Jaroslav Červený

Jaroslav Červený

1920–2014

Podplukovník RNDr. Jaroslav Červený

Jaroslav Červený se narodil dne 2. ledna 1920 v Tejmlově na Prachaticku v rodině řídícího učitele. V roce 1940 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. 

V době okupace pracoval krátce v zemědělství, na dřevařské pile a potom až do konce války v Českomoravské zbrojovce v Brně jako technický úředník. Po válce studoval meteorologii na Přírodovědecké fakultě University Karlovy v Praze.

V roce 1947 byl po dosažení absolutoria povolán jako poddůstojník-aspirant k výkonu základní vojenské služby do Školy povětrnostní služby v Praze-Kbelích, kde se od října 1947 podílel na zahájených pokusných aerologických měřeních.

Doktorát přírodních věd obhájil v roce 1948. Počátkem roku 1948 byl jmenován do hodnosti podporučík v záloze. Rovněž byl jmenován polním pozorovatelem – letcem, když se začal prakticky zapojovat do tehdejších pravidelných vzdušných meteorologických průzkumů prováděných v rámci Povětrnostního roje Školy povětrnostní služby.
Ve druhé polovině roku 1948 byl jmenován do funkce Velitel radiosondážního oddělení, které v té době nově vzniklo v rámci organizační struktury Školy povětrnostní služby. Všeobecný nedostatek odborného personálu a praktické potřeby vojenské i civilní povětrnostní služby byly důvodem pro zřízení společného Aerologického ústředí, které bylo vytvořeno na letišti Praha-Kbely dne 1. ledna 1949 na základě formálního sloučení Aerologického oddělení Školy povětrnostní služby a obdobné složky Státního meteorologického ústavu. Funkcí velitele jeho vojenské části byl pověřen Podporučík dsl. RNDr. Jaroslav Červený. Aerologické ústředí, ve kterém rovněž pracovali meteorologové civilní povětrnostní služby, tehdy nejen plnilo funkci radiosondážní stanice, ale rovněž zpracovávalo i meteorologické mapy. Na tomto pracovišti se tak poprvé na území Československa začala pro tvorbu předpovědí počasí prakticky využívat komplexní analýza přízemních a výškových meteorologických map.
Škola povětrnostní služby byla dne 1. října 1949 transformována na Hlavní povětrnostní ústřednu. V té době v její organizační struktuře působilo Aerologického oddělení, kterému velel podporučík RNDr. Jaroslav Červený, od roku 1949 již jako voják z povolání.
V lednu roku 1951 byl v hodnosti nadporučík ustanoven do funkce Starší meteorolog Synoptického oddělení Hlavní povětrnostní ústředny. Dne 16. února 1952 byl kapitán RNDr. Jaroslav Červený ustanoven velitelem Synoptického ústředí Praha-Ruzyně, které začalo samostatně působit v přímé podřízenosti Velitelství letectva MNO, a kde byl v té době centrálně soustředěn výkon veškeré letecké povětrnostní služby pro potřeby vojenského i civilního letectví. Koncem roku 1952 bylo Synoptické ústředí reorganizováno a jako III. odbor synoptické a letecké meteorologie převedeno do působnosti Státního meteorologického ústavu MNO. V té době byl major RNDr. Jaroslav Červený ustanoven přednostou III. odboru SMÚ MNO.
Na základě vládního nařízení 96/1953 Sb. ze dne 27. listopadu 1953 byla ke dni 31. prosince 1953 ukončena činnost Státního meteorologického ústavu v působnosti Velitelství letectva MNO. V té souvislosti dnem 1. října 1953 začal major RNDr. Jaroslav Červený vykonávat funkci Náčelník Hlavního leteckého povětrnostního ústředí Velitelství letectva MNO, které bylo nově zřízeno za účelem provádění centrálního povětrnostního zabezpečování činnosti vojenského letectva. Náročný a kvalitativně zcela nový úkol zorganizovat systém komplexní informační a předpovědní činnosti ústředny zvládl RNDr. Červený úspěšně. Na tomto pracovišti se rychle začaly zpracovávat povětrnostní mapy ve čtyřech hlavních synoptických termínech a rovněž dva soubory výškových map AT 850, 700, 500, 300 mb a RT 500/1000 mb. Předpovědi počasí s platností na 12 hodin byly vydávány dvakrát denně. Zároveň byl prováděn nepřetržitý sběr a rozšiřování zpráv o aktuálním počasí a operativně rozšiřovány výstražné letecké meteorologické informace.
