V neděli 14. dubna 1991 v 8.30 letního času odezněla naposled desetiminutová relace Meteorologické zprávy, každodenní nejdelší a nejsoubornější zpravodajství o počasí na stanici Československo. Nové vedení Čs. rozhlasu zdůvodnilo jednostranné zrušení tohoto pravidelného pořadu tím, že se prý „zájem posluchačů o něj blížil nule“.
Pátráme-li po tom, kdy zmíněné zpravodajství vlastně vzniklo a co původně obsahovalo, musíme se vrátit o více než 40 let zpátky. A. Kelnar z Ústředního archivu Čs. rozhlasu v Praze na můj dotaz odpověděl, že „meteorologické zprávy se začaly vysílat od 1. března 1949. Od té doby se denně vysílalo na stanici Praha 1 od 9.58 do 10 hodin, mimo soboty a neděle, pod názvem Zprávy o povětrnostní situaci pro plachtaře… Rozhlasový programový týdeník z té doby nic neuvádí“.
Totéž datum potvrzuje i tehdejší ředitel Státního ústavu meteorologického v Praze – předchůdce Českého hydrometeorologického ústavu – doc. Dr. A. Gregor tímto konstatováním na stránkách Meteorologických Zpráv: „S povděkem uvítaly plachtařské kruhy, že pro ně rozhlas uvolnil od března t.r. denně v 9 hodin 58 minut na vlně Praha 1 relaci o stavu větru a teploty ve volném ovzduší a celkové povětrnostní situace podle výsledků měření radiosondami“.
K poznání struktury tehdejší zprávy nás přibližuje např. článek J. Černocha v Křídlech vlasti z května 1952: „Státní ústav meteorologický zavedl zprávy pro plachtaře, které obsahují povětrnostní mapu ze 4.00 SEČ, výstup Praha, směr a sílu přízemního a výškového větru (v Praze), pásmo námrazy, předpověď a tlakovou tendenci. Zprávy jsou vysílány až v 10.03, zákres mapy a stavové křivky trvá půl hodiny, což znamená, že plachtař se může na přelet vydat až kolem 11. hodiny, a tj. obvykle již pozdě. Kromě toho nejsou vysílány zprávy o nedělích a svátcích, na kteréžto dny je odkázáno 90 % našich plachtařů… Všechny organizace, které mají na plachtění skutečný zájem, by jistě uvítaly, kdyby bylo s Čs. Rozhlasem projednáno vysílání zpráv denně, to je i v neděli a ve svátek v 8.00 ráno. Tím může nám Čs. rozhlas dopomoci k tomu, že po dokonalé přípravě budou následovat výkony, které naše lidové letectví zařadí mezi nejlepší na světě.“
Ještě v první polovině roku 1952 tedy ve zpravodajství chyběla aerologická data z výstupu Poprad. Tuto okolnost spolu s dalšími podněty vyjádřilo usnesení z I. celostátní meteorologické konference v Bratislavě z října téhož roku: „Konference doporučuje, aby zprávy pro plachtaře byly rozšířené tak, že
- 1. situace bude kromě dosavadního obsahovat slovní popis polohy a očekávaného vývoje tlakových středů
- 2. zpráva bude obsahovat výstupy obou aerologických stanic pražské i popradské
- 3. předpověď dalšího vývoje počasí bude rozšířena na celé území ČSR (Československé republiky)
- 4. aerologickou zprávu bude prostřednictvím bratislavského rozhlasu vysílat i slovenská povětrnostní služba technická, podrobnosti si prostřednictvím Dosletu s bratislavským rozhlasem projedná slovenská povětrnostní služba sama“
Zajímavou otázkou je, jak byly v této době kódovány polohy front a tlakových útvarů. Podle J. Langera se jednalo o čtyřčíslí, složené ze zeměpisné šířky a délky, při poloze západně od nultého poledníku byla skupina doložena slůvkem západ. Např.: tlaková níže 987 mb 6207 západ, podružná tlaková výše 1017 mb 4720… Naopak dle J. Förchtgotta, který uvádí obsah zprávy na příkladu z 29. června 1951, se již v té době jednalo o později běžná pětičíslí. Tlakové pole bylo vyjádřeno sudými izobarami po 2 mb a začátek rozhlasové zprávy byl v 9.05 SEČ.
Definitivní obsah a metodiku vyhodnocení pak vyčerpávajícím způsobem popsal a rozebral J. Förchtgott jednak na stránkách Meteorologických Zpráv (1956/2), jednak v úspěšné příručce plachtařské meteorologie (Naše vojsko, 1956). V této podobě pak zpráva o povětrnostní situaci byla každodenním průvodcem vážným zájemcům o počasí až do svých posledních dnů.
Že se po 42 letech předčasně uzavřela jedna z novodobých tradic, pokud jde o službu veřejnosti na rozhlasových vlnách, není tedy vinou Českého hydrometeorologického ústavu. Je to bezesporu škoda, neboť se jednalo o jednu z prospěšných věcí, které v poválečné totalitní éře vznikly. Věřím proto, že uživatelé zmíněného zpravodajství vyjádří svůj nesouhlas s jednostranným stornem Čs. rozhlasu písemně a to v míře co nejmasovější.
Názor, že v době pestřejších přenosových možností se ranní zpráva stala do jisté míry anachronismem, je totiž možno uznat pouze v rovině teoretické. Totiž vyřazení kódovaného přenosu synoptické mapy a dalších údajů z rozhlasového přenosu by mělo určité opodstatnění jen tehdy, kdyby ho v analogické časové poloze nahradila nějaká nově koncipovaná relace v televizi. Jenže tomu tak bohužel není a navíc zůstávají v terénu rozhlasové informace stále těmi nejdostupnějšími (což se týká nejen plachtařů, nýbrž i zemědělských letadel a vrtulníků).
A jakému pořadu zpráva pro plachtaře vlastně ustoupila? Nahlédnutím do týdeníků Rozhlasu snadno zjistíme, že od 15. dubna t. r. se na stanici Československo od 8.30 vysílá pořad „Čteme ze slovenského tisku“.
Článek je uveden bez literárních pramenů, které naleznete v MZ (viz níže).
Jan Munzar, MZ 1991/4, ročník 44, str. 114