Karel Vaníček
narozen v roce 1951
K šedesátinám RNDr. Karla Vaníčka, CSc.
Šedesátiny Karla Vaníčka byty pro mě v říjnu minulého roku značným překvapením. Karel se narodil 16. října 1951 v Hradci Králové. Studium meteorologie a klimatologie na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, ukončené v roce 1975, ho nasměrovalo do Českého hydrometeorologického ústavu. Karel už v listopadu 1974 zahájil svou pracovní kariéru jako výzkumný pracovník Solární a ozonové observatoře v Hradci Králové a tomuto pracovišti zůstává věrný dosud. Vojenská služba nebyla pro něj, tak jako pro mnohé jiné, ztraceným časem. Sloužil v synoptickém provozu na Hlavním povětrnostním ústředí (HPÚ). Dr. Vaníček však byl na počátku své kariéry i programátorem. Například v roce 1977 napsal a odladil program na vyhodnocování ozonosondáží na sálovém počítači EC 1030.
Osobně jsem poprvé potkal Karla Vaníčka v roce 1990 při jeho inspekční cestě na ostravskou pobočku ČHMÚ, kde vyměnil solarimetr a proškolil obsluhu. Neznalý souvislostí jsem ho poznal jako zručného a pečlivého technika s pedagogickým darem a pochopením pro technické laiky. Teprve časem jsem zjišťoval, že je Karel Vaníček vědeckým pracovníkem, který v roce 1986 obhájil kandidátskou práci na téma Meteorologické zabezpečení využívání sluneční energie v podmínkách ČSSR a získal titul CSc. Je vyhledávaným specialistou pro monitoring a analýzu stratosférického ozonu a od roku 1986 je vedoucím Solární a ozonové observatoře ČHMÚ v Hradci Králové. Je mezinárodně uznávaným expertem, který je od roku 2002 členem vědeckého poradního výboru Světové meteorologické organizace pro ozon (v letech 2002–2004 byl dokonce jeho předsedou). V letech 1992 až 1998 a znovu od roku 2008 je členem Mezinárodní ozonové komise IAMAP (Intemational Association for Meteorology and Atmospheric Physics). Dr. Vaníček se podílel a podílí na řešení různých odborných projektů zaměřených na UV záření, energetiku a obnovitelné zdroje, ozonovou vrstvu a její ochranu, kde poskytovateli byli např. GA ČR, MŽP, MŠMT (COST) nebo Evropská komise (FP6). Od roku 2011 je členem a místopředsedou panelu P209 Grantové agentury České republiky.
RNDr. Vaníček začal velice záhy po nástupu do ČHMÚ i publikovat. Jistě je to hlavně zásluhou jeho prvního vedoucího, dr. Jaroslava Píchy. Seznam jeho článků, knih, brožur a vystoupení na různých konferencích je úctyhodný. Od roku l 985 je členem redakční rady Meteorologických zpráv. Někteří z nás jsou ve třiceti, v šedesáti i v devadesáti pořád stejní. Karlovy šediny působí vznešeně a mohou vyvolat nesprávný dojem, že vidíte nepřístupného vědce. Za těch více než 20 let, co Karla znám, mohu konstatovat, že je tato představa hodně vzdálená skutečnosti. Vždy jsem byl, jako Karlův „šéf“ potěšen, když jsem ve světě slyšel: „Author of this material is Karl Vanicek, any supplement? Nobody? Thank you“. Věřím, Že podobné zmínky budeme v meteorologickém světě slýchávat ještě mnoho let.
[1] KOEPKE, P. a kol., 1998. Comparison of models used for UV Index calculations. Photochemistry and Photobiology, 67, No. 6, p. 651–662.
[2] ZEREFOS, C. S. a kol., 2000. Changes in Surface Solar UV Irradiances and Total Ozone during the Solar Eclipse of 11 August 1999. Journal of Geophysical Research, Vol. 105, DOI: 26463-26413.
[3] DE BACKER, H. a kol., 2001. Comparison of measured and modelled uv indices for the assessment of health risks. Meteorological Applications, Vol. 8, No. 3, p. 261–277.
[4] HARRIS, N. R. P. a kol., 2008. Ozone trends at northern mid- and high latitudes – a European perspective. Annales Geophysicae, 26, p. 1207–1220.
[5] FIOLETOV V. E. a kol., 2008. The performance of the ground-based total ozone network assessed using satelIite data. JGR – Atmospheres, Vol. 113, D143 13, DOI: 10.1029/2008JD009809.
[6] RIEDER, H. E. et. a1., 20IL Extreme events in total ozone over the Northern mid-latitudes: An analysis based on long-term data sets from five European ground-based stations, Tellus B, 63, p. 860–874.
Radim Tolasz, MZ 2012/1, ročník 65, str. 31