Po zřízení vysokoškolského studia oboru vojenské meteorologie na Šturmanské katedře Vojenské technické akademie v Brně, které bylo zahájeno v roce 1954, odešel podplukovník RNDr. Jaroslav Červený v roce 1956 na toto nové působiště a stal se Vedoucím skupiny meteorologie – Zástupcem vedoucího katedry. V té době především přednášel předmět synoptická meteorologie, což byl předmět s největším počtem hodin. Náplň odborných přednášek tehdy koncipoval podle učebnice S. P. Chromova „Sinoptičeskaja meteorologia“ z roku 1948. Pro potřeby praktické výuky zároveň zabezpečil ruský překlad třech dílů „Příručky pro krátkodobou předpověď počasí“, přičemž díly „I a II“ v roce 1958 sám odborně korigoval. Tyto překlady byly vydány jako první československá ucelená odborná literatura s tématikou synoptické meteorologie po 2. světové válce, která byla nahrazena až v roce 1986 překladem ruského originálu A. S. Zvereva „Sinoptičeskaja meteorologia“ do slovenštiny.
Koncem roku 1958 nastoupil podplukovník RNDr. Jaroslav Červený na funkci Náčelník oddělení povětrnostní služby Velitelství PVOS a letectva MNO, kde setrval do podzimu roku 1960. Dnem 1. října 1960 přešel k nově vytvořenému operačnímu velitelství v Praze-Smíchově, kde vykonával funkci Náčelník oddělení povětrnostní služby Velitelství 7. armády PVOS a letectva. Ze sestavy 7. armády PVOS a letectva byl dnem 1. září 1961 vyčleněn příslušný počet leteckých divizí a samostatných útvarů frontového letectva, které v té době vytvořily 1. samostatný smíšený letecký sbor, jehož velitelství bylo dislokováno v Hradci Králové a který byl následně v květnu roku 1962 reorganizován na Velitelství 10. letecké armády.
Na podzim roku 1961 proto přešel podplukovník RNDr. Jaroslav Červený na funkci Náčelník oddělení povětrnostní služby Velitelství 1. samostatného smíšeného leteckého sboru s úkolem uvést v činnost další nově vytvářená pracoviště vojenské povětrnostní služby. V této funkci setrval až do roku 1964, kdy ze zdravotních důvodů odešel do zálohy.
Následně začal pracovat jako výzkumný pracovník ve Státním hydrometeorologickém ústavu v Praze. V roce 1968 se stal náměstkem ředitele ústavu pro meteorologickou službu a v letech 1974 až 1979 působil jako náměstek ředitele pro provoz. V roce 1983 odešel do starobního důchodu, avšak v ústavu pracoval jako řadový pracovník ještě další čtyři roky.
Kromě plnění především organizačních povinností, které vyplývaly z jeho řídících funkcí, příležitostně publikoval drobnější odborné příspěvky ze svých studií, např. o vlivu teplotních podmínek na spotřebu energie v topném období (1965), nebo o charakteristice zim v sekulární klementinské řadě (1982). Zajímal se o typizaci synoptických situací (1965) a měl podíl na zpracování „Katalogu povětrnostních situací pro území ČSSR“ (1967) s rozšířeným počtem typů oproti původní typizaci J. Brádky a kol. (1961).
Jeho nejvýznamnějším publikačním počinem bylo vedení početného autorského kolektivu při sepsání rozsáhle profilové odborné studie ČHMÚ nazvané „Podnebí a vodní režim ČSSR“, vydané v roce 1984.
V roce 1987 RNDr. Červený opustil Prahu a vrátil se do svého rodného kraje. Věnoval se historii a myslivosti, které ho zajímaly po celý život.
V různých řídících funkcích stál podplukovník RNDr. Jaroslav Červený několikrát u zrodu nových pracovišť vojenské povětrnostní služby. Pedagogicky se podílel se na výchově prvních třech běhů absolventů vysokoškolského studijního oboru meteorologie při Letecké fakultě VAAZ v Brně. Zastával rovněž všechny nejvyšší řídící funkce v rámci vojenské povětrnostní služby a zapsal se tak významným způsobem do kapitoly rozvoje vojenské povětrnostní služby v období po 2. světové válce.
Jaroslav Červený zemřel v Sušici dne 30. října 2014.
 
