Ve vojenské válečně službě byl až do konce roku 1918 a potom sloužil v československé armádě do demobilisace v r. 1920. V roce 1916 byl přidělen k armádní pozorovatelské službě na jižní frontě (Korutanské Alpy, Kraňsko, pobřeží Adriatického moře, Itálie, Srbsko), de se přihlásil k polní povětrnostní službě a setrval u ní až o konce války. V ČSR pracoval v ústředí povětrnostní vojenské služby v pražském Klementinu do února 1920. Tehdy jej poznal Doc. Dr R. Schneider, který organisoval československou civilní meteorologickou službu. Vyzval jej, by vstoupil do služeb nově tvořeného Státního meteorologického ústavu jako technický pracovník (počtář-statistik). Jan Hrdý to uvítal s radostí, že bude moci své síly a pracovní huť věnovati meteorologii, ke které od války přilnul a stal s tak nevěrným své dřívější lásce — astronomii. Uvádíme veškeré z větších klimatických prací a studií, které provedl: 50letý a 80letý denní průměr teploty, 145letý měsíční průměr teploty, zpracování maximálních a minimálních teplot a statistiku srážek za období 100 let vesměs z Prahy-Klementina. Zpracoval také některé prvky pro předpovědní tabulky (tlak vzduchu, teplota a vlhkost vzduchu, směr a sílu větru a srážky) a konečně v Atlasu ČSR bylo uveřejněno jeho zpracování větrných poměrů v ČSR. Vedle toho samostatně připravil do tisku a obstaral vydání několika klimatických ročenek a I. autorisované české vydání Psychrometrických tabulek r. 1922. V roce 1936 se ujal vydávání prvých čsl. povětrnostních map.

V počátečním vývojovém stadiu konal také konceptní práce pro staniční a hospodářskou službu a vedl rozpočtovou, četní a hospodářskou agendu. Od r. 1922 a později, když přibyla letecká povětrnostní služba a služba odborných oddělení, při čemž se staniční síť rozšiřovala a samostatně organizovala, byl pověřen vedením hospodářských služeb při ředitelství ústavu a dále, vzhledem k svému původnímu povolání organisací rozpočtové a účetní agendy ústavu. Jan Hrdý se nerad loučil s odbornou službou. Avšak potřeby ústavu byly mocnější, než jeho osobní ambice. Ujal se nového úkolu — organisace rozpočtové, účetní a hospodářské služby ústavu jejich vedení — s velkou houževnatostí a vážností a pracoval o celých skoro 30 let na tomto pracovním úseku. Vzpomíná vždy i vděčně svých spolupracovníků, jichž je za tu dobu slušná řada. V roce 1946 až 1951 byl pověřen tvorbou struktury a finanční náplně 2LP a prováděcích plánů 5LP. Při reorganisaci ústavu v r. 1950 byl ustanoven rozpočtovým referentem ústavu.

Jan Hrdý po celou dobu od r. 1923 stále prohluboval, rozšiřoval a zdokonaloval strukturu rozpočtu, aby vyhovovala byla k prospěchu ústavu. Svoje vědomosti rozšiřuje dodnes studiem národohospodářských děl a uplatňuje je v praxi v duchu lidově-demokratickém. Jan Hrdý ve všech svých pracích a zálibách hledal život a člověka. Našel ho v číslech, spisech i v hmotném zásobování. To je jeho pracovní štěstí, při své veliké zaměstnanosti najde vždy chvilku, aby se oddal svým ušlechtilým zálibám: hudbě, lyrice, lesům, umění historickému i modernímu. Žije krásným rodinným životem a jeho obětavá manželka přispěla svou cennou hřivnou k jeho životním úspěchům. Janu Hrdému přejeme do dalších let hojně draví, svěžesti a pracovního elánu.

Redakce, MZ 1952/1, ročník 5, str. 31