Josef Tatýrek
1910–1987
JOSEF TATÝREK ZEMŘEL
Dne 1. května 1987 zemřel ve věku 77 let Josef Tatýrek, rodák z Olšan na okrese Šumperk, jeden z řady předválečných zaměstnanců tehdejšího Státního meteorologického ústavu.
S meteorologií se seznámil ve vojenské meteorologické službě v Olomouci a po jejím ukončení nastoupil v roce 1932 jako zaměstnanec Státního meteorologického ústavu. Začal pracovat v rozvíjející se letecké meteorologické službě a jeho prvním působištěm byl Užhorod, kde zůstal až do rozbití první republiky.
Během okupace přešel na pracoviště ústavu do Prahy a po osvobození v roce 1945 prošel řadou stanic, kde pomáhal zahajovat pravidelná meteorologická pozorování, zejména pro leteckou meteorologickou službu.
Později pak pracoval v ústavní meteorologické službě na letišti v Ruzyni, kde řídil činnost leteckých meteorologických stanic. Tato práce ho těšila a věnoval se jí až do roku 1972, kdy odešel do důchodu. Avšak ani v době zaslouženého odpočinku, nezůstal nečinný v oboru meteorologie. Pomáhal zpracovávat sekulární pozorovací řadu z Prahy-Klementina, prováděl pozorovatelskou činnost na stanici Praha-Karlov i jinde.
Josef Tatýrek odváděl vždy dobrou a poctivou práci, byl i řadu let obětavým funkcionářem ROH. Při veškeré činnosti si našel čas nejen pro své koníčky (zahradničení), ale byl vždy veselým společníkem, plným elánu a dobré pohody. A takový zůstane i v našich vzpomínkách, čest jeho památce!
Václav Jírovský, MZ 1987/4, ročník 40, str. 128
50 LET JOSEFA TATÝRKA V HYDROMETEOROLOGICKÉ SLUŽBĚ
Padesátileté výročí činnosti v kterémkoli oboru lidské činnosti je jistě důvodem nejen k běžnému zaznamenání, a tím i splnění obvyklé zpravodajské povinnosti. Tato skutečnost platí o to více, že jde o jubileum pracovníka, který zasvětil meteorologii většinu svého života. Zní to až neskutečně, ale k 1. červnu 1982 dovršil Josef Tatýrek padesát let nepřetržité činnosti v hydrometeorologické službě.
Stručné životopisné údaje hovoří o tom, že jubilant se narodil 9. února 1910 v Olšanech na Šumpersku, kde také vychodil obecnou školu.
Jako pro mnoho jiných v tehdejší době skončila možnost vzdělání u tzv. měšťanské školy, kterou navštěvoval v Rudě na Moravě. Doslova „osudové” následky měla pro Josefa Tatýrka vojenská prezenční služba, kterou nastoupil v r. 1930; po základním výcviku byl přidělen do meteorologického kursu a posléze na vojenskou meteorologickou stanici v Olomouci. A odtud zbýval již jen poslední krok k profesionální meteorologii: dne 1. června 1932 je přijat do Státního meteorologického ústavu k synoptické a meteorologické službě.
Není účelem a smyslem našeho článku podat úplný výčet činnosti jubilanta za padesát let, uvedeme alespoň nejdůležitější údaje. V letech 1933 až 1938 pracoval samostatně na povětrnostní stanici státního letiště v Užhorodě, pak v době okupace sice stále ve službách Státního meteorologického ústavu, ale v podřízenosti ministerstva veřejných prací (jako úředník), potom oboru ministerstva techniky a po osvobození ministerstva dopravy. V r. 1953 — 54 absolvoval kurs leteckých meteorologů a v Hydrometeorologickém ústavu vykonává funkci technika synoptické a letecké služby a od r. 1956 zastává funkci vedoucího oddělení letištních služeben letecké meteorologické služby. Až do odchodu do starobního důchodu v r. 1972 pracuje na letišti v Praze-Ruzyni v různých funkcích. Po odchodu do starobního důchodu pracuje v Českém hydrometeorologickém ústavu ještě plných deset let jako brigádník — nejvíce v klimatologické službě ve funkci inspektora a revizora staniční sítě a zejména na observatoři Praha-Karlov a Klementinum. Významně se podílel na revizi a zpracování starých záznamů pro vydání dvoudílné publikace „Meteorologická pozorování v Praze-Klementinu 1775—1975″.
Soudruh Josef Tatýrek se vždy plně osvědčoval jako svědomitý, pracovitý a odpovědný pracovník. Za svou dlouholetou práci obdržel v r. 1969 odznak ministra lesního a Vodního hospodářství „Budovatel vodního hospodářství”.
Dnes se vrací k dávným zálibám a konečně si našel čas i pro své zahradničení. Přejeme jubilantovi dobré zdraví i radost z dobře vykonané práce minulé i současné.
Jiří Nekovář, MZ 1982/5, ročník 35, str. 153