Josef Vrána
1921–????
Josef Vrána šedesátníkem
Počátkem letošního roku se v plné svěžesti dožil 60 let dlouholetý pracovník Českého hydrometeorologického ústavu Josef Vrána. Narodil se 6. ledna 1921 v nevelké obci Pucheř v okrese Kutná Hora v rodině kováře. Po absolvování čáslavského reálného gymnázia v r. 1940 v tíživém období okupace pracoval rovněž jako kovářský dělník u svého otce.
Po osvobození Československa však již 1. prosince 1945 vstoupil do služeb tehdejšího Státního ústavu meteorologického a zůstal mu věrný až do dnešních dnů. Do r. 1959 pracoval na letišti v Ruzyni nejprve jako asistent meteorologa, později jako meteorolog. Své dobré jazykové znalosti využil při překladech mezinárodních kódů a jiných dokumentů do češtiny.
Odborný zájem soustředil na zpracování podkladů pro letištní předpovědi, zejména mlhových situací na letišti v Ruzyni.
Při vzniku samostatného pracoviště synoptické meteorologie v r. 1959 s. Vrána přešel do Komořan, kde až do současnosti pracuje ve skupině střednědobých předpovědí počasí. Z mládí vyvinutý smysl pro praktický život ho přivedl k dalšímu odbornému zájmu, k aplikaci meteorologie pro potřeby energetiky. Řadu let spolupracuje s Výzkumným ústavem energetickým na problematice námrazy. Stál u zrodu zřizování pozorovacích stanic, vypracování metodiky měření i vyhodnocování námrazových údajů. Později pak synopticky zpracoval řadu kalamitních námrazových situací s cílem zdokonalení jejich prognózy. Některé z nich byly publikovány též v Meteorologických zprávách. V současné době zpracovává metodiku těchto předpovědí.
Josef Vrána má za sebou také velice bohatou veřejnou a společenskou činnost. Řadu let pracoval v nejrůznějších funkcích, především v ROH, včetně předsedy Závodního výboru. Patřil ke stálým aktivním účastníkům nejrůznějších sportovních akcí. Je vždy vítaným společníkem při přátelských posezeních, kde svým humorem a zpěvem vydatně přispívá k dobré náladě.
Do dalších let spolupracovníci přejí jubilantovi pevné zdraví a nadále dobrou náladu.
Silvestr Slabý, MZ 1981/2, ročník 34, str. 64