Jiří Machyček
1924–1997
NEDOŽITÉ ŽIVOTNÍ JUBILEUM PROFESORA JIŘÍHO MACHYČKA
V tomto roce uplynulo 75 let od narození profesora RNDr. Jiřího Machyčka, CSc., pedagoga Univerzity Palackého, odborníka na didaktickou problematiku geografie a klimatologa. V meteorologické obci byl osobností málo známou, protože publikoval převážně v zeměpisných časopisech a spisech olomoucké univerzity. Rozsahem a významem svého díla si však zaslouží, aby byl připomenut v tomto časopise, který sleduje vývoj v české a slovenské meteorologii a klimatologii.
Jiří Machyček se narodil 8. srpna 1924 v Chlébském v tehdejším soudním okrese Bystřice nad Pernštejnem (nyní okres Ždár nad Sázavou). Rodák z Českomoravské vrchoviny dětství až do 15 let prožil v Banské Bystrici, kde jeho otec byl školníkem. Po vyhlášení válečného Slovenského státu se s rodiči odstěhoval do Prostějova, v němž bydlel až do konce života. Tam během německé okupace maturoval na gymnáziu (1943) a byl totálně nasazen v železárnách. Po osvobození naší vlasti studoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde v roce 1948 dosáhl aprobace pro vyučování zeměpisu a přírodopisu na gymnáziích. V následujícím roce získal doktorát přírodních věd z meteorologie, klimatologie a všeobecné geografie. Během služby v armádě v letech 1950-1953 nabyl značné odborné zkušenosti v oboru předchozího vzdělání, protože byl zařazen k povětrnostní službě.
Po sedmiletém působení na středních školách přešel v roce 1960 na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1972 byl jmenován docentem a v roce 1986 profesorem teorie vyučování zeměpisu. Zastával funkci proděkana pro politicko-výchovnou, resp. výchovně vzdělávací činnost, vedoucího Katedry geografie a didaktiky geografie Přírodovědecké fakulty a školitele oboru teorie vyučování zeměpisu. Jeho činnost byla oceněna dvěma Zlatými medailemi Univerzity Palackého a mnoha dalšími odbornými a stranickými uznáními, která minulý režim uděloval osobám sobě věrným anebo se tak alespoň tvářícím. Do důchodu profesor Machy ček odešel po listopadu 1989 z podnětu studentů, kteří kritizovali úroveň jeho výuky a nepřihlédli k tomu, že ještě jako akademický funkcionář v různých sporech stával na jejich straně. Po dlouhé nemoci zemřel v Prostějově 3. října 1997.
Profesor Machyček byl téměř 30 roků jediným učitelem meteorologie a klimatologie v učitelském studiu geografie na olomoucké univerzitě, a tedy reprezentantem těchto oborů na uvedené škole. Vědeckou prací však inklinoval více k didaktickým problémům meteorologie a klimatologie než k otázkám vlastních disciplín. Svědčí o tom jak přehled jeho publikací, tak obor, v němž získal vědecko-pedagogické tituly (teorie vyučování). Zaměřil se především na didaktiku meteorologie a klimatologie v celém rozsahu našeho školství, případně fyzické geografie a také na klimatologii malých oblastí.
Téměř tři desítky jeho spisů vztahujících se k meteorologii můžeme rozdělit do tří skupin. První skupinu tvoří pojednání napsaná na pomoc učitelům zeměpisu na základních a středních školách, která se týkají učiva o ovzduší a podnebí a která vycházela v časopisech Zeměpis ve škole, Dějepis a zeměpis ve škole a Přírodní vědy ve škole, např. o základních pojmech, meteorologických exkurzích, meteorologických kroužcích a synoptických mapách v předpovědi počasí [1].
Druhá skupina spisů se zabývá postavením meteorologického učiva na školách, jeho rozsahem a stavem vědomostí z meteorologie a klimatologie, které nabyli středoškoláci v rámci zeměpisu [4, 6, 12, 15], Machyček byl skutečným znalcem poměrů v našem školství a závěry o úrovni vzdělávání opíral o rozsáhlý průzkum. Ten prováděl jednak na tehdejších středních všeobecně vzdělávacích školách bývalého Severomoravského kraje, jednak mezi zájemci o vysokoškolské studium geografie formou písemných kontrolních zkoušek. Rozsahem a pečlivostí zpracování výsledků nemá práce [6] u nás obdoby. Výukovým aspektům meteorologie a klimatologie se věnoval i v několika vysokoškolských učebních textech z didaktiky fyzické geografie [16], otázkám výuky těchto disciplín na univerzitách v habilitační práci [18],
Z klimatologických spisů bylo ve své době významné zpracování teplotních poměrů Moravy a Slezska z normálového období 1901-1930 [2], které vyplnilo mezeru v klima-tografiích brněnských geografů. Toto záslužné a podrobné dílo, zahrnující pozorování 87 meteorologických stanic, bylo vydáno tiskem až v roce 1958, a proto zastíněno celostátně pojatým atlasem podnebí a doprovodnými tabulkami. Profesor Machyček více metodami popsal podnebí Osoblažského výběžku [7, 9, 10, 17], když katedra geografie řešila kolektivní úkol geografického výzkumu tohoto opomíjeného a hospodářsky málo rozvinutého území, a pro praktické potřeby popsal podnebí Olomouce [13,14].
