Karel Pejml

Karel Pejml

1918–1992

Meteorolog, klimatolog, spisovatel, pracovník Hydrometeorologického ústavu. Práce v oborech meteorologie, klimatologie a přírodních věd.

30. 12. 1918 – 26. 4. 1992

Je autorem více než stovky publikací, zejména agrometeorologie, dějin meteorologie a její populace. Odborné veřejnosti je znám především jako spoluzakladatel historické klimatologie u nás. Jeho knihy jsou dodnes citovány jako studijní materiál na vysokých školách. Neomezil se však pouze na odbornou literaturu, předkládal též meteorologii zábavnou formou dětským čtenářům i naprostým laikem.

V letech 1924 až 1929 navštěvoval obecnou školu v Lomnici nad Popelkou.

V letech 1929 až 1937 gymnázium v Jičíně, kam se v roce 1935 po smrti matky také přestěhoval do podnájmu. Po ukončení gymnázia nastoupil v roce 1937 na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde mezi jeho lektory patřil i nositel Nobelovy ceny, Jaroslav Heyrovský. V roce 1939 však byly vysoké školy zavřeny, a tak Karel Pejml nemohl dostudovat.V letech 1946 až 1978 působil ve Státním meteorologickém ústavu (později Hydrometeorologický ústav); nejprve v oddělení synoptické a letecké povětrnostní služby na letišti v Ruzyni, od roku 1952 pak jako vedoucí agrometeorologické observatoře v Doksanech.
V roce 1979 odešel do důchodu, odstěhoval se do Pokratic a bez ohledu na věk dále pracoval ve Vlastivědném muzeu v Litoměřicích. V roce 1987 zemřela jeho manželka Helena, on sám pak od roku 1990 bydlel u své dcery Heleny v Chomutově. V roce 1990 bylo také jeho celoživotní dílo oceněno udělením titulu socii honoris causa.
(zdroj: http://www.lomnicenadpopelkou.cz/karel-pejml/d-11254) (Založil/a: Remy)

https://www.cbdb.cz/autor-41617-karel-pejml

ZEMŘEL KAREL PEJML

26. dubna 1992 v Chomutově se uzavřel život i dílo známého meteorologa a publicisty Karla Pejmla, čestného člena Čs. meteorologické společnosti při ČSAV a nositele medaile Za zásluhy o meteorologii a hydrologii (1990). Po­slední rozloučení se uskutečnilo v Lomnici nad Popelkou, kde se před 74 lety narodil jako syn spisovatele dr. Karla Pejmla (1892 – 1965).

Měl jsem příležitost Karla poznat dík dr. F. Reinovi před třiceti lety při jedné z četných cest na Milešovku. Stal se mým neformálním učitelem i přítelem a odtud byl už jen krůček ke spolupráci (v posledních letech pouze ko­respondenční vzhledem k odlehlosti mezi Chomutovem a

Brnem). To mne snad opravňuje k tomu, abych doplnil struč­né zhodnocení jeho úctyhodného díla na stránkách Mete­orologických zpráv (O. Šebek: Karel Pejml šedesátiletý, MZ č. 3/1979 a J. Munzar: Sedmdesátiny Karla Pejmla, MZ č. 6/1988) několika osobními poznámkami.

Karel Pejml rozhodně nebyl nějakým dítkem Štěstěny. Patřil ke generaci, jejíž život i uplatnění zvrtla válka. Kdo ví, jak by se vyvíjel, kdyby mu započaté vyso­koškolské studium nebylo znemožněno uzavřením českých vysokých škol v roce 1939, kdyby nebyl totálně nasazen na práci do Německa, kdyby se v této době ne­jistoty neoženil… Ekonomická realita mladé rodiny totiž už po válce návrat na Karlovu univerzitu nedovolila. Když však nyní zpětně přehlížíme, co se mu díky vážnému zájmu o obor a nezměrné pracovitosti podařilo v mete­orologii udělat, je nutné smeknout; svými znalostmi i dílem bezesporu překonal většinu vysokoškoláků s “ume­tenou” životní cestou. Málokdo už dnes ví, že na agrometeorologickou observatoř do Doksan za ním jezdila “pro rozumy” řada zemědělských výzkumníků, kteří mu za četné konzultace slibovali zprostředkování vědecké hodnosti kandidáta zemědělských věd na základě roz­sáhlého souboru prací, ale “skutek utek…”

