Synoptická a letecká povětrnostní služba HMÚ oslavila 28. září 1969 své desetileté výročí činnosti v zámečku Komořany, kam se přestěhovala z ruzyňského letiště. Turista jdoucí po zbraslavské silnici či plující po Vltavě u Modřan upoutá svůj zrak na půvabný zámeček s dvěma věžičkami proti Lahovicím, dnes již na území hl. města Prahy blízko Závisti, známé archeologickými objevy.
Tento dříve poměrně málo známý zámeček je dnes u naší veřejnosti velmi populární. Kdo by neměl zájem o předpovědi počasí. Ovšem málokterá povětrnostní služba na světě se může pochlubit tím, že sídlí v historickém objektu, v zámeckém prostředí, nad jehož některými částmi památková péče drží svou ochrannou ruku. A právě Hydrometeorologickému ústavu může tento zámeček vděčit, že se opět probudil k novému životu, že opět zazářil leskem a že se zpopularizoval, jak o tom svědčí velké množství účastníků exkursí od školní mládeže až po důchodce, kteří s nevšedním zájmem během 10 let tento historický objekt navštívili. Byl to zájem o meteorologii či trochu o historii? Jistě, že obojí. Ovšem těm, které poutal jen historický zájem, nebylo možno mnoho ukázat. Zámeček původně renesanční je jedno-poschoďový s osmihrannou věží, kde je kaple s klenutou valenou klenbou s lunetami, strop i stěny jsou zdobeny štuky a freskami (Svatá Rodina). Fasáda severního průčelí věže je zdobena sgrafitovou rustikou. V kapli je barokní hranolovitý oltář s obrazem Madony s dítětem. Tedy tato zámecká kaple, dvě věže a zámecká brána – to je to zámecké prostředí. Jaká je jeho historie?
Komořany patřily hejtmanství smíchovskému, okresu a poště zbraslavské a farnosti modřanské, jak zní záznamy z Rakousko-uherské monarchie. Původně zde byly 2 vsi, Komořany a Komořánky, které se připomínaly r. 1088 v zakládací listině vyšehradské. Komořany patřily kapitule vyšehradské a Komořánky později zbraslavskému klášteru do doby husitské.
Císař Zikmund, který byl přijat za českého krále r. 1436 a těšil se své hodnosti královské jen rok, zapsal tyto pozemky, neb podle tehdejší terminologie „zboži komořanské”, panu Matěji Védetovi z Moštěnic, kterého následoval Ojiř z Očelidic za vlády husitského krále Jiřího Poděbradského v druhé pol. 15. st. V době, kdy měl Komořany místosudí Českého království Václav Šturm z Hiršfeldu (r. 1589), byla zde vystavěna tvrz. V Komořanech se připomínají Radničtí ze Zhoře a později od r. 1612 Jáchym Šturm z Hiršfeldu.
Po pobělohorských konfiskacích r. 1622 pro účast na stavovském povstání r. 1618 proti Ferdinandovi II. byly Komořany zabrány a dostaly se zbraslavskému klášteru z počátku za nájem a r. 1638 dědičně.
V 18. st. na místě staré tvrze zde byl postaven barokní zámeček, který byl později mnohokráte upravován.
Počátek vlády Marie Terezie byl poznamenán vpádem cizí soldatesky a jejím dočasným pobytem na našem území. Za hranicemi vystupovali nepřátelé, kteří chtěli získat části habsburského dědictví a dohodli se na podílu z kořisti. Sašové a Francouzi se zmocnili r. 1741 Prahy a po roce, tedy r. 1742, bylo v komořanském zámku sjednáno příměří mezi vojskem Marie Terezie, které podepsal za Rakousko kníže Eszterhazy a jejími odpůrci, jež podepsali za Francii maršál Belleisle a za Bavory kníže z Bayernu. Tato událost z července 1742 byla zobrazena ve velkém sále koncem 18. st. (není zachováno).
Cisterciácký řád na Zbraslavi měl v držení zámek od doby bělohorské až do doby josefínské, tj. do konce 18. st., kdy byl řád Josefem II. zrušen. Komořany připadly pak královské komoře. Roku 1825 je koupil od král. komory kn. Öttingen-Wallerstein z Bavor, roku 1866 se stal novým majitelem zámku rytíř z Albertů, který koupil panství za 100 000 zl. Koncem min. st. se objevuje v knihách pozemkových první nešlechtický majitel r. 1889 velkostatkář Richard Procházka, který prodal Komořany r. 1912 ing. K. Schulzovi. Nový majitel investoval po první svět. válce 2 mil. Kč do veškerých úprav. Vyhlášený konkurs r. 1936 znamenal opět změnu majitele. Posledním předválečným majitelem blízké továrny na výrobu rour, zal. r. 1913 ing. Schulzem, která tvořila část celého panství, byl Fr. Pánek. Politická škola ÚV KSČ, umístěná v zámku po druhé světové válce, byla jen krátkou episodou zámečku.
Komořany vystřídalo v posledních dvou stoletích mnoho držitelů, avšak to vše bylo již bez nějakého většího významu. Odbývalo se zde hodně hodokvasů, bývalo v zámku veselo, kdy se podávalo dobré vínko a bohatá krmě. Zámek se mnohokráte měnil vnitřními i vnějšími úpravami. Zámecký nimbus se pomalu ztrácel a komořanský lid nevšímavě chodil kolem zámečku, který již pomalu počínal dožívat. A zde jsme u našeho historického mezníku – dne 28 záři 1959 – kdy se historie zámku v Komořanech pro budoucí generace obohatila. Znamenalo to pro zámek nové držitele, nové osazenstvo, novou tvář a nové poslání XX. st., které jsme v nedávné době právě oslavili.
Vlastimil Bělohlávek, MZ 1970/1, ročník 23, str. 30