Autor: Ivo Kraus. Praha: Academia, 2012, 281 stran (Galileo; sv. 52) ISBN 978-80-200-2087-1
Ivo Kraus, profesor experimentální fyziky na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, je nejen odborné veřejnosti znám jako vynikající odborník v oboru pevných látek, strukturní rentgenografie a technických aplikací difrakční analýzy. Dalším jeho zájmem je oblast dějin přírodních a technických věd a popularizace fyzikálních objevů (v roce 2006 obdržel Čestnou medaili Vojtěcha Náprstka za zásluhy o popularizaci vědy a techniky). Této záslužné práci věnoval několik desítek článků a jedenáct knižních publikací (Kolomý 2011). V předmluvě nové knihy autor uvádí, že její náplň volně navazuje na jeho v roce 2007 vydanou publikaci s názvem Fyzika od Thaléta k Newtonovi. Kapitoly z dějin fyziky (Kolomý 2009).
Autor z praktického hlediska rozděluje období průmyslové revoluce na tři etapy. První začíná v polovině 18. století a končí v polovině 19. století, symbolem je konstrukce parního stroje, jeho zdokonalování a využití. Druhá etapa, trvající do poloviny 20. století, nazývaná často technicko-vědeckou, je charakterizována vynálezem zdrojů EMN (galvanické články, dynamo, alternátor), konstrukcí účinné pohonné síly (různé typy elektromotorů) a širokou aplikací stejnosměrného a střídavého proudu. Navazující třetí etapa se označuje jako vědecko-technická, v současnosti je spojena s bouřlivým rozvojem počítačové techniky a informačních technologií.
Autor se snaží odpovědět na otázku, jakou úlohu v obrovském rozmachu výrobních sil sehrála fyzika a naopak, jak převratné změny v nejrůznějších oblastech průmyslové činnosti přispěly k rozvoji fyziky. Konstatuje, že zpočátku byl rozvoj průmyslu užitečnější pro vědu, později se situace obrátila. Velký význam mělo od první etapy průmyslové revoluce zakládání technických škol, různých vědecko-technických institucí, vytváření veřejných podpor pro vědecká a technická bádání, udělování poct a ocenění těm, kdo svými objevy a vynálezy přinesli světu největší pokrok a prospěch.
Kniha obsahuje 56 medailonů vynikajících osobností z dějin exaktních věd a techniky, které především na evropském kontinentě od poloviny 18. století do konce 19. století, někde s přesahem do poloviny 20. století, přispěly k převratným změnám v nejrůznějších oblastech průmyslové činnosti.
Autor v této souvislosti připomíná Einsteinova slova z roku 1922: Vědeckým poznatkům se dá jistě porozumět i bez znalosti individuálního vývoje těch, kdo je odhalili. Ale při takovém jednostranném objektivním vylíčení vypadají jednotlivé kroky jako náhodné. Pochopení, jak byly možné, ba nutné, získá člověk teprve sledováním duševního vývoje jednotlivců, kteří měli na vývoji vědy rozhodující účast. Tato slova slavného fyzika přiměla autora, podle jeho vyjádření v předmluvě, k napsání zmíněné knihy. Čtenář se z ní dozví rodiště jednotlivých hrdinů příběhů, národnost, rodinné zázemí, záliby, školy, na nichž studovali a později většinou působili, a o vědeckých objevech, vynálezech, technických aplikacích, za které jim dnes vděčíme.
Obsah knihy autor rozdělil do osmi kapitol s názvy zemí, seřazených v dané době podle hospodářské, vědecké a technické vyspělosti, kde se badatelé a vynálezci narodili, žili anebo převážně působili se všemi zvláštnostmi a výjimečnostmi.
Poslední kapitolu autor věnoval vzniku a vývoji evropských vysokých škol jak univerzitního, tak technického směru, které připravovaly fyziky a techniky pro příslušnou etapu průmyslové revoluce.
Začíná vůdčí zemí vědeckého, technického, hospodářského a společenského pokroku, kterou tehdy v Evropě byla:
- Velká Británie (55 s., 15 obr.) Představuje tyto významné osobnosti: H. Cavendish, J. Watt, T. Young, H. Davy, M. F. G. Somervillová, M. Faraday, Ch. Babbage a A. Augusta, hraběnka z Lovelace, Ch. Wheatstone, J. P. Joule, J. Tyndall, W. Thomson – lord Kelvin, J. C. Maxwell, J. W. Strutt – lord Rayleigh a O. Heaviside. Postupně uvádí další evropské země a přehled končí dvěma osobnostmi ze Spojených států amerických.
- Francie a Itálie (39 s., 10 obr.) Autor pojednává o těchto známých osobnostech: L. Galvani, A. Volta, Ch. A. Coulomb, A. M. Ampère, M. S. Germainová, S. D. Poisson, A. G. Fresnel, N. L. S. Carnot a B. P. É. Clapeyron.
