo zasaženo mnohem více obcí, včetně velkých měst, a tak největší podíl škod (83 %) byl zaznamenán na nemovitostech. Téměř třetina celkových škod byla vyčíslena v Praze, nejznámější jsou škody na pražském metru. Pozitivním zjištěním ve srovnání s povodněmi 1997 byl významně nižší počet lidských obětí (17 přímých, 2 následné). Zde se již projevila lepší úroveň krizového řízení a zvýšení povědomí obyvatelstva o povodňovém nebezpečí.
Každá velká povodeň však přináší, kromě škod a utrpení postižených lidí, také cenné zkušenosti, praktické poznatky a náměty na stálé zlepšování systémů povodňové prevence i povodňové služby během povodní. Kromě toho je také obvykle impulsem ke větší aktivitě odpovědných orgánů a k uvolnění mimořádných finančních prostředků, jak na odstranění povodňových škod, tak na protipovodňová opatření a rozvoj povodňové služby. S určitou nadsázkou lze říci, že to jsou právě velké a katastrofální povodně, jež jsou katalyzátorem pokroku a zlepšování povodňové prevence a ochrany. Již po povodni v roce 1997 byla odstartována opatření legislativního, výzkumného i technického charakteru, která se pozitivně projevila již při povodni 2002 (např. zavedení krizového řízení, rozvoj předpovědní služby, I. etapa protipovodňových opatření v Praze).
Po povodni v srpnu 2002 následovala řada dalších opatření a rozvojové programy, které stále pokračují. Rovněž v oblasti předpovědní povodňové služby, kterou zabezpečuje Český hydrometeorologický ústav ve spolupráci se správci povodí, se stále průběžně vylepšuje technické i metodické vybavení jak pro meteorologické, tak pro hydrologické předpovědi.
Cílem konference k 10. výročí povodně v srpnu 2002 bylo připomenout tuto katastrofální povodeň v širším kontextu současných aktivit ke zlepšení preventivní ochrany před negativními účinky povodní. Ukázat, co se od té doby v oblasti ochrany před povodněmi zlepšilo a čeho je nutno se stále obávat. Prezentovat realizovaná i plánovaná opatření v Praze i v jiných povodněmi ohrožených oblastech. Záštitu nad konferencí převzali ministr životního prostředí, ministr zemědělství a primátor hl. města Prahy. Na uspořádání konference se významně podílel Český hydrometeorologický ústav, státní podnik Povodí Vltavy a další partneři. Účastnilo se přes 200 odborníků z vodohospodářských organizací, státní správy a samosprávy, výzkumné sféry i privátních odborných firem, mezi nimi i několik odborníků z Německa, které bylo povodní rovněž významně zasaženo. Jednání konference bylo členěno do čtyř tematických bloků:
- Povodeň 2002 v souvislostech;
- Povodňová prevence;
- Operativní opatření za povodní;
- Strukturální protipovodňová opatření.
Ke každému tématickému bloku bylo předneseno 5 klíčových referátů, další příspěvky byly otištěny ve sborníku nebo prezentovány formou posterů. Sborník konference je pro další zájemce k dispozici na adrese <http://voda.chmi.cz/pov_2002>.
V rámci exkurze, kterou zajišťoval státní podnik Povodí Vltavy spolu s Magistrátem hl. města Prahy, byla předvedena některá protipovodňová opatření realizovaná v Praze, včetně montáže mobilních hradicích prvků. Konference vhodně doplnila další akce, které v tomto období v souvislosti s výročím povodně 2002 pořádal pražský magistrát nebo jiné instituce. Na závěr zasedání přijali účastníci konference následující závěry a doporučení, které byly předána vedoucím představitelům ministerstva životního prostředí, ministerstva zemědělství, hlavního města Prahy a dalších zapojených institucí.
Závěry a doporučení:
Povodeň v srpnu 2002 byla, po povodni v červenci 1997, další extrémní povodňovou událostí, která zasáhla tentokráte značnou část povodí Labe, a to v České republice i v Německu.
Způsobila v obou zemích obrovské materiální škody a ztráty na lidských životech. Přestože už v meziobdobí 1997–2002 bylo dosaženo značného pokroku v přípravě společnosti na povodňové situace, ukázala tato povodeň na slabá místa v systému povodňové prevence a ochrany i na problémy při řešení povodňových situací.
Za uplynulých 10 let od katastrofální povodně 2002 bylo v oblasti povodňové prevence mnoho vykonáno. Česká republika zvládla první fázi implementace Směrnice ES o vyhodnocování a zvládání povodňových rizik. Průběžně se dále rozvíjí a vylepšuje předpovědní a hlásná povodňová služba. Byly realizovány programy pro podporu výstavby protipovodňových opatření.
Konference za účasti 200 odborníků z ČR i Německa se zabývala všemi zmíněnými problémy. Z přednesených referátů a diskusních vystoupení vzešla následující doporučení:
- počítat s výskytem extrémních povodní a preventivně se na ně připravovat, vyhodnocovat povodňové riziko pro všechny typy povodní, včetně přívalových;
- posílit možnosti a účinnost povodňové prevence v územním plánování s využitím map povodňového nebezpečí a map pro zvládání povodňových rizik, zpracovaných a zveřejňovaných podle povodňové směrnice ES;
- legislativně upravit způsob stanovování záplavových území a jejich aktivních zón. Omezovat zástavbu a činnosti v záplavových územích, chránit, případně obnovovat území vhodná k přirozeným rozlivům;
- zvýšit uplatňování ekonomických nástrojů v povodňové prevenci, včetně pojišťovací politiky;
- kombinovat standardní hydrotechnická řešení a přírodě blízká opatření k ochraně před povodněmi. Prověřovat možnosti a podporovat opatření pro akumulaci vody v povodích;
- podporovat zásady správné zemědělské praxe a dodržování protierozních zásad;
- důsledně provádět povodňové prohlídky na vodních tocích, vodních dílech a v záplavovém území;
- zpracovávat a průběžně aktualizovat povodňové plány a zajistit jejich provázanost na krizové plány;
- posoudit možnosti využití vodních děl (nádrží) pro zvýšení ochrany území, prověřit a optimalizovat manipulační řády;
- zvýšit úroveň péče o vodní díla III. a IV. kategorie, zajišťovat technicko-bezpečnostní dohled, obsluhu a další potřebné aktivity vlastníků těchto děl za povodní;
- zajistit potřebnou vybavenost povodňových orgánů, hasičů a dalších složek IZS pro řízení a provádění operativních opatření;
- dále zlepšovat technické, organizační a metodické zabezpečení předpovědní povodňové služby;
- zajistit včasné informování povodňových orgánů o vzniku povodně a zlepšit hlásnou povodňovou službu na úrovni obcí;
- podporovat budování lokálních výstražných systémů, zavádět a modernizovat informační systémy obcí používané pro varování obyvatelstva;
- dále rozšiřovat spolupráci a sdílení informací v mezinárodním měřítku, zejména v mezinárodních komisích;
- trvale provádět školení a trénink pracovníků povodňových a krizových orgánů a osvětu veřejnosti.
Jan Kubát, Meteorologické zprávy, roč. 65, 2012/5