https://vojzesl.cz/galerie_osob.php?a=cerveny_jaroslav
Text převzat s laskavým svolením autora Ing. Miroslava Flajšmana z knihy Hydrometeorologická služba AČR v období 1918-2018.

Zemřel RNDr. Jaroslav Červený

Dne 30. října 2014 v Sušici zemřel ve věku 94 roků významný český meteorolog RNDr. Jaroslav Červený. Narodil se dne 2. ledna 1920 v Tejmlově na Prachaticku v rodině řídicího učitele. V roce 1940 maturoval na reálném gymnáziu v Písku. V době německé okupace pracoval krátce v zemědělství, potom jako dělník na pile a následně až do konce války v Českomoravské zbrojovce v Brně jako technický úředník. V roce 1945 zahájil studium meteorologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

V říjnu roku 1947 byl po dosažení absolutoria povolán jako poddůstojník – aspirant k výkonu základní vojenské služby u Hlavní povětrnostní ústředny velitelství letectva v Praze-Kbelích, kde se v té době podílel na pokusných aerologických měřeních prováděných s kořistní válečnou radiosondážní technikou a materiálem, které na letišti ve Kbelích zanechala povětrnostní služba Luftwaffe.

Počátkem roku 1948 obhájil doktorát přírodních věd, zároveň byl povýšen do hodnosti podporučíka v další službě a jmenován polním letcem – pozorovatelem povětrnostního roje Hlavní povětrnostní ústředny, kde byla od prosince roku 1947 prováděna praktická výšková meteorologická měření se šesti letouny C-06 a K-65 Čáp, které byly vybaveny příslušnými meteorologickými přístroji.

Koncem roku 1948 byl jmenován velitelem radiosondážního oddělení Hlavní povětrnostní ústředny. Z důvodu značného nedostatku odborného personálu na straně vojenské povětrnostní služby a rovněž nedostatku techniky a materiálu na straně Státního meteorologického ústavu bylo dne 1. ledna 1949 na letišti v Praze-Kbelích při Hlavní povětrnostní ústředně zřízeno společné Aerologické ústředí. Velitelem vojenské části byl ustanoven podporučík Červený, již jako voják z povolání, a vedoucím civilní části tajemník v pomocné službě technické Josef Jílek, který zároveň zastával funkci odborného přednosty celého společného aerologického pracoviště.

Aerologické ústředí tehdy plnilo nejen funkci radiosondážní stanice, ale zpracovávalo i povětrnostní mapy a sestavovalo a vydávalo předpovědi počasí. Na tomto pracovišti se tak poprvé na území Československa začala pro tvorbu předpovědí počasí prakticky využívat komplexní analýza přízemních a výškových meteorologických map.

V lednu roku 1951 byl RNDr. Červený ustanoven do funkce staršího meteorologa synoptického oddělení Hlavní povětrnostní ústředny a dne 16. února 1952, Již v hodnosti kapitána, byl jmenován velitelem synoptického ústředí Praha-Ruzyně, které v té době společně se Státním meteorologickým ústavem působilo v podřízenosti Velitelství letectva Ministerstva národní obrany.

Na základě vládního nařízení č. 96/1953 Sb. ze dne 27. listopadu 1953 byla ukončena činnost Státního meteorologického ústavu v působnosti Ministerstva národní obrany a civilní část meteorologické služby přešla do nově zřízeného Hydrometeorologického ústavu, podřízeného Ústřední správě vodního hospodářství. V té souvislosti začal major Červený vykonávat funkci náčelníka hlavního leteckého povětrnostního ústředí Velitelství letectva, které v té době sídlilo v paláci Kotva na Revoluční třídě v Praze 1 a bylo zřízeno za účelem centrálního meteorologického zabezpečení činností vojenského letectva.

