Pražský rodák dr. Bubník po absolvování jedenáctileté střední školy vystudoval meteorologii a klimatologii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Svoji profesionální dráhu započal již jako student pátého ročníku fakulty v tehdejší synoptické a letecké službě jako letecký meteorolog na letišti Praha, kde sloužil plných sedm let. V roce 1970 přešel do tehdy nově zřizované Laboratoře ochrany ovzduší a problematice vztahů mezi počasím a znečištěním ovzduší se věnoval po zbytek života. Na počátku sedmdesátých let minulého století se, mimo jiné, významným způsobem podílel na zpracování studie o Stavu kvality ovzduší v průmyslem a důlní těžbou poznamenané Podkrušnohorské oblasti a na vytvoření smogových varovných a regulačních systémů pro podobně postižené regiony.

Bez nadsázky lze říci, že dr. Bubník patří mezi zakladatele české a slovenské školy modelování znečištění ovzduší. Metodika modelování přenosu a rozptylu znečišťujících látek v ovzduší, kterou vypracoval pro tehdejší ministerstvo lesního a vodního hospodářství, se stala základem pro v současné době u nás nejrozšířenější rozptylový model SYMOS. Seznam jeho publikací v odborné literatuře je skromný a neokázalý, nicméně výsledky jeho práce jsou uloženy v rozsáhlé řadě zpráv za národní a mezinárodní výzkumné projekty a v nepřeberném množství modelových posudků a studií stavu a vývoje imisní situace na území republiky a v sousedících oblastech. Na jeho přednáškovou a osvětovou činnost v oblasti modelování a meteorologicko-imisních vztahů rádi vzpomínají účastníci nejrůznějších kurzů z řad odborné i nemeteorologické veřejnosti. V této souvislosti je třeba vzpomenout i jeho nemalého podílu na činnosti tehdejší Československé vědeckotechnické společnosti.

To, co u Jirky každý oceňoval především, byla jeho ochota se o své rozsáhlé zkušenosti a znalosti podělit s kýmkoli, kdo se na něj obrátil se žádostí o pomoc či o radu. Jirku Bubníka jsme znali jako člověka, ve kterém nebyla zloba ani nenávist. Svojí nezištností, nesobeckou obětavostí a láskou ke své rodině naplňoval přesvědčení, které po celý svůj život vyznával.

Budiž mi prominuto ještě jedno pokradmé čerpání ze studnice moudrosti věků na závěr: Vita brevis, ars longa. Život našeho Jirky Bubníka byl žel příliš krátký na to, aby stačil předat svým následovníkům to, co tak dobře znal a uměl, a svým nejbližším všechnu lásku, která v jeho srdci byla. O to více si budeme my všichni, kdo jsme ho znali, měli ho rádi a měli to štěstí s ním spolupracovat, uvědomovat šíři mezery, která po něm v našich řadách zůstala.

Josef Keder, MZ, 2006/2, ročník 59, str. 42