František Ignác Kassián Halaška
1780–1847
Narozen v Budišově nad Budišovkou mezi hvězdami a zemí
světově uznávaný matematik, fyzik, astronom, meteorolog a učitel
František Ignác Kassián Halaška (německy: Franz Ignatz Cassian Hallaschka)
Na počátku 19. století působila na Moravě a v Čechách skupina horlivých ctitelů astronomie. Mezi největší nadšence a uznávané astronomy patřil svými počiny a vitalitou profesor Halaška, rodák z dnešního Budišova nad Budišovkou. František Ignác Kassián Halaška se narodil v moravském pohraničí v tehdejším Bautschi, 10. července 1780. Pocházel z rodiny moravského tkalce Fridricha Isidora Halašky a Marie Elisabethy rozené Frey, původem z německé tkalcovské rodiny.
Již v dětství, kdy v letech 1786 až 1795 navštěvoval základní školu v Budišově, projevoval Halaška všestranné vzdělávací nadání a také velký talent pro hudbu. Učitel ho proto doporučil k dalšímu studiu na piaristické škole ve Staré Vodě, kde zároveň zpíval v kostelním sboru. Byl pilným žákem a v průběhu studia soukromě absolvoval i druhou třídu gymnázia. Ve studiích pokračoval od roku 1796 na piaristickém gymnáziu v Kroměříži.
20.10.1799 vstoupil do piaristického katolického vzdělávacího řádu (Clerici regulares scholarum piarum). V roce 1802 složil řeholní slib a přijal řádové jméno Kassián. O dva roky později byl vysvěcen na kněze.
Po ukončení gymnázia v Kroměříži, v létech 1802 až 1803 pokračoval ve studiích a současně působil i jako pedagog v Mikulově. Pobyt na jižní Moravě mu nepřinášel pouze vzdělání. Halašku obklopovalo přátelství zapálených studentů, pozdějších velikánů vědy, mezi něž patřil například J. E. Purkyně.
Halaška učitel
Halaškova citace z latinsky přednesené promluvy při nástupu na post rektora pražské univerzity přesně vyjadřuje Halaškův vztah k roli učitele: „Předstupuji před vaše shromáždění ke své velké radosti jako úplně nový člověk a pravím, že nepokládám nic za světější a důležitější, než vynaložit všechno své úsilí a veškerou svou námahu na rozvíjení schopnosti studentů tak, aby po dokončení studia, majíce dobré charakterové vlastnosti a vědecké znalosti, byli co nejvíce prospěšní společnosti. Vynaložím všechny své síly k tomu, abych zušlechtil osoby svěřené mému vyučování, a abych rozšířil poznání přírodních a fyzikálních věd, jak se o to snažili jiní učitelé oněch oborů na této akademii. Spojení fyziky s jinými vědeckými disciplínami je velice užitečné a hlubší znalosti přírody jsou pro lidi nesmírně důležité.“
Pracovní kariéru zahájil jako učitel matematiky a fyziky na středních školách ve Strážnici, Mikulově a Kroměříži v létech 1801 až 1803.
V roce 1804 odjel do Vídně kde po vykonání konkursních zkoušek z matematiky a fyziky byl jmenován asistentem na Tereziánské akademii. Po složení zkoušky v roce 1806 se stal v těchto oborech profesorem. Jako učitel pokračoval v létech 1806 až 1808 na piaristickém gymnáziu a novém filozofickém ústavu v Mikulově, přičemž se připravoval na doktorát z fyziky, který zakončil ve Vídni na podzim roku 1807 získáním titulu doktor filosofie (philosophiae doctor).
