Tuto práci hned od začátku začala vykonávat s vel­kým zájmem a mimořádnou pečlivostí. Nové pro­středí i nová problematika si vyžádaly hlubší znalosti cizích jazyků a získání potřebných poznatků z letec­kých oborů, čemuž se věnovala pro sebe s příznačnou pečlivostí. Během svého dlouhodobého působení na svém pracovišti pomohla zapracovat celou řadu mlad­ších kolegů do funkce leteckého meteorologa. I zku­šení pracovníci u ní vždy našli dobrou odbornou radu a pomoc při řešení komplikovaných odborných pro­blémů. V této souvislosti je třeba připomenout její úspěšný podíl na zpracování skript „Letecké meteo­rologie” pro pomaturitní studium HMÚ, které jsou vlastně dodnes jednou z mála pomůcek při odborném školení a. výuce letecké meteorologie.

Ačkoliv sama zkušený odborník a praktik, sledo­vala dále nejnovější poznatky ve svém oboru. V sou­vislosti se svou činností absolvovala i několik zahra­ničních cest. Ve všech případech splnila vždy všechny předpoklady a dobře reprezentovala náš stát i Hydrometeorologický ústav v zahraničí. Zvláště je třeba zdůraznit její věrnost Letecké meteorologické službě, a tím také Hydrometeorologickému ústavu, který byl po celý její život jejím jediným pracovištěm. Nikdy pro sebe nevyžadovala žádné úlevy v náročné, někdy i vyčerpávající službě s nepřetržitým provozem, i když jsme mnohdy znali řadu těžkostí, které musela v této souvislosti překonávat.

Objevila se potřeba práce ve společenských organizacích. V ZO ROH letecké meteorologické služby stejně dobře pracovala na úseku péče o pracující. Všechny uvedené i řadu dalších uži­tečných činností vykonávala Helena Šebková vždy dobře, spolehlivě, skromně a bez nároků na veřejné ocenění. Díky své příjemné povaze získala si mnoho přátel nejen mezi svými kolegy a spolupracovníky, ale také mezi pracovníky jiných profesí na letišti.

Rád bych zde, nejenom svým jménem, nakonec vzpomenul všech příjemných chvil, které jsme s He­lenou Šebkovou prožili na našem pracovišti. Lze jenom těžko vyslovit, jak velká mezera zůstává po jejím náhlém odchodu.

Nikdy na ni nezapomeneme!

Jan Soukup, MZ 1979/2, ročník 32, str. 94-95