- Německé země, Pobaltí a Nizozemsko (57 s., 16 obr.) Tyto země zastupují: G. W. Richmann, A. von Humboldt, K., F. Gauss a W. E. Weber, G. S. Ohm, H. F. E. Lenz, J. R. Mayer, H. Helmholtz, R. J. E. Clausius, G. R. Kirchhoff, J. D. van der Waals, H. A. Lorentz, H. K. Onnes, W. Ostwald, H. R. Hertz a P. Zeeman.
- Habsburská monarchie (47 s., 10 obr.) Tuto říši reprezentují: P. Diviš, F. A. Petřina, Ch. A. Doppler, K. V. B. Zenger, E. Mach, L. Boltzmann, I. Puluj, M. I. Pupin, F. Křižík a N. Tesla.
- Rusko (20 s., 5 obr.) Z této země jsou představeni: M. V. Lomonosov, D. I. Mendělejev, S. V. Kovalevská a P. Lebeděv.
- Skandinávie (9 s., 2 obr.) Je zastoupena dvěma badateli: Dánem H. Ch. Ørstedem a Švédem A. B. Nobelem, největším mecenášem lidských dějin.
- Spojené státy americké (12 s., 2 obr.) Reprezentují je všeobecně známé dvě osobnosti: B. Franklin, státník a konstruktér bleskosvodu a T. A. Edison, nejproslulejší vynálezce lidských dějin.
- Evropská vysoká učení, která připravovala fyziky pro průmyslovou revoluci (24 s., 8 obr.)
Tato stať je poslední kapitolou této zajímavé knihy. Uvádí vznik a stručný vývoj významných evropských vysokých škol jak univerzitního, tak technického směru, včetně vynikajících studentů, absolventů a slavných učitelů. Začíná nejstaršími univerzitami ve Velké Britanii (Oxford, Cambridge, Edinburgh), pokračuje zakládáním vysokých škol ve Francii a v Itálii (Université de Paris – Sorbonna, Collége de France, École Polytechnique, École des Mines, Boloňa aj.), v habsburské monarchii (Vídeň, Graz). Velkou pozornost autor věnuje založení, vývoji, programu a obsazení pražské univerzity (1348), vysoké školy pro studium vojenského a civilního inženýrství v Praze (Ch. J. Willenberg, 1707, od roku 1803 Stavovskému polytechnickému učilišti – Ständisches polytechnisches Institut) a vzniku báňské akademie v Banské Štiavnici (1735, po sloučení s lesnickým učilištěm v roce 1824 Banícka a lesnícka akadémia).
Zároveň připomíná snahy o jazykové zrovnoprávnění výuky na našich vysokých školách v 19. století, které nakonec vedly ke vzniku českého a německého Polytechnického ústavu (1869) a české a německé c.k. Karlo-Ferdinandovy univerzity (1882). Přibližuje vznik a vývoj vysokých škol v Pobaltí a ve Skandinávii (Tartu, Kodaň, Stockholm), v německých zemích a v Nizozemsku (Berlín, Bonn, Braunschweig, Erlangen, Göttingen, Heidelberg, Karlsruhe, Königsberg, Amsterodam, Leiden). Kapitolu autor končí vznikem a vývojem vysokých škol v Rusku (Sanktpetěrburská státní univerzita, 1724; Moskevská státní univerzita M. V. Lomonosova, 1755; polytechnické instituty v Sankt Petěrburgu, v Moskvě, v Charkově, v Kyjevě, v Tomsku aj.).
Kniha je napsána zajímavě, přehledně a srozumitelně. Autor poukazuje na velkou šíři zájmů, zásluh a přínosů sledovaných osobností nejen v různých oborech fyziky a techniky, ale i v příbuzných oborech, např. v chemii, matematice, astronomii aj., včetně práce ve významných vědeckých a technických společnostech, spolu se získanými poctami a vyznamenáními. Velmi sympatické je, že autor pro lepší
orientaci a přehlednost na konci většiny statí uvádí stručný bodový výčet výsledků, k nimž jednotliví vědci a technici během svého života dospěli. To vše s filozofickými představami badatelů a techniků přispívá k plastickému obrazu osobností a doby, v níž žily a tvořily, s kým se stýkaly a spolupracovaly a uvádí i jejich osobní vlastnosti. Velmi cenná je poslední kapitola, která podává přehled evropských vysokých škol, které připravovaly fyziky pro průmyslovou revoluci. Publikace je doplněna velkým množstvím černobílých obrázků, zobrazujících většinou portréty vědců a techniků.
Lze si jen přát, aby autor ve velmi záslužné práci pokračoval a v dalších knihách zachytil vývoj fyziky ve 20. století, pokud možno s přesahem až do současnosti. Samozřejmostí je, že v závěru knihy je uveden jmenný rejstřík, jakož i přehled užité a doplňující literatury.
Literatura
KOLOMÝ, R., 2011. Fyzika v kulturních dějinách Evropy. Atomový věk. Meteorologické Zprávy, roč. 64, č. 3, s. 95–96. ISSN 0026-1173.
KOLOMÝ, R., 2009. Fyzika od Thaléta k Newtonovi. Meteorologické Zprávy, roč. 62, č. 2, s. 60–61. ISSN 0026-1173.
Rudolf Kolomý, Meteorologické zprávy, roč. 67, 2014/2