Náročný a kvalitativně zcela nový úkol zorganizovat systém komplexní informační a předpovědní činnosti ústředí zvládl dr. Červený úspěšně. Na pracovišti se rychle začaly zpracovávat přízemní meteorologické mapy ve čtyřech hlavních synoptických termínech a dva soubory výškových map AT 850, 700, 500, 300 hPa a RT 500/1 000 hPa. Předpovědi počasí s platností na 12 h se vydávaly 2x denně a zároveň byl prováděn nepřetržitý sběr a rozšiřování meteorologických zpráv o aktuálním počasí a operativní rozšiřování výstražných leteckých meteorologických informací.

V roce 1954 byla zahájena organizace studijního oboru vojenská meteorologie při Šturmanské katedře Vojenské technické akademie Antonína Zápotockého v Brně. V roce 1956 se podplukovník Červený stal vedoucím skupiny meteorologie zástupcem vedoucího katedry, na níž v té době přednášel zejména předmět synoptická meteorologie. Náplň odborných přednášek koncipoval podle učebnice S. P. Chromova „Osnovy sinoptičeskoj meteorologii“. V roce 1958 zajistil překlad knihy „Rukovodstvo po kratkosročnym prognozam pogody“, provedl její odbornou korekturu a vydal ji jako „Příručku pro krátkodobou předpověď počasí díl I a II“. Ještě předtím se podílel na překladu učebnice A. V. Kunice „Sinopltičeskaja meteorologiia“, která vyšla v češtině v roce 1952.

Koncem loku 1958 ukončil podplukovník Červený své působení na Vojenské technické akademii a nastoupil do funkce náčelníka oddělení povětrnostní služby Velitelství letectva a protivzdušné obrany státu (PVOS) Ministerstva národní obrany v Praze. Od 1. října 1960 zastával funkci náčelníka oddělení povětrnostní služby Velitelství 7. armády letectva a PVOS v Praze na Smíchově a od 1. října 1961 tutéž funkci na Velitelství l. samostatného smíšeného leteckého sboru v Hradci Králové, kterou zastával až do konce roku 1964, kdy ze zdravotních důvodů odešel do zálohy.

Podplukovník RNDr. Jaroslav Červený během svého vojenského života stál několikrát u zrodu nových pracovišť vojenské povětrnostní služby. Pedagogicky se podílel na výchově prvních třech běhů absolventů vysokoškolského studijního oboru vojenská meteorologie při Vojenské technické akademii v Brně. Zastával rovněž všechny nejvyšší řídicí funkce ve vojenské povětrnostní službě a zapsal se zásadním způsobem do kapitoly rozvoje meteorologie v československém vojenství v období po 2. světové válce.

Po odchodu z armády nastoupil do Hydrometeorologického ústavu v Praze, kde pracoval jako odborný výzkumný pracovník, později jako vedoucí synoptické a letecké služby. V roce 1968 se stal náměstkem ředitele ústavu pro meteorologickou službu a v letech 1974–1979 působil jako náměstek pro provoz. V roce 1983 odešel do důchodu, avšak v ústavu pracoval ještě další čtyři roky.

Kromě plnění především organizačních povinností, které vyplývaly z jeho vedoucí funkce, příležitostně publikoval drobnější příspěvky ze svých studií, např. o vlivu teplotních podmínek na spotřebu energie v topném období (1965) nebo o charakteristice zim v sekulární klementinské řadě (1982). Zajímal se o typizaci synoptických situací (1965) a měl podíl na zpracování „Katalogu povětrnostních situací pro území ČSSR“ (1967) s rozšířeným počtem typů oproti původní typizaci J. Brádky a kol. z roku 1961. Jeho nejvýznamnějším publikačním počinem bylo vedení početného autorského kolektivu při sepsání profilové rozsáhle studie ČHMÚ nazvané „Podnebí a vodní režim ČSSR“, vydané v roce 1984.

Na stáří RNDr. Červený opustil Prahu a vrátil se do rodného kraje. Věnoval se historii a myslivosti, které ho zajímaly po celý život.

Čest jeho památce!

