Jan Pavlík

narozen v roce 1936

K šedesátým narozeninám RNDr. Jana Pavlíka

Dříve, než se zmíním o rozsáhlé činnosti Jana Pavlíka, musím uvést aspoň základní nacionále. Narodil se 9. 12. 1936 v Praze. Maturoval v roce 1955 a vysokoškolské vzdělání na MFF UK ukončil s červeným indexem v roce 1960. Doktorátu přírodovědy dosáhl v roce 1984. Při postgraduálním studiu v ČHMÚ obhájil práci „Odhad atmosférických srážek na základě snímků z meteorologických družic“.

„Na 10 000 přechodů front jsem zažil do svých 60 let“ bylo mottem Jana Pavlíka na pozvánce pro přátelské posezení při životním jubileu. Tímto úslovím se přihlásil do galerie slavných meteorologů-synoptiků, na jejímž počátku stáli Sekera, Gregor a Brádka.

Zvláště plodně spolupracoval s Honzou Brádkou. Oba Jendové shodně citlivě vnímali synoptickou situaci, ale dr. Pavlík se od počátku zasazoval o objektivizaci, přičemž plně využíval nově se objevivší technický prostředek – družicové snímky. Odborně se podílel na projektu přijímacího družicového systému a tvrdošíjně zastával názor na koupi aparatury jak pro příjem družic s polární drahou letu, tak z geostacionární družice. Po technické stránce projekt zajišťoval Š. Kyjovský.

Na významném plumlovském semináři Československé meteorologické společnosti, organizovaném dr. F. Reinem, přednesl zásadní referát o využívání družicových snímků oblačnosti. ČHMÚ vydalo v roce 1972 jeho studii „Využívání televizních snímků z meteorologických družic při synoptické analýze“ a znovu její inovovanou verzi v roce 1983.

Společně s Brádkou určoval přechody front přes Prahu-Ruzyni. Bouřlivých diskusí o „přesném“ časovém okamžiku přechodu fronty se také po jistou dobu zúčastňovali pracovníci Katedry meteorologie a klimatologie MFF UK doc. J. Kopáček a doc. O. Zikmunda. Byl to právě náš oslavenec, který vnesl do této problematiky nový prvek – snímek oblačnosti.

Podkladem pro kvalitní předpověď mu byla a stále je dokonalá analýza povětrnostní situace. Pro mladší spolupracovníky napsal a ČHMÚ vydalo „Návod na analýzu povětrnostních map“ (1985).

Jan Pavlík je nekompromisním zastáncem myšlenek využívání všech dostupných podkladových materiálu při analýze a předpovědi bez subjektivního „zaměřování se“ na oblíbené podklady. K tomu vede své podřízené a spolupracovníky. Aby odhalil jakousi „náladovost“ modelů na typ výchozí povětrnostní situace , zavedl bodové hodnocení předpovědních prvků pro lokalitu Praha. Modely dělí na krátkodobé (Aladin, Bracknell, Offenbach) a střednědobé (Offenbach, Washington a Reading). O průměrných měsíčních odchylkách těchto prvků od skutečnosti naměřené na aerologické stanici Praha-Libuš lze sice diskutovat, ale faktem je, že např. předpovědi teplotní hladiny 850 hPa vysílané ECMWF – Reading jsou o dva stupně chladnější.

Řadu let se zabýval problémem přenosu informací od meteorologů k veřejnosti. Prosazuje zásadu, že je nutné formulovat předpovědi tak, aby odpovídaly potřebám příjemců, kteří musí být detailně seznámeni s možnostmi meteorologů. Je členem Rady pro sdělování meteorologických informací veřejnosti. Řadu let se účastní mezinárodních festivalů meteorologických předpovědí a je zakládajícím členem organizace „International Association of Broadcast Meteorology“:

Do dalších let Ti milý Jendo, přejeme pevné zdraví, veselou mysl a víru, že se Ti podaří vychovat zdatné nástupce meteorology-synoptiky.

Za všechny spolupracovníky Miroslav Škoda, Věstník ČMeS 1997/1, březen 1997

K ŠEDESÁTÝM NAROZENINÁM RNDr. JANA PAVLÍKA

„Na 10 000 přechodů front jsem zažil do svých 60 let“, bylo mottem Jana Pavlíka na pozvánce pro přátelské posezení při životním jubileu. Tímto úslovím se přihlásil do galerie slavných meteorologů – synoptiků, na jejímž počátku stáli Sekera, Gregor a Brádka. Zvláště plodně spolupracoval s Honzou Brádkou. Oba Jendové shodně citlivě vnímali synoptickou situaci, ale dr. Pavlík se od počátku zasazoval objektivizaci, přičemž plně využíval nově se objevivší technický prostředek – družicové snímky. Odborně se podílel na projektu koupě přijímacího družicového systému a tvrdošíjně zastával názor na koupi aparatury jak pro příjem z družic s polární drahou letu, tak z geostacionární družice. Po technické stránce projekt zajišťoval Š. Kyjovský.

