V roce 1945 nastoupil na Vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství a svoji odbornou dráhu agrometeorologa začal jako řádný aspirant Ústředí výzkumu a technického rozvoje s původním pracovištěm na HMÚ a později na Vysoké školo zemědělské, katedře prof. Kosila.

Téma kandidátské disertační práce předurčilo jeho celoživotní specializaci na mikroklima stájového prostře­dí. Po úspěšném ukončení vědecké aspirantury nastoupil jako vědecký pracovník v ČSAZV na úseku agrometeorologie a v roce 1961 po smrti doc. Uhlíře přešel na VŠZ, nejprve jako odborný asistent a od roku 1963 až do své smrti jako docent pro obor agrometeorologie. Tuto disci­plínu přednášel na fytotechnickém, zootechnickém, melioračním a provozně ekonomickém oboru.

V docentu Kešnerovi odešel z nepočetné řady specia­listů agrometeorologů nejen zkušený vysokoškolský učitel, ale i uznávaný odborník zejména na problematiku stájového prostředí.

Významně se rovněž podílel na organizační a propagátorské práci oboru, a to jednak jako tajemník a později předseda komise zemědělské meteorologie a klimatologie při ČSAZV, jednak jako dlouholetý člen Hlavního výboru Československé bioklimatologické společnosti a předseda sekce bioklimatologie zvířat. Řadu let byl rovněž členem Mezinárodní biometeorologické společnosti.

V létech 1966—1970 působil jako expert SMO v Ka­merunu se zaměřením na pomoc národní meteorologické a agrometeorologické službě.

Publikoval na 25 původních prací a referátů v domá­cích i zahraničních odborných časopisech, podílel se na vydání čtyř odborných knih a sedmi učebních textů pro střední i vysoké školy. Vypracoval dále řadu expertiz a odborných posudků pro různé instituce a zemědělské závody.

Podle jeho učebních textů se již řadu let připravují posluchači vysokých zemědělských škol v Praze, Brně a Českých Budějovicích.

Neméně významná byla i veřejná činnost doc. Kešnera. Z řady funkcí, které postupně zastával zejména v tělo­výchovném a odborovém hnutí, jmenujme alespoň jeho členství v předsednictvu Odborového svazu školství a vědy v Praze 6, kde pracoval od roku 1971 až do své smrti.

Pro veškerou práci doc. Kešnera byl vždy příznačný rozvážný a promyšlený přístup, jasná koncepce, přesnost a serióznost. Byl náročný především sám k sobě a dovedl plnit i sebesložitější úkoly s příkladným klidem, který přenášel i na své okolí.

Pro tyto vlastnosti si získával trvalou oblibu spolu­pracovníků i posluchačů.

Nám všem, kteří jsme s ním léta spolupracovali, v něm odešel nejen vysoce erudovaný vedoucí pracovního úseku, ale i dobrý a opravdový přítel, jehož odborný i lidský odkaz nemůže být zapomenut.

čest jeho památce.

Vladimír Coufal, 1978/1, ročník 31, str. 28