Jiří Úlehla
1924–2009
Zemřel RNDr. Jiří Úlehla, CSc.
Po dlouhé nemoci zemřel 7. července 2009 ve věku 85 let RNDr. Jiří Úlehla, CSc. Narodil se 5. února 1924 v Brně v rodině univerzitního profesora Vladimíra Úlehly (1888–1947), známého botanika, rostlinného fyziologa a filozofa. Jiří Úlehla žil od mládí v kulturním prostředí s hlubokým zájmem o přírodu a lidovou uměleckou tvořivost.
Jiří Úlehla studoval na brněnské přírodovědecké fakultě, kterou ukončil v roce 1948, po studiu se stal asistentem na Ústavu fyziologie rostlin. V roce 1949 byl nucen z politických důvodů z tohoto zaměstnání odejít. Potom pracoval na různých místech, také ve Výzkumném ústavu naftovém v Brně. V roce 1959 zakotvil ve Výzkumném ústavu krmivářském v Pohořelicích (později Výzkumný ústav základní agrotechniky, Hrušovany u Brna) jako vědecký pracovník v oboru vodního provozu rostlin.
V letech 1965–1967 byl vyslán na odbornou stáž do Anglie k profesoru Whitheadovi do Rothamstedu. Po návratu vytvořil výpočetní program potenciální evapotranspirace, platné pro naše zeměpisné šířky a délky. Úlehlova metoda byla modifikací Penmanovy metody (Penman, H. L.: Vegetation and Hydrology. Farnham Royal, C.A.B. 1963) pro stanovení vláhové potřeby zemědělských plodin. K výpočtům závlahových dávek se používala průměrná denní teplota vzduchu, průměrný denní tlak vodní páry, délka slunečního svitu, průměrná denní rychlost větru a denní úhrny srážek, tedy meteorologické prvky podílející se na evapotranspiraci. Tento program byl tehdy u nás jedinečný a byl úspěšně používán pro závlahy polních plodin v rámci tzv. Agrometservisu, který Jiří Úlehla zajišťoval pro různé zemědělské podniky ve spolupráci s pobočkou Českého hydrometeorologického ústavu v Brně. Za vedoucí účasti dr. Úlehly byl v letech 1990–1992 Agrometservis nahrazen dokonalejším agrometeorologickým výpočetním modelem AVISO.
J. Úlehla je autorem vice než 40 odborných pojednání a přednášek o fyziologii rostlin, klimatu a krajině. Z jeho publikací je vhodné připomenout Výpočet závlahového režimu ozimé pšenice z potenciální evapotranspirace a srážek (Kutná Hora, 1973) nebo VyuŽití výpočetní techniky při určování režimu doplňkových závlah na jižní Moravě (Brno, 1974). V Meteorologických Zprávách publikoval se Z. Smolíkem článek Zjednodušená metoda výpočtu potenciální evapotranspirace podle Thorntwaita (roč. 28, 1975, č. 3). Věnoval se také odborným překladům, přeložil např. knihu Základy ekologie (E. H. Odum, 1977). Jako spoluautor se podílel na knihách J. Petr et al: Yield Formation in Main Crops (Amsterdam, 1988); V. Vančura a F. Kunc: Soil Microbial Associations (Praha, 1988); B. Moldan et al: Environment of the Czech Republic (Praha, 1990); M. Rychnovská (ed.): Structure and Fructioning of Seminatural Meadows (Praha, 1993).
Jiří Úlehla u nás jako první využil meteorologické veličiny k vědecky řízeným závlahám polních kultur. Tím se zasloužil o rozvoj přírodních věd a jejich aplikaci ve prospěch našeho zemědělství.
Jeho životní zálibou a odpočinkem byl – stejně jako pro jeho otce, jihomoravský folklór, lidové písně, výtvarné umění, humor a životní příběhy lidu moravského Slovácka.
Zdeněk Smolík, Blahomil Grunda, MZ 2009/5, ročník 62, str. 156