Byli jsme tehdy po delším časovém odstupu první absolventi univerzity, kteří do ústavu díky koncepci ředitele Zítka přišli a kteří měli změnit tehdejší tradiční postupy.

Sama se intenzívně zabývala metodami objektivních od­hadů klimatologických informací a optimalizací hustoty sta­niční sítě. Na toto téma vypracovala kandidátskou dizertační práci, jí navržené metody hodnocení statistické struktury meteorologických polí byly přejaty do mezinárodních do­poručení pro meteorologické služby.

V roce 1969 přešla Dr. Hrdá do nově vzniklého oboru naší služby, do laboratoře ochrany ovzduší, kde vedla zpo­čátku skupinu a později oddělení matematické statistiky. V kolektivu pracovníků z různých vědních oborů se brzy uká­zalo, že Jitka dobře chápe potřebu společného úsilí a že může od čistě matematicko-statistického pojetí přejít k nad­stavbě, ke svodce, ke koordinaci výzkumných prací. Vý­znamně se podílela na řešení prvního státního výzkumného úkolu našeho ústavu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let zaměřeného na oblast Podkrušnohoří. V úkolu „Analýza a hodnocení znečištění ovzduší v územních celcích” zhodno­tila kvalitu ovzduší v našich exponovaných oblastech a při­pravila podklady pro prognózu kritických situací vysokého znečištění ovzduší. Od roku 1978 byla koordinátorkou státních úkolů ochrany čistoty ovzduší (P-16, později A-12), které vedle analýz existující situace připravily též podklady pro operativní řízení emisí (monitoring, varovné a regulační systémy).

Na rozdíl od nás meteorologů, byla Jitka v ústavu jedním z prvních specialistů v oboru, který byl pro nás vlastně pomocnou vědou. To je na první pohled postavení výsadní, vyžaduje však maximální porozumění pro hlavní obor a upřímnou ochotu k neformální věcné spolupráci. Dr. Hrdá musela překonat staré konzervativní pojetí metody čárko­vání, kdy aritmetický průměr byl vrcholem snažení. Úspěšně prošla etapou, kdy zejména lidé bez náležité erudice v úctě ke složitým vzorečkům chtěli aplikovat poznatky statistiky bez ohledu na to, zda je to v daných podmínkách správné a zda výsledek má nějakou vypovídací schopnost. Dnes -v době computerů – musí na pravou míru uvést představy, že počítače mohou vše a že nemusíme myslet a vědět, co a proč chceme počítat. S tím se Jitka uměla vypořádat a jestliže snad možnosti matematické statistiky nebyly plně využity, pak ruku na srdce, vina je na nás, že jsme nepřišli. Neznám případ, že by nebyla ochotna poradit či pomoci.

Výsledky její odborné práce však nejsou důvodem k tomu, abych jí touto formou popřál všechno nejlepší k ži­votnímu jubileu. Nebyla dítětem štěstěny a leccos musela v životě překonat. Přesto – či snad právě proto? – nám byla vzorem upřímného konstruktivního a kolegiálního přístupu i vybraného chování s pochopením pro druhé a respektem k jejich soukromí. Sama vysoko povznesena nad malicherné spory a touhy po kariéře, moci či slávě, uměla pomoci i v případech nejsložitějších. Pojďme se domluvit co dělat, aby to bylo dobré – a každý uvážlivý musel respektovat paní s takovou odbornou a především lidskou autoritou. Jitka je a zůstává dámou naší meteorologické služby.

Bedřich Böhm, MZ 1992/5, ročník 45, str. 159-160