Je třeba zdůraznit i neobjektivnost názoru, že Pejml byl “jen” popularizátorem meteorologie. Ano, byl jím, a to patrně naším nejúspěšnějším, ale to byl výsledek jeho intenzivního využití volného času. Pokud jde o jeho odborný profil, kdo jiný se může pochlubit podobnou tematickou šíří i hloubkou zájmů a publikací z agrometeorologie, kolísání klimatu, re­gionální a dynamické klimatologie a dějin meteorologie? Jestliže se např. jeho zásadní práce o kolísání klimatu v severočeské vinařské a chmelařské oblasti v letech 1500-1900 stala základem pro řešení prioritního programu katedry geografie MU v Brně v rámci Národního klimatického pro­gramu ČSFR, nesvědčí to dostatečně o jejím stále aktuálním významu?

Škoda, že rukopis 2. přepracovaného vydání Opravdové knihy proroků z roku 1987 byl na podzim 1990 naklada­telstvím Albatros vzhledem k ekonomickým potížím nerea­lizovaný autorovi vrácen. Doufejme, že podobný osud ne­postihne i jeho Dějiny české meteorologie do roku 1918, které by měly být součástí profilového díla, připravovaného slovenskými kolegy. Na druhé straně bych rád připomněl, že Malý průvodce meteorologií, na němž se podílel jako člen autorského kolektivu, získal čestné uznání Mladé fronty za rok 1989. A je ironií osudu, že čestné uznání, které získala Meteorologie skoro detektivní (spoluautoři J. Munzar, K. Krška) v soutěži o nejkrásnější české a slovenské knihy 1991, jakož i tvůrčí prémie Českého literárního fondu za r. 1991, byly doručeny až posmrtně.

Co říci závěrem? Odešel dobrý a svědomitý člověk, jehož život byl naplněn, i když nedosáhl pomíjivých titulů a funkcí. Meteorologie mu totiž nebyla pouhým zaměstnáním, ale doslova povoláním; proto se jí věnoval do posledních dnů, vzdor vážným dlouhodobým zdravotním potížím. (Svědčí o tom poznámka na vánočním přání 1991: “Ještě před hlavní nemocí jsem udělal to Klima husitských válek: chtěl jsem to poslat do Meteorologických zpráv”.) Všem, kteří měli možnost kolegu Pejmla poznat, ať už osobně nebo z jeho článků a knížek, bude proto citelně chybět Čest jeho pa­mátce!

Jan Munzar, MZ 1992/3, ročník 45, str. 95

Zemřel Karel Pejml

Karel Pejml rozhodně nebyl nějakým dítkem Štěstěny. Patřil ke generaci, jejíž život i uplatnění zvrtla válka. Kdo ví, jak by se vyvíjel, kdyby mu započaté vysokoškolské studium nebylo znemožněno uzavřením českých vysokých škol v roce 1939, kdyby nebyl totálně nasazen na práci do Německa, kdyby se v této době nejistoty neoženil….   Ekonomická realita mladé rodiny totiž
už po válce návrat na Karlovu universitu nedovolila. Když však nyní zpětně přehlížíme, co se mu diky vážnému zájmu o obor a nezměrné pracovitosti podařilo v meteorologii udělat, je nutné smeknout; svými znalostmi i dílen, bezesporu překonal většinu vysokoškoláků s “umetenou” životní cestou. Málokdo dnes už ví, že na agroneteorologickou observatoř do Doksan za ním jezdila “pro rozumy” řada zemědělských výzkumníků, kteří mu za četné konzultace slibovali zprostředkování vědecké hodnosti kandidáta zemědělských věd na základě rozsáhlého souboru prací, ale “skutek utek…….. “

Je třeba zdůraznit i neobjektivnost názoru, že Pejml byl “jen” popula­rizátorem meteorologie. Ano, byl jím, a to patrně naším nejúspěšnějším, ale to byl výsledek intenzivního využití jeho volného času. Pokud jde o jeho odborný profil, kdo jiný so může pochlubit podobnou tématickou šiří i hloub­kou zájmů a publikací z agrometeorologie, kolísání klimatu, regionální a dynamické klimatologie a dějin meteorologie? Jestliže se např„ jeho zásad­ní práce o kolísání klimatu v severočeské vinařské a chmelařské oblasti v letech 1500 až 1900 stala základem pro řešení prioritního programu katedry geografie Masarykovy university v Brně v rámci Národního klimatického pro­gramu ČSFR, nesvědčí to dostatečně o jejím stéle aktuálním významu?