V létech 1808 až 1814 působil jako profesor na nově otevřeném biskupském alumnátu (ústavu pro výchovu a vzdělání katolického duchovenstva) v Brně, kde nechal vybudovat malou astronomickou observatoř opatřenou potřebnými přístroji. Několik přístrojů také navrhl a sestrojil pro brněnský meteorologický spolek. V roce 1813 vydal první z mnoha odborných prací pod názvem „Základy přírodovědy”. Mladým astronomům věnoval „Krátký úvod do znalosti hvězdných vyobrazení“ a v Brně dokončil i technický spis „Rozprava o zhotovování a používání tlakoměru a teploměru, k níž je připojen materiál veřejného pokusu“.
V letech 1814 až 1832 působil na univerzitě v Praze jako profesor fyziky a pro akademický rok 1832 byl zvolen jejím rektorem (rector magnificus). V roce 1823 se stal členem Královské české společnosti nauk.
Na podzim roku 1832 byl Halaška, jako renomovaný vědec a autor mnoha prací, povolán z Prahy do Vídně. Byl jmenován vládním radou a ředitelem filozofických studií a referentem u studijní dvorské komise pro filozofické ústavy, technické školy a reálky, námořní školy, hornické školy a lesnické akademie. Později, za podpory císaře Ferdinanda podnikal cesty po evropských zemích za účelem reorganizace stávajících a založení nových školských ústavů. Za svého působení ve funkci zlepšil výrazně výuku fyziky, inicioval a podporoval vznik kabinetů fyziky ve školách a kladl důraz na předvádění fyzikálních experimentů.
V letech 1833 až 1834 se stal rektorem vídeňské univerzity a v roce 1844 byl jmenován dolnorakouským vládním radou a dvorním radou ve Vídni.
Církevní mise
Také Halaškova církevní mise pokračovala. V roce 1838 se stal proboštem kapituly ve Staré Boleslavi a zemským prelátem Čech. Záznam z události ze Staré Boleslavi popisuje:
„Z uvedení nového probošta Boleslavského vysoce důstojného pána Františka Kassiana Halašky, skutečného rady zemského v dolních Rakousích, referenta c. k. dvorní komise nad studiem, doktora a ředitele moudrých učení na vysokých školách Vídeňských … atd. Den 30. květen toho roku ve Staré Boleslavi velmi slavnostně konán byl, neboť připadla na ten den slavnost Božího těla, a spolu s ní uvedení nového pana probošta Staroboleslavského. Již z večera před tím dnem přišel výše jmenovaný pan probošt s vysoce důstojným pánem kapitulním děkanem kolegiálního kostela Boleslavského, od kanovníků boleslavských, ostatního duchovenstva, úřednictva, školní mládeže a shromážděného lidu, uprostřed radostného zvuku zvonů, hudby a střelby k uctivému přivítání.“
Období Pražské
Během svého pobytu v Praze žil Hallaschka v klášteře piaristů v Herrengasse č. 856, nyní Panská ulice na Novém Městě. Přizpůsobil jednu část v posledním patře této budovy do podoby astronomické observatoře a vybavil ji přístroji vysoké kvality, srovnatelnými s vybavení největší pražské hvězdárny v Klementinu. Právě zde se v letech 1817 až 1832 věnoval astronomickým, metrologickým a geomagnetickým měřením, která později publikoval. Halaška spolupracoval s astronomy z Klementina, a to především s Martinem Aloisem Davidem ředitelem klementinské hvězdárny. Halaškova měření běžela souběžně s pozorováními prováděnými v Klementinu, ale zároveň na sobě byla nezávislá. Obě observatoře se nacházely v centru města a měly od sebe vzdálenost menší než 1 km.
Ve čtyřicátých letech Halašku již vážně sužovala zákeřná nemoc, jejíž první nápor pocítil za pražského působení. V létě roku 1847 zahájil léčbu v Karlových Varech, odkud se ale po několika málo měsících vrátil do Prahy, kde záhy 12. července 1847 ve věku 67 let zemřel. V souladu s jeho vůlí byl pohřben na starém hřbitově ve Staré Boleslavi.