Na významném plumlovském semináři Československé meteorologické společnosti, organizovaném dr. F. Reinem, přednesl zásadní referát o využívání družicových snímků oblačnosti. ČHMÚ vydalo v roce 1972 jeho studii Využití televizních snímků z meteorologických družic při synoptické analýze a znovu její inovovanou verzi v roce 1983.

Společně s Brádkou určoval přechody front přes Prahu Ruzyni. Bouřlivých diskusí o „přesném“ časovém okamžiku přechodu fronty se také po jistou dobu zúčastňovali pracovníci Katedry meteorologie a klimatologie MFF UK páni Kopáček a Zikmunda. Byl to právě náš oslavenec, který vnesl do této problematiky nový prvek – snímek oblačnosti. Bohužel, již po řadu let stanovuje dr. Pavlík přechody front přes Prahu sám bez spoluúčasti mladých synoptiků. Delší setrvání tohoto stavu bude mít za následek, že si nevychová zdatného nástupce.

Podkladem pro kvalitní předpověď mu vždy byla a stále je dokonalá analýza povětrnostní situace. Pro mladší spolupracovníky napsal a ČHMÚ vydalo Návod na analýzu povětrnostních map (1985). Trvale se věnuje krátkodobé a střednědobé předpovědi (v začátcích příjmu družicových snímků oblačnosti se věnoval též nowcastingu, ale to byla spíše euforie z nového technického zdroje informací).

Jan Pavlík je nekompromisním zastáncem myšlenky využívání všech dostupných podkladových materiálů při analýze a předpovědi počasí bez subjektivního „zaměřování se“ na oblíbené podklady. K tomu vede své podřízené a spolupracovníky. Aby odhalil jakousi „ náladovost“ modelů na typ výchozí povětrnostní situace zavedl bodové hodnocení předpovědních prvků pro lokalitu Praha. Modely dělí na krátkodobé (Aladin, Bracknell, Offenbach) a střednědobé (Offenbach, Washington a Reading). O průměrných měsíčních odchylkách těchto prvků od skutečnosti naměřené na aerologické stanici Praha-Libuš lze sice diskutovat, ale faktem je, že např. předpovědi teploty hladiny 850 hPa vysílané ECMWF-Reading jsou o dva stupně chladnější.

Řadu let se zabývá problémem přenosu informací od meteorologů k veřejnosti. Prosazuje zásadu, že je nutné formulovat předpovědi tak, aby odpovídaly potřebám příjemců, kteří musí být detailně seznámeni s možnostmi meteorologů. Navíc vstupy do „médií“ musí být podávány zajímavě a už i v úvodních větách je žádoucí se věnovat meteorologické problematice a ne nahodile ztrácet drahocenné vteřiny vysílání relace. Je členem Rady pro sdělování meteorologických informací veřejnosti. Řadu let se účastní mezinárodních festivalů meteorologických předpovědí a je zakládajícím členem organizace „International Association of Broadcast Meteorology“.

Dříve, než se zmíním o rozsáhlé mimooborové činnosti Jana Pavlíka, musím uvést alespoň základní nacionálie. Narodil se 9. 12. 1936 v Praze. Maturoval v roce 1955 a vysokoškolské vzdělání na MFF UK ukončil s červeným diplomem v roce 1960. Doktorátu přírodovědy dosáhl v roce 1984. Při postgraduálním studiu v ČHMÚ obhájil práci „Odhad atmosférických srážek na základě snímků z meteorologických družic“.

Další aktivity je nutné rozdělit do dvou oblastí: na oblast sportovní a politickou. Miluje běh na lyžích, horskou turistiku, plave, jezdí na kajaku a v poslední době se věnuje též jízdě na kole. Rád fotografuje a zahradničí. Je členem Klubu českých turistů, v sekci lyžařské turistiky udílí výkonnostní odznaky. Dr. Pavlík žije zdravým způsobem života, dopřává si dostatečnou tělesnou zátěž, která ho udržuje neustále v kondici. V oblasti politické se věnuje komunální problematice. Pracuje v Radě místního zastupitelstva v Praze-Lipencích a zastává funkci předsedy školské komise. Je přesvědčeným demokratem a mnohé jevy, které vzešly ze sametové revoluce, se mu nelíbí. Prosazuje dbalost zákonů, ohleduplnost a péči o okolí.

Dr. Jan Pavlík je šťastně ženatý, má dva syny, kterým se plně věnuje. Je takřka neuvěřitelné, že mu je šedesát let. Do dalších let Ti, milý Jendo, přejeme pevné zdraví, veselou mysl a víru, že se Ti podaří vychovat zdatné nástupce meteorology – synoptiky.

Za všechny spolupracovníky

Miroslav Škoda, MZ 1997/1, ročník 50, str. 29-30