KÁDROVÁNÍ POČASÍ, ŠPATNÝCH PŘEDPOVĚ­DÍCH A VYSCHLÉM PRAMENI

Příspěvek Z. Horkého „Na téma pěkné a špatné počasí”, uveřejněný v tomto ročníku Meteorologických zpráv [3], pro­kázal oprávněnost článku, které nemají úzké odborné za­měření a tudíž oslovují široký okruh čtenářů. Textová koláž, sestavená z kontroverzních názorů veřejnosti a meteorologů na obsah a prezentaci hydrometeorologických informací ve sdělovacích prostředcích, vyvolala diskusi, jejíž výsledek může přispět ke zlepšení práce meteorologů a k uspokojení diváků, posluchačů a čtenářů. Podnětem k sepsání uvede­ného článku se staly reakce veřejnosti na povrchní a jednostranné hodnocení počasí během velmi suchého léta a podzimu 1992, v němž na území obou našich republik deficitu vláhy směrem na východ přibývalo, takže v malých okrscích jižního Slovenska roční úhrn srážek byl ještě nižší než v kritickém roce 1947.

Jak již bylo nejednou konstatováno, veřejnost se o počasí živě zajímá a meteorologická osvěta je stále nedostatečná [7]. Přitom zvláště hledisko uživatele předpovědí počasí, jeho požadavky a potřeby, by měly být v maximální míře respektovány. Síření hydrometeorologických informací a osvěty není jen naším problémem. Vždyť Světová meteo­rologická organizace v nedávné době (1988) pro Světový den meteorologie zvolila heslo „Meteorologie a hromadné sdělovací prostředky”. Jím ukládala meteorologickým služ­bám pečlivě promýšlet veškeré informace a předpovědi, jež se dostávají k uživatelům prostřednictvím sdělovacích prostředků, co do obsahu i formy, aby jejich výpovědní hodnota a srozumitelnost byly co nejvyšší [4].

Z mnohých ohlasů na příspěvek Z. Horkého právě v této souvislosti uveřejňujeme kritický dopis čtenáře, jehož výtky vůči prezentaci meteorologických informací v České televizi značně přesahují původní předmět polemiky.

OTEVŘENÝ DOPIS TELEVIZNÍM METEOROLO­GŮM A JEJICH APOLOGETŮM

Chtěl jsem psát do redakce Meteorologických zpráv již dříve a o jiném, ale teď musím reagovat na článek „Na téma pěkné a špatné počasí”. Pokud opravdu nechápete, že vaše tendenční řeči v televizi rozčilují a pobuřují lidi na Moravě, která trpí už několik let letními vedry a suchem, chtěl bych vám to připomenout. Ti lidé, které v článku ci­tujete, mají stokrát pravdu a říkají ji na rozdíl od vás slušně. Netřeba ironizovat s občany a občankami! Takový pocit jako oni jsme měli loni na Moravě všichni, pokud to mohu posoudit. A není nám ho co závidět. Když jsme již kolikátý měsíc trpěli slunečním žárem, vedrem a suchem, zákonitě nám musela připadat jako výsměch a provokace (i když to tak asi nebylo myšleno) slova o tom, že deště už chválabohu přestaly a opět nastoupilo krásné letní počasí.

Předně nelze předpovídat počasí pro Československo (respektive letos už jen pro „Česko”) z hlediska Prahy. Jestli­že vás v Praze „trápí” déšť, nás trápí sucho a je třeba hodno­tit a komentovat obojí. (Nebo by bylo řešením, když už i říct Morava je vám zatěžko, dát nám moravskou televizi, kde bychom si předpovídali počasí pro sebe.) Dále už by bylo opravdu na čase, i když Meteorologický slovník, který jste si nota bene sami udělali, to tak uvádí, přestat používat z pozice odborníků výrazy „pěkné” a „špatné” počasí. Nic to neříká, než hodnocení libosti a nelibosti, které může být zcela různé podle momentální situace, hodnotitele a účelu hodnocení. Jestli se nadále domníváte, že pěkné je být spá­lený, dostat úpal a úžeh, popřípadě rakovinu, potit se a žíz­nit, a špatné projít se deštěm osvěženým a zelenajícím se lesem při 15 °C, pak já jsem zcela opačného názoru.

