Jiří Klabzuba se narodil 6. 11. 1936 v Praze v rodině právníka. Jeho studijní léta byla proto poněkud komplikovaná, byla svázána s padesátými lety a možností, resp. nemožností výběru studia podle zájmu s ohledem na tehdy nevhodný původ. Proto po zrušení gymnázia, kde studoval, bylo pro získání správných návyků, rozhodnuto o jeho studiu na učňovské škole. Umístěnka jej nasměrovala do Zemědělské mistrovské zahradnické školy v Ruzyni, která se v roce 1952 přestěhovala do Děčína-Libverdy. Po ukončení školy pokračoval ve studiu zahradnického oboru na Zemědělské technické škole v Mělníce. Znalosti o rostlinách a jejich pěstování se pak staly základem pro jeho další profesi v oblasti agrometeorologie. V roce 1960 totiž nastoupil na Ústav agrometeorologie pod vedením Doc. Dr. Pavla Uhlíře na Vysoké škole zemědělské v Praze se sídlem v Praze-Dejvicích. Jedním z důvodů, proč byl přijat, jak uváděl, byla i skutečnost, že jeho koníčkem byla i slaboproudá elektrotechnika, a znalosti tak bylo možné využívat při polních pokusech. Kromě toho hrál na basu a basistu tehdy potřebovala školní kapela. Ústav byl krátce nato spojen s další katedrou, a jeho pracovištěm se tak na dlouhá léta stala katedra základní agrotechniky a agrometeorologie. Vzhledem k tomu, že politická situace se již poněkud uklidnila, začal při zaměstnání studovat; v roce 1965 ukončil agrotechnický obor a následně v roce 1973 aspirantské studium v oboru obecná produkce rostlinná. Jeho pracoviště zůstalo stálé, pouze se časem přejmenovalo na katedru zemědělských soustav (1973), katedru obecné produkce rostlinné a agrometeorologie (1990) a katedru agroekologie a biometeorologie (2005). Rok 1989 zasáhl i do jeho profesního života. V roce 1990 se habilitoval v oboru agrometeorologie, roku 1997 se stal ve stejném oboru profesorem na České zemědělské univerzitě v Praze.

Byl dlouholetým členem České meteorologické společnosti, České bioklimatologické společnosti, Slovenské biokli- matologické spoločnosti, Rady pro vědu a výzkum v meteorologii ČR, Národního klimatického programu ČR, Internationales Netzwerk Landbau und Klima, specialistou Food and Agriculture Organization of the United Nations, členem vědeckých rad školy a různých výzkumných institucí.

Ve své dlouholeté a rozsáhlé vědeckovýzkumné činnosti se věnoval problematice mikroklimatu porostů a uzavřených prostor, jako jsou stáje, skleníky, sklady nebo pracovní prostředí. Jeho specializací byla radiační měření v porostech a vývoj speciálních přístrojů pro fytoaktinometrická měření. Pro tyto účely zkonstruoval trubicové solarimetry, termoelektrický bilan- coměr, snímače prostorové hodnoty stereoinsolace a celkové radiační bilance a získal k nim patenty a autorská osvědčení. Byl autorem řady publikací, odborných monografií, vysokoškolských učebnic a skript z agrometeorologie a několika středoškolských učebnic.

Nedílnou součástí jeho práce byla pedagogická činnost. Přednášel a vedl semináře na všech fakultách České zemědělské univerzity v Praze po dlouhá léta a vtiskl základy meteorologie do celé řady generací studentů. Konec konců někteří z nich pracují i v Českém hydrometeorologickém ústavu. V záplavě předmětů biologického a chemického charakteru, které posluchači museli absolvovat, se celý život ve výuce řídil snahou meteorologii studentům přiblížit natolik, aby i v dalším profesním a osobním životě přijímali informace o počasí jako účelné, a naopak se nehroutili při pohledu na synoptickou mapu v televizi v děsivé vzpomínce, že si u zkoušky “vytáhli“ např. studenou frontu. Po roce 1989 při akreditacích nových oborů byl garantem nových aplikovaných předmětů. Pod jeho odborným vedením ukončila své bakalářské, diplomové a disertační práce plejáda studentů, kteří se k němu vždy při různých příležitostech hlásili. Důvodem byl jeho vždy přátelský přístup, dobrá nálada a ochota o jakémkoliv odborném problému fundovaně diskutovat.

Na závěr mi dovolte připomenout ještě jeho výrazný koníček. Byl vášnivým rybářem. Dokázal prochodit hodiny podle pstruhových vod, nebo sedět u řeky či rybníka, nechat se unášet na člunu na přehradě i moři a trpělivě čekat na to, až přijde ta pravá chvíle. Jakmile se splávek zachvěl, následovala obvykle rychlá akce, končící rybou na udici.

Odborná činnost profesora Klabzuby sice skončila, ale jeho přínos v oboru bioklimatologie a agrometeorologie tady zůstane, stejně jako vzpomínky mnoha přátel, které získal během svého života.

Čest jeho památce.

Věra Kožnarová, MZ 2017/3, roč. 70, s. 92