Škoda, žo rukopis 2. přepracovaného vydáni Opravdové knihy proroků z roku 1987 byl na podzim 1990 nakladatelstvím Albatros vzhledem k ekonomickým potížím nerealizovaný autorovi vrácen. Doufejme, že podobný osud nepostihne i jeho Dějiny české meteorologie do roku 1918, které by měly být součástí profilového díla, připravovaného slovenskými kolegy. Na druhé straně bych rád připomněl, že Malý průvodce meteorologii, na němž se podílel jako člen autorského kolektivu, získal čestné uznání Mladé fronty za rok 1989. A je ironií osudu, že čestné uznání, která získala Meteorologie skoro detektivní (spoluautoři J. Munzar, K. Krška) v soutěži o nejkrásnější české a slovan­ské knihy 1991, jakož i tvůrčí prémie českého literárního fondu za rok 1991 byly doručeny až posmrtně,.

Co říci závorem? Odešel dobrý a svědomitý člověk, jehož život byl naplněn, i když nedosáhl pomíjivých Titulů a funkcí. Meteorologie mu totiž nebyla pouhým zaměstnáním, ale doslova povoláním; proto se ji věnoval do posledních dnů, vzdor vážným dlouhodobým zdravotním potížím. Svědčí o tom i jeho poznámka na vánoční přání 1991: “Ještě před hlavní nemocí jsem udo­lal to Klima hustiských válek; chtěl jsem to poslat do Meteorologických zpráv”.

Všem, kteří měli možnost kolegu Pejmla poznat, at už osobně nebo z jeho článků a knížek, bude proto citelně chybět. Čest jeho památce!

Jan Munzar, Věstník ČSMS 1992/2, září 1992

Sedmdesátiny Karla Pejmla

30. prosince 1988 oslaví sedmdesáté narozeniny známý publicista Karel Pejml, dlouholetý pracovník Hydrometeorologického ústavu. Převážná část jeho bezmála 33letého působení v tomto ústavě je spjata s agrometeorologickou observatoří v Doksanech na Litoměřicku, kterou od roku 1952 budoval a vedl. I když v životě musel překonávat řadu nemalých překážek (přerušení studia na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v důsledku uzavření českých vysokých škol nacisty, totální nasazení v Německu aj.), podařilo se mu díky vážnému zájmu o obor nezměrné pracovitosti vytvořit v meteorologii trvalé hodnoty.

Jubilant se sta jedním ze základních autorů našeho časopisu (MZ). Obdivuhodná je přitom tematická šíře i hloubka jeho odborných zájmů. Dokumentuje ji medailonek se seznamem více než 90 publikací (MZ 1979/3, str. 90–92). Můžeme je zhruba členit do těchto směrů: agrometeorologie, kolísání klimatu, regionální a dynamická klimatologie, dějiny meteorologie a popularizace meteorologie.

Není možné zde podrobněji hodnotit celé životní dílo. Poznamenejme jen, že dík odbornému i kulturně historickému rozhledu, jazykovým znalostem a vytrvalosti se právě Pejmlovi podařilo úspěšně realizovat myšlenku prof. Hanzlíka (1878–1956) o rekonstrukci kolísání klimatu v Čechách v době historické. Připomeňme dále, že otázkami kolísání klimatu na západním pobřeží Jižní Ameriky se úspěšně zabýval již dávno před tím, než se diskuse o příčinách a účincích mořského proudu El Niňo stala do jisté míry módní záležitostí. Dnes je využívána jho práce o kolísání klimatu v severní Africe v prehistorických a historických dobách. V zahraničí je často citována jeho publikace 200 let meteorologické observatoře v pražském Klementinu (1975).

Širší veřejnosti je Karel Pejml znám díky originálnímu způsobu, jakým zpřístupňoval náš obor. Jeho netradiční publikace Opravdová kniha proroků (1965) a Předpovídáme počasí (1971) byly obratem rozebrány, staly se pojmem i v meteorologických kruzích a dodnes zůstávají nepřekonané.

 Meteorologii zůstal jubilant věrný i po odchodu do důchodu, o čemž svědčí připojený doplněk bibliografie jeho prací. Svou dlouholetou činnost ve funkci předsedy odborné skupiny historické meteorologie Československé meteorologické společnosti při ČSAV úspěšně dovršil vypracováním kapitoly o historické vývoji československé meteorologie do roku 1918 pro připravovanou monografii Dějiny československé meteorologie, za jejíž vydání převzala garanci Slovenská meteorologická společnost při ČSAV spolu se Slovenským hydrometeorologickým ústavem.

