Jelikož studium oboru vojenská povětrnostní služba se na VTA AZ podařilo zajistit až v roce 1954, nastoupil jako vojenský stipendista na Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze, odkud záhy přešel na Leteckou fakultu VTA AZ do Brna. Pařil tedy k prvním absolventům studia meteorologie na této škole a získal Vysokoškolskou kvalifikaci promovaný fyzik.

Po roční praxi na bratislavském letišti byl v roce 1959 přeložen do Prahy k Hlavnímu leteckému povětrnostnímu ústředí (HLPU) a o dva roky, později byl ustanoven jeho náčelníkem. Čekala ho slibná vědecká a vojenská kariéra.

Ivan Panenka jako mladý velitel vnesl do režimu práce početně rozsáhlého ústředního pracoviště moderní duch řízení, usiloval o zvyšování odborné úrovně v synoptické meteorologii a předpovědní praxi i o zlepšení technického zabezpečení vojenské povětrnostní služby. Odborná úroveň HPÚ vzrůstala také proto, že do HLPÚ, později přejmenovaném na Hlavní povětrnostní ústředí (HPÚ), nastoupili i další mladí meteorologové s vysokoškolským vzdělaním.

O tehdejších odborných kvalitách Ivana Panenky svědčí jeho příspěvky v časopisech Meteorologické Zprávy, PVOS a letectvo a Studia geophysica et geodaetica [2]. Do historie pracoviště se mimo jiné zapsal zřízením publikační řady Sborník prací HPÚ, v němž byly uveřejňovány výsledky výzkumných prací a informace o odborném dění v HPÚ a ve vojenské povětrnostní službě.

Po osmileté cílevědomé práci byl major Panenka v důsledku tzv. kádrové očisty v roce 1968 jako nevyhovující nejprve odvolán z funkce a v roce následujícím propuštěn do zálohy. Díky shovívavosti vedení Slovenského hydrometeorologického ústavu v Bratislavě se mu v roce 1969 podařilo získat nové zaměstnání v odboru letecké meteorologie. Ne však nadlouho: v roce 1973 bylo jeho místo na letišti shledáno jako příliš exponované vzhledem k jeho politické nespolehlivosti. Proto přešel do úseku hydrologie SHMÚ, kde plnil funkci hydrometeorologa, kterou vykonával až do změny politických poměru (v ČHMÚ podobné místo zastával RNDr. Vilibald Kakos, rovněž vyhozený z HPÚ). Panenka, ač byl po pádu komunistického režimu u nás mimosoudně rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka, se již do armády nevrátil a v letech 1990–1993 vykonával funkci náměstka ředitele SHMÚ pro meteorologii. V témže období, kdy byl rovněž předsedou Slovenské meteorologické společnosti při SAV, založil její zpravodaj s názvem Bulletin Slovenskej meteorologickej spoločnosti pri SAV, jehož 1. číslo vyšlo hned v roce 1990.

Ještě jedna skutečnost by neměla zapadnout. V době vlády jedné strany byl dr. Panenka zařazen na seznam nepřátelských osob, které měly být v době mimořádných opatření v rámci operačně-bezpečnostního úkolu Federálního ministerstva vnitra pod názvem Akce Norbert umístěny v internačních táborech [2]. Jeho přítel, slovenský básník a překladatel Lubomír Feldek, ve sbírce svých fejetonů píše, že Ivan Panenka pod číslem 187 patřil k 373 bývalým příslušníkům armády, které byly za mimořádné situace určeny k fyzické likvidaci [1].

Panenkovo meteorologické literární dílo, jež čítá více než 70 odborných statí a studií a z něhož následně uvádíme jen výběr, lze rozdělit na práce letecko-meteorologické a hydrometeorologické. Ve starším období, kdy autor působil v HPÚ a na letišti v Bratislavě, se jeho zájem soustředil na výškový vítr [11, 15, 16, 20] a na atmosférickou turbulenci v přízemní a mezní vrstvě atmosféry. Sem patří průkopnický příspěvek o nízkohladinovém tryskovém proudění na jihozápadním Slovensku [20] nebo práce analyzující případy výskytu turbulence hlášené z letadel na sestupné ose a pokus předpovědi tohoto nebezpečného jevu pomocí Richardsonova kritéria [13]. Obsažné pojednání o povětrnostních podmínkách letecké chemické činnosti v členitém terénu, jež paří k nejrizikovějším leteckým aktivitám, mohlo posloužit jako pomůcka pilotům letadel typu Z-31, která provozoval SLOV-air, podnik pro leteckou činnost [14].

Z mladšího období, kdy dr. Panenka působil jako hydrometeorolog v SHMÚ, pocházejí jeho studie o meteorologickém zabezpečování hydrologických předpovědí. Jsou to jednak práce povahy metodické, např. [4, 7, 8, 9, 17, 18], jednak zhodnocení abnormálních srážek jako příčiny povodňových situací [6, 10] a rovněž zprávy o povodních, k jejichž předpovědi byly využity prognózy srážek na základě hydrosynoptických a synopticko-statistických postupů [3, 12]. Z Panenkovy iniciativy vznikla také knižní publikace, která je cenným příspěvkem k dějinám hydrologické služby na Slovensku [9].

Ivan Panenka byl rozený organizátor, člověk společenský, plný nápadů, který k nosným tématům uměl přitahovat lidi. Proto také v době, jež mu byla krajně nepříznivá, nalezl osobní východisko a uspokojení v kontaktu s výtvarnými umělci. Čo stratil na vedeckej kariére, napsal Lubomír Feldek, vynahradilo mu jeho hobby. Našiel si iný výškový vietor – spriatelil sa s Albínom Brunovským a dalšími grafikmi a stal sa uznávaným organizátorom výstav, albumov, grafických listov, a napokon aj vydavatelom kníh a knižných bibliofilií. Vem, čo hovorím, i ja som sa s ním vtedy spriatelil a podlahol som jeho organizátorskému čaru [1]. I po odchodu do důchodu se věnoval sbírkám exlibris a grafického umění a byl iniciátorem a organizátorem velkého počtu výstav slovenských a českých autoru zvučných jmen [2].

Čest jeho památce.

Přehled literatury je uveden v níže uvedeném MZ

Miroslav Flajšman a Karel Krška, MZ 2013/4, ročník 66, str. 127–128