Coufal, L., Houška, V., Reitschläger, J. D., Valter, J., Vráblík, T. Praha: Český hydrometeorologický ústav 2004. 263 s.
Fenologii můžeme definovat jako vědu o časovém průběhu periodicky se opakujících životních projevů rostlin a živočichů a o vazbách fenologických fází ke střídání povětrnostních a půdních podmínek ročních období. (Bioklimatologický slovník terminologický a explikativní (Academia, Praha, 1980). Po pročtení Fenologického atlasu jsem si tyto souvislosti znovu uvědomil, protože jeho vydáním Český hydrometeorologický ústav (dále jen ČHMÚ) právě fenologii významně pomohl. Jde o to, že se čas od času objevují úvahy o tom, zda fenologická pozorování mají význam, zda je vůbec provádět. Jisté však je, že právě v současné době, kdy se tak usilovně hledá posouzení dopadů možné změny klimatu, jsou feno- logické řady velmi potřebné.
Dovolím si připomenout, že počátky vědecké fenologie spadají do poloviny 18. století a jsou spojeny se jmény jako Linné, Kraft aj. Zdokonalení fenologického pozorování nastalo zásluhou pražského meteorologa a hvězdáře Fritsche (19. století), který jako jeden z prvních data odborně vyhodnocoval. Po první světové válce byla fenologická pozorování v Československé republice organizována na širokém celostátním základě Výzkumnými ústavy zemědělskými. Bohužel žádná z fenologických stanic založených ve dvacátých letech minulého století již nepozoruje.
Na rozvoji fenologie se významně podílel prof. ing. dr. Václav Novák, DrSc., který organizoval síť nově zakládaných fenologických stanic ve dvacátých letech minulého století. Vypracoval pro fenologická pozorování „Zásadní pravidla“ a návrh jednotného formuláře výkazu fenologických pozorování s doplňky a úpravami zaměřenými však více k účelům zemědělským než botanickým. „Příručka fenologického pozorovatele“ byla však vydána až v roce 1956 a je nutné říci, že přes změny v metodikách fenologických pozorování byla určitým základem stále. Již také tím, že měla obrazovou část, tvořenou však převážně perokresbami.
Vydání Fenologického atlasu tak vyplňuje chybějící informace v české literatuře o fenologických fázích vybraných druhů rostlin, a je tak názornou pomůckou pro fenologická pozorování lesních rostlin, ovocných dřevin a polních plodin. Perokresby a fotografie zachycují jednotlivé pozorované fenofáze: rašení, první listy, plné olistění, butonizace, počátek kvetení, konec kvetení, tvorba pupenů, počátek fruktifikace, žloutnutí listí, opad listí a zralost plodů. V Atlasu je uvedeno 45 druhů lesních rostlin, 16 druhů polních plodin a 13 druhů ovocných plodin. Rozdělení na tyto tři skupiny odpovídá platným metodickým předpisům, kdy č. 10 je „Návod pro činnost fenologických stanic. Lesní rostliny“, předpis č. 2 „Návod pro činnost fenologických stanic. Polní plodiny“ a předpis č. 3 „Návod pro činnost fenologických stanic. Ovocné dřeviny“. Pořadí v Atlasu a řazení předpisům neodpovídá, taktéž není vysvětleno, proč autoři v Atlasu mění název z běžného označení ovocných dřevin na ovocné plodiny.
Za úctyhodný považuji počet fotografií, které Atlas přináší, je jich 492. A není jim takřka co vytknout, když si uvědomíme, že zveřejněné jsou ty, které prošly náročným výběrem. Proto je nutné vyslovit uznání autorům za mimořádně rozsáhlou a pečlivou práci při přípravě základních podkladů, které určitě v terénu nebylo možné získat jen jednou návštěvou. U každého druhu je jedna či více perokreseb, celkem jich je 111. Jejich význam s ohledem na výstižné fotografie je menší, dokonce v několika případech jde o perokresby nevýstižné, zvláště u pšenice seté a žita setého. Nejen v těchto případech jde o duplicitu s daleko názornější fotografií. Uvedené perokresby v již vzpomenuté „Příručce…“ byly kvalitnější.
Tím, že ČHMÚ Atlas prodává i zájemcům o fenologii, je možné slyšet i jejich názory. Tím, že šlo o doplnění metodických předpisů, nebylo možné více rozšířit text k fázím, který je výstižný, ale lakonický. Podrobnější popisy ve vlastních „Návodech.“ však již zájemci o fenologii nezískají.
Obdobné je to i s připomínkou, že by bylo vhodné v popisech jednotlivých druhů uvést základní odlišné fenologické informace o příbuzných druzích. Např. lípa srdčitá raší a rozkvétá o 14 dní později než lípa velkolistá, hloh jednoblizný rozkvétá o 6-10 dnů později než hloh obecný, sasanka hajní rozkvétá o týden dříve než sasanka pryskyřníkovitá. Na druhé straně bych souhlasil s názorem, že by bylo vhodné zařadit přehledný fenologický kalendář uvedených druhů. Právě z uživatelského pohledu, tedy pomůcky pro pozorovatele, je Atlas méně praktický, určitě není nejvhodnější pro terénní práci.
Vydání Fenologického Atlasu je významný počin ČHMÚ, je to dílo reprezentativní, velmi kvalitně provedené. Autoři si za Atlas zaslouží mimořádné uznání ve všech směrech. Jestliže se z oboru meteorologie objevilo v posledních letech několik publikací vzniklých mimo ČHMÚ, potom právě Atlas je více než srovnatelný a postavil i do budoucna pomyslnou laťku kvality velmi vysoko. Určitě není jen mým přáním, abychom podobných publikací z „dílny“ ČHMÚ měli více.
Jaroslav Rožnovský, MZ 2005/6, ročník 58, str. 190-191