Jasná osobnost
Halaška udržoval kontakty s K. S. Amerlingem, F. Palackým, B. Bolzanem, V. Šafaříkem, F. L. Čelakovským a J. Jungmannem, vážili si ho J. E. Purkyně, bratři Preslovi, V. K. Klicpera, který byl dokonce jeho žákem, také A. Humboldt. Halaškova korespondence dokládá spolupráci a přátelství s německým astronomem a matematikem F. W. Besselem a řadou významných astronomů své doby. Svými současníky je charakterizován jako „jasná osobnost neobvyklého šarmu a diplomatických schopností“.
Je s podivem, že později, a to na dlouhá desetiletí, zůstal Halaška takřka zapomenut. O oživení zájmu o F. Halašku se zasadil teprve historik Josef Svátek (1921-1997). Malou expozici ve vile podnikatele Carla Weisshuhna, která bohužel na počátku devadesátých let minulého století kompletně shořela, věnoval Halaškovi stavitel přehrady v Kružberku Jan Čermák (1903-1988).
Do konce roku 1945 ulice s Halaškovým rodným domem nesla jméno slavného vědce. Od roku 1990 si město Budišov nad Budišovkou výjimečného rodáka znovu připomíná pojmenováním centrálního náměstí „Halaškovo náměstí“ a od roku 2021 také pojmenováním rozhledny na kopci Kopřivná „Halaška“.
Publikační činnost
Hned ve svých začátcích se Halaška podílel na vypracování Hvězdného atlasu pro Berlínskou akademii. V té době zároveň prováděl obšírná meteorologická pozorování, jejichž výsledky doplňoval evropské sborníky, přispíval do astronomických ročenek a časopisů. Vypracoval řadu publikací a učebnic v oborech experimentální fyziky, optiky, termodynamiky, elektřiny a magnetismu. Prováděl rozsáhlá pozorování zatmění Slunce Měsícem, pozoroval události Jupiterových měsíců, komety, pozorování slunečních skvrn v průběhu daltonského minima (r. 1814 až 1816) aj. Jeho astronomické práce ukazují vynikající schopnosti při výpočtech a detailní znalosti tehdejší astronomické literatury a invenci při zlepšování výpočetních metod.
Mezi nejrozsáhlejší dílo z 27 Halaškových publikací patří zajisté třísvazková osmisetstránková „Příručka přírodovědy“ (Handbuch der Naturlehre, 1824-25).
V roce 1817 byl vydán Halaškův spis „Základní poznatky o zatmění Slunce při oběhu Měsíce mezi Zemí a Sluncem od roku 1816 do roku 1860“ (ELEMENTA ECLIPSIUM QUAS PATITUR TELLUS, LUNA EAM INTER ET SOLEM VERSANTE, AB A. 1816 USQUE AD A. 1860, …), za nějž obdržel „Velkou záslužnou medaily“ Dánského království.
V prvním díle z r. 1816 všechny hlavní prvky a časy pro 13 zatmění byly vypočteny pro moravské hlavní město Brno, kde Halaška výpočty prováděl. Mapy ukazují na výřezech zatmění Slunce tak, jak je vidět z Brna. Text byl doplněn základními tabulkovými údaji pro Berlín, Budapešť, Prahu, Vídeň a Lvov. O tři roky později toto dílo rozšířil o výsledky z dalších pozorování, jež mu umožnily provést výpočty zatmění Slunce až do roku 1900. Druhý díl o 15ti zatměních z roku 1820 byl spíše mezinárodní s určením pro Berlín, Kodaň, Miláno, Petrohrad, Prahu a Vídeň. Vložené mapy ukazují zatmění viditelná z pozice Prahy, kde v danou dobu pobýval.
