Na závěr minulého roku připadlo významné výročí československé hydrometeorologické služby, které jsme si připomněli v Meteorologických zprávách několika bilančními a výhledovými články (MZ, 42,1999, č. 6). K tomuto výročí uspořádal Český hydrometeorologický ústav 18. listopadu 1999 slavnostní shromáždění, na kterém byla vzpomenuta historie, připomenuta současnost a naznačeny i cesty budoucího rozvoje.
Při této příležitosti byli vedením ústavu za přítomnosti významných hostů oceněni zasloužilí pracovníci ústavu a spolupracujících organizací plaketami. Na shromáždění pronesl projev i profesor RNDr. Jan Bednář, CSc, vedoucí Katedry meteorologie a ochrany prostředí Matematicko-fyzikální fakulty UK, ve kterém ozvláštnil meteorologii jako integrující obor zasahující do mnoha oblastí života člověka a společnosti.
Jsme přesvědčeni, že myšlenky profesora Bednáře zaujmou širokou obec čtenářů Meteorologických zpráv a budou podnětné pro meteorologii v obecném slova smyslu. Projev profesora Bednáře proto otiskujeme v plném znění.
Redakce
Svůj krátký pozdravný proslov k 80. jubileu Meteorologických ústavů na území někdejšího Československa bych chtěl založit na chvále pronesené vůči samotné meteorologii. Tento možno říci chvalozpěv se pokusím opřít o pět sloupů.
Sloup první
Meteorologie obdivuhodným způsobem syntetizuje a harmonizuje dědictví prakticky celé klasické fyziky, neboť organicky v sobě zahrnuje a tvořivě aplikuje mechaniku, hydrodynamiku, termodynamiku, fyziku záření, molekulární fyziku, optiku, akustiku, elektřinu a magnetismus, má tradiční vazby k astronomii atd. Podivuhodně tak reprezentuje onen vzestupný oblouk postupně se rozvíjejícího lidského poznání od řeckých filozofů ke Galileimu, Newtonovi a dále až po 20. století.
Sloup druhý
Prestiží snad každé vědní disciplíny je schopnost prognózy. Ať již jde o předpověď výsledků experimentů na základě předběžných hypotéz, časový vývoj materiálních objektů či společenského dění. A právě zde jde meteorologie ze své vůle nepředstavitelně daleko. Zatímco v jiných vědních oborech se mnohdy považuje za velký úspěch pouze řádová shoda kvantitativně vyjádřené prognózy se skutečností, jež je dostupná
Jan Bednář (The Faculty of Mathematics and Physics, Charles’ University, Prague)
pouze zasvěceným odborníkům v uzavřené laboratoři, meteorologie se sama vystavuje riziku veřejné kritiky, kdy kritériem pro hodnocení úspěšnosti prognózy je někdy doslova to, zda určitému občanu spadne na nos dešťová kapka.
Sloup třetí
Rozvoj vědy má dva hlavní hybatele. Prvním je přirozená touha lidského rozumu po poznání jako takovém, druhým možnosti praktických aplikací usnadňujících a obohacujících život člověka. V dějinách vědy lze nalézt mnohá svědectví o tom, že tito dva hybatelé mezi sebou vytvářejí někdy plodná, jindy však i disharmonická napětí. Těžko však nalezneme další vědní obor, kde jsou, a to, nebojím se říci, že ze samé podstaty věci, v tak vyváženém poměru jako v meteorologii.
Sloup čtvrtý
Na půdě meteorologie vzniklo na počátku druhé poloviny 20. století něco, co se posléze vyvinulo v teorii nelineárních dynamických systémů či teorii tzv. deterministického chaosu. Právě v meteorologii tak klasická fyzika do jisté míry překonává sama sebe, když pootevírá směrem k nové kvalitě svůj dosud snad příliš těsný striktně deterministický rámec.
Sloup pátý
Z hlediska řadového občana v současné, optimismem nepříliš oplývající době, je to asi sloup nejdůležitější.
Meteorologie nám pozvedá hlavu i zrak k obloze. K té obloze, na níž je více než polovina krásy světa. Polovina, jak kdysi říkal prof. Hanzlík, je v oblacích, ale na nebi máme i mnohé další krásy v podobě řady optických jevů či prostých tónů modře oblohy. Ale meteorologie nám současně naléhavě připomíná, že vždy nutno počítat s tím, že naše nohy nemohou spočinout jinde než na zemi, tzn. často i v prachu cest nebo blátě. Žádný meteorolog přece nemůže zapomenout, že zemský povrch tvoří neopomenutelnou přirozenou okrajovou podmínku pro všechny atmosférické děje.
Potom, co jsem přednesl tuto chválu na meteorologii, vraťme se na okamžik k Českému hydrometeorologickému ústavu. Jistě nesnížím význam institucí vychovávajících např. vysokoškolské studenty meteorologie či zabývajících se výzkumnými úkoly ve fyzice atmosféry, zdůrazníme-li jeho dvojjedinou, neodmyslitelnou a nezastupitelnou roli: integrovat jednotlivé části a složky meteorologie vzájemně v harmonický celek a současně integrovat meteorologii nejen k dalším vědním disciplínám, ale doslova do celé společnosti.
Jan Bednář, MZ 2000/1, ročník 53, str. 1-3