Ale to jsme pořád u toho nejméně podstatného hlediska – u rekreace. Snad by vám mohlo být známo (většinou jste RNDr.), že voda je jednou ze základních podmínek života a že pouště a polopouště představují pro život extrémní a „nepoužitelná” stanoviště. Pomineme-li hospodářský a vodohospodářský aspekt, pak nám sucho nemůže být lhostejné už pouhým citem k přírodě. Netřeba ironizovat se zahrádkářstvím! Každý normálně cítící člověk má cit k přírodě, který Albert Schweitzer vyjadřuje větou: „Jsem život, který chce žít, uprostřed života, který chce žít”. Oprav­du nechápete tu morální lekci, kterou vám dala „stře­doškolská profesorka v důchodu”?

A co to ostatní? Víte, že u nás schnou smrky, že plody se stromů opadávají zelené, že tráva je řídká, voda ve studni klesla o několik metrů? Že letos už 2. června byl vyschlý pramen Moravy? Možná nevíte, možná vás to nezajímá. Vždyť je to na Moravě, pardon, na východě území.

A co člověk? Zvýšený počet úmrtí při tropických vědrech, to patří také k tomu pěknému počasí? A co zkusit se někdy zeptat traktoristů nebo strojvůdců, jak jim je v tropickém vedru, když 14 dní nepršelo, na mašině?

Vězte, že v posledních letech (letos to zatím vrcholí!) nás na Moravě vrcholně rozčiluje už samo neustálé vyhlížení mráčků, jestli z nich konečně nějaká ta kapka spadne, a stačí nám úplně to, že „kula pere” a neprší a neprší, zatímco na družicových snímcích jde v západní Evropě jedna fronta se srážkami za druhou a že ty srážky doznívají ještě v Če­chách. Už tak nám to zkracuje život já nevím o kolik roků, a tak se nedivte, že ty vaše řeči o pěkném a špatném počasí nechceme slyšet. Já osobně se už od loňského srpna nedívám na předpověď v 18 hodin a spokojím se zprávou ve 20 hodin (kvůli mapě), poslechem vídeňského rozhlasu a vlastním pozorováním. Proboha, nechte už, ať si hodnocení udělá každý sám a omezte se na výrazy „slunečno”, „polojasno” apod. Neškodilo by si někdy poslechnout, jak s hodnotícími výrazy šetří na stanici Österreich 1… Ještě jednou naléhavě žádám a prosím: přestaňme už kádrovat počasí! Jinak by­chom mohli dojít k závěru, že život na Zemi existuje jen proto, že občas je i špatné počasí, že je tedy anomálií.

Ale to není ještě všechno. Chystám se už několik roků napsat vám něco o televizní předpovědi počasí. Toto vysílání je na velmi nízké úrovni a s odchodem Slováků tato úroveň ještě poklesla. (Bídnou věcnou úroveň už jen podmalovává odporná pražská výslovnost a dikce.) Na některých cizích „satelitech” je to ještě horší, ale to nás nemusí těšit. Po­chybená je už sama metodika předpovědí. Nevěcné řeči, různé křečovitě vymýšlené zajímavosti a pranostiky jen za­mlžují vlastní účel – předpověď. Taje zpravidla velmi špatná, zvláště pro Moravu. Stává se, že se v předpovědi na zítřek „spletete” o 8 – 10 °C (konkrétně 3. a 4. 6. 1993), v oblačnosti třeba i absolutně. Alibistické výrazy, že „občas” a „místy” bude pršet, nic neříkají. Rakousko je malé a rozlišují tam, jak bude ve Voralbersku, jak v Salcbursku, Štýrsku atd., a to v mnohem kratším čase. Přitrouble působí formulace „teplota v 1000 metrech na horách”…