Z počátku Halaška pracoval na základě znalostí výpočtů zatmění téměř všech evropských autorů (Sejour, Monteiro, Goudin, Delambre, Wolf, Mayer a desítky dalších), později vyvinul vlastní metodu geometrických výpočtů velikosti a pozice umbrálu (nejtemnější části stínu) na základě definice geometrické korekce paralaxy (úhel, který svírají přímky vedené ze dvou různých míst v prostoru k pozorovanému bodu) dle poznatků Cl. Wurma (podle publikace „Praktický průvodce výpočtem paralaxy“, Tübingen 1804 ) a geometrické projekce na zemský povrch podle pařížského astronoma La Landa a lipského astronoma Riidigera. Geocentrické polohy Slunce a Měsíce převzal od Triesneckerse (z publikace „Údaje o poloze astronomických objektů z Vídně“) a časové případy novoluní našel v tabulkách od švýcarského astronoma J. H. Lamberta a matematika slovinského původu G. Vegy. Pomocí vlastní metody vypracoval zeměpisné mapy projekcí zatmění na povrch Země, které jsou v jeho době prvními a jedinečnými jak počtem, tak i kvalitou.
V roce 1830 byla vydaná sbírka „Sammlung der vom 8. may 1817 bis 31. dec. 1827 im K. K. Conviktegebaüde nächst dem Piaristenkollegium auf der Neustadt Prag nro C. 856 angestellen astronomischen, meteorologischen und physischen Beobachtungen”, o prováděných astronomických, meteorologických a fyzikálních pozorováních v Praze. Ve sbírce je například možné, na stranách 29 až 213, vyčíst přehled počasí zapsaný den po dni do přehledných tabulek v období od května 1817 až do prosince 1827. Následuje vyhodnocení barometrických hodnot v jednotlivých měsících a rocích s porovnáním výsledků k běžným průměrným hodnotám.
V závěru je zajímavý souhrn klimatických a astronomických událostí. Pro zájemce, jako inspiraci k přečtení sbírky uvádím 2 náhodné úryvky: “Rok 1822 – 24. června: Odpoledne v 1 hodinu 40 minut udeřila silná bouřka s lijáky, která trvala asi do 6 hodiny, kdy se objevila krásná jasná duha. S tímto jevem je třeba poznamenat, že kromě hlavní duhy byly viděny také tři další, z nichž jedna se nacházela venku a dvě uvnitř hlavní duhy na západní obloze, což bylo důsledkem velké bouře, která následující noci šířila hrůzu a strach. Sotva se v ranních hodinách 25. června atmosféra uklidnila ve 2 hodiny 30 minut po prvním dni, dorazila nová bouřka s hřměním a deštěm od severozápadu. Celý měsíc byl obecně velmi bouřkový. 12. listopadu: V 6 hodin 30 minut večer se kolem Měsíce vytvořilo kruhové pole o průměru 24 stupňů. Spolu s Měsícem byly v poli vidět Jupiter a Aldebaran, a mimo pole i Saturn.” Ani v této publikaci nechybí precizní Halaškův popis metod a použitých přístrojů při pozorováních a měření. V roce 1842 byla vydána Halaškova publikace „Svobodné samosprávné město Budišov na Moravě v geografickém, místopisném a historickém ohledu F. K. Halašky“ (Die freie Municipalstadt Bautsch, in Mähren in geographisch – topographischer und historischer Beziehung dargestellt von F. C. Hallaschka). Jeho zbožné přání „svému nezapomenutelnému rodišti pomník díků a úcty“, jak se vyjádřil v dopise z Vídně z 13. července 1842 adresovaném budišovskému magistrátu, se mu podařilo naplnit s mimořádným výsledkem. V publikaci Budišovu zajistil jednak podrobný historický a vlastivědný přehled a zároveň změřil a vypočítal přesné astronomické určení, jakým se mohla pochlubit jen ta nejvýznamnější místa na Zemi.