Miroslav Flajšman a Karel Krška, MZ 2014/6, ročník 67, str. 178–179

RNDr. JAROSLAV ČERVENÝ ŠEDESÁTNÍKEM

Začátkem ledna 1980 se dožívá v plné tvůrčí svěžesti šedesáti let dr. Jaroslav Červený.

Jubilant se narodil 2. 1. 1920 v Tejmlově na Prachaticku jako syn řídícího učitele. Vliv rodinného kantorského prostředí, výchova k pozornému vnímání pří­rody a vztahu k rodnému kraji, nezůstaly bez odezvy. Projevily se v získání výrazně kladných charaktero­vých vlastností, ale i v celoživotní věrnosti krajině dětství — Šumavě.

Jaroslav Červený maturoval v roce 1940 na reálném gymnáziu v Písku. Po maturitě pracoval v době oku­pace krátkou dobu v zemědělství, na pile a později až do konce války jako technický úředník ve Zbrojovce Brno. Po válce začal studovat na přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po dosažení abso­lutoria v roce 1947 byl povolán k výkonu základní vojenské služby a proto studium na Karlově univerzitě ukončil získáním doktorátu přírodních věd až v roce 1949.

Od roku 1949 působil až do roku 1964 v česko­slovenské lidové armádě jako voják z povolám. Za­stával řadu významných funkcí, např. ve Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně nebo ve Vo­jenském povětrnostním ústředí, kde vykonával funkci náčelníka. Z československé lidové armády odešel na vlastní žádost (zdravotní důvody) do Hydrometeoro­logického ústavu v Praze (1964). Zde pracoval jako odborný výzkumný pracovník, později jako vedoucí synoptické a letecké služby a od roku 1968 jako náměstek ředitele.

Dr. Jaroslav Červený patřil a patří mezi ty pracov­níky, u kterých je velmi dobrá teoretická připravenost skloubena se schopností praktické realizace a organi­začního dotváření. Tuto schopnost cílevědomě a dů­sledně uplatňoval řadu let v řídících funkcích, zejména jako náměstek ředitele. Ve funkci vedoucího řídícího pracovníka a přímého zástupce ředitele úspěšně za­stupoval ústav na různých jednáních s nejvyššími stranickými a vládními představiteli. V roce 1975 se výrazně zasloužil o důstojné oslavy 200 let nepřetržitého meteorologického pozorování na observatoři v Praze-Klementinu. Vedle svých úředních povinností si našel čas pro práci v Československé meteorologické společ­nosti při ČSAV. V neposlední řadě je nutné zazname­nat, že jmenovaný působí po mnoho let též jako soudní znalec z oboru meteorologie.

Dr. Jaroslav Červený se aktivně zapojil také do politické a masové práce. V KSČ, jejímž členem je od roku 1945, prošel řadou funkcí, především zde pracoval jako lektor. Za svou odbornou i politickou činnost byl mnohokrát vyznamenán. Je nositelem vojenských vy­znamenání „Za službu vlasti” (1955) a „Za zásluhy o obranu vlasti” (1957), dále resortního vyznamenání „Nejlepší pracovník MLVH” (1973). Oceněním politic­kých zásluh dr. J. Červeného je udělení „Pamětní medaile k 25. výročí Vítězného února” (1975) a „Pa­mětní medaile k 30. výročí osvobození ČSSR”.

Mezi záliby jubilanta patří historie, a především myslivost, jejímž je nadšeným aktivním vyznavačem.

Na závěr je nutné se zmínit o dominantních pova­hových vlastnostech. Skromnost, neokázalost, stříd­most v chování, čestné a přímé jednání, zásadové vy­stupování — to jsou základní symptomatické vlast­nosti dr. Jaroslava Červeného. I když pro mnohé ze svých podřízených je přítelem, ve vyžadování přesného a včasného plnění povinností je stejně náročný k nim jako k sobě.

Šedesátka zastihla našeho jubilanta zdravého a usmě­vavého. Celý kolektiv zaměstnanců Hydrometeoro­logického ústavu mu přeje do dalších let pevné zdraví, mnoho tvůrčích sil a dobrou pohodu v práci i v osobním životě.

Redakce, MZ 1979/6, ročník 32,  str. 161-162