Ivan Obrusník
narozen v roce 1942
Sedmdesátiny Ing. Ivana Obrusníka, DrSc.
Být ředitelem ČHMÚ jistě není úplně snadné. Josef Zítek, František Pechala, Václav Richter a Milan Koldovský byli řediteli ČHMÚ v tomto pořadí od roku 1952 až do nástupu Ivana Obrusníka v roce 1993. Ivan byl „dvacetiletým“ ředitelem do 31. ledna 2011 a od 19. března letošního roku je sedmdesátníkem. Přes toto životní jubileum se přehoupnul v přiměřeném pracovním nasazení, které mu dovolují jeho příjemné rodinné povinnosti.
Po studiu na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT pracoval více než 25 let v Ústavu jaderného výzkumu a tři roky v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži. Své vědecké aktivity věnoval hlavně aplikacím nukleárních analytických metod pro sledování prostředí, hojně publikoval (téměř 200 prací) a postupně obhájil kandidátskou (1969) i doktorskou dizertační práci (1992).
V pozici ředitele ČHMÚ musel, ač nerad, přerušit slibně se rozvíjející vědeckou dráhu a jadernou analytiku vyměnit za analýzy manažerské. Prvních deset let se věnoval hlavně koordinaci využívání překotně se rozvíjejících technologií, které pomohl zpřístupnit meteorologům, klimatologům a hydrologům. Druhých deset let bylo bojem za ekonomickou stabilitu a politickou nezávislost vysoce odborného a široce uznávaného ústavu. Vždy v rámci možností, podporoval moderní projekty, zejména opakovanou inovaci sítě meteorologických radaru, postupnou automatizaci měřicích sítí v ČHMÚ, zavedení operativního počítání meteorologického modelu počasí ALADIN na superpočítači v Praze, sjednocování databází, využití systému internet/intranet, aplikace GIS apod. Prosadil integraci předpovědních a výstražných služeb v Praze i v regionech a kladl důraz na adresnost výstražné služby v rámci spolupráce s Integrovaným záchranným systémem. V reakci na „povodňové zkušenosti“ podporoval budování a rozvoj jednotného varovného systému, který je provozován ve spolupráci s Armádou ČR.
Mezinárodního uznání se mu dostávalo hlavně na půdě Světové meteorologické organizace, kde byl několik let členem Výkonné rady. Meteorologická diplomacie však byla nedílnou součástí jeho širokých kontaktů i v dalších mezinárodních organizacích a sdruženích (EUMETSAT, ECMWF, LACE). Udržoval přátelské vztahy s řediteli meteorologických služeb nejen v Evropě a měl tak možnost na domácí půdě využívat i neoficiální informace z činnosti srovnatelných organizaci.
Nelze v krátkosti připomenout vše, kde jako ředitel a postupně i jako znalý meteorolog, zanechal Ivan Obrusník stopy svých rozhodnutí.
Někdy jsme našemu řediteli vyčítali příliš konzervativní způsob rozhodování. S postupem času a poučen vývojem událostí, musím konstatovat, že zdravá míra zdrženlivosti a konzervativnosti je v našem oboru značnou výhodou. Přeji činorodému sedmdesátníkovi i do dalších let rodinnou pohodu, pracovní přátele a mnoho dalších možností k různým konzervativně uvážlivým rozhodnutím.
Radim Tolasz, MZ 2012/2, ročník 65, str. 58–59
ING. IVAN OBRUSNÍK, DrSc., ŠEDESÁTILETÝ
Rok 2002 je rokem, ve kterém se poměrně mnoho pracovníků ČHMÚ dožívá významných životních jubileí. Mezi významná data patří 19. březen, kdy se v plné pracovní vitalitě dožívá ředitel ČHMÚ Ing. Ivan Obrusník, DrSc. šedesáti let.
Po vystudování Fakulty technické a jaderné fyziky ČVUT (nyní Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská) pracoval více než 25 let v Ústavu jaderného výzkumu a tři roky v Ústavu jaderné fyziky AV ČR v Řeži. Soustředil se na aplikace nukleárních analytických metod pro sledování znečišťování životního prostředí, zejména ovzduší, a v tomto oboru se stal jedním z předních tuzemských i evropských odborníků. Svědčí o tom publikace okolo 180 prací a obhájení kandidátské (1969) a později i doktorské dizertační práce (1992).
Od začátku roku 1993 je ředitelem Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) v Praze, kde se zaměřuje především na modernizaci a zvýšení efektivnosti základních oborů – meteorologie, klimatologie, hydrologie a ochrany čistoty ovzduší – a v neposlední řadě i o zajištění dostatečného financování ústavu. Podporuje moderní projekty, zejména inovaci sítě meteorologických radarů, postupnou automatizaci měřicích sítí v ČHMÚ, zavedení operativního počítání meteorologického modelu počasí ALADIN na superpočítači ČHMÚ v Praze, sjednocování databází, využití systému internet/intranet, aplikací GIS apod. Prosadil integraci předpovědních a výstražných služeb v Praze i v regionech s cílem lepší aplikace výstražné služby (nowcastingu) pro jednotlivé uživatele. Velkou energii věnoval vybudování jednotného varovného systému, který se provozuje ve spolupráci s Povětrnostním ústředím Armády ČR. Mimo činnosti v ČHMÚ se věnuje i vedení Českého národního výboru pro omezování následků přírodních katastrof v mezinárodním měřítku a Národního klimatického programu ČR. V roce 1996 podepsal jako první ředitel služby postkomunistických států smlouvu o spolupráci (využívání dat) s mezivládní organizací EUMETSAT. Podporuje přípravu vzdělávacích programů pracovníků ČHMÚ na jednotlivých stupních a akreditační spolupráci ČHMÚ s Matematicko-fyzikální fakultou UK. Pokračuje ve své odborné činnosti v oblasti aplikace nukleárních analytických metod speciálními přednáškami na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT, kde je rovněž členem oborové rady doktorandského studia. Významná je rovněž jeho účast na mezinárodních konferencích v oblasti organizace a využívání hydrometeorologické služby.
Jako ředitel Českého hydrometeorologického ústavu je přímo zapojen do řady mezinárodních aktivit – je stálým zástupcem ČR ve Světové meteorologické organizaci, kde se po čtyři roky podílel jako člen Výkonné rady na vedení této organizace. Aktivně pracuje ve společném projektu pro numerické modelování ve střední Evropě (LACE) a výrazně pomohl i při přidružení ČR k Evropskému centru pro střednědobou předpověď v Readingu. Aktivně vystupuje při pravidelných setkáních ředitelů středoevropských služeb.
Po dobu ředitelování Ivana Obrusníka se ústav výrazně změnil. Tyto změny je těžké stručně vyjmenovat. Nové stanice, nové pobočky, nové radarové věže, přestavba komořanského zámku a další, jsou již zdaleka viditelné. To co viditelné není, jako přestavba ústavu, změna a zavádění nových technologií, změny v řízení a v neposlední řadě zabezpečování finančních prostředků, stálo nejvíce energie a úsilí.
Milý Ivane, dovol, abych jménem kolektivu pracovníků ČHMÚ a přátel našeho ústavu popřál Tobě i Tvým blízkým pevné zdraví, spokojenosti v práci a štěstí do budoucích let.
Marián Wolek, MZ 2002/1, ročník 55, str. 31
