Meteorologie jej cele získala. Do Hydrometeorologického ústavu Praha nastoupil dne 27. 4. 1962 a ústavu zůstal věrný celých 18 let. Nejprve pracoval jako technik na aerologické stanici v Praze–Ruzyni. V této funkci pokračoval i po přemístění stanice od roku 1967 v obtížných prozatímních podmínkách v Praze-Libuši. V období výstavby aktivně pomáhal při dokončování objektu observatoře a zároveň doplňoval své znalosti. V le­tech 1978—70 navštěvoval a úspěšně ukončil podnikovou technickou školu. Po zahájení provozu v nové budově zaměřil svou pozornost na nově vznikající obor čs. meteorologie — družicovou meteorologii. V roce 1971 byl ustanoven do funkce vedoucího skupiny pro příjem údajů z meteorologických dru­žic a tuto funkci zastával až do svého náhlého úmrtí. Brzy získal řadu zkušeností, které rád předával novým, začínají­cím spolupracovníkům. Ovládal navíc prakticky téměř všech­ny pracovní postupy měření ostatních oddělení. Řada návštěv­níků observatoře jistě vzpomene na Jirkovo živé, zasvěcené slovo vždy ochotného průvodce po pracovišti.

Byl aktivním členem ROH. Pracoval v dílenském výboru observatoře Praha-Libuš, organizačně pomáhal zajišťovat Branné sportovní hry HMÚ i Vodohospodářské hry. Byl členem BSP, vedl socialistickou soutěž. Byl nositelem bronzo­vého a od roku 1979 i stříbrného odznaku BSP.

Vzpomínám na jeho stále nové a nové náměty, plány i osobní příklad při brigádách na úpravě okolí observatoře, sportoviště i rekreačního objektu Suchá. Měl rád přírodu, miloval sport. S lyžemi a horami se rozloučil navždy nedlouho před svou smrtí, strun své „Dunlopky”, volejbalového míče a plachtařských závodů aeroklubu v Hořicích se v nové se­zóně již nedočkal.

Žil plně a intenzívně. Byl veselý a družný, rád s každým prohodil slovo, rád poseděl ve veselé společnosti, rád si za­zpíval. Byl oporou kolektivu nejen v obdobích pracovního vypětí, ale i ve chvílích odpočinku a družného posezení. Jménem svým a jménem všech spolupracovníků chci nakonec vzpomenout všech hezkých chvil, které jsme s Jirkou spo­lečně prožili. Lze jen těžko vyjádřit, jak velká mezera zůstává po jeho náhlém odchodu, čest jeho památce!

Jan Strachota, MZ 1980/4, ročník 33, str. 126