Vojenská presenční služba (1. 10. 1927 až 30. 3. 1929) jej však odvedla na jinou dráhu životni. Na vojně poznal u letectva meteo­rologickou službu leteckou, oblíbil si ji a zůstal jí už věren.

Po základní vojenské službě nastoupil 15. 4. 1929 u tehdejšího Státního ústavu meteorologického v Praze do letecké pov. služby. Za své činnosti s SMU prošel všemi stupni tehdejší služby. Po předchozím vojenském meteorologickém kursu absolvoval s úspěchem u HMÚ několik odborných kursů. První hned po svém příchodu v r. 1929, poslední externí kurs leteckých meteoro­logů v r. 1954, který zakončil úspěšnou závěrečnou zkouškou. Všechny odborné kursy mu daly hlouběji nahlédnout do meteoro­logie vůbec, zejména pak do letecké meteorologie.

Pracoval na letišti ve Kbelích, kde byla tehdy soustředěna civilní letecká doprava, od r. 1937 na letišti v Ruzyni, za okupace na Ústředním meteorologickém ústavu na Smíchově v klimatic­kém odděleni. Po revoluci v r. 1945 se vrátil na letiště v Ruzyni, kde se ihned zúčastnil zachraňování ukořistěného materiálu me­teorologického i spojařského. Díky tomu měla letecká povětrnost­ní služba hned po revoluci k dispozici to nejdůležitější. Na letišti v Ruzyni pracoval jako letecký meteorolog a i v jiných funkcích až do r. 1958, kdy byl přeložen na HMÚ na Smíchov. Vzhledem ke svým odborným znalostem a schopnostem byl zde ustanoven vedoucím útvaru profesionálních meteorologických stanic. V rám­ci této funkce napsal pro Sborník předpisů jako 3. svazek „Návod pro sestavování meteorologických depeší Inter. Tuto funkci za­stával s nevšední rozvahou, pečlivostí a přesnosti až do svého odchodu na odpočinek dne 10. 5. 1968.

Opustil nás spolupracovník hbitý a pohotový, který byl ke všem přátelský, nešetřící humorem, často jadrným, všemi oblíbený a všem milý.

Josef Rybář, MZ 1970/5, ročník 23, str. 144