Již pro snahu povznést úroveň meteorologického vzdělání jako součásti vzdělání všeobecného i pro některé dobré lidské vlastnosti, jako je dobrosrdečnost a smysl pro humor, by Jiří Machyček neměl být zapomenut. Není mi známo, že by měl v didaktice meteorologie pokračovatele.
[1] Synoptické mapy a jejich využití v praxi. Zeměpis ve škole, 4, 1957, č. 3, s. 88-98.
[2] Teplotně poměry Moravy a Slezska (podle období 1901-1930). Spisy vydávané přírodovědeckou fakultou Masarykovy university, řada H 2, č. 391, s. 41-96. Brno 1958.
[3] Teplotně poměry Olomouckého kraje. In: Sborník Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, Acta SLUKO A 3 1955, 1958, s. 121-131.
[4] Příprava absolventů SVVŠ z meteorologie a klimatologie pro vysokoškolské studium geografie a pro praktické povolání. Pedagogické listy, ÚDVU, Olomouc 1964, s. 3-21.
[5] Základní klimatické podmínky širší oblasti Osoblažská. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 20, Geographica – Geologica VII. Praha, SPN 1966, s. 207-268 (spoluautorka M. Hodáňová).
[6] Stav vědomostí absolventů SVVŠ z meteorologie a klimatologie v rámci fyzické geografie. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 23, Geographica – Geologica VIII. Praha, SPN 1968, s. 5-79.
[7] Příspěvek k metodice analýzy klimatu při geografickém výzkumu malých oblastí. Studia Geographica, Brno, GÚ ČSAV 1969, s. 177-181.
[8] Analýza základních meteorologických prvků metodou izo-pletových diagramů. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 35, Geographica – Geologica XI. Praha, SPN 1971, s. 129-142.
[9] Hodnocení klimatu meteorologické stanice Město Albrech-tice-Záry z hlediska komplexní klimatologie. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 35, Geographica – Geologica XI. Praha, SPN 1971, s. 143-161.
[10] Některé dynamicko-klimatologické aspekty klimatu meteorologické stanice Město Albrechtice-Záry. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 35, Geographica – Geologica XI. Praha, SPN 1971, s. 163-177.
[11] The estimation of climate of a small region by means of globál weather figures. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 35, Geographica – Geologica XI. Praha, SPN 1971, s. 179-198.
[12] Meteorologie a klimatologie jako součást geografického učiva na našich školách. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 42, Geographica – Geologica XIII. Praha, SPN 1973, s. 59-80.
[13] Základní klimatické poměry Olomouce. Jaderná elektrárna s odběrem tepla – Olomouc. Perspektivní studia. Sigma engineering, Olomouc 1973, s. 66-79.
[14] Klima Olomouce v obddobí 1961-70 z genetického hlediska. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 50, Geographica – Geologica XV. Praha, SPN 1976, s. 29-63.
[15] Nové pojetí učiva o atmosféře a experimentální osnovy geografie na školách v ČSSR. Acta Univ. Palackianae Olomucensis, Fac. rer. nat., Tom. 66, Geographica – Geologica XIX. Praha, SPN 1980, s. 31-51.
[16] Didaktika fyzické geografie. Vysokoškolský učební text. Olomouc, Univerzita Palackého 1984. 190 s.
[17] Klima Osoblažská. [Závěrečná zpráva dílčího úkolu státního výzkumu.] Olomouc 1969. 353 stran strojopisu. [Nepublikováno].
[18] Problémy meteorologie a klimatologie v učitelském studiu geografie na přírodovědeckých fakultách univerzit. [Habilitační práce a závěrečná zpráva dílčího úkolu státního výzkumu.] Olomouc 1970. 306 stran strojopisu [Nepublikováno].
Karel Krška, MZ 1999/6, ročník 52, str. 195-196