Téma Světového dne meteorologie roku 2003 Naše podnebí v budoucnosti je ryze klimatologické. Pro meteorology, kteří přicházejí do styku s nemeteorologickou odbornou i laickou veřejností a hlavně se zástupci sdělovacích prostředků, by mělo být vhodnou příležitostí k tomu, aby vysvětlili, co to je podnebí (klima) a jak se liší od počasí či povětrnosti, a co to je klimatická změna, případně kolísání klimatu. Vždyť smyslem Světových meteorologických dní a jejich každoročně se měnících témat není jen propagovat pokaždé jinou činnost koordinovanou Světovou meteorologickou organizací a zdůrazňovat užitek, který lidstvu přináší, ale provádět také účinnou meteorologickou osvětu. V meteorologii bychom asi nenašli jiné tak hojně nesprávně používané termíny, jako jsou klimatické podmínky, poměry nebo vlivy. Zemědělci v rozhlase a televizi běžně hovoří o nepříznivých klimatických podmínkách žní, které se moc nevyvedly, protože bylo chladno a často pršelo, silničáři hořekují na pokračujícími zlými klimatickými poměry v zimě, když jim dochází naplánovaná nafta a posypové směsi. Od sportovních novinářů slyšíme, že těsně před startem skokanské soutěže jsou těžké klimatické podmínky, protože nahoře na nájezdu fouká vítr a dole kvůli mlze je špatně vidět. Ředitel nemocnice uvádí, že klimatické vlivy částečně oddálily položení střešní krytiny na hlavní budově a podobně. Nejvíce překvapuje, že pojem „klimatický“ namísto „povětrnostní“ používají zemědělští odborníci, protože lze předpokládat, že na vysokých školách je nikdo špatně neučí. Již v první české vysokoškolské příručce zemědělské meteorologie [1], kterou před 80 lety napsal Josef Kopecký (1865-1935), profesor Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství v Praze, se píše: „Člověk při své činnosti jest odkázán velmi často do volné přírody, kde jest vystaven přímým vlivům živlů přírodních, které mohou buď blahodárně jeho práci podporovati a usměrňovati, anebo i ničivě působiti na jeho dílo, které pod otevřenou oblohou buduje. Jak turista, tak inženýr, anebo hospodář z bedlivého pozorování úkazů přírodních může se vyvarovati mnohé škodě; zvláště zemědělec mohl by na zdárný výsledek své práce pevně počítati, kdyby mohl usouditi, jaká povětrnost práci jeho bude provázeti“ (str. 110). Tedy ne klimatické, nýbrž povětrnostní podmínky ovlivňují průběh a výsledky konkrétní zemědělcovy práce.
V několika posledních desetiletích se do zájmu novinářů a do podvědomí širší veřejnosti dostal dlouhodobý přírodní proces, označovaný jako klimatická změna. Je tomu tak především proto, že byla poskytnuta určitá publicita významným mezinárodním akcím, týkajícím se životního prostředí anebo přímo podnebí. V souvislosti s tím se začaly množit snahy vysvětlovat různé děje, anomálie a třeba i jevy, které se jen zdají neobvyklými, globálním oteplováním Země a klimatickou změnou, podobně jako kdysi pomocí atomových výbuchů nebo družic. Přibývá odvážných domněnek odborníků, které by meteorologové měli sledovat aspoň po stránce terminologické, když už je nemohou potvrdit nebo vyvrátit. Např.: „Zvyšující se počet hus u nás (rozuměj na Novomlýnských nádržích v zimě – pozn. K.K.) však může souviset s globálním oteplováním. Na klimatické změny totiž ptáci reagují velmi citlivě. Příkladem je husa velká, jež u nás žije po celý rok, ale zimovat vždy létala do Afriky, říká ornitolog“ (Lidové noviny 7. 2. 2003). Kdo se však osmělí rozhodnout, zda příčinou změněného chování hus je změna podnebí, kolísání podnebí nebo jen více teplých zim za sebou?
Některá chybná použití odborných výrazů ve sdělovacích prostředcích však nelze přehlížet. Meteorologové by například neměli být neteční k novinovém článku s nadpisem „Naše tělo oslabují nejen viry, ale také prudké změny klimatu“, který vyšel v deníku Rovnost 24. 1. 2003. Článek, jehož předmětem je péče o naše zdraví, obsahuje i doporučení, jak se proti uvedeným změnám máme chránit: „.. .mimo jiné jíst hodně ovoce a zeleniny, která je zdrojem vitaminu C“.
Osvětová práce meteorologů mimo jiné při příležitosti Světového dne meteorologie 2003 může uživatelům meteorologických pojmů jen prospět.
Literatura
[1] KOPECKÝ, J., 1923. Základy zemědělské meteorologie a bioklimatologie. 1923. Praha, Publikace ministerstva zemědělství, roč. 1923, č. 29. 128 s.
Karel Krška, MZ 2003/1, ročník 56, str. 31