Plodná je i Pejmlova spolupráce s astronomy. Z ní je třeba zdůraznit dokončenou řadu let připravovaného světového katalogu výskytu polárních září v oblastech do 55° s. š. spolu s rozborem jejich dlouhodobých variací. Z této dosud nepublikované práce, která má úzký vztah ke kolísání klimatu, již vznikla celá řada studií v ČSSR i v zahraničí, neboť z ní byly Astronomickým ústavem ČSAV na vyžádání pořizovány preprinty a kopie.

Všechny zájemce o meteorologii bez ohledu na věk potěší jistě zpráva, že jubilant dokončil rukopis přepracované verze své nejznámější knížky Opravdová kniha proroků.

Za svůj celoživotní přínos pro meteorologii byl Karel Pejm navržen na čestné členství Československé meteorologické společnosti při ČSAV. Přejeme mu hodně zdraví a sil k další práci, aby v ní mohl i nadále uplatňovat své bohaté a nezastupitelné znalosti i celoživotní zkušenosti ve prospěch oboru i nás všech.

Přehled publikací Karla Pejmla z let 1979–1988 je uveden v níže citovaném článku.

Jan Munzar, MZ 1988/6, ročník 41, str. 190

KAREL PEJML ŠEDESÁTILETÝ

Na sklonku minulého roku, 30. prosince 1978, oslavil šedesátiny jeden z nejčinnějších autorů a zároveň neúnavných propagátorů meteorologie – Karel Pejml. Karel Pejml se narodil v Lomnici nad Popelkou v okresu Semily. Reálné gymnázium absolvoval v roce 1938 v Jičíně a po maturitě se stal posluchačem na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity, obor kosmická fyzika a astronomie. Po uzavření českých vysokých škol v roce 1939 vystřídal několik zaměstnání a zároveň absolvoval abiturientský kurs vyšší elektrotechnické školy. Posléze byl totálně nasazen a jako technický úředník pracoval do konce roku 1941 v Postupimi. Odtud se mu podařilo v roce 1942 vrátit do Prahy a nastoupit v telegrafních dílnách ve Kbelích. Zde pracoval až do roku 1946. Dne 1. července 1946 nastoupil zaměstnání v Hydrometeorologickém ústavu (tehdy Státně meteorologickém ústavu), a zde vytrval nepřetržitě po dobu 32 let – až do svého odchodu do důchodu dne 31. 12. 1978. V Hydrometeorologickém ústavu pracoval Karel Pejml nejprve v oddělení synoptické a letecké povětrnostní služby na letišti v Ruzyni, pak krátce ve výzkumném oddělení v technických funkcích a od r oku 1952 jako vedoucí na agrometeorologické observatoři v Doksanech nad Ohří. Jeho odbornou činnost dokumentuje rozsáhlá řada publikovaných prací, která svědčí o tematické šíři zájmů autora, ale zároveň potvrzuje i prioritu meteorologie. Pejmlovi patří nesporná zásluha za literární zprostředkování historické meteorologie i za zpřístupnění oboru mládeži a soustavnou popularizační činností v této oblasti. Máme zde na mysli zejména knižní publikace „Opravdová kniha proroků” (Státní nakladatelství dětské knihy, 1965) a Předpovídáme počasí” (Státní zemědělské nakladatelství 1971). S potěšením můžeme zaznamenat, že K. Pejml se stal jedním ze základních autorů našeho časopisu. Odborná činnost oslavence byla oceněna v roce 1974 udělením resortního vyznamenání „Nejlepší pracovníci ministerstva lesního a vodního hospodářství” a před ním čestné medaile při příležitosti dvě stě let nepřetržitého meteorologického pozorování v Praze-Klementinu (1976). Jubilant se aktivně zapojil i do politického dění a působil v místních stranických a veřejných funkcích. Jeho, práce na tomto poli byla oceněna udělením odznaku k 50. výročí KSČ v roce 1971. Pro své široké zájmy a znalosti našel uplatnění i v aktivní činnosti v Československé meteorologické společnosti a v České a Slovenské bioklimatologické společnosti. I když v životě musel překonávat řadu překážek, můžeme plným právem při retrospektivním bilancování konstatovat, že svým úsilím, trpělivostí a zejména pracovitostí vytvořil trvalé hodnoty na úseku zprostředkování meteorologie široké veřejnosti. Do dalších let přejí jubilantovi všichni spolupracovníci dobré zdraví, dně pohody a další í energie.

Otto Šebek, MZ 1979/3, s. 90