K výsledkům dospěl na principu pozorování zakrytí hvězd Měsícem. Citace z úvodu knihy: „Přesně poznat severovýchodní hranici Moravy a zajistit tak pomník vděčné vzpomínky na místo svého narození byly pro mě určujícími faktory pro astronomické zkoumání polohy města Budišov, na Moravě. Mým úkolem bylo popsat místo a nejbližší okolí místopisně a sestavit jeho historii pokud možno.
Aby bylo možné provést astronomické určení odpovídajícím způsobem, použil jsem svůj desetipalcový zrcadlový sextant od Liebherr, který ukazuje 5 sekund v oblouku, a své kyvadlové hodiny ve vztahu ke zkoumání zeměpisné šířky. Pokud jde o určení délky, měsíc zakryl hvězdu Tauri 4. října. 1822, byl pozorován zároveň na hvězdárně v Praze a ve Vídni, a mnou v Budišově. Můj Frauenhoferův refraktor s ohniskovou vzdáleností 48“ a světelností objektivu 87 par. Lin. poskytoval požadované služby v příznivých atmosférických podmínkách.
K určení výšky města Budišova nad hladinou moře, ale i několika dalších míst na hlavní silnici z Prahy do Opavy, jsem použil sifónový barometr, který pomocí nonia ukazuje pařížskou linii.
Čas před a po zakrytí hvězdy a dokonce i v den zákrytu jsem určoval opatrně pomocí odpovídajících slunečních výšek se zmíněným sextantem podle mých osvědčených kyvadlových hodin Wollenik.
Poté, co jsem 2. října 1822 právě dorazil do Budišova, vybavený nezbytným astronomickým přístrojem, zařídil jsem v otcově domě č.p. 299 postavení kyvadlových hodin a začal jsem měřit.“
Zdroje:
Josef Svátek, Univ. prof. Dr. František Kassián Halaška z Budišova, učenec světového významu, Vlastivěda Severomoravského kraje, prosinec 1961; Josef Svátek, Nad dílem Františka Kassiána Halašky, Ročenka Okresního archivu pro okres Břeclav v Mikulově, r. 1967; El Colegio Escolapio de Brno, Ephemerides Calasanctianae, Roma, r. 1970; Dopis F.K. Halašky z roku 1832, Zpravodaj Muzea Kroměřížska, r. 1990; Hvězdárna Fr.Pešty, https://www.hvezdarna-fp.eu/products/halaska-frantisek-ignac-kassian/; Jan Mánek, First solar eclipse canons and Franz Ignatz Cassian
Hallaschka ,r. 2018; František Kassián Halaška, Sammlung der vom 8. may 1817 bis 31. dec. 1827 im K.K. Conviktegebaüde nächst dem Piaristenkollegium auf der Neustadt Prag nro C. 856 angestellen astronomischen, meteorologischen und physischen Beobachtungen, r. 1780-1847, elektronická kniha, IE University Library; František Kassián Halaška, Elementa eclipsium quas patiturtellus, luna eam inter et solem versante ab Anno 1816 usque ad Annum 1860 ex tabulis astronomicis recentissime conditis et calculo parallelactus de ducta…, r. 1816, elektronická kniha EOD; Martin Šolc, Franz Ignaz Cassian Hallaschka and his book “Elementa Eclipsium”,r. 1999; František Kassián Halaška, Die freie Municipalstadt Bautsch, in Mähren in geographisch topographischer und historischer Beziehung dargestellt von F. C. Hallaschka, r. 1842; Víctor M. S. Carrasco, Sunspot Observations Made by Hallaschka During the Dalton Minimum, r. 2018; Josef Klepešta, Vzpomínky na staré přátele, Říše hvězd 1942; a další.
Barometry: signováno Hallaschka (inv. č. 17130), výška 1000 mm; signováno J. G. Greiner & Geissler, Berlin (inv. č. 17123), výška 960 mm; signováno Palatinus 1780 (inv. č. 17126), výška 955 mm (foto Patrik Sláma)
L. Moučka
